Říjen 2004

Přenést zahraniční časopis do Česka je cesta do pekel

Tomáš Krystlík

Polygon, dříve Reportér, český zahraniční časopis vydávaný ve za studené války i po ní ve Švýcarsku panem Ludvíkem Friede z Curychu měl redaktory stále setrvávající mimo ČR a to i po cinkání klíči. Časopis se ale v posledních létech tiskl v Česku, poštou se odtud odesílal, do Německa a Švýcarska se převážel.

Když nemoc panu Friede znemožnila další vydávání, převzal časopis na začátku roku 2003 nakladatel pan Pavel Primus z Prahy, přejmenoval jej na Nový Polygon a redaktorem se stal (navzdory nepravdivému údaji v tiráži většiny loňských čísel) pan Jan Beneš z Obořiště. Časopis tedy kompletně přesídlil do Česka, což se projevilo v náplni časopisu - články odhalující zamlčované dějinné skutečnosti a uvádějící “skvělou” českou minulost na pravou míru se z něj vytratily. Vznášené výhrady proti onomu nově nastoupenému trendu se, až na dvě výjimky, neotiskly. Přitom otevřená diskuse na stránkách švýcarského Polygonu byla vždy jeho nedílnou součástí.

Již roce 2003 se Nový Polygon hned zpočátku uchýlil k praxi jinde nevídané: zastavil již započaté otiskování dvou článků na pokračování (Tomáš Krystlík: Co jsme v učebnicích dějepisu nenašli a hned tak nenajdeme a Ladislav Josef Beran: Rovnoprávnost nebo nadvláda /v CS-magazínu otištěno v rozšířenější formě pod názvem Soužití se “státotvorným národem”?/). Profesionální selhání par excellence - když se článek začne otiskovat, tak se vždy dotiskne a pak dostanou slovo ti, co se domnívají, že mají k jeho obsahu co sdělit.

PRVNÍ VÝJIMKA

Autoru a bývalému redaktoru curyšského Polygonu panu L. J. Beran zveřejnil Nový Polygon stanovisko v čísle 05/2003. Zde je:

CO NA TO MLČÍCÍ VĚTŠINA?

Čtenáři 4. čísla (nového) Polygonu si asi povšimli, že byl přerušen seriál “Rovnoprávnost nebo nadvláda” a to před svojí poslední částí, která byla na konci posledního otisknutého pokračování ohlášena jako třetí (a poslední) odpověď sudetoněmecké politiky, a sice rozvoj nacionálního socialismu. Redakce totiž obdržela řadu nespokojených, pobouřených a agresivních dopisů žádajících bezpodmínečně zastavení seriálu. Cítila se být nucena takovému tlaku odběratelů vyhovět.

Je zajímavým fenoménem, že určitá část české veřejnosti se úporně brání být konfrontována s choulostivými úseky českých dějin, jsou-li popsány bez účasti interpretačního komplexu československé státní ideologie, impregnované souborem národoveckých mýtů. Tento postoj ovládá do značné míry smýšlení v Čechách i tamní sdělovací prostředky. Vyskytuje se tam sice dosti v tomto směru kritických textů. ale vyloučit navyklou ideologii tak důsledně, jak to činí “Rovnoprávnost, nebo nadvláda”, s tím jsem se tam dosud ani zdaleka nesetkal. Pro takový vydavatelský čin by byl zcela nezávislý časopis, jakým je Polygon, přímo povolán.

Ale jak řečeno, část čtenářů nechce něco takového dopustit. Ukázala povážlivý postoj ke svobodě projevu a tisku, prekérní zvláště když se jedná o texty, které neprojevují postoje vyjadřující osobní hnutí duše, nýbrž jsou očividně výsledkem svědomitého bádání. (Vůči protestujícím je třeba uznat, že se jim líčení dějin s vyloučením navyklé ideologie může jevit jako nepravda. Mohlo by to ale být výzvou pro jejich zkoumání spolehlivosti a autenticity vlastních přesvědčení - nebo alespoň pro jejich toleranci.)

