Říjen 2004

Göring skoro shakespearovský

Viktor Šlajchrt

V četných sbírkách anekdot o nacistech, které u nás krátce po válce zaplnily knihkupecké pulty, vystupoval Hitlerův dlouholetý oficiální zástupce Hermann Göring snad ještě častěji než sám vůdce, ale ve znatelně dobromyslnější podobě. Vtipy si vesměs utahovaly z jeho nadměrné tloušťky, parádivosti, chlubivého chlapáctví a lenosti, což jsou chybičky, které se dají odpustit spíš než krvelačná hysterie.

Státní prezident Hácha si ovšem z osobního jednání s oběma pohlaváry v noci na 15. března 1939 odnesl jinou zkušenost. Hitlerovo řvaní se podle něj dalo vydržet, byl to jen člověk, něco horšího však vycítil z Göringa, který si ho vzal stranou, držel jej přátelsky za paži a mazlivě mu vykládal, jak jeho Luftwaffe dokonale srovná Prahu se zemí. „Díval se mi přitom do očí jako nějaká ženská a já zrovna v tom okamžiku na těch jeho usměvavých očích poznal, že to není řeč do větru, poznal jsem, že se mnou mluví ďábel, který to opravdu udělá,“ svěřil se starý prezident po návratu z Berlína spisovateli Karlu Horkému.

Hluboce věřící katolík Hácha mohl spatřit ďábla i tam, kde šlo jen o psychický nátlak známou metodou souhry hodného a zlého policajta, obraz žoviálního maršála se přesto vymyká z kolektivního portrétu nacistických stvůr. Za první světové války prokázal jako letec až výstřední odvahu, disponoval zřejmě, ač se to zdá nepochopitelné, značným osobním kouzlem, jemuž v třicátých letech podlehla řada diplomatů demokratických mocností, a dlouho byl také pokládán za schopného hospodářského manažera. Krátce před smrtí vynikl i v testech inteligence, jimž se podrobil spolu s dalšími obžalovanými v Norimberském procesu. I tam ostatně leckomu imponoval, když se nesnažil vykroutit z odpovědnosti, jež plynula z jeho vysokého postavení v říši, byť osobní vinu za její zločiny spíš popíral.

Bezuzdný majestát

Politický životopis, který Göringovi věnoval německý badatel Werner Maser, emeritní profesor moderních dějin z univerzit v Mnichově, Helsinkách a Tokiu, a který česky právě vydává nakladatelství Argo, nese podtitul Hitlerův paladýn s janusovskou tváří. Už tím autor deklaruje, že se rozhodl prozkoumat maršálovu dvojznačnost. Janus, prastarý římský bůh bran, je tradičně zobrazován se dvěma obličeji, z nichž jeden směřuje ke vchodu a druhý k východu, ale oba náleží jediné bytosti. Ta je zároveň vlídným hostitelem i hrozivým strážcem vymezeného prostoru, aniž by trpěla nějakou vnitřní rozpolceností – záleží pouze na tom, odkud ji vidíme.

Werner Maser pozoruje Göringa více než padesát let po jeho sebevraždě před popravou (německé vydání má copyright z roku 2000). Právě půlstoletí bývá pokládáno za dostatečný odstup, aby se z události staly dějiny. Jizvy jsou zhruba zaceleny, doklady shromážděny a nějaká převratná svědectví se už nedají očekávat.

Maserův Göring má dvě tváře, obě jsou přitom docela přitažlivé. Na jedné straně rázný chlapík, který se odmítá smířit s potupným mírem vyjednaným ve Versailles, na druhé ochablý dekadent s vytříbeným vkusem, který se v jasnozřivém tušení temných konců oddává uměleckým i kulinárním požitkům. V obou polohách má postava formát přímo shakespearovský a bezvýhradné odsouzení si nezaslouží v žádné z nich.

