Říjen 2004

Amnestie pro bankéře Moravce

Marek Pokorný

Historicky první tuzemský bankovní tunel zřejmě zůstane nepotrestán. Soudkyně Dana Pacholíková v minulých dnech už podruhé vrátila k došetření dvanáct let starý případ krachu Kreditní a průmyslové banky. Policie sice během desetiletého vyšetřování obvinila majitele banky Antonína Moravce z několika trestných činů se škodou v řádu stovek milionů, ale podle soudu bylo vyšetřování příliš odbyté. Navíc během mnohaletého putování se z policejního spisu ztratila řada dokumentů, bez nichž je odsouzení Moravce takřka nemožné.

Kde ty prachy jsou

Příběh Kreditní a průmyslové banky se začal psát počátkem roku 1992. Tehdy bývalý českolipský stavbyvedoucí Antonín Moravec na dluh koupil EKO banku Kroměříž a přejmenoval ji na Kreditní a průmyslovou banku. Patřil k prominentním politikům KDU-ČSL a figuroval jako její krajský vůdce v červnových volbách do Federálního shromáždění. Zaštítěný lidovci (půjčil jim hned po ovládnutí banky 20 milionů na volební kampaň v roce 1992) a Občanskou demokratickou aliancí (převzal její 52milionový dluh u dalších bank) hýřil smělými plány: Sliboval oživit bývalý vojenský prostor Ralsko, vystavět závod na zpracování umělých hmot, obří překladiště či spalovnu. Založil zhruba dvě desítky firem, z nichž většina si vzala na tyto plány od banky úvěry. Ve skutečnosti ale firmy nevyvíjely žádnou činnost a peníze zmizely v nenávratnu. Banka během roku a půl rozpůjčovala 3,6 miliardy korun – nejméně třetina přitom šla na vrub Moravcových firem.

V září 1993 byla na banku uvalena nucená správa a při kontrole se zjistilo, že v bance panovaly neuvěřitelné pořádky: několik firem bylo vedeno jako dlužník, ale úvěry k nim nikdy nedorazily a zmizely neznámo kde. Loni v listopadu pak napodruhé doputovala k soudu obžaloba, která se skládá ze tří bodů: Podle prvního si Moravcova firma Amex, vlastník Kreditní a průmyslové banky, vzala v jeden den – 29. listopadu 1992 – tři úvěry v celkové výši 192 milionů korun na několik konkrétních investičních projektů (mimo jiné stavbu překladiště či tiskárny). Místo nich však splatila staré dluhy jiných Moravcových firem, a proto je exbankéř stíhán pro podvod.

Druhý bod obžaloby – podvod a porušování povinnosti při správě cizího majetku – je za fiktivní navýšení základního jmění banky prostřednictvím firmy Amex. Při třetím činu – poškozování věřitele – byla postižena Československá obchodní banka. Ta Moravcovi půjčila 110 milionů na koupi stáčírny kyselky Ida. Moravec však stáčírnu, která byla zárukou za úvěr, převedl na svoji manželku a ta pak dál na další firmy.

Policie nechala vypracovat k případu znalecký posudek. Ten se však zabývá jen objasněním tří výše zmíněných úvěrů pro firmu Amex ve výši necelých 200 milionů Kč. Z banky přitom zmizely více než 3 miliardy korun, z toho přes 1 miliardu šlo firmám okolo Moravce. Kam šly další vylákané peníze, policie vůbec nechtěla vědět. Proč je posudek takto omezen, není možné zjistit (na ostatní body obžaloby nebyl vypracován vůbec). Na případu se v průběhu deseti let vystřídala desítka policistů a pět státních zástupců. Vyšetřovatelé již buď u policie nejsou, nebo si nic nepamatují. „Nevím, já dodělával jen minimum věcí podle pokynů svého předchůdce,“ krčí rameny policejní rada Pavel Bureš z pražské Služby kriminální policie a vyšetřování, který má případ na stole poslední tři roky. Kriminalista, který na případu zpočátku pracoval a nepřeje si být jmenován, však tvrdí, že důkazů o tom, kam peníze putovaly, bylo dost. „Byly tam i prokázané toky některým politickým stranám,“ říká s tím, že šlo i o další peníze než jen známé půjčky alianci a lidovcům. „Ve spise nic takového není,“ konstatuje Bureš. Vysvětlení je jednoduché: V průběhu let se podstatná část spisu, která právě dokumentovala převody peněz, prostě ztratila – policie to tutlá a neví o tom ani inspekce ministra vnitra či státní zastupitelství. Respekt na podezření upozornil již loni a nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová slíbila, že případ prošetří. Jak to dopadlo? „Spis je podle nás v pořádku,“ říká její mluvčí Pavel Macur.

Doklady o tom, že o pořádku nejde příliš mluvit, přitom jsou. Například předávací protokol z roku 1995, kdy si policie odvážela část účetnictví Amexu. Když je chtěl konkurzní správce Amexu Vladimír Komeda po pěti letech zpět, aby mohl ukončit konkurz, policie mu odpověděla, že ve spise již nejsou. To, že některé materiály chybějí, potvrzuje i Burešův předchůdce Karel Kuchařík. „Když jsem spis v roce 1999 přebíral, upozorňoval jsem na to své nadřízené,“ říká Kuchařík, který na případu již nepracuje. Šéf pražských kriminalistů a jeho tehdejší nadřízený Milan Křenek však tvrdí, že o ničem takovém neví, a stejně tak ani jeho zástupce Miloslav Kocán, který přitom na spisu dělal těsně před Kuchaříkem a kvůli povýšení mu jej předal. „Já ale dělal jen malou část. A že by něco chybělo, si již nepamatuji,“ říká.

Znalec, nebo svědek?

Je tu ale ještě jeden vážný problém. Znalec Vladimír Komeda, který vypracovával v případu posudek, je zároveň konkurzní správce společnosti Amex a dalších dvou Moravcových firem. „Policii jsem na to tehdy upozorňoval, ale ta říkala, že to nevadí,“ říká Komeda. „Účetnictví je dané, tam jen těžko můžete něco ovlivnit,“ nevidí střet zájmů znalce a správce šéf pražských detektivů Křenek. Soudkyně Dana Pacholíková, která případ dostala na stůl, je však jiného názoru: „Zpochybňuje to věrohodnost a nezávislost posudku. Nemohu stejného člověka vyslýchat jednou jako svědka a podruhé jako nezávislého znalce.“ Za pravdu jí dal i Vrchní soud. Soudkyni ovšem chybí také zmapování toků peněz při navyšování jmění banky, a proto požaduje vypracování nových posudků. Případ je tedy znovu v bodě nula, přičemž získat nové posudky bude po ztrátě účetních dokladů už jen velmi obtížné.

Sám Moravec doma, v otřískaném paneláku na okraji České Lípy, není k zastižení a na vzkazy nereaguje. Nelze se s ním spojit ani na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, kde přednáší o podnikání (na škole jsou ještě prázdniny, semestr začne v říjnu). Sehnat lze pouze jeho obhájce a stranického kolegu z KDU-ČSL Oldřicha Choděru. „Vždyť to, co dělal, bylo běžné, dělali to tak všichni. Banky se přece zakládaly proto, aby hlavně akcionáři měli přístup k penězům,“ říká právník.

(Respekt)