Listopad 2004

Vladimír Hučín: Museli byste prohledat celou republiku

Renata Kalenská

LN: Máte před sebou několik říjnových procesů, při nichž se budete zpovídat z trestných činů, které jste měl jako kapitán BIS spáchat. Máte šanci se obhájit?

No, tak já bych především chtěl, aby ten proces byl veřejný. To je záruka toho "padni komu padni". Pak mi vadí, že jeden z přísedících je bývalý představitel Svazu československosovětského přátelství. Jmenuje se inženýr Jaroslav Dvořák. No... Ale celkem se na ten proces těším.

LN: Vy se těšíte?

Ano. Jsem obviněn třeba z trestného činu neuposlechnutí rozkazu. Já jsem dnes dokonce rád, že jsem neuposlechl rozkaz! Tedy že jsem nevydal své zdroje, které byly nasazeny do velmi nebezpečného prostředí. Já jsem měl se svými informátory určitou dohodu a navíc při zkušenostech, kdy zemřeli tři moji lidé... Jeden z nich byl vyloženě zavražděn. To byl Otakar Skřivánek. Mám o tom spoustu dokumentů, které jsem ale samozřejmě ukrýval mimo svůj domov, takže speciální zásahová jednotka nic nenašla. Museli by prohledat celou republiku...

LN: Originály chcete přinést i před neveřejný soud?

Originály jsem schopen předložit pouze za přítomnosti sdělovacích prostředků. Můj advokát Standa Devátý sám říká, že kdybych ten rozkaz uposlechl, tak bych se v té době de facto dopustil trestného činu, protože zákon mi ukládá chránit své zdroje. Ti lidé byli skutečně ohroženi, a to jsem schopný prokázat.

LN: A jednalo se tedy o vaše agenty, které jste nasadil do ultralevicového prostředí.

Ano. Dnes se objevují různí Přibylové. Tito lidé mají bezpečnostní prověrky. Jak je to možné? Já jsem v tomhle byl vlastně absolutní průkopník, protože jsem před tímto jevem varoval. Mohl jsem v BIS jen plnit rozkazy a dnes bych byl majorem a měl klid. Ale mě k té práci doporučili staří političtí vězňové. Takže já jsem tam šel s jinou motivací a vadilo mi, že řada mých kolegů byla motivována bytem, měli auto s odnímací střechou, lázeňské výhody...

LN: Mluvíte třeba o Jiřím Langovi, který dnes šéfuje BIS?

Pan Lang je jeden z těch, kteří mě trestně kárali za přítomnosti mých nadřízených. Lang nám nedal volný průchod k monitorování aktivit levicového extremismu a terorismu. On nám bránil, aby se u rehabilitačních soudů prokázalo, že i vysocí funkcionáři policie se podíleli na těch nejtěžších represivních opatřeních StB. To je případ třeba Jána Murčeka, plukovníka z holešovské policejní školy, který před listopadem zpracovával posudky pro StB, a dnes učí na této škole!

LN: Máte konkrétní důkazy o tom, že Lang bránil odhalování spolupracovníků StB?

Tento pan Lang mi udělil důtku, museli jsme s mým ředitelem podplukovníkem Částečkou přerušit téměř na dva dny veškeré aktivity. A to v době, kdy se tu připravovaly z prostředí ultralevice velmi tvrdá opatření proti MMF. Nebo kdy nám tady operovali představitelé iráckých tajných služeb a lidem z okruhu Ludvíka Zifčáka dodávali finance na protiamerické aktivity.

LN: Čím to dokážete?

Já vám můžu ukázat, co v té době psalo Zifčákovo Nové Bruntálsko. Já jsem si mohl v Novém Bruntálsku přečíst, kdy asi tak budu zatčen. Oni měli předstih, protože Zifčák má mimořádně dobré kontakty v bezpečnostních složkách.

LN: To asi soudu stačit nebude. Máte písemné důkazy?

Ano, mám takový důkaz. A navíc o tom bude vypovídat několik svědků, mých bývalých nadřízených.

LN: Zmínil jste "Přibyly". Dokážete ukázat na takové lidi ve vysokých funkcích?

Ano, ale to se týče oblasti severní Moravy. Tito lidé jsou vystaveni na nástěnce Klubu angažovaných nestraníků jako komunistická esa. Už tam visí dlouho. Je tam napsáno, že jsou to zločinci. Je tam třeba zdejší policie. A my jsme schopni doložit, že tito lidé dostávali vyznamenání za přítomnosti sovětských generálů při příležitosti politických výročí. A hlavně že se přímo s StB a se sovětskými orgány podíleli na boji proti vnitřnímu nepříteli. Jsme schopni doložit i originální dokumenty, na kterých jsou tito lidé podepsáni.

