Říjen 2004

Nejen Přibylův konec

Ondřej Kundra

Odchod mlátičky je špatnou zprávou pro další premiérovy oblíbence. Snadnost, s jakou vyplavaly na povrch důkazy tíživých skutků v minulosti šéfa Úřadu vlády Pavla Přibyla, znamená pro nového premiéra značnou potíž. Vepsala totiž viditelný otazník nejen nad další Grossovy „normalizační“ spolupracovníky, ale i nad premiérovy hodnoty.

Odborník

Premiérova pohádka o „čistém muži, který jen poslouchal rozkazy a nikdy nikomu neublížil“, nevydržela ani týden soustředěného zájmu. Stačilo, aby do archivu vedle úředníků na chvíli nahlédli i novináři, a bylo jasno: Pavel Přibyl velel před listopadem 1989 mužům, kteří mlátili demonstranty za svobodu s takovou vervou, až je za to pak vyšetřovala inspekce. Tváří v tvář nalezeným dokumentům šéf Úřadu vlády rezignoval. „Nemyslím si, že osoby jako já jsou o něco horší než ti, kteří tenkrát stáli na druhé straně,“ řekl na rozloučenou.

Problém je však jinde: v tom, že premiér Gross naopak považuje osoby jako Přibyl za „o něco lepší“, než jsou ti z druhé strany. Otázka zní, proč. Čím ho tak oslňují a co mu dávají, že je kvůli nim ochoten riskovat svoji důvěryhodnost i popularitu? Přibylova politická kariéra je v tomto smyslu dosud neprobádaným polem pro pokus o odpověď.

„K panu Grossovi jsem se dostal přes známého z fotbalu. Věděl, že jsem volný a bezpečnostní problematiku znám, tak mě doporučil a pan Gross si mě vzal jako asistenta,“ popsal minulý týden Přibyl v Mladé frontě své setkání se současným premiérem. To bylo před pěti lety, místopředseda sněmovny Gross se zrovna chystal na ministerstvo vnitra a sháněl odborné poradce. Kdo byl oním společným známým, který mu dal echo? „K tomu se nebudu vyjadřovat. To jsou osobní věci mezi mnou a panem Přibylem,“ odmítá odpovědět Gross.

Lidé kolem něj jsou trochu otevřenější: „Pokud vím, dohromady je dal zřejmě Petr Ibl. Nic bližšího o tom ale nevím,“ říká nynější Grossův šéfporadce Zdeněk Šarapatka. Zjistit, co současného vůdce poslanců ČSSD a předlistopadového komunistického bachaře tenkrát na Přibylovi zaujalo, nelze: Petr Ibl prostě v těchto dnech není k zastižení pro nikoho, s kým on sám hovořit nechce.

Ať už tedy Ibl svého času nastartoval kariéru policejní „mlátičky“ z jakýchkoli důvodů, jisté je, že Gross Přibyla s velkým nasazením obhajoval před stále sílícím odporem veřejnosti. Odvolával se přitom na to, že jeho oblíbenec je proslulý „odborností a dobrou orientací v bezpečnostních otázkách“, díky čemuž ho prostě nemůže postrádat. Co přesně tím má Gross na mysli, ale není jasné. Kromě zkušenosti s potlačováním protikomunistických demonstrací totiž Přibyl ve své policejní kariéře naprosto ničím nevynikal. „Byl to řadový kriminalista, žádné eso,“ říká k jeho angažmá Soňa Budská, mluvčí středočeské policie, kam Přibyl po revoluci nastoupil a kde vydržel až do chvíle, kdy ho Gross v roce 1999 povolal k sobě. Podle premiéra bylo největším Přibylovým kriminalistickým úspěchem vyřešení tří takzvaných orlických vražd. „Nevím, že bych měl pana Přibyla někdy v týmu. S jeho jménem si nedokáži nic spojit,“ říká jeden z šéfů „orlického“ vyšetřovacího týmu Miroslav Vávra.

