Listopad 2004

Jirous: Grossovi je jedno, jestli Bok chcípne hlady

Renata Kalenská

Jedna z nejvýraznějších postav undergroundu Ivan Martin Jirous komentuje hladovku Johna Boka, který žádá odstoupení premiéra Grosse. Tady pomůže jen občanská neposlušnost, která by přerostla v guerillu, domnívá se Ivan Martin Jirous, který za pár dní oslaví šedesátku.

LN: Jak to vypadá s tvojí politickou dráhou?

Měl jsem v úmyslu kandidovat v doplňovacích volbách do Senátu, ale pak jsem si to rozmyslel.

LN: Proč?

Protože na to nemám čas. V poslední době se mi daří psaní a musel bych to obětovat politice. Možná že až budou za dva roky další volby do Senátu... Je třeba se na to důkladně připravit. Teď bych to dělal moc nakvap. Prostě jsem se takhle před čtrnácti dny rozhodl. A už je to stejně jedno, protože registrace se musí udělat, pokud vím, šedesát šest dní předem. Takže už je to passé.

LN: Před dvěma roky jsi řekl, že když v parlamentních volbách neuspěje Balbínova poetická strana, založíš novou. I to je passé?

Taky.

LN: Místo tebe teď chtějí strany zakládat jiní - třeba písničkář a tvůj "oblíbenec" Jan Nedvěd.

Doufám, že kdybych se do politiky dostal, nezblbnul bych jako Sváťa Karásek. Když mohl zvednout ruku pro tuto vládu, už si s ním nemám co říci. Je to ale jeho svědomí. Já se mu v něm hrabat nebudu.

LN: To vypadá z tvé strany jako rezignace.

No tak sem tam se hodlám k něčemu vyjadřovat. Třeba jako jsme teď napsali se Standou Pencem ten dopis Grossovi. Ale soustavně se do politiky motat nehodlám.

LN: Dříve jsi říkal, že "kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti". Teď se tedy změnila situace natolik, že už s politiky nechceš mít společného vůbec nic?

To ani tak ne. Ale teď jsem měl různé aktivity. Třeba festivaly. Ještě nemám ani uklizeno po svém festivalu v Prostředním Vydří. Na politiku bych teď neměl čas.

LN: Myslela jsem, že dění v naší zemi tě pálí natolik, že bys obětoval i nějaký festival.

To není tak, že by mě to pálilo. Mně se to prostě hnusí. A když se mi něco hnusí, nemám důvod, abych do toho vstupoval.

LN: Tedy se přece jen nechceš politikou špinit.

Tak já to nechci říkat tak kategoricky. Zase bych si tím zavřel zadní vrátka, kdybych do toho za ty dva roky přece jen šel. V současné době nechci.

LN: Kdysi jsi říkal, že ve volbách uspěješ tak, že zvedneš z hospod všechny rockery, kteří tě půjdou volit. Nebyla to vlastně dobrá strategie, zastávat se po CzechTeku technařů? Dnes velké části z nich ještě není osmnáct, ale za dva roky by to mohla být tvoje voličská základna...

To v tom nehrálo roli. Ale vlastně uvidíme.

LN: Co se týče CzechTeku - je tvůj pohled černobílý? Vůbec nebereš v potaz názory, že lidé chtějí mít zaručenou ochranu soukromého majetku a pocit, že žijí v právním státě?

Ať jdou do prdele. Jestli mají pocit, že žijou v právním státě, tak v tom případě ale žijou na Marsu. Ne tady, protože tento stát není právní.

LN: Žijeme v policejním státě?

V podstatě ano. Když už v případě CzechTeku mluvíme o ochraně soukromého majetku, přece víš, jak je to s vlastnictvím té louky. Ta louka nepatří nikomu. Ten člověk, co podává trestní oznámení, pobírá dotaci, přitom majetkový vztah k té louce je nejasný... A je naprostá pitomost tvrdit, že nové zatravnění bude stát sedm set padesát tisíc korun. Já dělám festival u sebe každej rok a na tom malém dvoře se vystřídají tisíce lidí. Tři dny tam dupou. A vidělas dneska, jaká je tam krásná zelená tráva! Tráva se prostě obnoví. Jediný problém je z ní vysbírat svinstvo, uzávěry od lahví a rozbité kelímky. Té trávě to naprosto neškodí. Spíš jí to prospívá. Takže tohle může říct jen hajzl, který se na tom skrz odborný posudek živí. A pak nějaká zločinná firma, která to bude za tři čtvrtě milionu zatravňovat, ačkoli stačí nechat tu trávu na pokoji.

