Říjen 2004

Co ti ten Bush udělal?

Ivan Špaček

Hergot, co ti ten Bush udělal, že ho srovnáváš s Hitlerem? Tady v Evropě tak činí jen ti největší tupci. To bych od tebe nečekal. (Z internetové diskuse v cs-clubu)

...tak jsem seděl u piknikového stolu, přede mnou talíř s nádherné voňavým, ale mírně syrovým flákem vepřového - kůžička krásná hnědo-křupavá, ale maso spíš vláčné, tak už to bývá na pig-roasts, což není zabijačka a to je škoda, jitrnice, jelito, zabijačková polévka známá mi jako prdelačka, nic z toho, celé prasátko se ještě peklo v černé, barvou natřené krabici plně žhavého ohně živeného propanovou bombou, vypadá to jako rakev, ale to není vhodná myšlenka, do kýble pod roštem kapaly vejpečky, ale lidi už chtěli jíst, čekali na tu dobrotu celý den a tak se začaly nadílet kusy poněkud gumového kouřícího masa na bílých papírových talířích vyztužených jakýmsi procesem, aby neprosakovala mastnota na kalhoty, většinou džíny, ale i pár sukní tam bylo, neboť se jednalo o oslavu narozenin kamaráda českého původu, tedy emigranta-imigranta - záleží z jakého břehu se na to díváme, že jo - a tak se tam krásnilo několik přenádherných ženských, neboť se jednalo o Čechy, respektive Češky a mezi nimi je vždycky úroda dobrá, tělíčka občas mírně po severoamericky přizavalitá, ale i tak moc pěkná, extra kila většinou ve správných místech, výrazně lícní kosti, oči že by se v nich mužskej mohl utopit...

Ale tohle není o ženských a to je škoda, Češky jsou skutečně pěkné, ale naneštěstí mají někdy manžela či přítele, kteří říkají věci jako: "...Američani si o to koledovali..." a "...Bush mi nahání hrůzu víc než Hitler...", to už jsem nemohl snést, protože jsem měl potřebu fackovat, ale to se na oslavě narozenin jaksi nesluší. „Nemám ti na to co říci" a odešel jsem na rozlehlou louku mezi zahradním domečkem, před kterým se žranice odehrávala a farm-housem, kde bydlí přítel Čech, co měl narozeniny, ale musel jsem dávat pozor, po louce rajtoval na mrňavém motocyklíčku přiměřeně mrňavý klučina.

A šel jsem k autu, otevřel kufr a vytáhl náruč českých filmů nahraných na sídíčka, co jsem dovezl oslavenci, ze kterých jsem neviděl ani jeden až do konce, taky Nemocnici na kraji města, Třicet případů majora Zemana, Hříšné lidi města pražského, Pitaval a taky novější Hospodu, všech více než padesát dílů, ale ani ty jsem neviděl až do konce, proč vlastně?

No, Tele-Tele Silvestr s pitvořícím se komikem, který viditelně věří, že se musí kroutit, rozhazovat kolem sebe rukama a dělat ksichty, aby byl úspešnej, to chápu, na to se dívat nedá, ale i takový dobře myšlený film jako Zdivočelá země, proč se na to nedokážu dívat? "...nemám rád klamárstvo..." nebo něco podobného řekl přítel hezoučké blondýnky, slovensky neumím a asi už nikdy umět nebudu, ale rozumím, někdy bohužel.

"...toho člověka si moc vážím..." řekl Slovák vyrostlý v Ontariu a mluvil o klamárovi všetkých klamárov, Michaelu Moorovi a já to poslouchám, cítím hněv jako fyzickou přítomnost stoupající plícemi do hrdla, ale sklapnu čelisti a spolknu nenarozené řvaní. Na rozdíl ode mne viděl 9/11 celé, takže asi má větší právo o tom mluvit než já, který se dodívat nedokázal, život je krátký a radši si něco přečtu, krásně objemná knížka, jak to mám rád, 672 stránek a je to o historii země, kde nikdo historii nezná, "Marching as to War", výčet válek, ve kterých farmářští synkové obohacovali fosforem svých kosti půdu nevděčné Evropy, ale ani to nemůžu číst bez přestání, neboť Pierre Berton, kanadská ikona neznámá nikde jinde, s oblibou mluví o americkém imperialismu a já se stávám na podobná prohlášení motivována do hávu skepse se halící nechuti k příliš úspěšně zemi alergický... ale, vždycky je tady to "ale". Pierre bojoval ve druhé světové válce a to déle než čtyři měsíce, takže je veteránem a těm se klaním, i sousedovi, který přežil Dieppe a myslí si že Bush je zločinec...

"...Američani jsou příliš silní a každému vnucují svůj pohled na svět..." a protože jsem rozkolísaný intelektuál, tak skutečně kolísám, diskutuji, protože si chci o sobě myslet, že jsem objektivní, i když vím, že skutečná objektivita není dosažitelná a došlo i na Hirošimu - Nagasaki, bylo až druhé, méně populární - dovídám se zahynulo 400 000 nevinných civilistů, samozřejmě že žen a děti které za nic nemohou, vojáci a muži tam zřejmě nežili - vím sice, že z 250 000 obyvatel Hirošimy zahynulo kolem 45 000, ale i jedna smrt přece... "Kdo začal válku? Slyšel jsi někdy o Pearl Harbouru?" ptám se, zmíním se i o ceně v životech amerických vojáků, která by musela být zaplacena při dobývání japonských ostrovů a dovídám se, že ty mrňavé ostrůvky by padly takřka bez výstřelu, "400 000 žen a děti, to je přece hrůza, zločin...".

