Listopad 2004

Omývání minulosti aneb O čistkách a podivných gestech

Emanuel Mandler

Žijeme událostmi, o kterých by se nám před padesáti léty nesnilo. Teroristé předvádějí zvrhlosti, které by si slušný člověk nevymyslel, a nutí naše uvažování postupovat dále, než jsme dosud byli zvyklí. A tak čteme kupříkladu v MfD ze 6. září tvrzení, s nímž je těžké nesouhlasit: "…každý národ, který usiluje o emancipaci, si může zvolit prostředky vkusné a inteligentní a může prokázat svoji schopnost dosahovat velkých cílů umírněnými prostředky. Jestliže však viditelné skupiny takového národa provádějí akce extremistické, kriminální, a dokonce i zcela zrůdné, jejich požadavky již nejsou legitimním politickým programem, nýbrž vydíráním a zastrašováním."

Kupodivu jen málokteří lidé, kteří tak či onak sympatizují s terorem, dokážou ještě dnes, po beslamské tragédii, tvrdit, že teror má "příčinu" v předchozím chování státu nebo národa (dnes je to hlavně Rusko), který se stal předmětem teroristického útoku. Je totiž evidentní, že tomu tak není. Příčinou teroru jsou teroristé, jejich organizace a bojovníci. Je to velmi jednoduchá a jednoznačná logika.

Proti předpokladům mnoha, kteří se provinili, působí čas nejen na to, co se právě děje, nýbrž i na události minulé doby. Jak ubíhají léta, zprostředkovaně stahují nános mýtů, kterými česká politika zahalila naši nedávné těžké prohřešky. Až dosud se u nás oficiálně tvrdí, že poválečná etnická čistka (tzv. odsun Němců) neměla příčinu v úmyslech a činech české politiky (jak to bylo a jinak ani být nemohlo), nýbrž že ji způsobil Hitler. Jistě, je rozdíl mezi terorem a etnickou čistkou. Nelze je v žádném případě klást na stejnou roveň. Kromě jedné výjimky: že oba akty jsou nanejvýš kruté a nerozlišují viníky a nevinné.

Již v roce 1945 se činitelé poválečné protiněmecké etnické čistky snažili její krutost zakrýt, popřípadě ozdobit ji grimasou šlechetnosti. Tak například dekret o zbavení státního občanství lidí německé národnosti (č.33/1945 Sb.) stanoví "výjimky" pro osoby, které "zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národu českému a slovenskému, a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem". Ale kolik takových lidí bylo za války mezi sudetskými ženami, starci a dětmi (muži byli odveleni na frontu)? De facto se tato výjimka týkala určitého promile z celkového množství sudetského obyvatelstva. Na hrůze etnické čistky to měnilo pouze tolik, že stát ji opatřil jakoby humánnější nálepkou.

Naše oficiální politika poválečnou etnickou čistku úpěnlivě a jednotně hájí. A tak není divu, že ministr Cyril Svoboda, který ještě před jeho odjezdem do Berlína prohlásil, že by Česká republika dnes mohla uskutečnit humanitární gesto vůči "českým Němcům", gesto spektakulární a přitom fiktivní, získal ve sněmovně pro tuto myšlenku četné podporovatele. Šlo by totiž o symbolickou finanční kompenzaci, která by se týkala - pozor! - "výhradně aktivních odpůrců fašismu a nacismu". V současné době jde nanejvýš o několik desítek lidí; "vyvezených" Němců byly skoro tři miliony, obětí odsunu desetitisíce. Jinak řečeno opakovala by se ona groteskní historie s citovanými výjimkami z Benešových dekretů - až na to, že oněch "odpůrců fašismu a nacismu" je dnes ještě mnohem méně. Ale hlavně by tím byly pozitivně potvrzeny Benešovy dekrety. Nejde snad právě o to? Vyhnané děti a mladistvé, kteří přece ani nemohli bojovat za osvobození ČSR, žádné humanitární gesto z české strany nezahrnuje a zahrnovat nebude.