Pro mne ale zůstává otevřenou otázka, zda zmíněné dopisy vyjadřují opravdu směrodatnou část čtenářstva, nebo zda byla “mlčící většina” opět jednou překřičena.

Ladislav Josef Beran

---

DRUHÁ VÝJIMKA A REAKCE REDAKCE NOVÉHO POLYGONU

Protože Nový Polygon odmítal, až článek Luďka Frýborta: Nebojme se hadruňků, Nový Polygon 02/2004, s dalšími zaslanými výhradami své čtenáře seznamovat, vycházely v CS-magazínu a občas i v Událostech pana Bohumila Doležala, www. bohumildolezal.cz (viz jejich seznam na konci tohoto článku – pozn. red. CS-magazínu). Na tento Frýbortův článek (dodatečně v tomto čísle CS-magazínu) promptně ve stejném čísle zareagovala redakce Nového Polygonu článkem Co na to redakce? Zde je:

CO NA TO REDAKCE?

Obáváme se, že verbální lokomoce Luďka Frýborta není právě oprávněná. Taktéž poněkud neprávem opominul “dámy autorky”. Redakce sáhla k omezujícímu opatření jen jedenkrát. Po posledním čísle “starého” Polygonu v lednu 2003, jehož převážnou část tvořily právě jen články týkající se odsunu, či vyhánění, jak je komu libo. Zřejmě už proto, že zlá příhoda, jež postihla pana Friede, zbavila ho i vlivu na sestavení čísla. Takže se tam ocitly i příspěvky autorů jež, dedukujeme, zřejmě v důsledku štědrých stipendijních pobytů Landsmaschaftu či Landsmachaftem (znamenitý to autorův pravopis! - pozn. TK) zprostředkovaných, už více než dekádu nikdy nepíší o čemkoli jiném, a kterým nejsou upírány stránky domácích česky vydávaných, nikoli však už vlastněných periodik.

Taktéž historické studie pana Berana nebyly z mnohém případě shledány právě fundované. Diskuse má a musí někam směřovat. Tato věru nekonečná o tom kdo, kdy, komu a jak, silněji šlápl na kuří oko k ničemu podobnému nevedla. Bylo horší vyvraždění Lidic a Ležáků, organisované státní okupační mocí, anebo masakry pořádané lůzou utrženou kvůli válce ze řetězu? Vyvažují Drážďany a další německá města Coventry a další britská města, či systematické srovnání Varšavy se zemí?

Čeho si přejete dodebatovat? Při studiu stránek Polygonu kolegovi Frýbortovi například unikl dopis pana Berana domáhající se názorů údajné “mlčící většiny” (tu zde představuje jen L. F. ), jež údajně prahne právě jen po přemílání odsunu – vyhánění, jak je komu libo. Stránky časopisu jsou otevřeny opravdu všem, omezení se týkají jen jeho rozsahových možností. Nechť je pan kolega té lásky a vezme si čísla Polygonu od roku 1990 a spočítá, kolik prostoru v něm bylo věnováno právě jen a jen odsunu-vyhánění, kolik nových a k diskusi vybízejících podnětů přinesly, kteří autoři jsou právě jen touto věcí posedlí a konkluse se dobéře. Nejde bohužel o “jiné názory”, ale jen názory po goebbelsovsku donekonečna opakované. To už bychom mohli také požádat o příspěvek Grebeníčka. Leč věru nevím, oč by nás střetávání s jeho názory mohlo obohatit. Což není hadruňk, ale jen cosi jako zvyk umýt si po použití záchodu ruce. Práv i práva se totiž mohou dovolávat jen ti, kdo je sami uznávají jiným.

