Říjen 2004

Vpřed, soudruzi, hle zaslíbenou zemi

Luděk Frýbort

Povím vám, dlouho jsem nedostal tak potěšující zprávu. Až se mi tomu věřit nechce: soudruh Ludvík Zifčák, někdy estébácký provokatér a nyní předseda těch, jimž je obyčejný grebeníčkovský bolševismus málo, oznámil žasnoucí veřejnosti, že už tři z jeho erckomunistických souvěrců požádali o politický azyl na Kubě. Inu, ještě nezhynula česká vlast, když se dějí takovéhle zázraky. Jen do toho, soudruzi! Smělo, tovarišči, v nogu! Venceremos! Vpřed v tu zaslíbenou zemi, kde již není pánů ani žebráků, nebereme-li v potaz, že tam jsou žebráci všichni. Ale to, račte vědět, raději nevytrubuji moc nahlas, aby se soudruzi nelekli a s tou Kubou si to ještě nerozmysleli.

Jen ať se pakují, ať se s ošklivostí odvrátí od krajů českých, úpících pod knutou dekadentního kapitalismu! Ať nejsou tři, ale ať jsou jich tisíce, ba statisíce, všech, kteří se na staré časy vynavzpomínat nemohou, rudé lístky do volebních uren strkají. Až jich půjdou miliony, jak pěla ta pokroková píseň, všichni... ne proti větru, ale přímo do... ech, třeba na tu Kubu. Soudruh Zifčák pak může jít jako poslední, za všemi na tři západy zamknout a klíč upustit do kanálu. A kdyby jim, ubohým obětem dravého kapitalismu, na cestu do jejich zaslíbené země chyběla hotovost, již kvačím, abych podal iniciativní návrh: složme se jim, občané, na jednosměrnou letenku, jako se vlastenci starších dob skládali na Národní divadlo! Sám bych bůra... ale co, tisícovku bych dal za tu podívanou: jedno letadlo za druhým startuje z Ruzyně, a každé plničké komunistických vystěhovalců! A ještě bych šel do chrámu Páně a velkou svíci tam zapálil za to, aby se nevrátili, aby je komunistický ráj pohltil navěky.

Doufám jen, že si soudruh Zifčák nevymýšlí, aby řeč nestála. Nebo že ti tři jen tak nespřádají pivní plány, trvající nejdéle do vyspání z opice. Jinak totiž historie mnoho příkladů takového stěhování neposkytuje, spíš se každý komunista drží dekadentního kapitalismu jako drek košile. V tom mám svou zkušenost: v těch bájných časech, po jejichž návratu touží Zifčákovi sirotci, jsem o nedělích chodíval do pěší zóny města Hannoveru, no, tam vám jich bylo! Komunistů takového či onakého vyznání, marxistů, trockistů, maoistů, anarchistů, a všichni od svých pultíků zle proti kapitalismu hřímali, ožebračování pracujících a věrtel jiných nepravostí s jiskrou třídního hněvu v oku kárali.

Přistupoval jsem k nim, poděkoval za ten poučný výklad, a jen jsem poprosil o maličké vysvětlení: proč, ke všem čertům, v tom kapitalismu pořád trčí, když na něm nenacházejí chlup dobrý? Nikdo nespočítá, kolik milionů bylo nás, uprchlíků, kteří jsme za často nebezpečných podmínek opouštěli své země od Československa až po Vietnam, protože jsme nesouhlasili s jejich režimem. Proč se nenajde jeden komunista, který by udělal totéž? Proč to neuděláte vy sám, výmluvný pane? A jak snadno by to šlo, bez výjezdních doložek, komfortně a legálně, vlastním pěkným autem a se vším jměním, a nikdo by vás nehonil, vlčáky na vás neštval. Na hranici tábora míru je to z Hannoveru devadesát kilometrů, už odpoledne byste tam mohl být, o azyl zažádat, radostně světlé zítřky budovat.

Výsledek byl vždy týž. Viděl jsem mnoho hněvem rudnoucích uší, vyslechl mnoho zlostného blekotání, ale vysvětlení té záhady ne. Komunista lpěl na kapitalistickém jařmu jako přilepený.

Ale věřme, že Zifčákovi exulanti budou jiní. Však už v předválečných dobách emigrovali nejnadšenější z nadšených do Sovětského svazu, aby tam ... jaksi není moc známo co, kdoví, kde je jich konec. To na Kubě, panečku... jen si představme: kolonie českých bolševiků, pro vítězství socialismu pilně na plantážích pracují, v jedné ruce motyku, v druhé kulomet, kdyby se imperialista vylodit chtěl... ta krása! Ledaže se o kousek dál dočítám, že kubánští soudruzi tím projektem nějak nechtějí být nadšeni, inu, jsou to zkažené časy dneska, o pravý, principiální komunismus nezakopneš. Nic si z toho nedělejte, soudruzi, ještě je tu Severní Korea, tam obraťte své zraky, tam budete mezi svými.

Co? Nějaké rozpaky? Ale, ale. Nepodléhejte malomyslnosti, nic komunističtějšího na světě nenajdete. Přece si pod pojmem komunismus nepředstavujete něco polovičatého, jako ti bouřliváci u nás v Hannoveru, co taky chtěli komunisticky k masám promlouvat, ale v mercedesech si zadky vozit. Vzhůru, soudruzi! Ke splnění vašich vroucích přání! Ať už vaše generace žije v komunismu! Jen tak na vás, chuligáni!