Říjen 2004

Jen nebýt mladým mužem

Martin Rozumek

V Čečensku se situace uklidňuje, takže nic nebrání návratu uprchlíků a poklidnému průběhu podzimních prezidentských voleb. Tak znějí opakovaná ujištění ruské vlády. V květnu se pozapomenutá severokavkazská země opět připomněla světu – to když po bombovém útoku dodnes neznámých atentátníků zemřel dosavadní čečenský prezident Achmat Kadyrov, právě když na stadionu sledoval slavnostní přehlídku.

Jenže slova o klidu neznějí zrovna přesvědčivě. Kritická zpráva ruské nevládní organizace Memorial upozorňuje, že násilnosti jsou v Čečensku na denním pořádku, i když už se do sdělovacích prostředků běžně nedostávají. Například poslední oficiální čísla za měsíc duben: 33 obyvatel Čečenska bylo zavražděno, 25 bylo uneseno, z toho 16 osob za výkupné později předáno zpět příbuzným. Těla většiny zabitých nesla stopy mučení, část z nich byla po utýrání pro jistotu zastřelena. Za drtivou většinou vražd přitom podle Memorialu stojí buď přímo ruské bezpečnostní síly, nebo jejich spojenci bojující pod velením Ramzana Kadyrova, syna zabitého prezidenta a „silného muže“ dnešního Čečenska.

Místo oka díra

Strohou bezpečnostní statistiku lze podrobněji ilustrovat na jednom z typických případů. V noci 27. března federální bezpečnostní síly zadržely osm civilistů v čečenské vesnici Duba Jurt. Podle očitých svědků byl výběr vesničanů náhodný. Několika obyvatelům vesnice byl při té příležitosti vykraden dům. Příbuzní zadržených se druhý den obrátili na oblastní oddělení policie, kde byly jejich stížnosti bez udání důvodu odmítnuty. Manželky a matky zadržených čečenských mužů se proto rozhodly k zoufalému kroku a zablokovaly příjezdové komunikace k vesnici. První den blokády byly protestující ženy zbity. Na druhý den vedoucí správního úřadu Šalinské oblasti ujistil demonstrantky, že je o osudu zadržených informován. Prý jim nehrozí žádné nebezpečí a po provedení kontroly budou propuštěni.

Pak ovšem 9. dubna našel místní traktorista na svém poli mrtvá těla devíti mužů, mezi nimi těla osmi zadržených vesničanů z Duby Jurtu. Všechna mrtvá těla nesla zřetelné stopy mučení – podlitiny, přelámané ruce, jeden ze zadržených měl místo oka velkou díru. Všichni byli umučeni a poté zblízka zastřeleni. A čím se provinili? Vesměs šlo o mladé muže, tedy nejohroženější živočišný druh v současném Čečensku. Mladý muž je z pohledu ruských bezpečnostních úřadů čečenský bojovník, tzv. bojevik, eventuálně bývalý bojevik nebo příští bojevik, takže jejich zastřelení se běžně vykazuje jako „protiteroristická operace“.

Skuteční bojevici se přitom stávají oběťmi zákroků ruských jednotek jen výjimečně. Účinnější v tažení proti bojevikům jsou jednotky věrné Kadyrovovi, jejichž příslušníci často dříve bojovali po boku separatistů. Na rozdíl od Rusů neprovádějí plošné operace, ale zpravidla jdou najisto. Jejich akce tak „odnese“ jen zatčený, popřípadě jeho rodina, nikoli celá vesnice jako při operacích ruských vojsk. I proto Kreml chce nahrazovat čím dál větší část ruských bezpečnostních sil v Čečensku právě kadyrovci.

Všichni domů!

Podobně tvrdý postoj zaujímají ruské úřady také k uprchlíkům z Čečenska. Z obav před skrytými bojeviky se dělají v uprchlických táborech v Ingušsku časté razie, jejichž oběťmi se stává kdekdo, kdo má tu smůlu, že je muž a vypadá na to, že už (či ještě) udrží samopal. I tady je zdokumentováno fyzické násilí a dokonce únosy lidí. Je pravda, že v táborech se občas objeví muži, kteří už mají válčení plné zuby a snaží se zmizet v anonymním prostředí.

Vzhledem k oficiálním zprávám o „uklidnění situace“ navíc ruské úřady tlačí na návrat Čečenců zpět do vlasti. Nové uprchlíky proto odmítají registrovat (což je předpokladem pro příjem humanitární pomoci), vypínají v táborech přívody vody a elektřiny, a nakonec i celé tábory uzavírají a uprchlíky vrací násilím. Z rozhovorů na místě je přitom zjevné, že drtivá většina Čečenců je válkou unavena a volání po nezávislosti bylo už dávno přehlušeno voláním po míru. Potíž je v tom, že před podzimními volbami stále není v dohledu kandidát přijatelný pro Kreml i pro většinu Čečenců. Zatím se zdá jistá jen jediná věc: totiž že prezidentem nebude Kadyrov junior, protože nedosahuje ani ústavou předepsaného minimálního věku 30 let. Ústava se dá sice v Čečensku změnit, nic takového se však zatím ani nezačalo chystat.

(Respekt)