Říjen 2004

Jen ať se neonacisté sejdou

Karel Hvížďala

Je dobře, že německý okresní soud v Bayreuthu v Bavorsku nevyhověl žádosti a povolil neonacistům oslavu u hrobu třetího největšího nacistického pohlavára Rudolfa Hesse. (Touto událostí začínaly televizní zprávy, o hysterické reakce v českých sdělovacích prostředcích nebyla nouze. Vedle tohoto článku v Lidových novinách byla anketní - a velmi sugestivní - otázka: „Německý soud povolil neonacistům oslavu u hrobu Rudolfa Hesse. Chápete to?“ Téměř 60 let po válce rozdmychávají české sdělovací prostředky český nacionalismus a germanofobii - pozn. red. CS-magazínu.) I pro toto provokativní sdělení existují řádné a obecně akceptovatelné důvody, o kterých bychom měli vědět.

Za prvé: Po zkušenostech s nacisty z období let 1933 -1945 německá ústava je založena na svobodě shromažďování jako na jednom ze základních práv, které musí platit pro každého. Proto musel soud podle litery zákona vyhovět i žádosti neonacistů. Úřady v Německu nemají právo omezovat svobodu shromažďování, když lze možnému riziku předejít preventivním nasazením dostatečného množství policistů, zvláště když od roku 2001 při podobných srazech nedošlo k vážným konfliktům. Kdyby tomu bylo jinak, mohly by totiž úřady gumový paragraf využívat i proti demonstrantům, kteří by místní politice z nějakých důvodů mohli být nepříjemní: třeba jen proto, že se shromažďují kvůli zřízení pěší zóny nebo umístění autobusové zastávky atd.

Za druhé: Za tímto rozhodnutím je s velkou pravděpodobností i názor Verfassungschutzu, tedy orgánu pro kontrolu dodržování ústavy, jakési tajné policie, která má vždy raději, když extremistické organizace nejsou zakázané, protože jsou lépe kontrolovatelné a hlavně monitorovatelné. Pro německou tajnou policii neexistuje příhodnější moment, jak identifikovat najednou v jeden a ten samý den takové množství neonacistů a jejich sympatizantů, než je sraz u hrobu Rudolfa Hesse. Při pochodu městem i při vzpomínkové akci přímo na hřbitově je vždy tolik televizních týmů, že mezi nimi se několik policejních kameramanů zcela ztratí. Nejnovější technologie pak již dokáží přímo z natočených záběrů dotyčné osoby identifikovat - pokud je mají v kartotéce - a naopak zaregistrovat nové tváře. Rovněž ze záběrů na přilehlých parkovištích se identifikují podle poznávacích značek auta, která extremisté či jejich sympatizanti používají. Takto nasbíraný materiál ušetří spolkové republice neobyčejné množství peněz.

Za třetí si můžeme představit, že i soudce, který rozhodnutí o povolení shromáždění demonstrantů k 17. výročí smrti nacistického pohlavára vydal, jistě musel vědět, že vyvolá nejen v Německu, ale i v zahraničí značnou vlnu nevole. Evropané zvláště ti starší - mají z nacistů oprávněný strach zvlášť v době, kdy lidé ve spolkových zemích bývalé NDR denně vycházejí do ulic a masově protestují proti novým sociálním reformám, které ruší rozdíly mezi podporou v nezaměstnanosti a sociální podporou, což se v těchto zemích týká bezmála čtvrtiny obyvatelstva. Zkušenější lidé totiž moc dobře vědí, že v době nespokojenosti a hospodářské stagnace se extremistům vede vždy nejlépe. Mezi ně s největší pravděpodobností musí patřit i soudce, a to je důvod, proč si můžeme myslet, že chtěl svým rozsudkem docílit úplně něco jiného, a sice změnu zákona.

Za čtvrté lze považovat za klad i vznik diskuse, kterou toto rozhodnutí jak na německé půdě, tak i v zahraničí vyvolává. Odhad, že se do Wunsiedelu sjede okolo deseti tisíc neonacistů, všem připomíná, že toto nebezpečí je stále živé a že ho nesmíme podceňovat zvlášť v době sjednocující se Evropy a internetu, kdy se neonacistické bojůvky mohou daleko snáze přesouvat po celé Evropě a skoro nekontrolovatelně se domlouvat pomocí e-mailů.

My Češi a Moravané bychom si měli zase připomenout mnohem důrazněji, že by naše policie měla proti českým i zahraničním neonacistům zasahovat mnohem systematičtěji, důsledněji a každý zřejmý veřejný neonacistický projev trestat a nečekat, až Česká televize policii usvědčí z liknavosti, jak se začasté děje. Koneckonců i veřejnost by se měla sama výrazněji k zřejmým projevům neonacistů buď sama alespoň jasněji vyjadřovat, nebo dokonce se i nějak organizovat, jako to dělají občané v obci Wunsiedel spolu s místními úřady. Přece kdyby postoje našich občanů byly méně pštrosí a úřady se rovněž vyjadřovaly naprosto jasně, byl by to signál i pro majitele různých restaurací, kteří zatím benevolentně k pořádání neonacistických setkání a koncertů pronajímali sály.

Hess byl zrádce Hitlera

Nejabsurdnější na celé neonacistické akci u hrobu Rudolfa Hesse je to, že s největší pravděpodobností je uctíván zrádce Adolfa Hitlera, a ne jeho pravá ruka, který v noci 10. května 1941 bez svolení vůdce přistál ve Skotsku s prohlášením, že přišel vyjednávat separátní mír. Angličané Hesse zajali a zbytek války strávil ve vězení. Po válce byl v Norimberku odsouzen k doživotí a skončil ve Spandau, nakonec jako poslední vězeň. Podle lékařů všech čtyř velmocí, kteří Hesse po smrti vyšetřovali, spáchal sebevraždu dne 17. srpna 1987 ve věku 93 let. Aby jej neonacisté mohli využít ke svým propagandistickým účelům, přišli s dvěmi korekturami: tvrdí, že v Anglii byl jeho dvojník a že byl ve Spandau zavražděn.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)