Jinak to až příliš připomíná námitku K. H. Franka z roku 1945, kdy se dovolával své poslanecké imunity v československém předválečném parlamentu. Ano, soudili jsme a 22. V. 1946 pověsili svobodně zvoleného poslance. Jaká hanba? Mezi rokem 1935, kdy pan K. H. Frank svou poslaneckou imunitu ve svobodných volbách získal, a rokem 1945 se totiž cosi odehrálo. Jeho bratr Ernst, taktéž náš rodák, o něm vydal roku 1971 v Německu knihu. Na obálce jsou dokonce Hradčany. Nepříliš faktografickou, až docela lživou, ale jedna prorocká věta tam je: Evropa může mít místo pro všechny, jestliže se začne učit z toho, co bylo dosud prožito.

JAB

(tuto šifru používá Jan Beneš - poznámka TK)

---

KORESPONDENCE S VYDAVATELEM

Výše uvedená nehorázná reakce redakce Nového Polygonu Co na to redakce? vyvolala opět řadu ohlasů, ale nic z nich se na stránky Nového Polygonu nedostalo. Redakce a vydavatel tomu zamezili. Pro vhled čtenářů CS-magazínu uvádím výběr ze své následující e-mailové korespondence s vydavatelem. Čtenář se musí, až na výjimky, obejít bez odpovědí pana Primuse, neboť není k dispozici svolení k jejich přetisku.

(E-mail autora toho článku jako bývalého redaktora švýcarského Polygonu vydavateli Nového Polygonu Pavlu Primusovi…)

04. 05. 2004

Vážený pane Primusi,

...Již dříve jsem Vás upozorňoval, že JAB (Jan Beneš, pozn. TK) jako redaktor a redakcí nespoutaný autor stáhne časopis na úroveň plytkých povídání dřívějších ilustrovaných kalendářů. Něco obdobného tvrdí v čísle 2/2004 pan Frýbort... (v článku Nebojme se hadruňků, pozn. TK). Pan Beneš, kterému je Landsmannschaft nesympatický, by se nicméně jako redaktor a autor neměl v jednom čísle třikrát mýlit ve psaní tohoto slova (str. 52 a 87) - aby je nenapsal ani jednou správně. Jeho nacionalistický výron v článku “Co na to redakce" je hodný dnešního srbského šovinismu a ne civilizovaného Středoevropana (Američana) (Jan Beneš je občanem USA, pozn. TK).

Domnívám se, že dnes existuje jen jediné řešení. Najmout redaktora, kterému smluvně zakážete do Nového Polygonu přispívat a který bude mít za úkol všem názorovým platformám poskytnout v časopise místo a solidně redigovat podle kvality příspěvků a nikoli politického zaměření autora. Nejdříve se všichni čtenáři, popřípadě autoři statí mezi sebou rozhádají, pak emoce opadnou (kanalizují se diskusí), později se začnou všechny myšlenkové proudy relativně tolerovat. Tento způsob dobře zvládal pan Friede. Jen si prolistujte starší ročníky Polygonu - pan Friede otiskoval i ostré repliky a diskusní příspěvky, aby se po několika číslech na spor zapomnělo, neb se kontrahenti většinou vyčerpali.

Vaše formulace ze strany 1 čísla 2/2004: "Věřím, že jeho obliba neklesá a počet předplatitelů se ustálil", prozrazuje, že zřejmě opak je pravdou (zásada obsahové analýzy zní: není důležité, co se říká, ale jak se to říká). Výměna redaktora za podmínek uvedených výše je tedy jedinou záchranou…

S pozdravem

Tomáš Krystlík

---

(… a ještě kvintesence dalšího mého e-mailu Pavlu Primusovi z 5. května 2004)

...Není účelem snižovat vážnost Nového Polygonu, nýbrž mu pomoci alespoň k úrovni, kterou měl Polygon a k oné příslovečné pestrosti názorů v něm... Nový Polygon dnes zřetelně směřuje k textům z obrázkovým kalendářům. Připustil jste, pane Primusi, omezení názorového spektra časopisu...

