Říjen 2004

Nepřiznaná genocida připomíná Rwandu

Radek Nedvěd

V roce 1994 bylo ve východoafrické Rwandě zmasakrováno za pouhých sto dní 800 tisíc lidí. K jedné z největších genocid 20. století došlo i proto, že Západ Rwandě nepomohl. Šéfovi tamější mírové mise, kanadskému generálovi Romeovi Dallairemu, jenž zde zůstal jen s několika sty muži, nezbylo, než vraždění téměř bezmocně přihlížet. Ještě dlouho poté ho pronásledovala rwandská noční můra až se neúspěšně pokusil o sebevraždu.

Představitelé Západu si sypali popel na hlavu - novou Rwandu prý nikdy nedopustí. Současný postoj světa k oblasti Dárfúru, jenž leží na západě největší africké země Súdánu, ale svědčí o tom, že za deset let se výčitky Západu otupily. Mezi Rwandou a Dárfúrem, kde bylo od počátku loňského roku zabito na 50 tisíc lidí a milion vyhnáno z domovů (situace byla označena za největší humanitární krizi současnosti), existují totiž jasné paralely.

Za prvé: v obou případech jde o vybíjení etnických skupin, ve Rwandě vraždili Hutuové Tutsie, v Dárfúru vraždí Arabové černošské kmeny. Za druhé: ve Rwandě zabíjely provládní hutuské milice, v Dárfúru to dělají provládní arabské milice. Za třetí: během rwandské genocidy se tamní vláda bránila tím, že se jí nedaří nad milicemi získat kontrolu. To nyní tvrdí i súdánská vláda o arabských jezdcích na koních a velbloudech přepadávajících černochy. Za čtvrté: Rwanda byla ve stínu konfliktu na Balkáně, Dárfúr je ve stínu Iráku. A za páté: Západ nechtěl vojensky zasáhnout ve Rwandě, což nechce ani nyní.

Rwanda, to je v Africe?

K ospravedlnění vojenského zásahu je podle měřítek OSN zapotřebí, aby tato organizace vraždění v Dárfúru označila za genocidu. Tomu se OSN bránilo ve Rwandě a brání se tomu i v Dárfúru. Generál Dallaire tvrdí, že se po vypuknutí čistek ptal centrály OSN v New Yorku, jestli je smí nazývat genocidou. "Pokud vím, nikdy jsem nedostal odpověď. Tenkrát mi téměř nedošlo, že toto slovo vyvolalo v New Yorku bouři a stejně tak ve vládách na celém světě," říká ve svých pamětech "Potřes si rukou s ďáblem" .

Události v Dárfúru sice nazval genocidou Kongres USA, ale Bílý dům to odmítá a ministerstvo zahraničí to zatím nedokázalo rozhodnout. Neudělaly to OSN a ani EU. Mezitím, co se řeší, zda v Dárfúru probíhá genocida, či ne, chodí z této Bohem zapomenuté části světa již několik měsíců stále tytéž zprávy: arabské milice povraždily skupinu černochů, znásilnily ženy, vypálily vesnice a vládní vojáci brání dodávkám humanitární pomoci do utečeneckých táborů. Z nich se lidé bojí vycházet, protože by je Arabové zastřelili či třeba upálili zaživa. Je jasné, že momentálně nejjistějším řešením, jak zastavit násilí v Dárfúru, je intervence. Ale to je pro Západ, stejně jako v případě Rwandy nejméně příjemné řešení stálo by hodně peněz a vyžadovalo nasazení tisíců vojáků. A to "jenom" kvůli Rwandě či Dárfúru.

Paralela je totiž i v tom, že stejně, jako byla Rwanda strategicky nevýznamná, je pro Západ nezajímavý chudý Dárfúr. Nejsou v oblasti "národních zájmů" těch států, jež mají prostředky k zásahu. "Rwanda, to je někde v Africe, že jo?" byla první reakce generála Dallaireho, když se dozvěděl, že by zde mohl působit.

Američané a Britové, kteří jsou vojensky vytíženi v Iráku a Afghánistánu, doufají, že přinutí vládu v Súdánu, aby masakry zastavila. Prostředky, které k tomu volí, ale nejsou účinné. Od rezoluce, již v Radě bezpečnosti 30. července prosadili, se vláda v Chartúmu bát nemusí. Čína, Rusko, Pákistán a Alžírsko si totiž v radě prosadily, že Chartúmu se nesmí hrozit sankcemi, ale jen blíže neurčenými "opatřeními". Vzhledem k chování Moskvy v Čečensku a Pekingu v Tibetu nelze čekat, že budou tlačit na Chartúm kvůli právům obyvatel Dárfúru. Rusku se navíc nedávno podařilo prodat Chartúmu 12 bojových letadel MiG-29 a čínští podnikatelé se s ním už dohodli na těžbě ropy.

Ústupek Pákistánu a Alžírsku zase souvisí se snahou USA nedráždit muslimský svět. Arabské státy mají totiž obavy, že po Iráku a Afghánistánu Bílý dům může chtít svrhnout i muslimský režim v Chartúmu. Neschopnost Rady bezpečnosti vyvinout silný tlak na súdánskou vládu tak nahrává vraždícím arabským milicím. Ve Rwandě v roce 1994 jednání rady genocidě přímo pomohlo. Po jejím vypuknutí rozhodla, že většina vojáků mise OSN Rwandu opustí.

Černé svědomí Západu

Západ tvrdí, že když mají na půdu Súdánu vstoupit vojáci, tak z Africké unie. Zatím jich má Dárfúr slíbeno asi 300. Je ale velký jako Francie, a tak tu jde o směšný počet. Ani se pořádně neví, jaký mandát mají mít - ochrání civilisty, nebo jen cizí pozorovatele? Slabý mandát vojáků trápil i generála Dallaireho.

Podtrženo a sečteno: vraždění v Dárfúru není asi tak intenzivní, jako bylo ve Rwandě. To ale neomlouvá dosavadní selhávání Západu ho zastavit. A tak může vše dopadnout i tak, že Západ si po čistkách zlepší černé svědomí tím, že Dárfúr zahrne rozvojovou pomocí. To se stalo ve Rwandě. Rozvojová pomoc pro tuto zemi po genocidě tvořila podle týdeníku Der Spiegel někdy až 90 procent státního rozpočtu. Peníze ale život 800 tisícům zavražděným Rwanďanům nevrátí a nepomohou ani těm, kdo umírají v Dárfúru.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)