Listopad 2004

Tvrdou pěstí na Hučína

Adam Drda

Brutální vyšetřovatel Alois Grebeníček se až do smrti vyhýbal soudu s odkazem na zdravotní problémy. Všichni věděli, že fixluje, ale citlivá česká justice – místo aby ho nechala předvést – se s Grebeníčkem doslova mazlila. Ohleduplnost vykazuje i vůči vysokému věku a „dobré pověsti v místě bydliště“ kdejakého bolševického papaláše. Když jde ale o antikomunisty, vypadá to najednou jinak, nesmlouvavě. Stáří nestáří, pořádek musí být, je třeba rázně zakročit, vyhodit, vynést. Ve středu byli takto tvrdě vypakováni příznivci někdejšího disidenta a důstojníka BIS Vladimíra Hučína (mnohdy lidé nad šedesát let), neboť před uzavřenou soudní síní rušili, žádali veřejný proces a zpívali hymnu.

Vidět za tím „estébácké spiknutí“ by bylo paranoidní. Jde spíš o takové tiché automatické srozumění, jakým je většina justice i policie prolezlá a které se projevuje například odhodláním soudit Hučína pro kdejakou prkotinu. Třeba napařit mu šest měsíců podmíněně za „zneužití sociálních dávek“ (ve výši celých 7600 Kč). Kdyby přerovský soudce Michal Jelínek, který v Hučínově zamotaném případě předsedá senátu, byl aspoň trochu citlivý člověk, asi by ho napadlo, že ti starší lidé na soudní chodbě si možná něco odseděli v komunistických lágrech, že je většinu jejich života někdo buzeroval, trápil a pronásledoval. A že je tudíž vůči nim třeba postupovat s nebývalou úctou a jemností, i kdyby hulákali sebevětší nesmysly.

Jestliže si soudce místo toho stěžuje deníku Právo, že s takovým „excesem“ se ještě nesetkal, jak může pracovat pro spravedlnost, jak ji vůbec pozná? Požadavek těch lidí totiž vůbec nesmyslný není: proces s Hučínem by měl být veřejný, protože zatím nikdo přesvědčivě nevysvětlil, proč by to mělo být naopak.

(Respekt, www.respekt.cz)