Zamezil jste ventilaci zkreslených a zmlčených stránek historie navzdory tomu, že... český dějepis tvoří v určitých úsecích pouze nakupené mýty a lži. Že se to některým čtenářům-národovcům nelíbilo, je nasnadě. Ozývají se ale jen militantní čtenáři, většina zůstává zticha. Vzpomeňte na redaktora Michala Mareše v Peroutkově Dnešku, jaké pobouření vyvolala v jeho článcích zjevená pravda. Nebo si laskavě přečtěte Boj o Hrad (1918-1938) od Antonína Klimka (ještě k dostání), abyste získal vhled, že existují nepěkné skutečnosti ze všemi opěvované 1. republiky, o kterých je záhodno informovat a vést diskusi, protože naše představa o ní je v podstatě zidealizovaná a neodpovídá pravdě.

Nikdo ze čtenářů, kterým se nelíbily mé články a páně Beranův seriál, se nenamáhal se začíst do uvedených literárních zdrojů a polemizovat. Ani redaktor… S mým článkem Co jsme v učebnicích dějepisu nenašli a hned tak nenajdeme (CS-magazín 03/2003 - pozn. TK), jehož otiskování bylo Vaší péčí uprostřed článku zastaveno, polemizoval dr. Václav Chyský. Jeho polemiku jste otisknout odmítl… Neučinil jste tak kvůli zjištění pana Chyského, že v článku cituji z literárních zdrojů korektně? …přestat otiskovat články někde v jejich prostředku se ve slušném časopise nedělá

Časopis přesídlením do Prahy ztratil a ztrácí i nadále tolik potřebný odstup od domácího dění, kterým se vyznačoval Polygon curyšský. Je redigován člověkem, který, ač bývalý exulant, přesídlením zřetelně nasál nectnosti společnosti obývající českou kotlinu. Redaktor takového časopisu by měl být v cizině, jinak časopisu hrozí, že zapadne do české zasmrádlosti...

Jen se v argumentaci neskrývejte za čtenáře, že si přejí to či ono. Čtenáři protestovali a hrozili zrušením předplatného i dříve, v době, když jsem byl redaktorem (curyšského Polygonu, pozn. TK), ale pan Friede se jimi nenechal ovlivnit. Vysvětlete laskavě čtenářům, proč se jimi, na rozdíl od pana Friede, ovlivňovat necháte. Citelně měnit zaměření časopisu podle přání několika čtenářů je cesta do pekel...

Tomáš Krystlík

---

DALŠÍ VÝVOJ

Pan Frýbort reagoval na redakční výpad proti němu Co na to redakce? článkem Ještě k těm hadruňkům (vyšlo v CS-magazínu 04/2004), Emanuel Mandler recenzoval stejné číslo Nového Polygonu v článku V zahraničí jako doma? (v CS-magazínu 08/2004). Pan Primus slíbil článek pana Frýborta otisknout v čísle 3/2004, neučinil tak. Poté písemně potvrdil, že tento Frýbortův článek, článek pana Mandlera a jeden můj (o dvojím českém směřování k totalitě) otiskne v následujícím čísle 4, ale nestalo se tak. Místo toho se Nový Polygon v čísle 04/2004 snížil po vzoru Rudého práva (případ prohlášení Charty 77) ke kritice textu pana Frýborta Ještě k těm hadruňkům, aniž s ním své čtenáře vůbec neseznámil, a to v článku Jana Beneše, píšícího pod šifrou JAB Lituji, Karlíku, nejsi dost dobrý tuňák. Zde je:

