Říjen 2004

Kdo nás s naší povahou stvořil

Vlastimil Marek

V krátké noticce v denním tisku (LN 11. 9.) reagoval novinář Miloš Čermák na zprávu, že americký výrobce zbraní se rozhodl (ač nepřipouští žádné pochybení, čistě jako výraz soucitu) odškodnit oběti v kauze washingtonského střelce. A položil i zásadní “řečnickou” otázku: “Jak však zajistit jakékoliv zboží, včetně zbraní, aby nebylo použito se zlými úmysly? Správně by měl být souzen ten, kdo nás s naší povahou stvořil…”

Souhlasím s ním, ale jinak: o naši povahu se v průběhu 20. století zasloužili daleko více nezodpovědí porodníci a lékaři, než Stvořitel (kterého má pan žurnalista typicky alibisticky na mysli).

Již nejméně dvacet pět let se ve světě diskutuje o negativních vlivech porodů, a i u nás se nejméně od roku 1995, kdy vyšly dvě zásadní knihy na téma přirozené porody, a zvláště pak po konferenci na toto téma v Krkonoších v roce 1999, ví, že naše děti jsou dlouhodobě a systematicky zdravotně a psychicky poškozovány běžným, u nás jaksi “povinným” medicínským porodem. A že právě tak poškozeni jsme byli i my, jejich rodiče.

Abychom si rozuměli: je pravdou, že deprivantů, zlodějů, násilníků a teroristů je jen zdánlivě malé procento (i když ti páchají 90% všech kriminálních činů a omezují tak život nám všem). My ostatní si většinou připadáme “normální” a nepoškození – ale to jen proto, že bereme své vady a nedostatky jako něco shůry dáno, něco, s čím se nedá nic dělat. Spolu s prenatálními psychology ale tvrdím, že na bezprecendentní rozšíření agresivity a násilí ve 20. století a na současný stav blížící se ekologické, ekonomické a sociální katastrofy bylo a je z valné části “zaděláno” právě v prvních minutách a hodinách života každého z nás.

A tak při vší úctě k lékařům, porodníkům a porodním asistentkám, kteří a které celé roky přivádí na svět další téměř statisíce novorozenců ročně a zachraňují životy, je li třeba (ale to je případ opět jen několika procent porodů), a navzdory jejich “odborné” (sebe)obraně vůči stále rostoucímu tlaku fakt i nespokojených žen-rodiček (70% žen u nás chce změnu), by se i u nás chtělo a mělo začít vznášet obvinění a žalovat.

Zdánlivě milosrdný akt amerického výrobce zbraní byl totiž výsledkem mimosoudní dohody, tedy soustředěného nátlaku amerických právníků. Ti se v nedávné době vyznamenali již několikrát a donutili k podobným odškodňovacím krokům tabákový a zdravotnický průmysl (a v současnosti se začíná třást průmysl farmaceutický a potravinářský). Jsem si jist, že za několik let se roztrhne pytel (a doufám, že nejen ten americký) se žalobami i na “průmysl” porodnický.

Ukazuje se stále zřetelněji a prokazatelněji, že jedna z několika hlavních příčin všeobecného nárůstu teroru a agresivity, rostoucího počet dětských zabijáků (i u nás), a také všeobecných problémů s alkoholem a drogovou závislostí, tkví ve způsobu, jakým “moderní” medicína přivádí na svět své děti. Tedy v rutinním, stále odcizenějším a porodníky a profesionály ke svým potřebám přizpůsobeném, ale na potřeby rodiček a novorozenců nehledícím prostředí.

Porodníci své dosavadní postupy před neinformovanou veřejností obhajují např. porodními bolestmi a případnými komplikacemi, ale to alibisticky zaměňují následky za příčiny. Stále rostoucí počet porodníků totiž už léta uvádí: “Porodní bolesti jsou častější, když žena rodí na neznámém místě, ve společnosti neznámých lidí, při aplikaci neznámých procedur, když je dlouho osamělá v druhé době porodní, když je připoutána do horizontální polohy, když se nemůže volně pohybovat, když jí nastřihnou hráz a když jí nutí používat léky.” Tedy když je uvržena do nemilosrdného soukolí typické nemocniční mašinérie, jak ji bohužel muselo a stále musí poznat velká většina žen i u nás, dodávám. Žena, která přijde do porodnice porodit, je vystavena celé sérii situací, které zvýší její bolesti - a pak je jí nabídnuta epidurální anestézie či “naplánován” císařský řez a ona je paradoxně “vděčna” personálu za úlevu od bolesti. Přičemž v naprosté většině jí byla bolest způsobena právě prostředím porodnic, personálem a procedurami! Propagátor přirozených porodů, Francouz Frederic Leboyer, to již před mnoha lety vyjádřil přesně: “Těžko je možné si představit děsivější vstup do života než je ten, který porodnictví připravilo několika posledním generacím.”

První vteřiny a minuty života totiž každého člověka zásadně programují na celý život také tím, s jakou základní emocí začíná fungovat mozek novorozence. Pokud je čerstvě a přirozeně, ideálně porozený človíček na bříšku maminky, v šeru a teple, v bezpečí, instinktivně se umí doplazit k prsu a zdroji potravy – a je mu fajn. Je v bezpečí a obklopen péčí. Naprostou většinu z nás ale stávající systém porodnictví odsoudil k negativnímu naprogramování tím, že jsme byli porozeni v ostrém světle, přesněji řečeno vytaženi z většinou anestetiky omámené a mnoha zbytečnými rutinními postupy potupené rodičky ve vnuceně nepřirozené poloze, plácnuti přes zadeček visíc hlavičkou dolů, pak různě trápeni vážením, měřením, proplachováním očí atd., a pak odvezeni na kojenecké oddělení, kde jsme celé hodiny svým pláčem, na který nikdo nedbal, dávali naprosto jednoznačně najevo, jak se nám tento způsob příchodu na svět krutě nelíbí.