LN: Mluvíte o dokumentech, které se po převratu obvykle skartovaly...

Vy jistě víte, že jakmile jsem byl po listopadu propuštěn z vazby...

LN: Tak jste se pro tyto dokumenty vydal se zbraní v ruce.

Použil jsem takovýto prostředek a měl jsem v té době velký strach, poněvadž ten člověk, který tam byl, byl velmi dobře ozbrojen. Počkal jsem si, až bude sám. Měl jsem pouze tři náboje a jednu ne zrovna kvalitní pistoli. A ono se to podařilo! Tehdy jsem si řekl: "Proboha, kdybychom byli tak čtyři, tak jsme mohli zachránit celý archiv!" Ano, mohli jsme mít celý okresní archiv StB.

LN: Co je největší rozbuškou z toho, co jste zachránil?

Tam jsou fotografie, s jejichž pomocí jsem si třeba vydobyl rehabilitaci z roku 1971. Já jsem soudce doslova obložil barevnými velkými fotografiemi a dokumenty o činnosti Lidových milicí a o tom, kdo všechno v těch Lidových milicích byl. Byly tam konkrétní postupy, rozkazy, co kdo měl dělat, jejich propojení na SNB, na konkrétní osoby, na už zmíněného tehdejšího náčelníka SNB Murčeka... Političtí vězňové z padesátých let mají proti mně tu výhodu, že už dnes nikoho neohrožují. Už jsou buď starší, nebo nežijí. Kdežto já jsem začal být aktivní v tom roce 1970 a ti lidé byli tehdy na okresních úrovních. No a dnes jsou v krajských soudech a ve vrchních soudech. Příkladem je soudkyně Svatošová, která mě odsoudila za několik dnes už rehabilitovaných činů. A znovu se ukryla do krajského soudu! Kdysi se mi pracovalo v BIS dobře. To víte, měl jsem v zádech Stanislava Devátého...

LN: Teď ho máte taky v zádech, ale v trochu jiné pozici.

Jistě, dnes je můj obhájce. Když mluvím o něm, jednalo se o období, než do politiky přišli lidé typu Šloufa. Pracovníkům, kteří dělali na bezpečnostních prověrkách, jsem začal dávat dokumenty, které jsem měl k dispozici... A bylo zle. Začal jsem být odposloucháván.

LN: Můžete mi stručně popsat, jak se v tomto státě uděluje bezpečnostní prověrka?

Dnes se mluví o politických tlacích... Tak třeba prověrka státní zástupkyně v Přerově Lenky Šromové, která na mě zpracovala obvinění... Ona byla prověřována naším odborem BIS Olomouc. A teď si představte, že ta bezpečnostní prověrka probíhala, přestože jsem shromáždil určité důkazy...

LN: Jaké důkazy?

Určité důkazy, proč by tu bezpečnostní prověrku neměla dostat.

LN: Co ty důkazy říkaly?

Říkaly, že Šromová je ve vztahu s lidmi z velmi silně komunistického prostředí, kterým sděluje informace, které sdělovat nemá.

LN: Jak jste to zjistil?

Bylo to zjištěno technicky. Taktickooperativním způsobem.

LN: Co to je?

Prostě způsob operativní. Zjistil jsem, že Šromová má kontakt k okresnímu výboru KSČM, kterému předávala informace týkající se mých rehabilitací. A oni dělají vše pro to, abych nebyl rehabilitován. To už je dost závažné. Prověrka Šromové byla předána jistému pracovníkovi z Ostravy, který na tom dělal...

LN: Jak se jmenuje?

Je vedoucí pracovník v Ostravě.

LN: A vy nevíte jméno?

Vím jméno. Ale nechtěl bych ho provalit, protože je to kolega a nechci ho před soudem zastrašit, aby mi třeba neonemocněl. Prostě bych přišel o svědka. Víte, ono po těch soudech chodit, to je poměrně náročnej sport.

LN: Jak to dopadlo s prověrkou?

Já jsem toho člověka z Ostravy varoval. On přijel a říkal, že už s ní hovořil a že se chovala velice podivně. Ale nakonec mi řekl: "Vlaďo, já jsem jí to odfajfkoval, já s tím nechcu nic mět, protože mně se narodily dvě postižený děti, z nichž to jedno určitě už nebude chodit a já mám půjčku na barák. Co bych dělal, kdyby mě vyhodili?"