Nevinný

Zatímco výběr Přibyla vysvětloval Gross „nepostradatelnou odborností“, svou obranu vysokého postu pro tohoto muže zase postavil na neexistenci důkazů o jeho konkrétní předlistopadové vině. „Pan Přibyl mohl v minulosti jen těžko udělat něco špatného, když získal dvě bezpečnostní prověrky,“ opakoval Gross. Nejen že se nakonec přepočítal, navíc při tom něco od počátku zamlčel.

„Náš souhlas s jeho další prací u policie nevypovídá o jeho čistém štítě vůbec nic,“ říká Čestmír Huňát, člen pětihlavé občanské komise složené ze zástupců Občanského fóra, která v roce 1990 posuzovala způsobilost příslušníků Přibylova pluku k další policejní službě. „O předlistopadovém působení Přibyla a dalších členů pluku jsme tehdy měli jen útržkovité informace, dělalo se to v rychlosti. Nějak se provinili všichni, ale prověrku jsme nakonec dali většině z nich. Šlo hlavně o to, že kdybychom to neudělali, museli bychom tu policii budovat úplně na zelené louce, což nešlo.“

Druhou prověrkou Přibyl úspěšně prošel o deset let později, když už jako šéf Grossovy ministerské kanceláře požádal Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) o prověření na druhý nejvyšší stupeň Tajné. Ten opravňuje své nositele k nakládání s citlivými a důvěrnými materiály, ale podle zákona takovou prověrku nemůže dostat člověk, jehož „činnost v minulosti směřovala k potlačování lidských práv nebo svobod“. Jak je tedy možné, že NBÚ velitele komanda na bití stoupenců demokracie prověřil? „Tak touhle otázkou jste mě dostal. Na to nedokážu odpovědět,“ říká mluvčí NBÚ Drahomíra Brabcová. Konkrétnější není ani tehdejší šéf NBÚ a Grossův dlouholetý chráněnec Tomáš Kadlec, který musel loni kvůli podezření s neprůhledným vydáváním prověrek úřad opustit, a Gross ho poté instaloval do lukrativní funkce ve vedení polostátního rafinérského podniku Čepro. „Prověrku jsem mu sice podepisoval, ale na detaily si už nevzpomínám,“ říká stručně Kadlec.

Takže místo „nevinného odborníka“ se na scéně objevuje velmi podezřele prověřená ušpiněná nula. Proč ji ale Gross tak úporně a politicky riskantně hájil? „Taky jsem o tom přemýšlel a napadlo mě jediné logické vysvětlení: když si Gross vybere takového člověka, může si být jistý jeho bezmeznou oddaností. Taková osoba ho pak při všech problémech podrží a splní jakýkoli jeho požadavek. A to se v politice cení,“ říká stínový ministr vnitra za ODS Ivan Langer. Totéž, jen jinými slovy říká i Grossův poradce Oto Novotný: „Pan premiér někdy minulost nevnímá jako něco podstatného a lidi si vybírá podle toho, jak mu jsou nyní schopni pomoci, jak jsou užiteční, loajální, a ne podle toho, co dříve dělali.“

Není zatím jasné, jak aféra s Přibylem upraví Grossův cit pro „užitečnost“ lidí a význam jejich minulých skutků. Nicméně pokud se premiér nepoučí, je pravděpodobné, že si přibylovskou uličku hanby proběhne ještě několikrát. Nejvážnějším kandidátem příštího veřejného pobouření je čerstvý šéf inspekce ministra vnitra Miroslav Borník. Toho Gross nedávno jmenoval do funkce, přestože je známo, že tento muž při Palachově týdnu v roce 1989 spolu s estébáky spřádal síť, jak dostat odpůrce komunistické diktatury za mříže. A v případě několika lidí se to díky jeho pomoci podařilo.

(Respekt)