Říjen 2004

Eva Pilarová - Zažila jsem toho dost. Slávu i pády

Martin Moravec

V 60. letech jí muži i hudební kritici padali k nohám. Kráska! Úžasná zpěvačka! Eva Pilarová byla na vrcholu, ale brzy poznala, jaké to je, spadnout na dno. Dvakrát se ocitla blízko smrti, a když na to dojde řeč, kapou jí slzy. Otře je, otevřeně vypráví a z jejích historek mrazí.

* Pracovala jste s mnoha slavnými muži. Matuška, Horníček, Šlitr, Suchý, Forman, Gott... Byl některý z nich do vás zamilovaný?

Nikdy se mi nikdo nezmínil. Ale když jsme u těch slavných mužů, nesmíme zapomenout na Jana Wericha. Jednou měl natáčet komentář k filmu O pražských strašidýlkách a nějaká zpěvačka k tomu dělala takové to lalala. Werich si dupnul a povídá: Dokud to nebude zpívat Pilarka, tak vám to nenamluvím.

* S Werichem jste dokonce hrála ve filmu Magnetické vlny léčí.

Tam jsem hrála děvu lehčích mravů, měla jsem s ním tančit, sednout si mu na klín - a strašně jsem se styděla. Vzpomínám si, jak mě při jednom natáčecím dnu rozbolel zub a on říkal: "Pojďte se mnou, já vám na to něco dám." Přišla jsem do jeho šatny a on vytáhl placatici whisky. "Takhle si to na ten zoubek dejte a můžete to klidně polknout." Pak dodal: "To já takhle dělám vždycky. Napřed mladé dívky opiji a pak..." Už to nedořekl, já utíkala ven a slyšela za sebou ten hurónský smích. Tehdy jsem byla, ano, o čtyřicet let mladší.

* Čekal jsem, že mezi těmi zamilovanými bude alespoň Josef Škvorecký. Ten když na začátku devadesátých let přijel z emigrace domů, odpovídat na otázku, co se mu tady nejvíc líbí. Eva Pilarová, řekl.

Vždycky říkal, že mě platonicky miluje. A skutečně zůstalo jen u té platonické lásky. Když jsem poprvé vyjela za moře a měla koncert v Torontu, pan Škvorecký se stal jeho patronem a nedal jinak, než abychom i s manželem bydleli u nich.

* Co jste od něj četla?

V podstatě všechno, nevím o knize, kterou bych nečetla. Když byl v emigraci, tajně mi chodily jeho knížky v diplomatických zavazadlech, která nemohl nikdo prohlížet.

* Kterou z nich máte nejradši?

Řeknu tři: Ze zápisků Josefa Krátkého, Texaská nevěsta a Mirákl. Ten šel za totáče z ruky do ruky a nejdéle, snad tři čtvrtě roku, se zdržel u Jirky Korna. Já myslela, že ho někde založil a nemá na něj čas, a on ho mezitím půjčoval dál.

* Když jsme tak začali vzpomínat, zmiňme ještě jedno jméno: Jiří Šlitr. O něm a jeho vztahu k ženám také kolují legendy. Byl opravdu takový svůdník?

Na mne to nikdy nezkoušel. V té době, kdy jsem byla v divadle Semafor, měl vážný vztah se Sylvou Daníčkovou. Jestli tam bylo něco navíc, to nevím.

* Ale určitě si vzpomenete, jak zdůvodnil vaše přijetí do Semaforu.

„Hele, Pilarko, nemysli si, že jsme tě vzali kvůli tvýmu hlasu. Líbily se nám tvoje nohy...“ Ale to byla od něj nadsázka. Víte, Jirka byl génius. S jeho smrtí skončila zlatá éra Semaforu. Ať se na mě Jirka Suchý kvůli tomu nezlobí, ale je to pravda. Už to pak nikdy nebylo ono. Šlitr byl jednak fantastický hudební skladatel a jednak... taková zvláštní figurka.

* O Suchém a Šlitrovi se ví, že nebyli příliš velcí kamarádi. Všimla jste si toho?

Oni se skutečně skamarádili až krátce před Šlitrovou smrtí. Ale nebylo to na škodu. Co odvedli v divadle, bylo senzační.