LITUJI, KARLÍKU, ALE NEJSI DOST DOBRÝ TUŇÁK

Na redakční poznámku (28 řádek) k článku pana Frýborta v čísle 2/04 Nebojme se hadruňků, dožadující se “analytického vstřebávání zprostředkovaných zkušeností a informací” ad vocem odsunu (vyhnání) přišla další reakce pana Frýborta (85 řádek) podle mého názoru předstírajícího, že neví, koho značka JAB představuje, a dožadující se další “otevřené diskuse”, ba vyzývající: Hádejme se! Taktéž namítajícího, že pokud jde o dobročinnost Landsmanschaftu (pan Beneš prostě nedokáže tento výraz napsat správně - pozn. TK), on sám ji pocítil pouze ve formě obnošeného zimníku. Takže: šifru JAB používá již 34 let Jan Beneš. (Byť se v poslední době objevila i v MF DNES ve formě jab, nejde prosím o shodné autory.) Jan Beneš je také redaktorem Nového POLYGONU od jeho čísla 1/2003 (pak byl opakovaný údaj v tiráži uváděný po většinu ročníku 2003, že /jediným/ redaktorem Nového Polygonu je L. J. Beran, lživý - pozn. TK). Což pan Frýbort ví, byl u toho, když jsme se rozhodovali POLYGON zachovat.

Pan Frýbort je pobouřen, že redakce bez váhání těch 85 řádků neprodleně nepublikovala. Titulek, vysvětleme, je převzat z americké reklamy na konservovaného tuňáka. Kdež je kdesi v oceánu tato posmutnělá ryba informována, že není dost kvalitní k tomu, aby se dala použít do konservy. Redakce může jen opakovat, že patnáctiletá diskuse a výměna názorů, jakož i analytické vstřebávání zkušeností o tom, zda byly horší Lidice, anebo odsun, nepřinesla žádný výsledek a žádný neslibuje a tohoto způsobu zaplňování stránek se zřekla. Pánové Krystlík, Beran, Mandler (a tutti quanti), za které pan Frýbort vytáhl do boje, jsou vítáni, tak jako je vítán a publikován pan Frýbort, pokud mají co říci na méně otřelé thema. Co se stalo, nedá se odestát. Ad vocem těch stipendijních fondů, řeč se v mé poznámce nevedla o panu Frýbortovi a jeho zimníku. Spíše například o jménech na seznamu grantů poskytnutých během posledních 15 let Collegium Karolinum (správně Collegiem Carolinem - pozn. TK) v Mnichově. (Řádků 22)

JAB

---

Takové počínání spustilo další vlnu reakcí: přimělo paní Pokornou-Scheufler a pány Berana, Chyského, Mandlera i autora tohoto článku k další kritice Nového Polygonu. S výjimkou e-mailu pana Berana jsou v tomto čísle CS-magazínu jako samostatné články.

STANOVISKO PANA L. J. BERANA A ZÁVĚREČNÁ KORESPONDENCE

(E-mail bývalého redaktora švýcarského Polygonu Ladislava Josefa Berana vydavateli Nového Polygonu Pavlu Primusovi):

14. 08. 2004

Vážený pane Primusi,

na řadě míst se v Novém Polygonu objevily projevy redakce, které poukazují na neakceptovatelné postoje, koncentrovaně a exemplárně byly formulovány v odpovědi ”Co na to redakce?” v č. 2/2004, str. 87n.

1) Redakce se zde (obdobně jako už na několika místech dříve) vyjadřuje zřejmě o všech textech zabývajících se dějinami česko-německého konfliktu v našich zemích (výslovně je také řeč o mém seriálu o národnostní politice první republiky) jako o ”přemílání odsunu-vyhánění”. To projevuje přímo alarmující neschopnost rozlišování témat textů, splývání široké oblasti do jedné ”kaše”, tedy absenci nejzákladnější kvalifikace redakční práce. To potvrzují i výroky této redakce o tom, jak mnoho je i v domácím tisku publikováno o ”odsunu-vyhánění”, zřejmě je míněno opět vše, co se týká onoho někdejšího národnostního zápasu, sotva ale něco tematikou a metodikou srovnatelného s mým seriálem.