LN: A tento člověk teď bude vypovídat před soudem?

Tento člověk to bude muset zopakovat před soudem, poněvadž z toho bude zřejmě usvědčen i dalšími svědky. Prostě oni potřebovali Šromovou prověřit, aby ona na oplátku jim pomohla udržet mě ve vazbě, poněvadž Hučín byl pro spoustu lidí velkým nebezpečím - tím, že jsem prověrky zpochybňoval. Já jsem ale přece nemohl dopustit, aby lidé, kteří se podíleli na represích StB třeba proti náboženským aktivistům, u kterých prováděli domovní prohlídky, kradli jim věci a působili násilí, dostali prověrky! Takovou obětí byl třeba František Adamík odtud z Přerova.

LN: Kdo z lidí, kteří třeba právě pana Adamíka vyslýchali a týrali, je dnes ve vysoké funkci?

Na vedoucích místech je to třeba dneska jistý Jiří Zlámal.

LN: Tedy současný policejní prezident v Přerově mučil osoby pronásledované StB?

On je přímo nemučil, ale umožňoval tyto represe. Pan Adamík je dneska velmi starý, ale on by vám k tomu řekl své...

LN: Občas zmiňujete pana Jakubíka, což je - nebo minimálně byl - muž Stanislava Grosse. Proč se ho Gross tak zastával?

Já si myslím, že Stanislav Gross není úplně ta hlavní figura. To je člověk, kterého ta plukovnická elita vynesla do jeho funkce a teď ho používá jako takový razící štít, poněvadž samotný Jakubík by na jeho místě nemohl být. Ten by byl hned sestřelen. Tak tam dali toho Grosse, on vypadá mladě, je populární... Vzniká tím zajímavá symbióza. Gross je z pozice své funkce instaluje do těchto míst a oni mu za to zajišťují první poslední, aby se tam on udržel. Oni jsou na něm závislí.

LN: Co tak velkého "prvního posledního" mu můžou zajišťovat?

Zajišťují mu třeba veškeré operativní techniky. Ibl s Jakubíkem měli vliv na speciální odbory policie. Vždyť Ibl velel zvláštním jednotkám, které mě přepadly. To byl ten "protiteroristický oddíl", který na mne vyrazil pod legendou, že já jsem organizátorem výbuchu. To bylo v roce 2001. Já jsem kritizoval bezpečnostní prověrky, tak ze mne tito lidé chtěli udělat teroristu. A k tomu získali jistého Vlastimila Švédu, který se mnou svého času okrajově spolupracoval. Jeho krycí jméno bylo Slávek. Tenhle člověk tvrdí, že mi dodával bomby a já je různě kladl. A dokonce do protokolu uvádí, že viděl nějaký videozáznam, kde jsem já na intimních schůzkách i s jistou Jitkou Seitlovou...

LN: Se senátorkou Seitlovou?

Ano. S ní a dalšími lidmi že prý připravuji výbuch, při kterém má dojít k usmrcení spousty lidí. Tento protokol je vlastně stěžejním důkazem toho, že mě zatkli za nedovolené ozbrojování, ale samozřejmě cílem bylo ze mě udělat teroristu.

LN: Vaší kritice neušel ani bývalý disident a dnes ministr vnitra Bublan. Proč?

Ano. Pan Bublan byl svého času mým kolegou. Začínal u brněnské BIS, kde byl vedoucím. Poté byl za nástupu ČSSD přemístěn do Prahy. To už měl celostátní vliv. V té době jsem já ve svých hodnoceních jasně dokladoval, že pachatelé výbuchů pocházejí z řad levice s vazbami na KSČM. A Bublan ukončil moji činnost. Je pravda, že mi sáhodlouze poděkoval, dokonce v textu, který podepsal. Samozřejmě je v zatajovacím režimu a je součástí trestního spisu. Je mi velmi podezřelé, že Bublan zasahuje v době, kdy jsme mohli jasně dokázat, že výbuchy jsou dílem extrémní levice napojené na KSČM, tedy na parlamentní stranu. Bublan toto zastavil. Takže to vyšetřování byla jen hra na vyšetřování výbuchu. Oni to de facto nechtěli vyšetřit. Dnes už nejsou provazy jako dřív. Už nemůže nikdo nikoho pověsit za to, že za něco bojuje. Je to krok kupředu, ale otevřeme tu Pandořinu skříňku! Udělejme veřejný soud, nebojme se toho! Vždyť ty informace dnes už nepodléhají utajení. My si jen hrajeme na nějaké tajemství. Řekněme už, kdo je kdo!