Jinak řečeno, v prvních vteřinách a minutách života náš mozek zjistil, že svět je studené oslepující nepřátelské a život ohrožující místo – a podle toho se zařídil. A např. knihy dr. Koukolíka přinášejí úděsná fakta o tom, jak zvláště chlapečci jsou takto negativně a celoživotně naprogramováni k emočnímu chladu a nevyrovnanosti: pak stačí drobný podnět, třeskutá kombinace negativních potencialit “běžným” porodem vtisknutých do myslí takto poškozených občánků vybuchne a školák ubije učitele či kamarádku.

Být právníkem, zvláště pak pokud je pravděpodobně i mé dítě takto potenciálně poškozeno, dal bych vypracovat srovnávací studie, které by zcela jistě potvrdily, že ona “globální” agresivita, lokální etnické konflikty, se časově shodují se zavedením a postupným rozšiřováním rození dětí v “nemocnicích”, a pak bych hromadně (jménem bohu- a doktorům -žel již postižených žen a jejich dětí) žaloval (za ublížení na zdraví a všeobecné ohrožení). Žaloval bych především přednosty porodnických oddělení českých nemocnic a tamní porodníky, včetně zdravotnického personálu. Vyrábějí totiž, přes všechna fakta svědčící proti jejich dosavadním metodám porodů, dále poškozené děti jako na běžícím pásu, a nejsou ochotni změnit své již překonané metody, či dokonce přiznat, že něco dělají špatně (mimochodem, porodník, který loni v Olomouci utrhl při porodu novorozenci hlavičku, příznačně a pro naši společnost typicky potrestán nebyl. Prý nebylo shledáno zanedbání lékařské péče nebo porušení povinností lékařů či zdravotnického personálu).

Právě tak bych ale žaloval (všeobecné ohrožení) všechny ministry a ministryně zdravotnictví nejméně za posledních deset let, ale také pedagogy a vedení lékařských fakult, a všechny, kteří sice mají v popisu práce studium nejnovějších vědeckých poznatků v tom kterém svém oboru, kteří ale asi již celé roky žádnou odbornou knihu nečetli (a dokonce neberou na zřetel ani doporučení WHO, ani na standardy EU, více viz také např. www.iham.cz nebo kniha H. Goerové Průvodce inteligentní ženy na cestě k lepšímu porodu, OWP 2002). Studenti medicíny jsou učeni jen řezat, jako kdyby těhotenství bylo nemocí, kterou lze vyléčit operací, tedy porodem. Naprostá většina našich porodníků v životě nezažila přirozený porod! A ani provozní šéfové porodnic a nemocnic nejsou z obliga. Zkuste zajít do běžné porodnice a zeptejte se rodiček, co měly k obědu nebo večeři (běžná hrachová kaše s uzeninou šestinedělce ani kojenému novorozenci rozhodně zdraví nepřidá – a přikvačí lékař a okamžitě aplikuje injekce a léky)!

Právě tak bych žaloval (veřejné ohrožení) ty poslance, kteří všemožnými způsoby překáží pokroku a např. nerozumnými novelami zákona ruší profesi porodních asistentek (které mají prokazatelně nejen lacinější, ale i bezpečnější porody), nebo nedovolují ženám rodit doma. Právě tak bych ale žaloval (přinejmenším pro nečinnost) i ministry práce a sociálních věcí a jejich kolegy na ministerstvu spravedlnosti. Ani je totiž nenapadlo zajímat se o způsoby, jak (preventivně) snížit kriminalitu a obrovské, stále narůstající výdaje na bezpečnost.

A také byl žaloval (také pro nečinnost) protikorupční oddělení České policie, protože o obálkové metodě v porodnicích (všimné porodníkům - běžně i 10 000 korun), a dokonce o tom, že studenti na lékařských fakultách s přednášejícími debatují o tom, jestli mají vzít úplatek před porodem nebo až po něm, vědí všichni ti, kteří to vědět chtějí.

Je to jako kdyby se akcionáři velkovýrobce počítačových čipů blahosklonně celé roky nezajímali, proč produkují jejich továrny tolik poškozených výrobků a jak to, že vedení neinovuje výrobu a dělá mrtvé brouky vůči návrhům, které by výrobu zefektivnily a dokonce zlevnily!

Jak dlouho veřejnosti, a hlavně oněm asi 120 000 ženám, které jsou každoročně těhotné, nebudou docházet souvislosti? Jak dlouho ještě budou (ne)zodpovědní odborníci beztrestně zavírat oči a dělat mrtvé brouky? Jak dlouho ještě budeme čekat na odvážné a iniciativní právníky?

A neměl bych zapomenout také na fatální důsledky “poškození” porodem pro další generace (dcery opakují chyby matek), drezůru místo láskyplné výchovy, mechanický dril místo citlivého tolerantního a povzbuzujícího vzdělání, sebevražedný celonárodní způsob stravování a rekordy v pití piva a kouření dívek či systematickou multimediální propagaci násilí atd. atp.

Kdo nás tedy, pane Čermáku, “s naší povahou” stvořil? To my sami (slepě a zatím nepoučitelně) systematicky vyrábíme své budoucí teroristy, zloděje, podvodníky, neschopné politiky a všeho schopné mladistvé a dětské gaunery! Stvořitel s tímhle nemá nic společného.