2) Zabývání se dějinami, které se snaží vést k nestrannému přemýšlení na základě faktů a souvislostí zapomenutých nebo běžně nacionalisticky zkreslovaných, je touto redakcí označováno jako ”nekonečná diskuse o tom, kdo, kdy, komu a jak silněji šlápl na kuří oko”. Takový výrok se vyskytl v redakčních textech už několikrát. Vyjadřuje neklamně postoj tak krajně vulgárně primitivní, zavrhující seriózní informaci a přemýšlení o ní, tedy formování názorů, že redakční produkt takového grémia musí být neinteligentní, ba antiinteligentní.

3) Zmíněná odpověď dále uvádí, že ”historické studie pana Berana nebyly v mnohém případě shledány právě fundované”, na jiných místech se tvrdí, že mé texty obsahují četné historické chyby. Taková tvrzení se prostě bez odvolání na jejich pramen, natožpak bez jakýchkoli důkazů, pouštějí do světa. (Bezpochyby jsou jejich pramenem pouze dopisy pobouřených nacionalistů, kteří se všemi prostředky brání historické pravdě.) Jako takové jsou nepodloženou a podlou pomluvou ze strany redakce.

4) Tvrzení zřejmě stejné provenience, že mé texty obsahují chyby, jste i Vy, pane Primusi, pojal do svého repertoáru jako fakt a několikrát uvedl. Na má vyzvání jste mi několikrát slíbil, že mi vývody o těchto chybách z dopisů redakci dáte k dispozici, ale nestalo se tak. Soudím tedy, že seriozní vývody neexistují.

5) Také vlastní textové výtvory této JAB-redakce shledávám za natolik obsahem i rozsahem vulgárně nejapné (a stejně tak řada mně známých čtenářů a někdejších čtenářů Polygonu), že bych něco takového radši nedostával. Stejně tak svědčí její výběr přejatých článků (např. nehorázně lživě pomlouvačný ”Schumanův den Evropy” na str. 54 čísla 3/2004) o neklamném citu pro nehodnotné a zlovolné výtvory.

I když se s několika autory těžko loučím, nechci být odběratelem periodika vedeného tak nekvalifikovanou redakci, jak shora ukázáno, a prosím Vás, abyste mi Nový Polygon nadále neposílal. Až se podstatně změní složení redakce, dejte mi, pane Primusi, prosím vědět, rád se pak k Polygonu vrátím.

Polovinu ročního předplatného jsem Vám před časem poukázal.

Nemám nic proti otištění tohoto dopisu.

Zdravím Vás přátelsky.

L. J. Beran

Na vědomí pánům: Frýbortovi, Chyskému, Krystlíkovi, Kudláčkovi

---

(Kvintesence z e-mailové odpovědi pana Primuse panu Beranovi ze 14. 08. 2004 v rozsahu nezbytném k pochopení dalších textů):

…Jsem rád, že jste toto rozhodnutí konzultoval s člověkem, který píše po světě (ze závisti), aby lidé přestali časopis odebírat, z našich neúspěchů se raduje a z úspěchů má deprese... Je skvělé, že pan Krystlík přemluvil dalšího slušného člověka. Je skvělé, že tento člověk nenávidí Českou republiku. Mohu předložit seznam e-mailů, kde navádí odběratele k odříkání časopisu... Jen mi není jasné, proč o tom, že odebíráte nebo přestanete odebírat časopis, informujete pana Krystlíka, je to snad povinnost?…

Pavel Primus

---

(L. J. Beran Pavlu Primusovi e-mailem, 14. 08. 2004):

Vážený pane Primusi,

cením si toho, že mne nazýváte slušným člověkem, ale pan Krystlík mne přesto nemá co přemlouvat a o mém dopisu Vám ovšem předem nic nevěděl. Poslal jsem mu ho na vědomí, protože mi také posílá záležitosti s podobnou tématikou na vědomí. Je ale podivuhodné, že Vám je na celém mém dopisu nápadné právě jen toto. Stojí tam přece i jiné věci, myslím, daleko závažnější. Také výtka Vám. Nejste ale vůbec povinován zaujímat k nim stanovisko. Tím méně na ně odpovídat ironiemi.