LN: Argument, že zemi kontaminovaly proteklé oleje a benzin z aut, je podle tebe nesmyslný?

No, já u toho Boněnova nebyl. Ale dost pochybuju, že by tam někdo jel autem, ze kterého vytékají oleje a benzin. A pokud ano, tak co tam dělala ta policie? Místo mlácení lidí měla zabavovat techničáky. Nevím o jediném zabaveném techničáku. Tohle považuju za naprosto idiotské a kreténské nesmysly těch lidí, kteří nás - rockery a podobnou verbež - nenáviděli odjakživa. A nenávidějí nás dál. Proto si vymýšlejí idiotské argumenty, aby si podpořili svoje stanovisko.

LN: Stanislav Penc se s premiérem Grossem nakonec sešel a dali si jakýsi příslib, že by se příště podobná akce mohla konat legálně ve vojenském prostoru...

Myslím že je to docela rozumný nápad. Ale musela by s tím souhlasit taky armáda. Už se ovšem objevily záminky, že by tam mohla být munice. Já nechápu, proč v prostorách, kde armáda donedávna byla a nikdo tam do povětří nevylítl, by najednou vylítnout měl. Má to snad znamenat, že to ti vojáci při svém odchodu zaminovali, nebo co? Tohle je opět naprosto hovadská argumentace. A pokud je tohle cítění Grosse... Já se do cítění a myšlení lidí, jako je Gross, raději nevciťuju.

LN: Jak se patnáct let po revoluci cítíš v této společnosti?

To, jak se cítím, naprosto nesouvisí s listopadem. Cítím se výborně. Jsem maniodepresivní a měl jsem několikaměsíční depresi. Tohle období mi v červnu skončilo.

LN: Teď máš manickou fázi?

Manickou fázi... V podstatě se cítím jako normální člověk, protože když mám depresi, nedělám nic. Takže teď se snažím stihnout toho co nejvíc. Cejtím se prostě výborně. Politickou situaci samozřejmě sleduju, denně čtu několikery noviny. Ale nenechávám si politiku proniknout k tělu.

LN: Dá se říci, že bys s někým z politické scény sympatizoval?

Z politických stran rozhodně ne. S výjimkou mé Balbínovy strany.

LN: Měla jsem na mysli konkrétního politika.

Vážím si jednoho politika a tím je Otakar Motejl. Jestli je tedy ještě politik. A z těch, kteří jsou v parlamentu a ve vládě, si nevážím nikoho. Dáša Vokatá, se kterou žiju, má jednu pěknou písničku s ostravským dialektem, ve které zpívá: "Je to všechno jedna pakáž." To bych mohl podepsat. Ale doufám, že kdybych se jednou do politiky dostal, nezblbnul bych třeba jako Sváťa Karásek. Když mohl zvednout ruku pro tuto vládu, už si s ním nemám co říct. Ani vlastně nevím, jestli zblbnul, nebo to dělá z důvodů mně neznámých. Je to věc jeho svědomí. Já se mu v něm hrabat nebudu.

LN: Býval to tvůj velký přítel. Necítíš potřebu se s ním sejít a vyjasnit si to?

To v žádném případě, protože bych mu musel dát do držky. V rozhovoru, který jsi s ním dělala ty, v závěru řekl, že bude mít kancelář s poslancem Kottem. A věří, že se o něj dokáže postarat, protože by se - pokud jde o můj alkoholismus - postaral i o mne, kdybych byl v parlamentu. Já jsem se příšerně nasral. On blábolí! Původně jsem na to psal odpověď, která se jmenovala Nejsem zbaven svéprávnosti. Ale pak jsem se na to vykašlal. Já jsem nikdy nikoho ze svých blízkých nežádal, aby se o mne staral. A pokud jde o alkoholismus, měl by si Karásek vyjmout břevno z oka svýho. A ne se starat o mne. V první chvíli jsem mu chtěl dát pěstí bez jakékoli výstrahy a vysvětlování. To mě už přešlo, nicméně nemám nejmenší chuť ho potkat.