"Co bys dělal, kdybys byl americkým presidentem? Dal bys rozkaz k užití Bomby, nebo bys poslal svoje vojáky na smrt? Odhady byly až půldruhého miliónů padlých..." Reakce jsem se nedočkal, "...400 000 nevinných žen a děti..." proti životům půldruhého miliónů vojáků, kteří zřejmě něčím vinni jsou, jsou to přece Američané!

Americká říše, Filipíny a Guatánamo - španělsko-americká válka, Teddy Roosevelt a jeho Raiders a Charge at the San Juan Hill, to všechno byl čirý imperialismus, takže je to jasné, Sýrie, Írán i Saúdská Arábie prý prohlásily, že nebylo třeba útoku na Irák neboť Irák byl ve stavu kolapsu, nereprezentoval žádné nebezpečí, ovšem šlo o ropu - ptám se na Jugoslávii a dozvídám se, že se jednalo o americkou vojenskou základnu, takže to je jasné, všechno je přece tak jasné...

"...kolik že Amerika vlastní ropných věží v Kuvajtu? Když se přece jednalo o ropu..., jak to že ceny benzínu jsou nejvyšší, co kdy byly, G. I.'s přece bojovali za nízké ceny pro americké voliče..." Ale vzdávám to, pocit beznadějnosti podobný pocitům ze sedmdesátých let, kdy každý věděl, že agresorem jsou Spojené státy, Sovětský svaz mírumilovně posílá kubánské žoldnéře do Angoly, aby bránil světový mír, každý ví, že Irák byl vyzbrojen CIA, asi kupovala tajně slovenské tanky, sovětské migy, aby se na to nepřišlo, a podpora Iráku ve válce s Íránem, "...ano, okupace amerického velvyslanectví v Teheránu bylo nesprávná...." uznává hoch, území ambasády je extrateritoriální půda, tedy útok na ní reprezentuje útok proti USA, tedy rovná se vyhlášení války, "nepřítel mých nepřátel je mým spojencem", Stalinův Sovětský svaz a válka s Německem, ale všechno je vlastně jinak, jinak, jinak...

Tak mě brní hlava a přece jenom mluvíme radši o ženskejch, pozorujeme, jak se pohybují - mužský chodí, ale ženská, no, není pro to jména, ten pohyb, jak s sebou nosí všechno, co k ní patří, a k těm filmům, no, dodíval jsem se na všechny čtyři Básníky, taky na Bílou paní, Světáky a, samozřejmě, na Starce na chmelu, ale všechno souvisí se vším, respektive ženské jsou důvodem a opodstatněním života muže, seděl jsem v zšeřelém sálu vedle krásný holky, měla ruce jako dva kousky ledu, chodili jsme po zasněžených ulicích a kolem pouličních výbojkových lamp se mlhavě třpytila svatozář zmrzlých ledových krystalků a já jsem rozpouštěl ty prokřehlé ruce, hřál a ohříval se, cítil přecházení náboje statické elektřiny, až to ve tmě vrhalo modré jiskry, žádné vedlejší úmysly, akt čirého milosrdenství, ve více významech než v jednom... ...ale to už je dávno, kdy věci byly jasné a zřetelně, My a Oni, tanky v ulicích - jak asi vypadá všechno z pohledu iráckého mladého muže? Okupace nebo osvobození?

... a tak to jde, znovu a znovu, mladí muži vypalující raketové hlavice na humvees, v okupované zemí se důsledně odzbrojí poražení, co je tedy Irák? Americká nemoc války/neválky, kamarád mariňák mi popsal situaci, kdy ležel na zemi, nepřátelský voják stál v bezpečí, neboť stal na území zvaném demilitarizována zóna, stál a pečlivě mířil svým AK 47 - nejspíš narozeném v Brně - americká kulka nesmí přistát v DMZ, válka/neválka, kdy se smí bombardovat přístav, ale nesmí se poškodit sovětská loď plná munice a okupace nepřátelské země už vůbec není myslitelná - vyhrát se nesmí, jaká je alternativa?

...a tak to jde, pořád a pořád, "...mír za každou cenu...", ovšem cenou je vždycky právě válka, poučit se nelze, viditelně slyším povědomé argumenty, sankce proti Itálii nezastavily invazi do Habeše, dům plný diplomatů diskutující jak docílit míru, aniž někoho dotkneme, dělat ty ty ty na sekyrového vraha, už buď hodnej nebo... nebo co? ...pak je tu nová, agresivně sebevědomá Čína, čím více se věci mění, tím více zůstávají stejně, diskuse na příští dvacetiletí, konec jednoho je začátkem druhého, ad infinitum, širák svůj odhazuji v dál a jdu na pivo.