Listopad 2004

Zavřete oči, sterilizuji. Výpovědi žen, které nedobrovolně přišly o možnost mít děti.

Jan Kovalík

Zní to jako zpráva z dob totality – v porodnicích prý probíhají nedobrovolné sterilizace žen. Šokující informaci se sice teprve snaží ověřit úřad ombudsmana, ale konkrétní příběhy žen a odpovědi doktorů, které má Respekt k dispozici, ukazují, že se zřejmě jedná o skutečnost. Pro vyšetřování bude významné i to, že deset postižených žen našlo odvahu své případy předat ombudsmanovi a jít s porodnicemi do střetu. Jejich jména stejně jako názvy porodnic úřad zatím přísně tají, aby se tak zabránilo případné skartaci dokumentů a ovlivňování svědků.

Budu bojovat

Mezi deseti statečnými je i sedmadvacetiletá žena, říkejme jí pro orientaci Jana, jejíž tragédie začala před sedmi lety. Když ji s velkými bolestmi vezli na porodní sál, zastavila ji sestřička a podala jí nějaké lejstro. „Měla jsem v sobě tři injekce a myslela jsem, že podepisuji svolení s císařským řezem. Podepsala bych v té chvíli cokoli, abych už to měla za sebou,“ říká paní Jana. Radost z narození holčičky zahnala vzpomínku na podpis do kouta. Co vlastně svým jménem stvrdila, se dověděla až ve chvíli, kdy se jí nedařilo počít další dítě a přišla za doktorem. „Byla jsem naprosto v šoku, protože jsme se těšili na další miminko. Nechápala jsem to a nevěděla, co dělat. Netušila jsem, kde bych mohla hledat pomoc s tak osobní věcí,“ vzpomíná paní Jana. Její jedinou šancí je dnes umělé oplodnění – úkon, který stojí 52 tisíc a výsledek není zdaleka jistý. Po poradě s partnerem se již o třetí dítě pokusila. Plod se jí ale nepodařilo udržet. „Máme ještě dva pokusy a v lednu to zkusíme znovu. Vím, že to jde, a o další dítě bojovat nepřestanu,“ říká Jana.

Podobný příběh prožila její přítelkyně Gisela Pačenová. Když jí před šesti lety podávali doktoři právě narozeného chlapečka do náruče, sdělili jí, že ji museli sterilizovat. Ani ona si neuvědomila, že těsně před porodem podepsala svolující papír. „Jako žena jsem si připadala na nic. Doktoři mi ale řekli, že za půl roku mi sterilizaci odstraní a já budu mít další dítě,“ vypráví paní Pačenová. Právě tato naděje ji také utěšila ve chvíli, kdy její chlapeček po několika málo dnech zemřel na srdeční vadu. Když ale za půl roku přišla do nemocnice, aby jí sterilizaci odstranili, čekala ji drtivá zpráva. „Řekli mi, že je to nevratné. Ten pocit si nedovedete představit. Nechtěli jsme se ale vzdát, a když jsme si v jednom časopise přečetli o možnosti umělého oplodnění, neváhali jsme,“ říká paní Pačenová. V té době měli k dispozici zbytek peněz za prodanou felicii, které se museli zbavit, aby mohli zařídit pohřeb svého syna. Jejich snažení slavilo úspěch, narodil se jim zdravý chlapeček, kterému je dnes dva a půl roku.

Co je ale na případu paní Pačenové zarážející, je to, že doktoři věděli několik týdnů dopředu, že budou muset rodit císařským řezem, protože příčinou byla úzká pánev maminky. Přesto jí papír se souhlasem s císařským řezem a sterilizací dali k podpisu až těsně před porodem. „Podepsala jsem ten papír, protože jsem nic pořádně nevnímala. Ani jsem to nečetla. Proč se mnou o tom nikdo nemluvil dřív? Tohle se už nesmí stát dalším lidem,“ vysvětluje, proč se chystá připojit k deseti případům žen, které šetří ombudsman.

Jak to dokázat

Jako první přišlo s informacemi o nechtěných sterilizacích Evropské centrum pro práva Romů. Centrum společně s Ligou lidských práv, IQ Roma servis a Vzájemným soužitím zmapovali během minulého a letošního roku zdejší porodnickou praxi. „Máme k dispozici samozřejmě víc než uvedených deset svědectví, ale zatím jen těchto deset žen souhlasilo se zveřejněním,“ říká Jiří Kopal z Ligy lidských práv. Organizace předaly tento podnět ombudsmanovi a záměrně se to snažily skrýt před médii a veřejností. „Chtěli jsme to utajit, aby nedošlo ke zničení dokumentace,“ říká Kumar Vishwanathan ze Vzájemného soužití.

Podle Anny Šabatové, zástupkyně ombudsmana, bude prošetřování konkrétních kauz trvat měsíce. Jak ukazují uvedené příklady, posuzování případného pochybení lékařů bude těžké, protože ženy podepsaly souhlas se zákrokem. Otázkou je, jestli podpis papíru v porodních bolestech, ve stresu a pod vlivem tišících léků lze považovat za informovaný souhlas. „Podívejte, když žena něco podepíše, tak tomu asi rozumí. A já nevěřím, že žena je porodem tak alternovaná, že neví, co podepisuje,“ říká primář gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice Fifejdy v Ostravě Richard Spousta. Jeho oddělení bude pravděpodobně jedno z těch, která budou svou zavedenou praxi ombudsmanovi vysvětlovat. Primář Spousta potvrzuje, že při akutních případech ženy na jeho oddělení podepisují souhlas s císařským řezem nebo sterilizací při cestě na operační sál. „A proč ne? Druhý císařský řez znamená riziko a je tedy možné sterilizaci provést,“ říká primář.

Ne všichni porodníci však souhlasí. „Já jsem sterilizaci v takovém případě nedělal deset, možná patnáct let. V dnešní době a se současným vybavením pro mne druhý klasický císařský řez není medicínským důvodem ke sterilizaci,“ říká bývalý šéf lékařské komory Bohuslav Svoboda, dnes přednosta gynekologicko-porodnického oddělení 3. lékařské fakulty UK.

Není rasa jako rasa

Přestože ve všech deseti případech prošetřovaných ombudsmanem se jedná o Romky, vůči nimž byla před rokem 1989 ze strany státu uplatňována rasově motivovaná sterilizace, pouze rasový motiv dnes odmítají i iniciátoři prošetření. „Není to primárně rasový problém. Jedná se hlavně o respektování lidské důstojnosti a o to nechat lidi, aby rozhodovali sami za sebe,“ říká již citovaný Vishwanathan. Stejného názoru je i Šabatová, která tvrdí, že společným jmenovatelem těchto případů je nedomyšlenost medicínského pohledu na sterilizaci. „Lékař na sebe nemůže brát celou odpovědnost pacienta a rozhodovat o něm. Musí se brát v potaz i psychologická stránka věci,“ říká Šabatová. Podle ní by měl předcházet rozhodnutí o nemožnosti dál mít děti odborný pohovor a ne rozhodnutí lékaře. Primář Spousta ale kauzu svými výroky do rasové roviny posouvá: „My tu nejsme rasisti. Ale Romové jsou opravdu hluční a chodí jich sem na návštěvu třeba deset. S touhle skupinou občanů se prostě nedá dohodnout.“

(Respekt)