Celá věc mě vůči Vám mrzí, doufal jsem, že se mezi námi vyvine dobrý vztah. Ale když jste zvolil takovou redakci, k ničemu dobrému to nemohlo směřovat. Musí Vám přece být jasné, že JAB si vůči mně dovolil výroky, které jsou více než nehorázné a urážlivé, nehledě k tomu, že svědčí o jeho schopnostech a vlastnostech, jak je vyvozuje můj dnešní dopis.

Zdravím Vás.

LJBeran

---

(Autor tohoto článku Pavlu Primusovi e-mailem, 17. 08. 2004):

Pane Primusi,

není pravda, že píši "po světě (ze závisti), aby lidé přestali časopis odebírat”, a že z Vašich “neúspěchů se raduji a z úspěchů mám deprese". Obepsal jsem jen několik lidi s dotazem, jak se jim líbí zřetelně odlišné směřování NovPol na rozdíl od Polygonu. Není proč se z neúspěchu NovPol radovat, je jen škoda, že se z něj stává časopis českých nacionalistů a jeho úroveň se snižuje. Veškerá korespondence s Vámi v tomto roce se točila kolem této sestupné tendence. Moji duši jen plní smutek, co Vy a "spisovatel JAB", jste z druhdy dobrého časopisu udělali.

Zejména není pravda, že jsem e-mailem kohokoli "naváděl... k odříkání se časopisu". To víte zcela dobře, tak proč lžete?

Přesvědčil jsem se z naší letošní korespondence, že racionálním argumentům nejste vůbec nakloněn, prostě je ignorujete. Zbývá tedy vyčkat reakcí vox populi, vox Dei, až čtenáři v cizině sami začnou předplatná NovPol rušit...

Tomáš Krystlík

---

(Vybrané citáty ze dvou e-mailových odpovědí Pavla Primuse autorovi tohoto článku ze dne 17. 08. 2004):

...Nejde o neúspěch časopisu, ale o neúspěch republiky… (Najednou už nejde o “navádění odběratelů k odříkání časopisu” ani “že se z jejich neúspěchů raduji” - pozn. TK.) Vaše rádoby cizí slova si prosím po sobě překontrolujte. Nikoho kolem Vás jimi neomráčíte, snad jen blbce... Zkuste vysvětlit svým chlebodárcům, proč jste emigroval... Přestaňte mně psát, dělá se mi z vašeho skvělého charakteru blbě!

…O panu Beranovi jsem si myslel, že je slušný člověk... Paranoidní lidé otravují. Kdy nám přijdete pomoci a přestanete s lacinými články na objednávku? Nebo to Vaši chlebodárci od Vás stále požadují?...

---

JAK DÁL?

Počínání redaktora a vydavatele Nového Polygonu, kdy zamezují diskusi o nepříjemných faktech českých dějin, je analogické případu, jako kdyby se Němci vzdali po více než 50 letech diskuse o zločinech německého nacionálního socialismu (nebo jí zamezili), upustili od snahy vyrovnat se s touto temnou etapou svých dějin a potlačili v sobě pocit viny za zločiny svých předků, pouze s rozdílem, že v Česku s pořádnou diskusí o temných stránkách vlastních dějin ještě vůbec nezačali. O vlastních, srovnatelných poválečných násilnostech v souvislosti s odsunem - na dětech, ženách a starcích (muži byli na frontě nebo v zajetí) - i na vlastním obyvatelstvu, jehož mateřskou řečí nebyla němčina, nechtějí Češi, až na výjimky, slyšet. Vinu si nepřipouštějí, výčitky nemají.

