Říjen 2004

Armáda dává svým lidem dvojí plat

Jakub Knězů

Bývalý ministr obrany Miroslav Kostelka byl mezi ostatními členy vlády boháčem. Na rozdíl od nich totiž současný bezpečnostní poradce předsedy vlády nepobíral jen svůj plat a s ním související odměny, ale i další peníze, které mu jako výsluhový příspěvek vyplácí ministerstvo obrany. To díky tomu, že do funkce vstoupil z pozice logistika, vojáka z povolání.

Jaroslav Tvrdík, současný prezident Českých aerolinií se stotisícovým platem, mohl počítat také s výsluhami, které mu vyplatila armáda. Když "svlékl" uniformu, dostal zhruba dvanáctinásobek svého průměrného hrubého platu, odhadem minimálně půl milionu korun.

Ve vedení ministerstva obrany jsou desítky, možná i stovky bývalých vojáků z povolání, které ministerstvo dále zaměstnává jako civilní zaměstnance. Kromě platu vysokého státního úředníka tak mají nárok na takzvaný výsluhový příspěvek, který může dosáhnout až 60 % průměrné hrubé mzdy, tedy asi čtyřiceti tisíc korun. Dohromady se tak jejich příjmy mohou vyšplhat i přes sto tisíc korun měsíčně. České zákony, podle dostupných informací jediné mezi evropskými členskými státy NATO, takováto pravidla umožňují.

Na své si přijdou i vojáci z povolání, kteří odcházejí do penze. Díky systému výsluhových příspěvků mají v důchodu vyšší příjmy než kdokoliv jiný. Jeden z mladších generálů, který se rozhodl odejít z armády a který si nepřál být jmenován, říká: "Současné vedení armády mi připadá jako z Černých baronů. Také mně nabízeli civilní post. Samozřejmě bych dostával i příspěvky. Ale po svých zkušenostech tam už pracovat nechci."

Výsluhové příspěvky pobírá i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Ten dnes pracuje jako soukromý konzultant například pro Aero Vodochody a zároveň mu armáda měsíc co měsíc posílá výsluhový příspěvek - odhadem mezi třiceti a čtyřiceti tisíci měsíčně. K tomu stále bydlí ve vojenském bytě.

Příliš nákladná odměna za riziko

Bývalý náměstek ministra obrany Pavel Severa z KDU-ČSL považuje systém dvojích odměn pro vojáky za neúnosné zatěžování státního rozpočtu. "Hasiči a policisté sice mají výsluhy také, ale na daleko nižší úrovni. To by se mělo napravit." Petr Nečas z ODS má odlišný názor: "Vojáci z povolání si výsluhy jednoznačně zaslouží. Hasičům ani policistům se nestane, že by je ze dne na den převeleli na druhý konec republiky. Ani se na rozkaz nevydávají na životu nebezpečné mise do Afghánistánu nebo třeba do Iráku."

Zjistit počet lidí, kteří svlékli uniformu a stali se občanskými zaměstnanci ministerstva obrany, je téměř nemožné. "Orgány sociálního zabezpečení ministerstva obrany neevidují, kde bývalí vojáci z povolání pracují, neboť pro vedení takové evidence, která má charakter osobního údaje, není žádná právní opora," říká Iva Ruskovská z tiskového oddělení ministerstva obrany.

Podle Jana Eichlera z Ústavu mezinárodních vztahů se přesuny z vojenských na civilní místa v armádách NATO nedějí: "Není tam zvykem, aby generál nebo plukovník v pátek odešel do civilu, uniformu pověsil do skříně a v pondělí se vrátil na to samé místo jako takzvaný občanský zaměstnanec." V případě, že se například bývalí francouzští vojáci z povolání rozhodnou zůstat nadále ve službách státu, dostávají pouze dorovnání, jestliže byl jejich původní vojenský plat vyšší.

"Exministr Jaroslav Tvrdík deklaroval, že se mu podařilo rozbourat složitou strukturu vysokých vojenských hodností a zároveň posílit civilní kontrolu armády. Jeho reforma však byla fiktivní a navíc se státu docela prodražila. Z vojáků udělal civilní zaměstnance, kteří ještě dostávají příspěvky," doplňuje Jan Eichler.