Tlusté knihy, které se o přízeň publika ucházejí dráždivým tancem na samé hranici společenského tabu, jakým se staly sympatie k nacismu po odhalení jeho zločinů, nejsou žádnou vzácností. Stačí připomenout plodného britského historika Irvinga, který na nich profituje už řadu let, nebo v jádru obdobný případ s českým vydáním Hitlerovy konfese Mein Kampf. Maserova kniha je přece jen ze serióznějšího soudku. Slabost pro maršála projevuje autor v opakovaném zdůrazňování jeho lepších vlastností, únavném připomínání toho, že za statečnost v leteckých soubojích za první světové války obdržel nejvyšší německý řád Pour le mérite, že nebyl žádný antisemita. Stačí šikovná volba slov, aby se otylost proměnila v majestátnost, snobství v noblesu a bytostná bezuzdnost, samolibost a svévole získaly romantický odér renesančního kondotiérství.

U fascinace maršálem, která z některých pasáží přímo čiší, autor naštěstí nezůstává. Knihu sice pojal jako obhajobu, ale nezamlčuje ani přitěžující fakta. Jeho Göring rozhodně není neviňátko, ale účastník nedozírného zločinu. Svou energií, schopnostmi i konexemi přispěl lví měrou k nastolení zrůdného režimu a nechal se jím natolik zkorumpovat, že se pak v nejmenším nepokusil zabránit vývoji, s nímž údajně v hloubi duše nesouhlasil, například válce nebo holocaustu. Maser o něm mluví s obdivem hlavně proto, aby příběhu, který vypráví, dodal monumentalitu antické tragédie. Do té by se banální tlouštík zblblý morfiem nehodil.

Rytíř čelí lůze

Přítomnost si pro vlastní potřeby převádí minulost i s jejími protagonisty na snadno čitelné znaky. V knize takto působí také američtí právníci z norimberského tribunálu, kteří jsou vylíčeni v mnohem protivnějších podobách než říšský maršál. „Nadmíru nedůtklivý a šosácký americký náhradní soudce John J. Parker, jenž úzkostlivě dbal na respektování své důstojnosti a svých práv, se cítil znevýhodněn tím, že jeho kožené křeslo bylo nižší než křesla čtyř hlasujících soudců. Göring se uvelebil v rohu své lavice, opřel se o zábradlí a tvářil se, jako by se ho to vůbec netýkalo. Hádku nahoře mezi soudci kvitoval několika nepřehlédnutelně ironickými gesty.“ Nebo: „Na americkém žalobci Robertovi H. Jacksonovi, který se cítil obzvlášť jistý v kramflecích a vystupoval velmi suverénně, si Göring speciálně smlsl a doslova ho zesměšnil.“

O něco dál Maser s gustem popisuje, jak se Jackson po jedné důvtipné maršálově replice přestal ovládat: „Vztekle si strhává z uší sluchátka, spolu se svazkem dokumentů je mrští na stůl a vyskakuje z místa. S rudým, vztekem zkřiveným obličejem a hlasem třesoucím se hněvem se obrací na soudce: Poníženě si dovoluji upozornit soud na to, že tento svědek neprojevuje příliš dobré vůle…“ Hle, poníženě prosící zuřivec. Čtenář se věru nemusí obávat, že by nepoznal, kdo má být v knize hrdinou a kdo padouchem.

Pokus vykreslit Hermanna Göringa v jakémsi „spravedlivějším“ světle je v zásadě zbytečný, známe-li úděsný rozsah nespravedlnosti v říši, kde byl spoluvládcem. Jeho příběh v Maserově podání nicméně ukazuje, jak úzce se může okázalé vyznávání tradičních zásad rytířské morálky propojit s nejobludnějším gangsterstvím moderních totalit. I z toho možná kdysi pramenila Háchova hrůza.

Werner Maser: Göring. Hitlerův paladýn s janusovskou tváří. Politická biografie. Vydalo Argo, Praha 2004, 346 str.

(Respekt)