Obdobně se brání i nepříjemným faktům protiřečícím vychvalované první republice a popírajícím zažitá klišé - neexistence skupinové demokracie, nedemokratické formy vládnutí republice (tzv. Pětka), vypjatý nacionalismus, panující udavačství, značný příklon k bolševismu, antisemitismu - a skutečnosti, že si zánik republiky přivodili Češi z větší míry svým nesmiřitelným nacionalismem sami. O poměrech za protektorátu, svědčících o rozsáhlé kolaboraci obyvatelstva, o většinou diletantsky vedeném a později (až téměř do konce války) zcela potlačeném odboji, také nechtějí nic slyšet. O éře českého nacionálního socialismu (1945 – 1948), kdy se popravilo nesrovnatelně více lidí než během celé pozdější komunistické nadvlády, jakbysmet.

Zásadní rozdíl mezi obětmi německého nacionálního socialismu a českého nacionálního socialismu v létech těsně poválečných neexistuje. Má se o českých obrovských chybách v soužití s menšinami a pozdějších poválečném teroru českého nacionálního socialismu mlčet jen kvůli tomu, že se Čechům a některým čtenářům Nového Polygonu značně indoktrinovaným českým školstvím, šovinistickými předky a sdělovacími prostředky jeví nepříjemná historická fakta jako nepravda a ti, kteří o tom píší, jako káleči do vlastního hnízda? Ale kdyby se Němci přestali kát ze zločinů svých předků, to by bylo v Čechách pobouřeníčko!

Němci přece rozpoutali druhou světovou válku a s ní spojené represe, zní české zdůvodnění odsunu. Jistě, rozpoutali, ale mezi obětmi na životech v protektorátu a vyhnáním části vlastního obyvatelstva neexistuje příčinná souvislost. Byla to nejvýše prachsprostá msta. Naprostá většina Čechů je ale všemi silami odhodlána, stejně jako redaktor Jan Beneš, zabránit diskusi o chybách první republiky, o poměrech v druhé republice, v protektorátu a o poválečném českém nacionálním socialismu do únorového převzetí moci.

Češi se chovají stejně jako Srbové, ti se také, vzdor skutečnosti, přece žádných zločinů v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině a v Kosovu nedopustili! K dokonalému souznění českého a srbského šovinismu chybí už jen tvrzení, že se celý svět proti Čechům spikl. Ale i bez toho Češi byli a jsou jedni z nejmilitantnějších nacionalistů Evropy. Ani v patnáctém roce po cinkání klíči nejsou ochotni připustit diskusi o stinných stránkách své historie. Ba, brání se tomu zuby nehty.

Výše uvedené skutečnosti dobře podporují následující axiom: “Jakmile jakákoli část českého časopisu vydávaného v zahraničí, mající vliv na jeho náplň, přesídlí do Česka, začne časopis pomaleji či rychleji přejímat názory českých nacionalistů a upadat do české zasmrádlosti. To neplatí u časopisů, které navzdory tomu, že se vydávají v cizině, takové neblahé vlastnosti již vykazují.”

Co bude dál? Nevíme.

***

Dodatek redakce CS-magazínu

Články týkající se počínání Nového Polygonu otištěné v CS-magazínu, seřazené chronologicky podle data jejich vzniku:

Frýbort, Luděk: Nebojme se hadruňků, CS-magazín 10/2004

Frýbort, Luděk: Ještě k těm hadruňkům, CS-magazín 04/2004

Mandler, Emanuel: V zahraničí jako doma? CS-magazín 08/2004

Pokorná-Scheufler, Věra: Nový Polygon je zajímavé, ale podivné čtení, CS-magazín 10/2004

Mandler, Emanuel: Demokracie je diskuse, CS-magazín 10/2004

Chyský, Václav: Traumata dějin českých zemí, CS-magazín 10/2004