Říjen 2004

Jací jsme

Stanislav Moc

Vrátil se kamarád z dovolené v Česku a moc si pochvaloval. Omítka už nepadá z domů, cestování hromadnou dopravou na vynikající úrovni a lidé v krámech jsou slušní a rádi poradí i na úřadech. Obsluha v restauracích vzorná a ceny lidové. To jest na Žižkově a ve Vršovicích. Ve vnitřní Praze je laciněji vždy někde za rohem, ale přece jen, našinec se vyzná a nepoleze někam, kam chodí turisté, pravda? Porce masa guláše i vepřové se zvedly na přijatelnou úroveň a netřeba hledat mrňavé kousky masa mezi houskovým knedlíkem, či laciným zelím. To kdysi nebývalo. Inu pokrok.

A lidé? No, celkem by to šlo, ale na silnicích či dálnicích to jsou šílenci! Nebezpečno chodit po ulicích a spoléhat na ohleduplnost řidičů. Takových naivků jsou Olšany plné. Takže jsme se změnili v dravce? Snad i tygry! Doufám, že to dokážeme přenést i na pole obchodní a budeme prvním středoevropským ekonomickým jezevcem!

Tak „horké“ to asi nebude, ale jinak jsou prý Češi chytří a technicky zdatní. Nevěřil bys, tvrdil kamarád, jak propadli elektronice. Specielně computerům a jak dobře je ovládají. Také mají rádi kulturu a umění, které je na vysoké úrovni. Hudba, divadlo, knihy… Vybrat si můžeš! A dobře vybrat!

Ježíši, to je skvělé... tak konečně!, volal jsem omámen pýchou a štěstím.

No jo, ale… víš, také jsou závistiví a neustále doufají, že někdo osvícený za ně vyřeší jejich problémy. Sami se zúčastnit, či dokonce se s daným problémem poprat, to zatím nehodlají. Hodně jich je také připraveno řešit vše zkratem. Však proč to kupovat, když to lze ukrást? Největší snahou není vyniknout a být chytřejší, ale nebejt blbej. Vychcanost se cení mnohem více než výjimečnost...

No a je jasno. Lumpové s bílým límcem to mají v Česku mnohem jednodušší než vynálezci, technicky zruční a snad i géniové. Ne, že bychom si je dokázali udržet i kdyby se zcela náhodou nějaký ten talent urodil nebo vyskytl. Podhoubí, z kterého nám kdysi vyrůstali nejen literáti, filmoví umělci, ale hlavně techničtí koumáci a vědci se změnilo. Tam, kde rostou břízy, se neurodí hřiby, ale jen a jen křemenáče. S životem to je podobné. Kde se daří dobře vychcancům a tunelářům těžko očekávat ekonomický zázrak. Spíš jen další podvody. Však příklady táhnou a chuť vzrůstá s každým nevyřízeným, nevyjasněným a odsunutým případem do ztracena.

Primárním nádorem společnosti byla kdysi komunistická strana. Ta koncem osmdesátých let už sdružovala jen kariéristy a lidi v podstatě neslušné, neschopné nebo naopak schopné všeho. Idealisti vyhynuli zkušenostmi dávno před sametovou revolucí. Pokud chce někdo tvrdit, že ještě v osmdesátých letech jako straník věřil, pak se nejedná o idealistu, ale o blbce. Kdo se dnes podrobněji podívá na obě pohrobkové komunistické strany, musí dojít k přesvědčení, že zbylé kádry v nich jsou opravdu z těch nejzblblejších. Zkrátka bez perspektivy. Že však poskytují v národě cyniků a recesistů šanci všem nespokojencům se projevit při volbách, je nasnadě. Je to šance nikdy nesplnitelné hrozby. Až a když, se jednou KSČM k někomu přimkne a půjde do koalice, ztratí značnou podporu svého volebního trucpotenciálu. Hin sa ukáže!

Většina lidí vychytralých, vychcaných a kariéristů ji totiž už dávno opustila. Jsou to všechno ti, kteří vyměnili stranu za majetek a za pozice v nové společnosti. Bývalá příslušnost je pro ně dnes jen tmavě rudou skvrnou na jejich novém kabátě. Zaschlou skvrnou, už ani nemokvá. Převážná většina z nich se obohatila podvodem na svém státě, národě a na lidech vůbec. Prostě se z primárního nádoru, který nebyl nikdy vyoperován, jako rakovinné buňky rozprskli bývalí soudruzi po celém těle a uchytili se, kde mohli. Dnes by tito rádoby slušní podnikatelé byli nejraději, kdyby pravda, láska a právní stát zaštítily jejich pozice. Dokonce se o to i snaží, ale jen do té míry, dokud to platí pro ty druhé a pro nastupující mladou generaci. Jenomže moc dobře vědí, že je zaštiťuje jen vzájemná svornost, tlustá čára za minulostí a bratrstvo Kočičí pracky. Kde to všechno skončí? Snad časem, kdy vyhynou, ale momentálně jejich příklad budí snahu spíš je napodobovat. Příklady, že se lumpárna vyplácí táhnou a nejsou jen na poli ekonomickém, tedy ve výrobě, ale dnes už téměř všude.