Opakuji: etnická čistka je výrazný akt proti lidskosti, který nemá tak zrůdné parametry jako teror. Zato postihuje během krátké doby statisíce a milióny lidí, padnou jí za oběť desetitisíce. Vymýšlet si humanitární gesto, které pokračuje v její logice a přitom se obrovské většiny nevinných obětí vůbec netýká - měl to Cyril Svoboda zapotřebí?

Dopis Antonína Bretšnajdra autoru článku, Emanuelu Mandlerovi (pozn.: pro lepší přehlednost polemiky jsou některé myšlenky dopisu p. Bretšnajdra očíslovány.

Vážený pane,

četl jsem v MF DNES Váš článek "O čistkách a podivných gestech" a byl bych velmi rád, kdybyste mi odpověděl na několik otázek:

1/ Co jste sledoval tímto článkem? Kolik je vám let? Prožil jste osobně rok 1938, Mnichov a protektorát?

2/ Proč tyto otázky? Totiž po přečtení Vašeho článku mi zůstala jakási pachuť něčeho záludně podlého, rafinovaně zákeřného. Úvod článku máte aktuálně o teroristech, k tomu čtenář vidí portrét prezidenta dr. E. Beneše, ovšem Vy to hned v dalším odstavci "přehrajete" na etnické čistky,

2a/ které podle Vás, nebyly důsledkem války, kterou rozpoutal Hitler, ale byly výsledkem snah českých politiků. Kterých? Vy je v článku neuvádíte jménem,

3/ ale od čeho je tu portrét? Je jasné, že to byl Beneš, kdo jiný? Ani bych se příliš nedivil, kdybyste nějak šikovně čtenářům mezi řádky delikátně naznačil, že Beneš se touto myšlenkou určitě zabýval už dávno před válkou. Ovšem k takové diskreditaci prezidenta Beneše zřejmě ještě nedozrál čas.

4/ Zatím postačí smést se stolu tzv. Benešovy dekrety a připravit půdu pro odškodnění ´ubohých obětí´ etnické čistky, odsunu sudetských Němců.

5/ Jako historik byste ale měl pátrat po skutečných příčinách a skutečnostech, které vedly k hrůzám etnické čistky. Které? To je otázka! Byl odsun Němců první etnickou čistkou na území našeho státu? Což takhle vyhnání českých obyvatel pohraničí po mnichovském diktátu v roce 1938. O tom jste nikdy neslyšel? Kdo to byli ordneři a jak se chovali k Čechům, to pochopitelně taky asi nevíte. Jaké etnické čistky měli pro český národ připraveny nacisté? To si račte přečíst v příloze dopisu a jestli máte trochu cti v těle, měl byste se za svůj článek stydět! K sudetským Němcům samotným -- jako historik byste to měl vědět sám, je mi až trapné, že Vám musím připomenout, jak se chovali jako občané první ČSR. Ale nešť, alespoň stručně:

6/ Po vzniku ČSR v roce 1918 se sudetští Němci cítili poškozeni, protože v bývalém Rakousku měli, jakožto německy mluvící část obyvatelstva, výsadní postavení proti ostatním. Proto se také snažili o připojení k Německu. Ovšem ekonomická situace, která se vyvíjela v ČSR podstatně lépe než v poválečném Německu, velmi brzy zchladila horké hlavy a sudetští Němci si rychle spočítali, kde se jim bude žít lépe. Nacionalistické vášně vyprchaly a vztahy mezi německým a českým obyvatelstvem byly celkem přátelské. Ovšem v době světové krize, kdy docházelo k masové nezaměstnanosti, a to nejen v sudetské oblasti, se pochopitelně německo-české vztahy začaly opět přiostřovat. Zvláště pak když se k v Německu dostal k moci Hitler a Henlein začal svoji štvavou kampaň, začali sudetští Němci provokovat. Vláda ČSR jim dělala všemožné ústupky, ale o to henleinovcům vůbec nešlo, snažili se všemi prostředky rozvrátit stát, jehož byli plnoprávní občané

