Říjen 2004

Na okraj masakru

Luděk Frýbort

Pyšný a pohrdavý, krví opilý a jen v nejnevýslovnějším sadismu uspokojení nacházející, takový je islámský terorismus v současném stadiu vývoje. Jestli až doposud někdo zkoumal jeho příčiny a bádal nad jeho smyslem, může si po beslanském masakru všechny úvahy ušetřit. Není žádného smyslu, ani záměru žádného není, to zrůdný netvor se dal na pochod, ničí a požírá vše, kamkoli dosáhne svou krvavou pazourou. Kdyby čečenští teroristé měli za mák nějaké představy, k jakému cíli směřují, muselo by je v posledním zbytku logického myšlení napadnout, že svým vražedným řáděním dosahují pravého opaku, že i ti, kteří až dosud měli pochopení pro jejich boj za nezávislost na ruském impériu, se nyní od nich odvrátí. Ne, tohle už není boj, to je běsnění z řetězu utrženého šílence, s nímž není možný žádný dialog, jen dopadnout, zneškodnit, odstranit.

V určitém smyslu je beslanská tragédie snad ještě zoufalejší než to, co se stalo 11. září 2001, a to nejen proto, že se jejími oběťmi staly školní děti. Tak tedy končí a zaniká jeden statečný národ, s nímž bylo možno sympatizovat. Teď teprve se stalo skutkem, oč téměř po dvě staletí usilovaly generace ruských vládců: hrdé, nepoddajné Čečensko se definitivně změnilo v Bohem i lidmi zatracenou končinu, z níž už nikdy nic dobrého nebude a nic nadějného ji nečeká, jen další rozvrat a zoufalství až k nějakému velmi smutnému konci, zaostalá, zchátralými postavami cizího jazyka osídlená gubernie říše temnot.

Víme, kde se stala chyba: bylo to v onom okamžiku, kdy vůdcové čečenského odboje neodolali pokušení přijmout nejdřív finanční a poté i ideovou a ozbrojenou pomoc ze strany arabských islamistů. Tím se z boje za nezávislost stal tupomyslný džihád, místo osvobození se dostavila závislost na ještě odpornějším zhoubci. Síla, která dovede jen ničit, však ještě nikdy v dějinách nedosáhla svého, pokaždé nakonec zanikla v krvi a zmatku. Tak dopadne jednoho dne islámský fanatismus. Tak, v závislosti na něm, dopadne i Čečensko.

Nicméně nelze v té souvislosti nepoukázat na prvotní příčinu tragédie, jíž je bez omluv a vytáček ruská velmocenská chamtivost. Civilizovaný svět už pochopil, že nikomu není ke cti ani k prospěchu kus něčího pohlceného území, některý malý národ proti své vůli do mocenského systému začleněný. Rusko je dosud takového pochopení vzdáleno, ke škodě vlastní i jiných. Ještě před tuctem let mohla Moskva ukončit celý problém snadno tím, že by uznala čečenskou autonomii. Teď je pozdě, co bylo pyšně a pošetile nastartováno, už běží a vlastní dynamikou se zrychluje, už se z nevelké příčiny vylíhl neovladatelný netvor bez srdce a bez mozku. Při vší hrůze nad neštěstím v Beslanu se nelze ubránit zvolání: Běda tomu, od nějž pohoršení pochází!