Posledním příkladem budiž fotbalová liga, kde klub přistižen při podplácení ( a ne jednou!) a přesto bude hrát první ligu i nadále. No vyhoďte klub, který má prachy a jehož jedinou chybou bylo, že se jeho funkcionáři nechali nachytat. To by byla pitomost, vždyť podplácejí všichni! Ba sám předseda komise rozhodčích se nechal slyšet v tom smyslu, že kam bychom to přišli, kdybychom trestali nevinné hráče sestupem, za chyby vedení klubu. K takové logice může dospět opravdu jen blbec, nebo podkobercový zametač, ale abychom nekřivdili, náprava zjednána dosazením dalšího kamaráda do vedení komise rozhodčích. Slov snad k tomu netřeba, rád bych napsal, ale bohužel, zde ta absurdnost nekončí.

Komise rozhodčích se rozhodla podat žalobu na „neznámého pachatele“, který nelegálními odposlechy jejich konverzací podvody a korupci odhalil. To už je do nebe volající drzost! Jenže v Česku je možné všechno. Však i pan Železný je poslancem s imunitou, ač jeho podvod stál českého daňového poplatníka přes deset miliard. Že to podvod byl, dokázal mezinárodní tribunál, u nás by se to nezjistilo. Proto bych se vůbec nedivil, kdyby došlo k soudu a samostatný , nikdy neodvolatelný soudce (doporučil bych paní Judr. Horvátovou), odsoudil „neznámého pachatele“, který si dovolil odhalit prodané zápasy k trestu odnětí svobody na neurčito. Že si jako dovolil narušit chod slušně vydělávající živnosti, která se zove ČMFS a myslí si, že fotbal řídí. Možná administrativu, ale výsledky neovládá ani svaz ani hráči.

Jenže co já vím? Znám je případ, kdy zoufalý brankář, zoufalý nad neschopností protivníka trefit se vůbec do brány si nakonec sám hodil míč do sítě. Odsouzen, vyhozen z fotbalu? Ale kdeže, jsme v Česku, přece bychom nezničili tak dobře začínající kariéru! Hraje v jiném klubu.

Podvody se mohou samozřejmě udát kdekoliv, nejen u nás. Jenže kdekoliv je řeší zcela jinak, nikoliv jen slabou pokutou a žalobou na toho, kdo je odhalil. Proč tomu tak u nás je, není lehké posoudit, ale určitě v tom hraje roli i apatický český občan. Vsaďte se, že fandové budou dál chodit na fotbal a oslavovat vítězství svých týmů, aniž jim bude vadit, že nevědí, zda jejich tým opravdu zvítězil, nebo mu někdo vítězství koupil. Bude jich samozřejmě míň a míň neboť i my máme dost lidí, kteří rozlišují hru od divadla. Zatím je mocní nijak nepotřebují a tak se na ně nemusí ohlížet.

To samé platí pro volby. Chodí a bude chodit míň a míň voličů. Ze stejného důvodu. Bohužel však, volby nejsou fotbal. Ve volbách nerozhodují herci – kandidáti, ale diváci - voliči. Jenže český volič si to zatím neuvědomuje a vymlouvá se, že nemá koho volit. Samozřejmě, že to není pravda. Když nemůže zvolit nic charakterního, měl by volit menší zlo. Pokud tuto povinnost odmítá nesmí se divit, že mu vládne, co mu vládne. Politika, ale ani fotbal, by nemělo být divadlo. Ve fotbale by to měl zajišťovat nestranný rozhodčí. V politice stranný volič. Pokud k urně jde a hodí tam svůj lístek tak, jak mu jej někdo připravil, pak ať raději nechodí vůbec. Tvrdím, že máme politiky, jaké si zasloužíme, ale není pravdou, že nemáme výběr. Pravdou jest, že nemáme voliče. To jest zodpovědné a ne líné voliče. Náš volič je nezodpovědný a líný. Jde raději na fotbal než by volil a trápil svůj mozeček výběrem. Jenže kam bude chodit teď, když už i na ten fotbal se nemá cenu dívat? Jo, už vím, na chatu. A tu mu nikdo nevezme. To by si nedovolil ani Husák!