Listopad 2004

Odvrácená tvář svaté Brigity. Legendární kaplan polské Solidarity byl obviněn se sexuálního zneužívání

Krzysztof Iszkowski

Žádný polský klerik neplní stránky novin tak dlouho a tak často jako gdaňský farář Henryk Jankowski. Kněz, který nejprve proslul jako jedna z ikon Solidarity a blízký přítel Lecha Wałęsy, se v posledních letech stal také symbolem špatného vkusu, xenofobie a antisemitismu. Teď se na titulních stránkách objevil znova. Tentokrát v souvislosti se sexuálními delikty. Osmašedesátiletý prelát je sice na skandály zvyklý, stejně jako na to, že mu až dosud žádný z nich vážněji neuškodil. Zdá se však, že tentokrát je nechvalnému konci své kariéry přece jen blízko.

On byl tím článkem

Vše pro něj ale přitom začalo nenápadně. Na sklonku července chtěl gdaňský rodinný soud nařídit nucenou protidrogovou léčbu jednomu z jeho pravidelných ministrantů, šestnáctiletému Sławomirovi R. Během projednávání případu se však chlapcova matka svěřila soudcům s podezřením, že farář jejího syna sexuálně zneužívá. Sławomir prý často přespává na faře a polibek na ústa představuje obvyklý způsob jeho loučení s knězem.

Chlapec sám sice něco takového popřel, jeho výpověď však přesto vyvolala vlnu pobouření. Popsal totiž bujaré alkoholové večírky, které na své faře Jankowski organizoval a jichž se kromě kněží a ministrantů účastnily i prostitutky. Uvedl také jména kněží, kteří podle jeho svědectví pravidelně navštěvují nevěstince, a nijak se netajil s tím, že od faráře – podobně jako další ministranti – dostával značné sumy peněz (v přepočtu několik tisíc korun měsíčně), s nimiž mohl volně nakládat, takže si za ně kupoval drogy. Najevo posléze vyšel i fakt, že kněz se svými ministranty strávil minulý rok několik dní v luxusním štětínském hotelu Radisson SAS, kde kromě ubytování zaplatil i účty za sledování pornografických kanálů.

Na trestní stíhání to sice nakonec nestačilo, pohoršující skandál kolosálních rozměrů byl ovšem na světě. Jak už bylo zmíněno, nestrhlo se však něco takového kolem Henryka Jankowského poprvé. Do širšího povědomí Poláků vstoupil již na sklonku sedmdesátých let, když zorganizoval rekonstrukci kostela vypáleného sovětskými vojsky po obsazení Gdaňsku na konci druhé světové války. V srpnu 1980 se pak stal známým definitivně. Chodil totiž každý den sloužit do místní loděnice mši pro stávkující dělníky, a sehrál tak důležitou roli při zrodu Solidarity.

V následujících letech pak dal svou faru sv. Brigity zcela k dispozici protikomunistické opozici. Díky jeho výjimečným organizačním schopnostem si mohli zahraniční novináři a politici, kteří se tam setkávali s polskými disidenty, pochutnávat na pečeni z divočáka a uzených úhořích i v době, kdy bylo považováno za zázrak sehnat malou porci kuřete. “Bez kněze Henryka Jankowského si svůj úspěch ani úspěch Solidarity a Polska vůbec nedovedu představit,” řekl nedávno polskému deníku Gazeta Wyborcza Lech Wałęsa. –“On byl tím článkem, který nás držel pohromadě. Byl to velký člověk velké doby, navíc neobyčejně odvážný.”

Květy zla

Přesto si Wałęsa v roce 1990 vybral jako svého osobního prezidentského kaplana někoho jiného. Také další lidé ze Solidarity jako by na gdaňského preláta zapomněli. Jankowského, který dával často najevo, jak dobře mu dělají pocty a funkce, samozřejmě takový nevděk nenechal chladným. A svou hořkost si nenechal pro sebe. “Za mé odstavení na vedlejší kolej veřejného života může židovské spiknutí,” sdělil bez bližšího vysvětlení šokovaným médiím. V nedělních kázáních pak začal horovat proti “pejzatým”, kteří prý mají příliš velký vliv na život Polska. A o Velikonocích 1995 neváhal ve svém kostele umístit na Boží hrob jako symbol zla vedle svastiky a kladiva a srpu také Davidovu hvězdu.

Nesnášenlivé činy a prohlášení na adresu lidí jiné národnosti a politického či náboženského přesvědčení jsou sice v Polsku trestné, žádný z procesů vedených proti Jankowskému však zatím neskončil jeho odsouzením.

Rázně umlčet vzpurného preláta si netroufla ani jindy přísná a nesmlouvavá katolická hierarchie. Bála se ho totiž jako vlivného reprezentanta krajně xenofobní frakce polské katolické církve. Té frakce, která prostřednictvím stanice Radio Maryja přesvědčuje miliony posluchačů, že Evropská unie je spiknutím svobodných zednářů, Židů a bolševiků, a která v případě konfrontace nebude váhat tvrdit, že součástí spiknutí jsou i liberálněji uvažující biskupové – a lidé, zejména na venkově, tomu uvěří.

Svůj vliv Jankowski opírá nejen o dobré kontakty, ale i o značné jmění. Již v osmdesátých letech jezdil po Gdaňsku luxusním mercedesem, který v minulých letech vyměnil za Audi A8 a jaguára. Na své pětašedesáté narozeniny si pak před třemi roky pronajal gdaňskou operu, pozval několik set hostů a zorganizoval koncert známého folklorního souboru “Mazowsze”. Za pohádkové příjmy vděčí především darům polských emigrantů ve Spojených státech, v jejichž čele stojí Jankowského názorový spřízněnec Edward Moskal. Podle informací polského tisku měl však farář na počátku devadesátých let působit také jako zprostředkovatel mezi gdaňskými podnikateli a státní správou prezidenta Wałęsy, za což prý inkasoval tučné provize.

Odejděte

Ačkoli důkazní materiály, které by Jankowskému vynesly trestní stíhání v poslední kauze zatím chybí, shoduje se polské veřejné mínění vzácně na tom, že jeho další veřejné působení je krajně nežádoucí. To konečně přinutilo jednat i gdaňského arcibiskupa, který svého podřízeného vyzval, aby odešel na odpočinek.

Podle církevního práva jde však o dobrovolný krok a nic nenasvědčuje tomu, že by se prelát od sv. Brigity takovým doporučením hodlal řídit. Arcibiskup jej sice může penzionovat i proti jeho vůli, taková procedura je však v církvi, navyklé uvažovat z hlediska věčnosti, velmi zdlouhavá. Zdá se tedy, že Jankowski zůstane středem mediální pozornosti přinejmenším ještě několik dalších měsíců.

(Respekt)