Říjen 2004

Dluh v zobáku Sokola

Jaroslav Spurný

Beat Urs Moser, švýcarský reprezentant firmy Falkon Capital, si polepšil. Dokonce natolik, že mohl přestěhovat svou kancelář z unimobuňky v průmyslové zóně na okraji švýcarského městečka Neuhausen o padesát metrů dál – do zděného domu. A dveře otevírá po několika minutách klepání sekretářka – tu před třemi lety, když jsme s ním mluvili naposledy, neměl. Člen představenstva společnosti Falkon Capital, která za zhruba dvacet miliard korun koupila od české vlády naše státní pohledávky v Rusku, není z opětovného shledání příliš nadšen. „Tam jsou dveře,“ říká Beat Urs Moser na otázku, zda by přece jen nechtěl promluvit o okolnostech transakce. „V čem vlastně ve Švýcarsku podnikáte? Nevědí to ani místní novináři.“ Pan Moser znovu ukazuje na kliku: „Do toho vám nic není. Vypadněte. Nic vám neřeknu.“

Podobně jako Moser se v případu Falkon a prodeje dluhu chovají čeští úředníci a politici. „Nic neřekneme, je to tajné,“ odpovídají tři roky na dotazy týkající se okolností splátky dluhu. Jenže tomuto tajnůstkářství by měl být konec. „Nejvyšší správní soud rozhodl na základě žaloby Unie svobody z ledna 2002, že ministerstvo financí musí podrobnosti smlouvy s Falkonem zveřejnit,“ říká tisková mluvčí strany Simona Cigánková.

Jak české vlády pod vedením Miloše Zemana a Vladimíra Špidly „kapitalizovaly“ ruský dluh ve výši asi sto deseti miliard korun, je známé. V roce 2001 prodaly sto miliard této pohledávky za pětinovou hodnotu naprosto neznámé a neprůhledné společnosti Falkon Capital, za kterou jednal Gruzínec Paata Mamaladze (jeho firma Magchim sídlí v Moserově kanceláři). Transakce byla utajená, peníze přišly do Čech přes několik bank a účet ruské elektrárenské společnosti RAO JES. Podezřelý byl zejména fakt, že i když konečnou sumu dojednali vyjednavači na zhruba dvacet miliard korun, ruská vláda pak na „splacení českého dluhu“ uvolnila ze svého rozpočtu miliard padesát. Zbytek se „ztratil“ kdesi na černých účtech a v peněžních prádelnách ruského politického a ekonomického polosvěta.

Vláda Vladimíra Špidly pak pro velký úspěch transakci loni zopakovala: prodala Falkonu dalších dvanáct miliard dluhu za třetinu hodnoty. Do konce příštího roku by měla ruská vláda dluh v celkové výši 3,6 miliardy dolarů splatit. Drtivou většinu přes Falkon s výtěžností asi dvacet procent. Pro srovnání, například Slováci prodali celý ruský dluh ve výši patnáct miliard korun za třetinu, podobnou výtěžnost měli se svou pohledávkou i Maďaři.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vzbudilo naději, že se o transakci dozvíme. Jenže úředníci se zatím otevřenosti brání. „Soud rozhodl už loni v prosinci. Opakovaně jsme ministerstvo urgovali, ale zatím nic nezveřejnilo,“ říká mluvčí Cigánková. Na otázku, proč zveřejnění nedokázali ve vládě prosadit u svého kolegy Bohuslava Sobotky ministři Unie svobody, neumí odpovědět. „Opravdu nevím, já sama se o tom rozsudku dověděla před chvílí, když jsem chtěla odpovědět na váš dotaz, zda soud už vůbec o věci jednal,“ vysvětluje.

A proč nerespektuje soudní rozhodnutí o zveřejnění smlouvy s Falkonem ministerstvo financí? „Soud nám neuložil zveřejnit informaci. Pouze zrušil kvůli procesním vadám rozhodnutí o rozkladu, které vydal ministr Rusnok. Rozhodnutí nebylo zrušeno kvůli nezákonnosti, ale pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí,“ přeje si přesnou citaci postoje ministerstva financí mluvčí Marek Zeman. Přeloženo, soud prostě říká, že důvody, pro které je smlouva utajena, jsou podle zákona nesmyslné, ale ministerstvo si to vykládá tak, že nemusí nic zveřejnit. Co s tím udělá nová vláda Stanislava Grosse, která má v programu jako hlavní body otevřenost a boj proti korupci? „Pan premiér nechá rozhodnutí na ministerstvu financí, je to jejich věc,“ říká tisková mluvčí vlády Věra Dušková.

(Respekt)