LN: Zklamali tě další tvoji přátelé? Třeba Václav Havel?

Tak s Václavem Havlem je to složitější. Udělal mnoho dobrého. Mám vůči němu námitky, ale když jsem ho teď potkal na festivalu v Trutnově, měl jsem z toho spontánní radost. Václav Havel je jiný případ, protože toho pro naši zemi udělal moc. Moje námitky vůči němu nepřevažují nad tím, že si ho vážím.

LN: Byl dobrý prezident?

Řekl bych, že ano.

LN: A jak zatím hodnotíš současného prezidenta?

Václav Klaus mě naprosto nezajímá.

LN: To je vše?

Co bych k tomu dál říkal?

LN: Pakliže denně čteš několikery noviny, nepochybuji, že sleduješ i Klausovy kroky.

Jeho chování na Hradě nechci komentovat. Za všechno bych zmínil jen to, že zrušil festival Respektu. Budiž Klausovi ten Hrad přán. Ale řekl bych, že je to dost směšná figura. Kdybych ho měl srovnávat s Havlem, tak je to nebe a dudy.

LN: Z kandidátů, kteří se nabízeli, jsi tedy byl pro Motejla?

Z těch, co byli ve hře, rozhodně ano. A ještě bych bral Jana Sokola. Jinak já bych za nejlepšího prezidenta považoval Rudolfa Battěka. Je to jeden z nejčestnějších lidí tady. A právě proto je zcela odstavený.

LN: Na to, jak se v této zemi cítíš, jsem se ptala i proto, že jsi nedávno na otázku, jak pociťuješ spravedlnost vůči své osobě po roce 1989, odpověděl velmi stručně: "Nechtěj, abych pozvracel mikrofon."

K tomu snad bych řekl jen to, že nutkání ke zvracení mě přešlo. Už jsem si zvykl.

LN: Tvrdíš o sobě, že nejsi příznivec demokracie. Ale něco na ní snad přece jen je - bez ní bys těžko mohl premiérovi beztrestně napsat dopis, v němž bys jeho vládu označil za fašistickou.

Jak tohle souvisí s demokracií?

LN: Kdyby tu nebyla, tak ty bys byl třeba ve vězení.

Ještě není všem dnům konec. Jestli to tady bude dál pokračovat směrem, jakým to jde teď, tak neboj, že si mě Gross nenajde.

LN: Obáváš se snad, že by tu mohla být nastolena nějaká forma diktatury?

Před asi čtrnácti dny jsem byl na Smíchově svědkem jedné události. Stál jsem na refýži a čekal jsem na tramvaj číslo dvanáct. Na chodníku tam seděl kluk s batohem. Byl opřený zády o zeď, a když přijížděla dvanáctka, zvedl se a šel směrem k ní. V tu chvíli k němu přiběhli dva policajti a zmlátili ho tak, že mu z huby stříkala krev. Odtáhli ho vedle na dvůr, kde je Knižní klub a několik dalších institucí. Tak jsem se tam šel podívat. Byl tam ještě jeden kluk. Ten byl připoutaný k okapové rouře. Třetího kluka srazil policajt tak, že spadl hlavou na beton. Všichni tři byli Ukrajinci. Jeden z policajtů se mě ptal, co chci. Řekl jsem mu, že jsem novinář a jen se dívám na jejich zásah. On mě vyzval, ať odejdu, protože to je místo trestného činu. Tak jsem odešel. Šel jsem si dát vedle do baru panáka, abych se uklidnil. Pak jsem si skočil domů pro občanku a vrátil jsem se. Už tam těch policajtů bylo osm.

LN: S těmi Ukrajinci jsi mluvil?

