Říjen 2004

Polsko couvá z Iráku

Pavel Novák

„Do Iráku nás ani nevyslal Bůh, ani tam nebráníme naši vlast.“ Tak s odvoláním na polské heslo „Za Boha, čest a otčinu“ argumentoval předseda opoziční Polské lidové strany (PSL) Janusz Wojciechowski, proč se jeho strana rozhodla zahájit v parlamentu sbírání podpisů pod návrh na urychlené stažení polských vojáků z Iráku.

Stalo se tak poté, co během jednoho týdne zahynuli tři příslušníci polského kontingentu v irácké stabilizační misi a minulou středu25. 08. 2004 - pozn. red. CS-magazínu) došlo ještě navíc k bombovému útok na polské velvyslanectví v Bagdádu. Lidovci ale pro své protiválečné tažení zatím nenašli spojence. Vládnoucí Svaz demokratické levice nechce o stahování vojáků zatím ani slyšet a i zbytek opozice ukázal lidovcům záda.

V otázce vojenské přítomnosti v Iráku sice mezi polskými politiky nepanuje naprostá shoda, ale většina politické scény se k věci staví s vědomím, že „když už jsme jednou na vojně, musíme bojovat“. Předseda hlavní pravicové strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński uvedl, že se Polsko nemůže náhle z Iráku stáhnout, protože by pak už nebylo pro nikoho alespoň trochu důvěryhodným partnerem. Také bývalý ministr obrany ve vládě Jerzyho Buzka, dnes poslanec centristické Občanské platformy Bronisław Komorowski si myslí, že není nic těžkého protestovat proti úmrtí vojáků, jako to dělají lidovci. „Uměním je rozumně vybřednout z nepříznivé situace, do které se Polsko dostalo po dost improvizovaném rozhodnutí o naší vojenské přítomnosti v Iráku.“

A co zakázky?

Podobný názor mají i vládní politici. Podle předsedy výboru pro obranu polského Sejmu, poslance Sociální demokracie Stanisława Janase, by „odchod polských vojáků mohl být pokládán za zbabělost. Že se bojíme dalších obětí. Ale také by to vypadalo jako nedůslednost v tom, co děláme.“ Přesto má ještě do prvních iráckých voleb, které se mají konat v zimě, dojít k výraznému snížení počtu členů polské mise. Stejné signály vysílá směrem k Američanům i ministr obrany Jerzy Szmajdziński. Mluví se o tom, že by Irák mohlo opustit až 1000 z 2400 polských vojáků.

Podle „dobře informovaných zdrojů“ z polských médií stojí za probouzejícím se odstupem varšavských politiků mimo jiné liknavost americké strany v otázce zmírnění vízového režimu a zdrženlivosti v přenechávání iráckých zakázek věrným spojencům. V pozadí polského rozhodnutí jít po boku Američanů a Britů do Iráku byla – byť jistě ani zdaleka ne v první řadě – i vidina iráckých zakázek pro polské firmy a přátelštější postoj Spojených států k vízové politice. Když se ale premiér Marek Belka vrátil počátkem srpna z návštěvy USA opět jen s obecnými sliby přívětivějšího posuzování vízových žádostí polských zájemců, kalich trpělivosti jinak příkladně věrného spojence Ameriky přetekl. Polský voják nezůstane v Iráku déle, než to bude nezbytně nutné. Tedy jen několik měsíců po volbách, až demokraticky zvolené irácké orgány převezmou plnou kontrolu země. Rodiny polských vojáků, kteří v Iráku slouží, tak budou moci klidně spát asi od poloviny roku 2005.

Bez obětí to nejde

Pak si oddychne i polská veřejnost. Už před převzetím odpovědnosti za tzv. střední jižní zónu v Iráku loni v létě bylo proti vyslání polských chlapců do této mise 58 % respondentů.V září se skupina odpůrců zmenšila na 53 %, ale pak přišlo loni v listopadu úmrtí prvního polského vojáka na irácké půdě.

Reakce veřejnosti byla okamžitá – 67 % dotázaných se postavilo proti dalšímu setrvávání polských vojáků v Iráku. Poláci byli otřeseni, ale uvědomili si, že bez obětí se tato mise neobejde. Do dneška v Iráku zahynulo 10 polských vojáků, dva bývalí příslušníci elitní jednotky GROM pracující jako strážci pro americkou firmu a dva novináři polské televize. Veřejnost už zprávy o úmrtích vojáků přijímá klidněji než tu o prvním padlém. Každá taková zpráva je ale tragická a nakládá na bedra vlády další zátěž.

(Respekt)