Říjen 2004

Doutnající policejní skandál

Josef Klíma

V naprostém utajení proběhla v úterý (07. 09. 2004 - pozn. red. CS-magazínu) policejní akce, jejíž výsledky prověří až následující týdny. Až ty ukáží, zda masivní zatýkání a domovní prohlídky přivedou do vězení jen pár chronických kriminálníků - nebo zrodí policejní skandál, proti němuž jsou všechny předchozí jen rozčeřenou hladinou na hluboké tůni.

Jako jeden z hrstky zasvěcených jsem měl možnost sledovat případ zpovzdálí už v době, kdy se teprve rodil, protože můj kolega Janek Kroupa stál přímo v jeho epicentru. Zprostředkovaně se mi tudíž dostalo lekce z toho, k jak neuvěřitelným hranicím se posunuje ve společnosti, kde žijeme, to, co nazýváme "uvěřitelné". Na signály nasvědčující, že někteří vysoce postavení policisté z odboru boje s organizovaným zločinem (OBOZ) sami organizovaný zločin kryjí, narazil kolega poprvé před několika měsíci.

Tehdy mi to připadlo sice strašlivé, ale ještě ne neuvěřitelné. Ve státě prolezlém korupcí skrz naskrz člověka tolik nepřekvapí, že sem tam nějaký policista zamhouří oko nad nějakým tím zločinem, nebo že dokonce dodá zločincům nějaké ty informace z policejních složek. Poměry v městech, jako je Příbram či Most (záměrně jmenuji jen ta, kde jsem osobně natáčel a kde situaci znám z první ruky), dokonce nasvědčují tomu, že každý úspěšný mafián je opřen na jedné straně o zločin - a na druhé o beztrestnost. Neboli že má své "lidi", kteří ho včas varují, kdo a co proti němu mluvil, aby stihl zastrašit svědky a obstarat si jiné, případně aby "jeho lidé" každé trestní stíhání spolehlivě zmrazili.

Když kolega přišel s tím, že se policisté z OBOZ zřejmě na zločinu přímo přiživují, jevilo se to už o něco překvapivější, ale neuvěřitelné by to bylo ještě tak před rokem. Je to totiž právě rok, co jsme vysílali na pokračování reportáž o P. V. z obdobného útvaru, který je dnes už obžalován z pěti trestných činů. Jeho "přiživování" na zločinu spočívalo v tom, že si k vyšetřování skutečných případů takzvaně přibalil pár podnikatelů - a tahal z nich peníze za příslib, že je ze stíhání zase "vyjme". (Mimochodem dodnes je na svobodě, takže měl dost času kdyby chtěl - jak ovlivnit svědky, tak zamést důkazy. Asi se na něm taky někdo přiživuje...)

"Jenže oni ty zločiny přímo organizují, jak to tak vypadá," vyprávěl mi kolega ještě o něco později. "A nejde o jednoho nebo o dva důstojníky, ale o celou skupinu. V podstatě v tom jede vedení OBOZ. A nejsou to maličkosti, nýbrž únosy, vydírání, dokonce vraždy." Přiznám se, že tohle mi už neuvěřitelné připadlo. Že by uvnitř odboru, který bojuje proti mafiím, jedna celá takhle brutální a bezohledná mafie aktivně fungovala, aniž by to někdo objevil?

Jenže důkazy se přihlásily samy. V podobě jiných policistů, kteří mého kolegu zničehonic kontaktovali a prosili ho, aby to, k čemu zatím dospěl, ještě nezveřejňoval. Z prostého důvodu. Narazili na totéž, jdou stejným směrem a neradi by, aby se celé přísně utajené vyšetřování předčasně prozradilo. Tehdy jsem začal tušit, že se hranice uvěřitelnosti podivně posouvá. Že to, co by předtím i filmovému scenáristovi nebo spisovateli zamítli jako neuvěřitelné ve vymyšleném díle, začíná platit v naprosto reálném světě.

No jen si představte tu situaci: šéf zločinecké skupiny unese i s kumpány bohatého pražského zlatníka a snaží se z něj vymáčknout mnohamilionové výkupné. Doslova "vymáčknout" - v poslední fázi přes něj zločinci položí traverzu a najíždějí na zlatníka autem tak dlouho, až to nepřežije. Ale vrazi nikdy před soudem nestanou; policista, který s největší pravděpodobností ví, co spáchali, vede šéfa zločinců jako svého informátora. Ba co víc při dalším únosu dalšího boháče jim dá přímo tip, koho přitlačit. A když z boháče, přivázaného v lese, vymáčknou miliony, ještě celý případ sám vyšetřuje!

Všechno je v pořádku?

Zda tohle všechno - a ještě další skutky - vyšetřování potvrdí, to ukáží následující týdny, možná i měsíce. Já spíš teď přemýšlím nikoli o tom, co je uvěřitelné pro mne, ale co bude uvěřitelné pro policejní prezidium.

Když jsme přicházeli už předtím s čím dál neuvěřitelnějšími případy, které se týkaly policistů, setkávali jsme se s čím dál rostoucí nevraživostí až arogancí. Přitom už po kauze Stodolových, kde policie některé vraždy vůbec nerozpoznala, přemýšlel veřejně policejní prezident o rezignaci. A to šlo jen o lajdáctví a šlendrián, nikoli o úmyslné zločiny policistů.

A ejhle - o rok později (tedy před nedávnem) se tentýž policejní prezident chlubí v novinách, že proti běžné kriminalitě to sice policii moc nejde, ale těžké zločiny (jako právě vraždy), ty prý umí. Jestli uvěřil i tomuhle, uvěří konečně po téhle kauze, že policejní sbor prohnil za jeho šéfování až po samé špičky? Nebo se pan policejní prezident zase vymluví: vždyť jiní policisté ty "shnilé" odhalili, takže je všechno v pořádku! (Což je mimochodem pro běžného občana také jediná naděje, které se může chytit jako ten příslovečný tonoucí...)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)