Říjen 2004

Tak nám schválili vládu, paní Müllerová

Martin Horák

Už je to tak – 25.8.2004 schválili poslanci většinou 101 hlasů novou vládu. Bylo na čase – už mě těch několik měsíců neustálých zpráv o „dramatických zvratech“ v podobě prohlášení toho či onoho dost unavovalo. Nikoliv napínalo – tušil jsem, jak to dopadne. Totiž že budeme mít zhruba stejnou vládu jako předtím. Ne, nejsem posedlý věšteckým duchem, abych znal budoucnost. Pouze jsem aplikoval zkušenost z minulých politických dějů.

Bylo zvykem již ve druhé Klausově vládě, že zdánlivě dramaticky závisela na hlasu poslance Wagnera – a vždycky to přežila. Ještě silnějším zážitkem byla éra opoziční smlouvy – u 3 ze 4 rozpočtů (ten 1. schválila naivně KDU) nám ODS předváděla drama na téma „Tentokrát ten levicový rozpočet neschválíme“, aby ho pak vždycky po pranepatrných změnách schválila. Jinak by ona smlouva padla, což si Klaus nepřál. Jednou se tomuto divadlu dokonce říkalo horký politický podzim – škoda, že někdo neudělal průzkum, kolik prosťáčků tomu věřilo.

No a teď jsme měli velké drama o ustanovení „nové“ vlády. Ve skutečnosti šlo o to, že ČSSD klesly preference, a tak vymýšlela, jak zaujmout ctěné publikum. Proto zinscenovala uvedené představení. Jen Bůh ví, zdali jí to pomůže. Spíš myslím, že ne, podobně jako ty šaškárny okolo opoziční smlouvy nijak nepomohly ODS ani ČSSD.

Ač volím tón lehký, nadšený z toho nijak nejsem. Ono vláda stejná, znamená samozřejmě stejně socialistická, potažmo této zemi příliš neprospívající. Někdo očekává zlepšení od dalších voleb. Vyhraje prý pravicová ODS a bude lépe. Jenže já si vzpomínám nejen na opoziční smlouvu, ale i na „radikální ekonomickou reformu“, jejímiž pilíři byly:

- kupónová privatizace, založená na přesvědčení, že nejlepší způsob, jak lidi naučit kapitalistickým zvyklostem, je rozdat jim majetek zdarma

- ponechání klíčových bank v rukou státu a jejich nucení k poskytování úvěru exbolševickým „kapitánům průmyslu“ = česká cesta privatizace, která nás všechny stála stovky miliard

- zachování regulace nájemného – toto prosadil osobně „friedmanovec“ Klaus navzdory mínění KDU i ODA

- děravé zákony, neumožňující vymožení pohledávek a bankroty, zato umožňující tunelování, korupci a klientelismus rozsahu ruských stepí, a konečně

- vytvoření sociálního systému, ponoukajícího ekonomicky méně schopné k zahálce, svobodné matky k zapírání otců, vdané k rozvodu a celkově tak rozhazovačný, že na něm ani ČSSD nemohla později mnoho „zlepšit“

Když k tomu přidám panslavistický šovinismus, projevující se prosrbským a antiamerickým stanoviskem při rozpadu Jugoslávie, antiněmeckým postojem skoro vždycky a žvásty o národních zájmech při každé příležitosti, skutečně nevidím důvod, proč bych se měl na vítězství ODS v příštích volbách nějak mimořádně těšit.

A to nemluvím o dalším možném výsledku příštích voleb, od kterého dnešní parlament dělí jeden mandát – že totiž KSČM – jediná vlivná stalinská strana na západ od Ukrajiny – získá tolik mandátů, že jediná možná nekomunistická koalice bude složena ze všech zbylých stran, čili že budeme mít vládu, která si bude muset předcházet skoro každého (relativně) nekomunistického poslance, i kdyby zavraždil vlastní babičku. V horším případě pak ČSSD (případně i někdo jiný) neodolá pokušení si zavládnout s komunisty. Jak tyto pokusy končívají, je z historie známo.

Zbývá zodpovědět otázku, co by měl pravicově cítící člověk dělat, aby neztrácel naději (samozřejmě k volbám je i tak chodit vhodné, KDU, ODS či X (kdo nahradí US?) je pořád 100x lepší než komunisti, ale velkého optimismu to nedodá). Napadá mě jediná odpověď: modlit se. Náš Bůh je Bůh zázraků a jedině zázrak může změnit i tradiční levicové cítění průměrného českého voliče, což jedině může zase následně přimět k skutečné pravicovosti strany stávající anebo přivést do parlamentu nějakou konzervativní stranu typu amerických republikánů (nebo Konzervativní stranu?). A pak teprve budeme mít skutečně novou – a hlavně jinou - vládu. Jiný nápad nemám. Má-li někdo ještě jiný nápad, rád si ho poslechnu.