* To mi trochu připomíná vás a Waldemara Matušku. Taky slavná dvojice a taky žádné velké přátelství.

Máte pravdu. Nikdy jsme nebyli velcí kamarádi, a to si o nás lidé mysleli bůhví co. Respektovali jsme se, a když jeden z nás potřeboval radu, ten druhý mu ji dal. Ale neříkali jsme si: Tak pojď, pojedeme spolu na výlet.

* Vzpomeňte na den, kdy jste se poznali.

Byla jsem v šedesátém roce na konkurzu v divadle Semafor, zpívala jsem Noc a den a zpívala jsem to s velice brněnským přízvukem. V hledišti seděl nějakej chlap, kterej mě chvíli poslouchal, pak obrátil oči v sloup a odešel.

* Hezkej chlap?

No hezkej. Prostě nějakej chlap tam seděl. Brzy jsem zjistila, že to je můj budoucí kolega, to ještě neměl vousy. Pak si nechal narůst knírek, pak bradku, pak jsme zpívali Lásku nebeskou a pak jsme spolu přišli do řečí.

* A dodnes si vykáte.

Už tolik let. Když jsem Waldovi nabídla tykání, řekl mi na to: "Ženským, kterých si vážím, vykám." Proto si dodnes vyká se mnou a třeba i s Pavlínou Filipovskou.

Na Západ mě nepouštěli

* Když už jste byli s Matuškou populární dvojicí a měli za sebou spoustu slavných duetů, jednoho dne roku 1986 se stalo, že se nevrátil ze Spojených států. Pamatujete si ten den?

Točila jsem tenkrát písničku pro televizní pořad Dluhy Hany Zagorové. Bylo to na parníku, a ještě než jsme vypluli, objevil se Karel Gott. Povídá: "Tak tebe to bude zajímat nejvíc. Olina volala Hrabalovi - což byl šéf Pragokoncertu - že jsou s Waldou v Americe a že už se nevrátěj." Říkala jsem si, že tenhle fór se Karlovi moc nepovedl.

* Jenže on to nebyl fór.

To jsem zjistila v noci po natáčení. Mám souseda, který i za totality poslouchal s otevřeným oknem Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, nebral si servítky, a když slyšel klíče v zámku, vylétl, oči vytřeštěné: "Evo, Walda zůstal v Americe." Zabouchla jsem za sebou dveře a najednou jsem cítila, že se mi derou slzy do očí. Uvědomila jsem si, že je konec něčeho, co jsem možná nedocenila. Že už si s ním nikdy nezazpívám.

* Ale zazpívali jste si a ne jednou. Jaký byl ten den, kdy jste se po letech znovu viděli?

Ležela jsem v nemocnici, měla po operaci a byla jsem na tom hodně bídně. V televizi ukazovali záběry z letiště, jak se Walda vrátil, a já jsem se rozbrečela. "Jestli nám tady budete brečet, tak vám tu televizi sebereme," říkali mi. Já jim odpověděla, že Walda dělá Lucernu, že chtěl, abych zpívala s ním, a že musím z nemocnice odejít, to se nedá nic dělat. Tak jsem tři dny po operaci šla do Lucerny a tam, když jsme se s Waldou viděli, objali jsme se a slzy jsme měli oba.

* Lidí kolem vás, kteří emigrovali nebylo málo. Matuška, Škvorecký, Forman, Přenosilová. Proč vy ne?

Jen jednou jsem o tom přemýšlela. Říkala jsem si, co doma, ale pak jsem si uvědomila, že tu Prahu, byť jsem se v ní nenarodila, mám docela ráda. Že už bych se nikdy nemusela projít Nerudovkou, že už bych neviděla ten nádherný pohled, a všechno mě to přešlo. Navíc jsem nebyla žádný zajíc. Začínat někde znovu, to nebylo jen tak. Cizí prostředí, cizí jazyk, rodiče tady, syn taky.

* Byla jste s těmi lidmi v kontaktu?

Josef Škvorecký mi psal a podepisoval se jako jedna ze svých knižních postav, tedy Dan Smiřický. Komunistická cenzura na to nikdy nepřišla. Jakmile tam ale bylo napsáno Yvonne, tak to nedošlo. Já jim psala nebo volala z cest: z NDR, z Polska nebo z Ruska.