LN: Mnozí oceňují, že se ministrem vnitra stál bývalý disident...

Kdo mnozí?

LN: Třeba Svatopluk Karásek.

Svatopluk Karásek! Prosím vás, mluvil jsem s ním o tom teď na protikomunistickém koncertu v Praze. Byl u toho dokumentarista Martin Vadas. Mě překvapilo, že Sváťa Karásek něco takového může říci. To svědčí o tom, že Karásek je naprosto neinformován, přestože je v komisi pro kontrolu BIS. Má dokonce bezpečnostní prověrku na stupeň nejvyššího utajení - tak jako Táňa Fischerová. Ale oni o té práci fakt vůbec nic nevědí! To všechno chci dokázat před tím veřejným soudem.

LN: Má vaše zpochybňování Bublana kořeny v tom, že obecně zpochybňujete Chartu 77?

Ano. V Chartě 77 byli lidé, kteří se přímo podíleli - a to velmi aktivně - na spolupráci s StB. Byl to například poměrně známý pražský advokát Daniš. Právě jemu jsem odevzdal dokumenty, které on měl předat Komisi pro vyšetřování 17. listopadu, respektive Stanislavu Devátému. Ty papíry byly nalezeny polospálené. Neodevzdal vůbec nic. Jednalo se například o dokumenty o akci s krycím jménem Student. Když prasklo, co je doktor Daniš zač, byla to pro nás velká rána, protože my jsme mu hodně věřili...

LN: Kdo další byl nasazen do Charty?

Když se podíváte třeba na Jima Čerta...

LN: Tak to je mediálně známý případ.

Já nevěřím třeba Janu Princovi, který je ředitelem olomoucké BIS.

LN: Ten se kriticky vyjadřoval o vašem psychickém stavu...

Já bych vám toho chtěl povědět ještě mnohem víc, ale měla byste být u toho soudu. Když tam budou novináři, bude to vypadat úplně jinak.

LN: Mě nepřesvědčujte, já...

Ale vy jste novinářka, vy můžete tlačit.

LN: Na koho já mám tlačit?

Na ty soudy. Ale budu postupovat dál. Jednoho dne se stala taková věc. Já jsem při noční službě v BIS našel dokument, který jasně říká, že Jan Princ byl státní bezpečností využit, aby rozložil akci na podporu Standy Devátého. A ten příslušník StB tam ještě vysvětluje, jak se to dá využít. Jak ten Princ a ta Princová jsou vlastně v té Chartě důležití. Jak to je výborné, jak se s nimi dá pracovat a navrhoval tam různá opatření... Udělal jsem obrovskou chybu, že jsem ten svitek nesebral. Jan Princ totiž zjistil, že tam informace o něm ještě jsou, a vydal pokyn, abych se k nim já už nikdy nedostal. Nechal to zamknout a odvézt. Tyhle informace později sháněl i Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ale už se to nenašlo.

LN: Když soud dopadne ve váš neprospěch, obrátíte se na evropský soud ve Štrasburku?

Určitě. Ale vězení se nebojím. Pro mě třetí odboj ještě neskončil. Nechci u soudu nějakou teatrálnost, nechci ze sebe dělat mesiáše... To chraň pán Bůh.

LN: I to o vás lidé říkají. Za totality se vám mimo jiné podařilo slzným plynem rozehnat oslavy VŘSR. A na té oslavě byla i vaše matka. Jak jste se srovnal s tím, že byla členkou KSČ?

Tak moje matka u mne ten názor pěstovala, byť byla členkou strany. Samozřejmě pro mne bylo nepříjemné zjištění, že na té akci bude. Varoval jsem ji, aby nestála v blízkosti sovětských vojáků, generality a představitelů na tribuně. Neřekl jsem proč, jen jsem jí naznačil, že k něčemu dojde. Ale přišla domů a stejně měla červený oči od slzného plynu. My jsme ho použili, protože byl dost agresivní. Já jsem si nebral servítky, bral jsem to na kila. Nicméně když za mnou matka v roce 1983 poprvé přišla do vězení, nezeptal jsem se na její zdraví. Moje první otázka byla, jestli už vystoupila z KSČ. Na druhou stranu jsem od ní měl první informace. Třeba, že v Přerově má stát socha Klementa Gottwalda.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)