Listopad 2004

Caři a cáry

Ivan Klíma

Běloruský car Lukašenko se rozhněval, že mu jakýsi cár papíru hodlá zamezit v jeho vládnutí. Rozhodl se, že cár zvaný ústava změní a povládne dál. Jistě mu to vyjde, však také jeho maličká říše se uvádí jako poslední totalitní země v Evropě. Podobnými záměry pozměnit ústavu a tím zajistit (svoji) silnou vládu se zabývá i jiný demokrat v čele velkého Ruska.

Poslední dobou užasle sleduji, kterak se stejnou vehemencí jako východní caři politici ODS mluví o změně ústavy jako o nezbytném kroku k tomu, aby se u nás mohla sestavit silná a akceschopná vláda. Změny se nemají týkat ničeho méně závažného, než je způsob voleb. Náš poměrný volební systém prý umožňuje, že se do parlamentu dostává příliš mnoho stran a nutí politiky uzavírat slabé koalice. Důsledkem toho se ustavují slabé vlády. Představitelé ODS navrhují volební systém většinový, a to dokonce jednokolový.

Měli jsme v poválečné historii silné vlády, které se opíraly o stoprocentní podporu neblahé Národní fronty, zemi a jejím obyvatelům to neprospělo ani v nejmenším. Jen těžko by se dokazovalo, že silná vláda bude páchat méně chyb či méně propadat klientelismu a korupci než koaliční vláda, jež se bude opírat o slabou většinu v parlamentu. Ale bojím se, že vychvalovatelům ústavní změny nejde ani tak o zlepšení poměrů, jako o stav, kdy snadněji získají moc a vyřadí účinnou opozici či koaliční kontrolu.

I když připustíme, že za daného volebního systému se opravdu koalice sestavují obtížně a nutí vítěznou stranu ke kompromisům (kompromis je v politice nutný, často i prospěšný), musíme si také říci proč. Máme u nás totiž světovou raritu, dobrou starou leninskou stranu, která trpělivě číhá na svoji příležitost, jak demokracii zase zakroutí krkem. Strana utěšeně nabývá na síle a zkuste za takové situace sestavovat akceschopné koalice.

Dosavadní vlády demokratických stran učinily málo proto, aby tato strana (když ani po zločinech, jichž se dopustila, nebyla zakázána) se stala jen marginálním přežitkem v životě země. Naopak, sérií chyb, tolerováním zločinů, vzájemnou rozhádaností, přispěly k stoupající oblibě komunistů. Pokud bychom změnili náš volební systém v jednokolový většinový, můžeme se dočkat, že se nám rudá vláda zase navrátí. A s ní i ústavní paragraf o vůdčí úloze leninské strany. Proč ne, řekli by, vždyť pro vás ústava byla taky jen cár papíru.

Tvrdím, že úmysl měnit ústavou předepsaný (a u nás tradiční) volební systém v okamžiku, kdy se zdá, že změna navrhovatele přivede k moci, je pro demokracii nebezpečný, a to i v případě, že navrhovatelé ke svému překvapení moc nezískají.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)