Říjen 2004

Klaus a ticho kolem

Erik Tabery

Prezident Václav Klaus vetoval zákon zavádějící „evropský zatykač“, který umožňuje vydat zločince ke stíhání i do jiné evropské země. Důvod? Zákon „znamená rezignaci na vlastní svrchovanost České republiky“. Nebýt prezidenta, patrně by byly miliony českých občanů vydány napospas nebezpečné justici Velké Británie nebo Německa.

Zavedení evropského zatykače přitom jen umožňuje stíhání a vydávání lidí, kteří se dopustí závažné trestné činnosti, zejména teroristických útoků. Případný trest by si odseděli ve své domovské zemi. Prezidentovi se nelíbí, že mezi důvody k vydání kriminálníků jsou i „podvádění, padělání výrobků, znásilnění, loupež atd., což jsou navýsost standardní, a tedy v tomto smyslu domácí trestné činy, které se po staletí řešily jiným způsobem než automatickým mezinárodním zatykačem“. Jenže každé století přineslo nějaký vývoj zločinu, a jestliže se stále častěji odehrávají sexuální přečiny, proč neumožnit jejich lepší stíhání? Rozhodně nehrozí vydání Čechů za kritiku práce unijních politiků, jak prezident dále naznačuje. Navíc se tu nebavíme o vyslání provinilců do Číny či Ruska, ale do zemí, jejichž justice je podstatně vyspělejší než česká.

Od prezidenta nepřekvapí pohled ve stylu „co je doma, to je naše a nikomu do toho nic není“. Argument o svrchovanosti používal při válce o Kosovo a v Iráku, používá ho vytrvale i ve vztahu k Evropské unii. Jeden nový trend tu ale je: v poslední době eurooptimisté v domácí politice ztichli natolik, že celou debatu o EU už suverénně ovládl Klaus.

(Respekt)