* Víte, jak si představuji emigraci? Odjeli jste do ciziny za prací, bylo vás dvacet a vrátilo se vás devatenáct.

O tom vám budu těžko vyprávět, protože mě nikam nepouštěli. Mně v roce 1962 utekl manžel do Německa a já jsem v červenci 1962 byla v Helsinkách, vyhrála zlatou medaili v jazzovém zpěvu a na dlouhá léta to byl můj poslední zájezd na Západ. Ale je pravda, že se hodně lidí nevrátilo. Já jsem často jezdila na Kubu, tam mě pouštěli, a jednou se nám nevrátila sboristka. Zůstala při mezipřistání v Kanadě.

* A co když zůstal venku Matuška?T o musel být průšvih!

Ale ano. Vycházelo mi dvojalbum, ve kterém byl vložený sešit se spoustou mých a Waldových fotografií. Všechny prodejny musely ten sešit vyndat a ještě mi říkali, že můžu být ráda, že na desce zůstanou Láska nebeská, Tam za vodou v rákosí a že celá deska nešla do šrotu.

* S umělci to za normalizace bylo různé. Gott směl všechno, Suchý mohl zpívat v Semaforu, ale nesměl do televize, Kubišovou zakázali úplně. Jak to bylo s vámi?

Mě měli tolik rádi, že mě nikam nepustili.

* Takže jste byla v nemilosti?

Občas se stalo, že mi zničehonic zakázali nějaký kraj, a já ani nevěděla proč. V rádiu nás nějakou dobu nehráli, ale vždycky se to časem uklidnilo. Problémy jako Marta jsem neměla.

* Ale písničky jste schvalovat dávala.

Jistě, před každou premiérou jsme museli dělat přehrávky před komisí, která kontrolovala texty. A zakazovala je. Byla jsem třeba pozvaná do Bratislavy a slovenský ministr kultury se sám obtěžoval, aby mi zakázal zpívat Svobodovou písničku Caruso árii mi zpívá s textem Jirky Štaidla. Byla tam slova "Jsem děvče bludný, vím, jak je nudný žít". V Československu přece není nuda a já nemám co bejt bludný děvče. Tak jsem šla za naším ministrem kultury a ten povídá: "Vždyť je to blbost, klidně to zpívej."

* Podobné to přece bylo s písní Co je to láska, známou spíš jako Kočka není pes. Tam přece Jiří Suchý napsal verš Armstrong není Rus, který pak na desce chybí.

Taky zákaz. Vlastně přišli za Jirkou Suchým, aby mi to on zakázal. Ještě párkrát jsem Armstronga zazpívala a dělala jsem, že mi to ujelo. Že jsem se spletla. Lidi na to čekali, řvali, v Lucerně mávali saky nad hlavou, žádali opakování a byli dost zklamaní, že na desce tenhle verš nevyšel.

* Měla jste taky jet s Karlem Gottem koncertovat do Las Vegas. To kvůli režimu jste zůstala doma?

To mě mrzelo strašně. Můj manažer Čejka za mne orodoval u soudruha Křístka v Pragokoncertu. Povídal mu: "Podívejte, vždyť ta Eva nemá zájem utéci, je s Mirkem Mayerem, budou se brát, kam by utíkala? Můžete snad zavřít oko, tak ji pusťte." Křístek se koukal z okna a říkal: "Soudruhu, vidíš tam toho metaře? No vidíš. Ten taky nemá žádná privilegia, tak nevím, proč by je měla mít soudružka Pilarová." No a já nejela do Las Vegas.

* Byla jste vy sama někdy na koberečku?

Když se před čtyřiceti lety točil film Kdyby tisíc klarinetů. Byla tam spousta známých tváří, čekalo se, až někdo udělá průšvih, a když nikdo nic neudělal, tak si vymýšleli. Tenkrát jsme hráli na plovárně poker o papírové penízky a zdálky to vypadalo jako bony. Někdo nás udal, že jsme hráli o bony, a už jsme se vezli. Pak si ještě někdo vymyslel, že jsme s Gottem a s Waldou čurali z balkonu na nějakou delegaci, a byli jsme voláni na ÚV KSČ. Walda tam vůbec nešel a dostal na dlouhou dobu zákaz. My jsme tam s Karlem šli. Věděl, že dokážu vybuchnout, a tak říkal: "Ty tam seď a mlč, mluvit budu já." Jenže on se tak rozčílil, že jsem ho musela pod stolem kopat do nohy. "Co chceš," okřikl mě a jel dál.

