Listopad 2004

David Černý svými návrhy provokuje

Libor Hruška

Sochař se proslavil přetřením tanku na Smíchově na růžovo. Má však i plány, jak přetvořit město. Výtvarník David Černý patří k lidem, kteří dokáží rozdělit společnost na dva tábory. Jedni jeho projekty nadšeně obdivují, druzí se jimi naopak dokonce cítí uraženi. Emoce vzbudilo známé natření smíchovského tanku na růžovo, v poslední době i Černého ostré protikomunistické výroky.

Mimina na Žižkovském vysílači, svatý Václav na chcíplém koni v pasáži Lucerna či postava muže visícího nad hlavami chodců v Husově ulici. To jsou jen některé ze známých pražských plastik kontroverzního výtvarníka Davida Černého. Řadu jeho projektů však Pražané v ulicích nikdy neuvidí. To je i případ pomníku obětem druhého odboje, jehož stavbu překazily Černého protikomunistické názory. Podobných případů je však víc.

Deset deka tanku

Největší vlnu emocí v minulosti Černý vyvolal, když v roce 1991 spolu se svými přáteli natřel na růžovo tank na smíchovském náměstí Kinských. Po deseti letech se výtvarník vrátil na "místo činu" s projektem Deset deka tanku. Proti umístění malé části tanku na Smíchově protestoval v roce 2001 ruský velvyslanec a také tehdejší ministerský předseda Miloš Zeman. "Vůbec nejzajímavější na celé věci bylo, že se rozpoutal tak velký skandál kolem projektu, který vůbec nikdo z jeho kritiků neviděl," řekl Černý. Několikatunová část tanku je nyní k vidění v areálu bývalých kasáren ve východočeských Lázních Bohdaneč.

Maso na muzeu

V loňském roce David Černý například uvažoval o zavěšení dvou rudých automobilů vyrobených z laminátu na historickou budovu Národního muzea. "Tahle auta připomínající kusy masa byla původně vytvořena pro zcela jinou akci. Podle mne ale právě na budovu muzea, která je magistrálou doslova odříznuta od zbytku náměstí, dobře sedí," popsal Černý, který stále uvažuje o jejich umístění na některé jiné pražské stavbě.

Podle slov ředitele Národního muzea Michala Lukeše by však tyto moderní plastiky nebyly příliš vhodným doplňkem historické budovy. "Rozhodně v tom není nic osobního, některé Černého věci mám opravdu rád, i když jsou často na můj vkus příliš provokativní," tvrdí ředitel a dodává, že stejně ho kromě Černého v nedávné minulosti oslovili i další výtvarníci, kteří chtěli svá díla prezentovat na budově muzea. "Podpořím však pouze takové projekty, které mají něco společného s institucí muzea, a ne ty, jež jej chtějí využít pouze jako dominantní budovy ve středu města," řekl Lukeš.

Národ sobě a navždy

V roce 2003 Černý podle svých slov jednal také s ředitelem Národního divadla Danielem Dvořákem. Na kamennou římsu tu chtěl výtvarník usadit provokativní zlatou sochu nahého muže. "Desetimetrová postava měla být na divadlo instalována před referendem o vstupu do Evropské unie," řekl Černý s tím, že ho překvapily první nadšené reakce, kterými ředitel Dvořák reagoval na jeho recesistický nápad. "Pak ale asi převládly pocity, že by mohlo jít o pornografii, a tak vše skončilo do ztracena," dodal. "O umístění sochy jsme uvažovali, umělecké vedení divadla ji však nakonec neschválilo," řekl včera bez upřesnění Daniel Dvořák.

Dalším projektem, který nejspíš nikdy nespatří světlo světa, je i Černého návrh na oživení nadzemního tubusu metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny v Praze 13. Tento projekt, který v jednom místě tubusu počítá s jeho výrazným vyboulením, byl projednáván i v místním zastupitelstvu. "Naší radnici se ten návrh docela líbil. Mohl by i výrazně oživit celou sídlištní oblast," popsal mluvčí Prahy 13 Samuel Truschka s tím, že se proti projektu postavil Dopravní podnik, a vše tak nyní zůstává na mrtvém bodě. "Vznikly by tím statické problémy a také celý projekt esteticky neodpovídá naším představám," řekla mluvčí Dopravního podniku Michaela Kuchařová. "No jo, asi byla chyba, že jsem si tenhle projekt pracovně pojmenoval Střevo. Lidé z Dopravního podniku si to zřejmě nějak špatně vyložili," řekl s úsměvem Černý. "Spíš jsem chtěl, aby tam vzniklo něco opravdu nečekaného, co člověka hned praští do očí," dodal.

(MFDNES)