Jedním z těch, kteří využili možnosti pobírat plat a zároveň výsluhový příspěvek, je také Jiří Martinek, ředitel sekce vyzbrojování ministerstva obrany. Ten na začátku sedmdesátých let začínal jako velitel tankové roty a o třicet let později už seděl na židli zástupce náčelníka generálního štábu. Pak však svlékl uniformu, přestal před jménem uvádět vojenskou hodnost generála a stal se ředitelem ministerské sekce vyzbrojování. I Martinkovi náměstci podnikli stejnou dráhu - svlékli uniformu a pobírají příspěvky a plat zároveň.

"Když srovnám životní úroveň našich vojáků z povolání a jejich kolegů v cizině, tak ti naši jsou na tom očividně hůř. Za svoji náročnou práci platí rozvrácenými rodinami, zničeným zdravím," obhajuje systém dvojitých odměn Jiří Martinek. "Případy, kdy generálové a plukovníci svlékli uniformu a dostali vysoké posty na ministerstvu, ale třeba i ve státních firmách, jako jsou ČSA, kazí celý systém. Vydělávají ohromné peníze a navíc dostávají ještě příspěvky. To je vyloženě nemorální," říká Petr Nečas z ODS.

"Zákon o vojácích z povolání ani jiný právní předpis neomezuje právo občana, který má z titulu dřívějšího služebního poměru nárok na výsluhové záležitosti, na zaměstnání včetně práva uzavírat pracovní poměr kdekoliv, tedy i ve státní správě," vysvětluje Iva Ruskovská z tiskové služby ministerstva. Ministerstvo má v současnosti přes čtyřicet tisíc zaměstnanců. Zhruba polovina z nich jsou vojáci z povolání a polovina občanští zaměstnanci. Výdaje na ně rostou, přestože rozpočet ministerstva se zmenšuje.

Nejbohatší důchodci

Vojáci z povolání mohou být spokojeni, protože patří mezi ty bohatší penzisty. Příspěvek sice dostávají jen ještě dva roky poté, co už mají nárok na starobní důchod, ale pak kromě něj mají právo na takovou sumu, která dorovná případný rozdíl mezi důchodem a výsluhovým příspěvkem.

Bezpečnostní expert ČSSD Radim Turek kritizuje systém dvojích odměn pro bývalé vojáky z povolání už několik let. Dnes říká: "Kariérní řád je demotivující pro mladé lidi, kteří by mohli přijít do armády. Na ně peníze nejsou. Utratíme je totiž za neperspektivní staré vojenské kádry." S Turkem souhlasí i bezpečnostní expert ODS Petr Nečas. "My navrhujeme třífázový kariérní řád, který by snížil vysoké příspěvky vojáků, kteří slouží už třeba 30 let a naopak zvýšil výsluhy lidí, kteří z armády odcházejí po deseti či patnácti letech," říká Nečas.

Oficiální údaje hovoří pouze o tom, že na platech zaměstnancům a na platbách za provedenou práci zaplatilo vloni ministerstvo obrany kolem dvanácti miliard korun. Na důchodech a ostatních sociálních dávkách utratilo téměř šest miliard. V celkových číslech se ukazuje, že ministerstvo utrácí přes polovinu svých výdajů za mzdy a sociální dávky. Podle dostupných informací pobírá tu nejvyšší možnou úroveň výsluhového příspěvku (55 %, resp. 60%z průměrného hrubého platu) jen asi 5 % vojáků z povolání. Výše příspěvku pomáhá spíše starším kádrům, těm, kteří i třeba většinu své kariéry pracovali pro socialistickou armádu a její úkoly v rámci Varšavské smlouvy. V roce 1999 uvedl tehdejší ministr obrany Vladimír Vetchý, že u armády více než 26 let slouží šest procent vojáků z povolání - tedy zhruba tisícovka. Vetchý se tehdy exkomunistických vojenských pohlavárů zastal: "Tito vysoce specializovaní odborníci budou pro armádu sloužit ve výjimečných postaveních. Uvědomte si, že budou sloužit třeba třicet let, potom se už těžko zařadí do normálního pracovního života."

