Listopad 2004

Izraelské tanky útočí

Emanuel Mandler

Je to tak, izraelské tanky útočí v pásmu Gazy, zabíjejí bojovníky Hamásu a přitom i civilisty. Tak nás o tom informují naše média (televize). Četl jsem už několik článků, jejichž autorům nejsou po chuti pojmy, s nimiž naše média pracují při informování o situaci na Blízkém východě. Prý se má členům Hamásu správně říkat teroristé. Ale to je teď velice problematické.

Z OSN jsme se dozvěděli, že na výplatní listině jeho aparátu figurují členové Hamásu. A řekněte: mohli by snad v OSN pracovat teroristé? OSN je ušlechtilá, cílevědomě mírumilovná organizace. A zaměstnává-li příslušníky Hamásu, znamená to jediné, že za teroristy bychom naopak ukázněně měli považovat Izraelce, kteří přece po Hamásu střílejí…

Ale zcela, docela vážně, neříká konflikt mezi OSN, podporujícím teroristy, a Izraelem, že věci zašly příliš daleko? Je to vlastně div, že Izrael se dosud ubránil. Hamás je jakožto humanitární organizace podporován některými (možná mnohými) islámskými státy, Evropskou unií a OSN. Tomu odpovídá i frazeologie a úprava našich zpráv a komentářů z Blízkého východu, přebíraná přímo z palestinské propagandy: Izraelci zbůhdarma vraždí palestinské ženy a hlavně děti, bojovníci Hamásu se výlučně brání a záštita teroristů Jásir Arafat nemá s teroristickými útoky vůbec nic společného.

Zřejmě si zde v Evropě málo uvědomujeme, že to, co nyní probíhá na Blízkém východě, je skutečná válka. Hamás útočí na izraelská města raketami a izraelské vojsko se k nim probíjí s vysloveným posláním je zničit. Aby bylo možno vést válku, musí mít obě strany zbraně. Nikdo si neklade otázku, kde Hamás bere rakety, kalašnikovy a ohromné množství výbušnin pro sebevražedné atentátníky. A právě tak málokdy slyšíme otázku, jak toto tragické dění na Blízkém východě souvisí s námi, s Evropou.

Souvisí: demokratický Izrael je součástí euroamerické civilizace, Palestinci ne. Měli bychom umět vycházet s Palestinci a podporovat Izrael. Až do válečného stadia dospěl konflikt palestinskou intifádou a plejádou ničivých sebevražedných teroristických útoků. Evropský svět reagoval tak, jak se na degenerující společnosti sluší a patří. Dobře pochopil, že na Blízkém východě by bylo mnohem klidněji, kdyby Izrael neexistoval, a tak podporuje takové palestinské humanitární organizace, jako je Hamás. (Po Mnichovu a 15. březnu 1939 bylo ve střední Evropě také "klidněji")

Pro Českou republiku se ovšem situace posledních letech změnila. Dnes je Česko členem Evropské unie a může vykonávat sice omezený vliv na její politiku vůči Blízkému východu, ale přece jen vliv. Mělo by začít zametat před vlastním prahem: nenazývat teroristy bojovníky za svobodu, popřípadě neškodnými civilisty, ale právě jen teroristy, nehlasovat proti Izraeli, když je v nouzi a jde mu o obranu vlastních občanů (skandální hlasování OSN proti izraelské obranné "zdi").

Ale nikde není řečeno, že Česká republika nemůže přispět rovněž k tomu, aby Evropská unie postupně změnila svůj "antisionistický" postoj k Blízkému východu. Vždyť kdyby Izraele nebylo, teroristé by si už dávno posvítili na "křižáky" z Evropy…