7/ a v němž se jim žilo tehdy mnohem lépe než v Reichu. Vzpomínám si živě na jeden tehdejší žurnál v kině: průvod henleinovců v kožených krátkých kalhotách a v bílých podkolenkách pochoduje v Praze po Karlově mostě a povykuje to své "heim ins Reich!", zatímco čeští policisté úzkostlivě hlídají, aby snad někdo z okolo stojících se na Němce škaredě nepodíval! Lord Runciman, který se ráčil obtěžovat až z Anglie, aby zjistil, jak se ´ubohým´sudeťákům u nás ubližuje, s našimi českými představiteli nejednal, zato ale dal za pravdu nářkům, které slyšel od henleinovců. Jeho reference sehrály svou úlohu v Mnichově. Do Sudet se mezi tím dostávaly z Německa nejen štvavé výzvy, ale i zbraně. Jak vše skončilo, snad víte. Ostatně jsou zachovány autentické filmové záběry, jak nadšeně vítá většina sudetských Němců svého osvoboditele Adolfa Hitlera.

8/ Záborem pohraničí dali sudetští Němci Hitlerovi tak podpůrnou "injekci", že není nijak velkou nadsázkou říct, že mu pomohli rozpoutat 2. světovou válku! Že Hitler pak mohl bez odporu zabrat zbytek republiky s veškerou výzbrojí armády, se všemi zbrojovkami a spoustou českých "otroků", to snad musí být jasné i Vám.

9/ Jak se chovali sudetští Němci za 2. světové války, je notoricky známo, že patřili k nejbrutálnějším pochopům gestapa, je také fakt. A jak se chovají dnešní členové Sudetendeutsche Landsmannschaftu?.....

(Závěr o Sudetském krajanském sdružení vynechávám - poznámka E. Mandlera)

Přílohy: Z návrhu plánu K. H. Franka pro Adolfa Hitlera na likvidaci českého národa 28. 8 1940 - Projev Konrada Henleina ve Vídni 4. března 1941 - Projev R. Heydricha v Praze 2. října 1941 - Rozhodnutí postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska z 2. 8. 1945.

Odpověď Emanuela Mandlera:

Vážený pane Bretšnajdře,

dovolím si ve své odpovědi postupovat (i když ne soustavně) podle čísel, které jsem dal do Vašeho textu. A jelikož je zapotřebí, abyste byl poučen o jistých pravidlech otiskování článků v novinách, začnu číslem 3. Vás svedl portrét Edvarda Beneše uprostřed mého článku k domnění, že záměrně - je přece vyobrazen - neuvádím českého exilového prezidenta jako autora a původce protiněmecké etnické čistky. Nejste daleko od pravdy, ale… jaké kresby či fotografie a kam se k článku přiřadí, o tom rozhoduje redakce a autor se to doví až z výtisku novin. Doporučuji Vám, abyste příště byl při hodnocení vztahu textu a obrázků v novinách prozřetelnější.

A nyní k počátku:

(1) Přiznám se, že mne zaskočila Vaše otázka, co jsem sledoval svým článkem. Jednak je ten článek zřetelná kritika fiktivního a nemorálního "gesta" vůči sudetským Němcům, které chtěl prosadit ministr Cyril Svoboda, jednak Vám se zdá, že jde o něco jiného. Víte své (4): " Zatím postačí smést se stolu tzv. Benešovy dekrety a připravit půdu pro odškodnění ´ubohých obětí´ etnické čistky, odsunu sudetských Němců". Když to víte lépe než já a než je to napsáno v článku, proč se ptáte?

Ještě ovšem nacionálie: jmenuji se Emanuel Mandler, narodil jsem se 2. srpna 1932 (je mi tedy 72 let) a z toho vyplývá, že jsem prožil jak rok 1938, tak tzv. protektorát.

