Říjen 2004

Nesbírat informace, ale hodnotit

Zbyněk Petráček

Může zmizet již více než půlstoleté logo CIA? Soudě podle týden starých novinových titulků ano. Nejde ovšem o to, že by se USA vzdaly své rozvědky. Chystá se totiž zásadní reforma zpravodajských služeb. Hlavním podnětem byly závěry před měsícem zveřejněné zprávy kongresové komise vyšetřující události kolem 11. září 2001: její doporučení směřují k vyšší účinnosti těchto služeb a jejich lepší koordinaci, kterou má zajistit nová funkce ředitele pro zpravodajské služby.

Nicméně trochu jiné představy má prezident George W. Bush: i on je pro ustavení národního šéfa zpravodajských služeb, ale udělil by mu menší pravomoci a neposadil by ho do Bílého domu. A ještě jinak to vidí republikáni ze Senátního výboru pro zpravodajské služby, kteří v čele s šéfem tohoto vlivného tělesa Patem Robertsem právě před týdnem předložili návrh „Zákona o ochraně národní bezpečnosti 11. září“ (9/11 National Security Protection Act): ten dává podle listu The New York Times národnímu řediteli tajných služeb ještě větší pravomoci, než jaké doporučuje kongresová komise, a navíc hodlá rozdělit CIA do tří samostatných částí v rámci nové Národní zpravodajské služby.

To vše se děje dva měsíce před finálem prezidentských voleb. Není tudíž divu, že dotyčné dění je zpolitizované mnohem více, než je zvykem u natolik závažné záležitosti, jakou jsou bezpečnostní zájmy jediné světové supervelmoci.

Kolik stojí špionáž

Pro úplný obrázek je třeba uvést, jak zpravodajské služby v USA fungují dnes, aby bylo zřejmé, do jaké míry se navyklá struktura změní – ať už se zákon schválený Kongresem nakonec přikloní k té či oné verzi. Podle zpráv z médií by zákonodárci legislativu měli rozhodnout během jednoho měsíce, ještě do přestávky v jednání na počátku října.

Nyní jsou Bílému domu, tedy prezidentovi a jeho Národní bezpečnostní radě, podřízeny čtyři okruhy dotyčných služeb. Za prvé: přes ředitele Ústřední zpravodajské služby je to samotná CIA a dalších čtrnáct organizací. K nim patří též Integrační centrum teroristické hrozby ustavené loni v květnu jako centrum analýz pro boj s terorem. Pak následují kontrarozvědné a protiteroristické složky Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) a zpravodajský direktorát Vnitřní bezpečnosti, další instituce zřízené po 11. září, v jejímž čele stojí ministr Tom Ridge. A za čtvrté sem – přes Pentagon – patří agentury spadající pod ministerstvo obrany, zejména vojenská rozvědka a méně známá, byť velmi významná Národní bezpečnostní agentura shromažďující údaje z elektronických odposlechů.

Z tohoto uspořádání plynou některá jasná fakta. Hlavním zpravodajským poradcem prezidenta – s přímým přístupem k němu – je ředitel CIA. Ten má tudíž výsadní postavení, je zodpovědný za chod všech 15 jemu podřízených agentur a kontroluje jejich rozpočty. Nicméně na 80 % rozpočtu na zpravodajské aktivity kontroluje Pentagon. V případě změn v této struktuře jde tedy o dvě věci. Jednak o to, zda nové uspořádání bude fungovat skutečně lépe než dosavadní, a také o politickou kontrolu balíku rozpočtových výdajů USA na zpravodajské aktivity, který je odhadován na asi 40 miliard dolarů.

Zpravodajský car

Návrh kongresové „komise 11. září“ nechává tuto strukturu bez velkých změn, například zpravodajské ředitelství Vnitřní bezpečnosti podřizuje zpravodajským oddělením FBI. Zásadní novinkou je ale ustavení národního ředitele zpravodajských služeb. Jemu by podléhaly veškeré rozvědné a kontrarozvědné aktivity USA a stal by se přímým poradcem prezidenta v tomto směru.

Zatímco budoucí změny v praktickém chodu služeb se nyní hodnotí na bázi hypotéz a spekulací, politické změny jsou již na papíře. Ředitel CIA by ztratil svou výsadní pozici vůči prezidentovi a Pentagon by přišel o kontrolu nad 80 % rozpočtových výdajů na zpravodajství. To vše by totiž podléhalo národnímu řediteli zpravodajských služeb, funkci, jíž se v médiích přezdívá zpravodajský car. Ten by měl přímý dohled nad Národním protiteroristickým centrem (to je již zmíněné Integrační centrum teroristické hrozby povýšené z podřízenosti CIA), jež by mělo úkoly nejenom analytické, ale i operační, a mohl by přijímat i propouštět vysoké zpravodajské úředníky.

Návrh prezidenta Bushe se od myšlenky kongresové komise příliš neliší svou strukturou: ponechal by například Vnitřní bezpečnost v dosavadní pozici. Liší se ale kompetencemi. V jeho pojetí by národní ředitel zpravodajských služeb měl menší pravomoci jak ohledně rozpočtu, tak ve své personální politice a nebyl by – stejně jako jemu podřízené Národní protiteroristické centrum – přímou součástí Bílého domu.

Všechny tyto představy ale narušili v Senátu svou zákonodárnou iniciativou republikáni. Ti chtějí přejmenovat CIA a rozdělit ji na tři segmenty podle dosavadních částí – špionáž (řídí agenty a sbírá informace), zpravodajské ředitelství (získané informace analyzuje) a výzkum (technické zázemí pro agenty). Ostatní služby by zůstaly zachovány, ale v přímém podřízení národnímu řediteli zpravodajských služeb.

Raději dobře než rychle

Jak to vše dopadne, teprve uvidíme během září. Reakce se zatím nesou v předpokládaném duchu. Lidé z CIA se – pod rouškou anonymity – v médiích proti reformě ohrazují: „Návrh nemůže fungovat, spíše brzdí než zvyšuje úsilí zpravodajců v kritické době. Místo aby je spojoval, je spíše rozdrobuje.“ Bushův sok John Kerry reformu vítá, vždyť se hlásí k závěrům „komise 11. září“, o které tvrdil, že měla pracovat ještě o rok déle. Demokratům vadí vlastně jen jedna věc: že republikáni se svou iniciativou v tak důležité věci vyrukovali na bázi politické strany. Jak řekl senátor Carl Levin z Michiganu: „Myslím, že je lepší začínat konzultací s partnery.“

Ještě jinak to celé vidí již politický důchodce, nicméně stále vlivný republikán Henry Kissinger. „Promyšlenost je důležitější než rychlost,“ tvrdí na adresu chystané reformy. Se svým názorem na fungování zpravodajských služeb se netají. Důležitější než struktura je podle něj schopnost hodnotit informace, vykládat je a rozlišovat předpoklady od závěrů.

(Respekt)