* Vyprávíte o tom, co jste všechno nemohla dělat za minulého režimu. Jak vás neměli rádi. Ale přece jste podepsala antichartu! A ještě jste s tím veřejně vystoupila!

Všechny zpěváky tenkrát zavolal šéf Pragokoncertu, soudruh Hrabal: "Ten, ten, ten udělá nějaký komentář, který přečte v Divadle hudby," říká. Odpověděla jsem mu, že to dělat nebudu a že to neumím. Myslela jsem si, že mám pokoj, ale neměla jsem ho. Musela jsem přečíst prohlášení. Co vám k tomu mám říci víc?

* Třeba co by se stalo, kdybyste ho nepřečetla.

Konec, šmytec, měla bych zákaz činnosti. Nic jiného jsem neuměla, zpívání bylo moje všechno. Nestydím se za to, nejsem hrdina. Nikdy jsem nebyla ve straně a nikdy jsem například nezpívala v Sokolovu na "politické písni".

Vloupala jsem se ke Gottovi

* Když jsme mluvili o vašich začátcích v divadle Semafor, jaký jste tam měla v šedesátých letech plat?

Sedm set padesát korun hrubého měsíčně. Byla jsem hrdá a nechtěla jsem, aby mi rodiče posílali peníze. To by mi nikdo nevěřil, v jakých jsem žila podmínkách. Jedenáct čtverečních metrů v rozděleném bytě, kde byl společný záchod, žádná koupelna a jen jedno umývadlo na chodbě. Když jsem se večer vrátila a natáčela si do džbánu vodu, vylétl soused a nadával. Že ho ruším a že nemůže spát.

* Matuška na tom byl stejně?

Ten dokonce spával v divadle. Na lavici, zamotaný v oponě.

* S vámi prý na zájezdech nebyla nuda. Třeba Karel Gott vyprávěl, že jste mu provedla nějakou lumpárnu.

To bylo s Přenosilkou na Slovensku, hříchy mládí. Její maminka mě prosila, ať se o ni postarám. Byla to Rakušanka a neuměla moc česky. "Pani Pilarofa, vy ste takovej dospělej, starejte se o ten náš Yfon." No a Yfon jeden večer pravila, že si ten zájezd představovala jinak, že tam není žádná sranda a že bychom se mohly vloupat ke Gottovi do pokoje. Tak jsme v pátém patře přelezly balkon, všechno jsme mu tam přestavěly, a dokonce jsme mu svlékly peřiny. Říkaly jsme si, že bude legrace, až se Karel vrátí, jenže nebyla. Karel otevřel dveře a křičel: Zloději! Přišli tam policajti a já musela vysvětlovat.

* V šedesátých letech jste byla stejně populární jako Karel Gott. Alespoň to mnozí říkají. Jenže Gott má dnes devětadvacet Slavíků a vy jen tři.

Chlapi vždycky měli větší zázemí u fanynek. Taky záleží na repertoáru a na ten jsem měla trochu smůlu. Dostala jsem posledního Slavíka v roce 1971 a najednou jsem neměla hity. Mohla jsem být ráda, že jsem se nějak udržela. Když není co zpívat, není co vysílat a nejste na očích.

* Není to taky tím, že ty vaše písničky byly tak trochu vážnější, těžší, náročnější?

Občas jsem dělala náročný repertoár, který nebyl moc líbivý. Tak jsem se potom snažila dělat něco líbivějšího, ale to mi zase vyčítali. Jiří Suchý mi vymyslel přezdívku Eva FitzPilarová podle Evy Fitzgeraldové. A pak kritik Jiří Černý psal: Dřív Eva FitzPilarová, dnes Eva NicPilarová.

* O vás se vždycky říkalo "Paní zpěvačka". Úžasný hlas, který zvládne všechno. Jiří Voskovec dokonce prohlásil: "Mít tehdy v Osvobozeném divadle takovou zpěvačku, jako je Eva Pilarová, byli bychom divadlo světové úrovně!"