Důvěryhodný zdroj, který si nepřál být jmenován, uvedl: "Ti dnešní poručíci nebo kapitáni, ti vůbec nevědí, jak dlouho tam mohou vydržet. Systém výsluhových příspěvků nejvíc vyhovuje těm, kteří se narodili okolo let 1948-1956. V jejich kategorii však jde zase především o ty, kteří neměli odvahu odejít z armády hned na počátku 90. let." Vojáci z povolání si také oblíbili přídavky na bydlení, které jsou stanoveny maximálně na 9500 korun měsíčně. Nikdo z nich nechce o svém postupu hovořit veřejně. Anonymně jsou ochotni potvrdit, že tento příspěvek využívají ke zcela jiným účelům než k bydlení - nejčastěji ho používají na leasingové splátky automobilů a bydlení řeší pronájmem pokoje na ubytovně, který vyjde podstatně levněji - zhruba na 2000 korun měsíčně.

Peníze dostane i zločinec

Lidé znalí ministerských poměrů nelibě nesou, že nárok na výsluhové náležitosti mají i ti, kteří byli pravomocně odsouzeni za úmyslný trestný čin až poté, co z armády odešli. Ještě v roce 2001 také armáda řešila problém s nepoctivci, kteří si se svými nadřízenými dohodli krátkodobé zvýšení platu těsně před odchodem do civilu. Prostřednictvím různých odměn se jim pak podařilo získat výrazně vyšší průměrné platy, což jim pomohlo při výpočtu výsluhových příspěvků, případně odchodného. Armáda měla podle tehdejšího ředitele odboru finančního zabezpečení osob ministerstva obrany Jiřího Stonawského podezření asi ve dvacítce případů. Po těchto zkušenostech začalo ministerstvo vypočítávat příspěvek jinak - z průměrného platu za celý kalendářní rok.

Proč vojáci dostávají zvláštní přídavky

Voják z povolání musí sloužit v tom místě, kam ho armáda na základě rozkazu pošle. Musí počítat s tím, že by měl v případě nutnosti nasadit svůj život či zdraví k obraně země. A to nikoliv na základě dobrovolnosti. Podle kariérních řádů a personálních systémů může být voják z povolání převelen pravidelně jednou za několik let. Spolu s vojákem či vojákyní se tak bude stěhovat i celá jeho rodina, se všemi dopady na ni - se změnou škol pro děti, zaměstnání. Tím se odlišuje voják z povolání od ostatních státních zaměstnanců.

Důchod vojáka a civilisty

Voják z povolání může mít ve stáří až dvakrát větší příjem než civilista, který pracoval stejně dlouho a se stejně vysokým platem.

CIVILISTA S PRŮMĚRNÝM MĚSÍČNÍM HRUBÝM PLATEM 50 000 KORUN. Základ pro stanovení výše důchodu 14090 Kč. Doba pojištění od skončení povinné školy 44 let. Výsledný důchod 10 610 Kč (66% z 14 090 + základ, výměra 1310). Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

VOJÁK Z POVOLÁNÍ S PRŮMĚRNÝM MĚSÍČNÍM HRUBÝM PLATEM 50 000 KORUN. Maximální výsluhový příspěvek za 30 let služby (55% z 50 000) 27 500 Kč. Výsledný příjem 27 500 Kč. Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

JAK SE POČÍTÁ VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK

Nárok vzniká po 15 letech služby

* základní výše je 5% průměrného měsíčního platu

* maximální výše je 55%, resp. 60% průměrného měsíčního platu pro piloty nebo vojenské školy

* za 20 let služby příspěvek ve výši 36% platu

* náleží v plné výši do věku o 2 roky vyššího, než je nárok na starobní důchod, poté se vyplácí doživotně ve výši rozdílu mezi důchodem a výsluhovým příspěvkem.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)