Říjen 2004

Národ bez morálky

Jaroslav Patřičný

Jelikož nejsem Němec, mohlo by mi být jedno, co se u nás po válce provádělo s Němci, ale není. Narodil jsem se totiž v roce 1928, a tudíž si hodně z té doby pamatuji. Stydím se za český národ, když se svými poslanci stoprocentně hájí lži ve věci tragédie českých Němců. Pocházím z Jablonecka, přesněji z poslední vesnice na hranicích se Sudety – za potokem bylo od roku 1938 již Německo. Měl jsem spoustu kamarádů, kteří po Mnichovu skončili v Říši, ale nikdo se k nim nechoval tak špatně, jako později Češi k sudetským Němcům.

Mám jeden nezapomenutelný zážitek. Někteří tzv. partyzáni se po skončení války chtěli proslavit tím, že štvali lidi proti Němcům. Mnozí z těchto partyzánů byli za války dobrovolně na práci v Německu, aby si více vydělali. Zabíjením Němců pak zakrývali svoji kolaboraci. Pro sudetské Němce si vymysleli tzv. pochody smrti, které okoukali od nacistů. Na konci května 1945 procházel naší vesnicí pochod starých a nemocných Němců, kterým bylo přes šedesát let. Mladší tam nebyli, protože ti byli na frontě a dostali se po skončení války do zajetí. A tito starci museli dva dny předtím nastoupit na náměstí v Jablonci a podstoupit pochod z tohoto města až do Semil a zpět – celkem asi 100 km bez jídla a pití a v obrovských vedrech, protože tehdy bylo celý květen kolem 30 stupňů.

Ještě než celý pochod došel – kromě tzv. partyzánů ho zajišťovalo několik ruských vojáků na koních – jsem slyšel, že během pochodu ze Železného Brodu na cestě partyzáni zastřelí každého, kdo nemohl jít a padl únavou, žízní nebo hladem. Také v naší vesnici Bratříkov zůstalo na silnici v příkopech ležet asi pět starců. Prý umřeli únavou. Právě před naším domem padl na zem jeden stařec. Okamžitě přiběhl partyzán a řval na něho, že jestli ihned nevstane, tak ho zastřelí. V tom okamžiku se objevil ruský voják na koni a zavolal na toho partyzána: Daj mu napit vody. A to je ten otřesný zážitek: ruský voják, který viděl tisíce mrtvých, který viděl vyhořelé ruské vesnice, se projevil lépe než ten Čech, který seděl celou válku za pecí.

A to je pointa toho, proč mnoho lidí nechce přiznat vinu, protože oni sami, jejich otcové, příbuzní a dobře známí kradli, když předtím vraždili. A proto tento národ nikdy nemůže být morálně na výši, neboť je pro něj lež normální.

(Respekt)