Jo, ještě než jsem odešel. Rusky jsem jim říkal, že jsem novinář a napíšu o tom. Policajt mě okřikl, ať se ho na nic neptám. Odpověděl jsem: "Já se ho na nic neptám. Jen mu něco říkám." A zapsal jsem si číslo toho policajta i jejich vozu. Ten zákrok se stal v 18.02 a já jsem se vrátil na místo v 18.28. V tu chvíli tam zároveň přijížděla záchranka. Kluk se nehejbal, ale záchranář se žoviálně bavil s policajtem. Ne že by šel rovnou k tomu zraněnému. Ukázal jsem policajtovi občanku: "Jdu se vám představit. Podám na vás trestní oznámení." On mi řekl: "Odejděte odsud, tady je místo trestného činu!" Odpověděl jsem mu: "Ten jsem viděl. A spáchali jste ho vy." A odcházel jsem. Po pár krocích jsem se zastavil a dodal: "Tak teď se dopustím trestného činu já. Jste fašistický a sadistický zmrdi!" Já nevím, možná ti kluci něco provedli, ale je to důvod, aby policajti takhle někoho zmlátili? Já jsem prostě viděl sedět v poklidu na ulici kluka, ke kterýmu přišli policajti a rozsekali mu obličej na sračku, druhý byl připoutaný, třetího srazili na beton a ještě do něj kopali, když už jen bezvládně ležel... Pánbůh s námi a zlé pryč. Zatím jde o Ukrajince. Kdo ví, kdo přijde na řadu příště.

LN: Budeš podávat to trestní oznámení?

Tady dávám ta čísla: policejní průkaz číslo 302 449, jedno z aut AKO-15-86. A ať si to podá někdo jinej. Já nebudu běhat po policii, aby pak řekli, že případ odložili. Jo, vyflákl jsem se na to. Je to nepochybně moje chyba.

LN: Podle tebe je to tedy už náběh k policejnímu státu...

Tohle už není náběh. To už je policejní stát.

LN: Pokud by to tak bylo, co se s tím dá dělat? Protestem před úřadem vlády s domácím zvířectvem jste nic nezmohli, stejně tak s nikým moc nehýbe hladovka Johna Boka...

Já jsem před ten úřad nešel. Měl jsem jiné aktivity. A kromě toho jsem všechno řekl Grossovi v dopise: "Vyserte se na nás, my na vás taky sereme." Já s ním nehodlám vést další dialog. Nemám nejmenší chuť se s lidmi jeho typu zahazovat. Víš, nejde jen o případ s Ukrajinci. Mně každou chvíli nějaký známý říká, jaký měl problém s policajtama. Policie se chová naprosto zpupně a nekontrolovatelně. Ty ses ptala, co se s tím dá dělat...

LN: Taky jsem zmínila hladovku Johna Boka...

To je úplnej nesmysl. Proč bych kvůli takovému - napiš radši čtyři tečky - měl držet hladovku? Já mám jednu hlavní námitku proti hladovce - že je při ní hlad. A Grossovi je přece úplně jedno, jestli John Bok chcípne hlady. Co se dá dělat... Tady pomůže jedině občanská neposlušnost, která přeroste v guerillu. Já už jinou možnost nevidím.

LN: To už tady bylo. Kdysi jsi plánoval guerillu proti klausovskozemanovské klice...

No, zatím mě ještě tak nenasrali, abych něco takového vyváděl. Teď mluvím o trendu - občanská neposlušnost až guerilla. Nevím, co jiného by tady mohlo zabrat.

LN: Myslíš, že něčeho takového by byl český národ schopen?

Ty osobně jsi ho odepsal, když bratři Nedvědové naplnili Strahov. Guerillu nikdy nedělal celý národ. Vezmi si třeba skupinu Baader - Meinhofová.

LN: A nedopadli nejlépe...

Tak zatím jsme se ještě nebavili o tom, jak dopadneme.

LN: Budu citovat z Magorovy labutí písně: "Píseň si zpívám má jeden takt/s ďáblem se nesmí sjednat pakt."

Tak je to odjakživa. Existuje krásné české přísloví: "Okolo mučidel chodě nádchy neujdeš." Mučidlo je bažina. A nádcha je rýma. Prostě když chodíš kolem bažin, dostaneš rýmu. Já ale vlastně nijak neprotestuju. Prostě jen od současné vlády chci, aby nás nechala na pokoji. Aby nás nechala žít tak, jak my chceme.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)