Říjen 2004

Nedostatek slunce může vyvolat rakovinu

O tom, že přílišné slunění způsobuje zhoubná onemocnění, vědí lékaři už dlouho. Nedávno ale přišli na to, že k rakovině může vést i nedostatek slunečního svitu. V rozhlasovém pořadu Meteor o tom vypráví Doc. MUDr. Oldřich Vinař.

Před nějakou dobou nás lékaři začali přesvědčovat, že slunce by mohlo být naším nepřítelem, kdybychom se moc opalovali. Zkušenosti z Austrálie, kontinentu, kde je hodně slunečního svitu, ukazovaly, že přílišné slunění může vyvolat rakovinu kůže. Vyšlo také najevo, že slunce může škodit i z různých jiných důvodů.

Nedávno dokonce v Ohiu jeden šerif zatkl matku pro zanedbávání dětí. Zjistil totiž, že mají kůži zarudlou od slunečního svitu, že jsou spálené. V Alpách zase ukazují na naučné stezce dramatické fotografie lidí, kteří mají melanom rtu kvůli tomu, že si špatně chránili obličej ve velkých nadmořských výškách. V poslední době nicméně mezi lékaři zavládla jistá rozpačitost.

Co způsobil pohled na mapu

Na počátku stál jeden fyzik z NASA, který studuje atmosférický ozón. Náhodou se podíval na mapu Spojených států, která zachycovala, jaký je výskyt rakoviny. Zjistil, že je daleko vyšší ve státech, kde je slunce málo, konkrétně na severovýchodě. Na jihozápadě řádila zhoubná nemoc výrazně méně.

Onen fyzik to pak publikoval a vznikl kolem toho veliký rozruch. Nastoupili epidemiologové, přepočítali to a znovu dali všechna data dohromady - a skutečně zjistili, že kvůli nedostatku slunce za rok zemře 23 tisíc Američanů, zatímco na následky ozařování sluncem jich zemře "jenom" 9 800.

Jak si to vysvětlit? Musíme se zamyslet nad tím, v čem nám slunce nejvíc pomáhá; ultrafialové paprsky působí syntézu vitaminu D. Vitamin D má schopnost zabrzdit proliferaci, rozmnožování buněk - dokáže tedy tlumit nekontrolované bujení, rozvoj rakoviny. Slunce může škodit především lidem, kteří mu vystavují příliš často a na příliš dlouhou dobu kůži, povrch těla. Jinak je ale prospěšné.

Slunce proti depresím

Lze nedostatek vitaminu D vyřešit jinak než pobytem na slunci? Je to obtížné, protože se ukazuje, že vitamin D je těžké přesně dávkovat. Zároveň je ale obtížné říci, jak dlouho bychom vlastně měli na slunci pobývat. Ukazuje se, že existuje rozdíl mezi lidmi, kteří mají světlou pleť, a těmi s pletí tmavou. V Londýně to spočítali a zjistili, že v červenci mezi 11. a 14. hodinou stačí člověku s bílou pletí a světlými vlasy deset minut, ale pro černocha je to 45 minut, což už je na hranici nepříznivých jevů - zarudnutí.

V Austrálii dnes pojmenovávají rizikové skupiny, které trpí nedostatkem slunce: jsou to především staří lidé, jedinci tmavé pleti, děti, jež si nehrají venku, a lidé, kteří se zahalují z náboženských důvodů. Australané jim radí, aby se slunci tolik nevyhýbali. Je zajímavé, že se to děje právě v zemi, která stála u zrodu tažení proti přílišnému slunění.

Důležité tedy je najít příslovečnou střední cestu. Neměli bychom také zapomínat, že slunce je největším dárcem světla, které zvlášť během nadcházejícího podzimu pomůže proti depresím. Deprese můžeme léčit intenzivním umělým světlem. To by ale mělo obsahovat celé spektrum, které nám v přirozené podobě dává právě slunce.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)