To mi velmi polichotilo. Od pana Voskovce mám doma pohled z New Yorku a je tam napsáno: "Vážená krásko, děkuji, jak náramně mi zpíváte mé obstarožní texty, mějte se, Váš Jiří Voskovec." Pod tím byl podepsaný Josef Škvorecký, který mu mou desku přivezl.

* Prý vás při návštěvě Prahy pochválil i Louis Armstrong.

No jo. Dal mi svou fotku a tam napsal: "To Eva Pilarova, a big singer, from Louis "Satch" Armstrong." V sedmém nebi jsem byla.

Doktoři mi dávali rok a půl

* Zeptám se na dvě věci, které už tak veselé nejsou. Je únor roku 1973, v Praze mrzne, a vy jste se rozhodla zůstat na Kubě o dva dny déle. Letadlo, do kterého jste nenastoupila, spadlo. Členové vaší kapely zemřeli.

Devatenáctý únor, nejhorší den v mém životě. Vraceli jsme se z Havany, do ruky nám dali kubánské noviny a ona ta španělština není zas tak složitá. Už v rádiu jsem zaslechla, že spadlo nějaké československé letadlo. Z ambasády mě ale ujistili, že bylo vojenské, jenže v novinách psali comersial. Dorazili jsme na Ruzyni a tam byl vrak. Ptala jsem se kluků, kteří přivezli schůdky, co se stalo, a oni říkali: "Tam byla vaše kapela." Jen vím, že jsem nesla nějaké tašky... cítím to jako dnes... ruce mě neposlouchaly a já ty tašky pustila na zem. Čekal tam Hrabal z Pragokoncertu, hlavně se o tom nesmělo mluvit a psát, protože to byl ruský Aeroflot. Později jsem slyšela, že pilot byl snad opilej.

* To si asi člověk nemůže říci: Vždyť jsem tam měla být s nimi!

Ale proč jsem tam nebyla? Cokoliv se dá hodit za hlavu, z čehokoliv si umím udělat legraci. Z tohohle ne. Promiňte... (utírá si slzy)

* Něco podobného se stalo před šesti lety olympijskému vítězi v tenise Marcu Rossetovi. Na poslední chvíli nenastoupil do letadla z New Yorku do Ženevy, to spadlo a nikdo nepřežil. Od té doby říká: "Znovu jsem se narodil. Žiji jinak. Užívám si každý den." Je to i váš případ?

To ne. Byla jsem otřesená, ale úplně jinak jsem začala žít, když jsem se dozvěděla, jak jsem nemocná.

* Měla jste rakovinu.

A taky dobré doktory, léčitelku, manžela Honzu. Ten mi hrozně pomohl. V takové chvíli je důležité, když se o někoho můžete opřít. Chodil se mnou na všechna ta ozařování. Doktor mi říkal: "Prosím vás, s nikým se tady nebavte, radši buďte nafrněná, nebo vám každý bude vyprávět, co mu je, a vy máte svých starostí dost." Honza věděl o všech pacientkách, já jsem předstírala, že si čtu. Staral se o mne jako o mimino, nikdy u nás nepadlo, že jdeme na ozařování. Vždycky to bylo: "Pojď mámo, jdeme na výsluní." Snažili jsme se to brát s humorem.

* Prý vám lékaři dávali rok a půl.

To řekli Honzovi a on s tím žil dost dlouho, než mi to řekl. Jsem ráda, že jsem to nevěděla. Ale já jsem i v té nemoci zlobila, spíš to bylo, jako bych měla dovolenou. I přímý přenos pro televizi jsem v době, kdy jsem chodila na ozařování, udělala. Pan primář se zlobil, že prý jsem při něm mohla omdlít.

* Jednu změnu, kterou vaše nemoc způsobila, je vidět na první pohled. Nevidím u vás cigaretu. Dřív jste přece kouřila.

Jistě, třeba i padesát cigaret za den. Pak jsem ale dostala otázku: "Chceš kouřit, nebo zpívat?" "Zpívat," odpověděla jsem. "No to je dobře, protože ta další by zněla: Chceš kouřit, nebo žít?" Típla jsem poslední cigáro a od té doby jsem si nezapálila. Už víc než šestnáct let.

(MFDNES)