(2): Z toho, že po přečtení mého článku Vám zůstala jakási pachuť něčeho záludně podlého, rafinovaně zákeřného, z toho si nic nedělejte. Žijeme obklopeni a zahlceni tolika výmysly a nepravdivými mýty, že při konfrontaci s dějinnou skutečností máme skutečně často dojem něčeho "rafinovaně zákeřného". Nejlepší je mýtů se co nejrychleji zbavovat (a spolu s nimi různých pachutí).

(2a) a (3): Ve svém článku, který Vám tolik vadí, jsem napsal, že podle u nás dosud platného oficiálního tvrzení "poválečná etnická čistka (tzv. odsun Němců) neměla příčinu v úmyslech a činech české politiky (jak to bylo a jinak ani být nemohlo), nýbrž že ji způsobil Hitler". Nevyjmenovával jsem jednotlivé politiky, kteří se o naplánování etnické čistky zasloužili - to bych popsal papíru… Byla to celá londýnská exilová vláda, exilová Státní rada, představitelé moskevské komunistické emigrace. Samozřejmě, že na prvém místě je zapotřebí uvést Edvarda Beneše, ten si poválečnou etnickou čistku (jako součást revoluce) vymyslel a u velmocí antihitlerovské koalice ji prosadil. Podle jeho projektu, schváleného Stalinem, ji přesně naplánovali komunisté v tzv. košickém vládním programu. Pro její kruté, radikální provedení bylo po válce dost ochotných rukou: funkcionářů správních komisí, národních výborů, "partyzánů", rudých gard a dalších.

Kladete řečnickou otázku, zda odsun sudetských Němců byl skutečně první etnickou čistkou na našem území: "Což takhle vyhnání českých obyvatel pohraničí po mnichovském diktátu roku 1938". Jenže to se mýlíte, připojení českého a moravského pohraničí k Třetí říši byla sice akce i z hlediska mezinárodní demokratické politiky velice neblahá, ale nebyla to etnická čistka. Němci vyhnali pouze české státní zaměstnance. Podle česko-německé smlouvy o státním občanství si Češi v německém pohraničí směli ponechat české státní občanství. A tak přes celou válku zůstalo v pohraničí zhruba půl milionu až 600 tisíc Čechů. Nacisté si tehdy ještě nechtěli udělat mezinárodní ostudu a kromě toho - potřebovali pracovní síly.

(6) Že by se sudetští Němci připojením k ČSR v roce 1918 cítili poškozeni, jak říkáte? To jste volil neobyčejně slabá slova. Sudetští Němci byli k ČSR připojeni násilím. Nejprve se chtěli stát součástí Rakouska, což jim velmoci nedovolily, právě tak jako připojení k Německu. Čeští vojáci a policisté zlomili jejich nepříliš silný odpor - ale bez desítek obětí na německé straně se to neobešlo.

Tvrdíte-li, že se Němcům v Československu žilo neporovnatelně lépe než v Reichu (7), je takové tvrzení více než problematické a může se vztahovat na omezenou dobu uprostřed 20. let. Ale i tehdy, stejně jako po celou dobu existence 1. republiky nebyli Němci rovnoprávným (státoprávním) národem. To se projevovalo v různých oblastech jejich života. Pozemková reforma se děla na jejich úkor, správní rozčlenění země vedlo posléze k tzv. zemskému zřízení, které znemožnilo jakoukoli německou samosprávu, v roce 1926, kdy německé aktivistické strany vstoupily do československé vlády, vyšlo prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, které přikazovalo, aby každý státní zaměstnanec složil poměrně přísnou zkouškou ze znalosti češtiny. Tehdy přišlo o práci více než 32 tisíc německých státních zaměstnanců a to bylo ještě před počátkem hospodářské krize, která byla v pohraničí ničivější než v českých oblastech. Nebudu ani trochu obhajovat sudetské Němce za to, jak se spojili s Hitlerem (později to Češi zopakovali se Stalinem), nelze však nevzít v úvahu některé okolnosti, o kterých se u nás nehovoří. Rádi nechápeme utopickou sudetoněmeckou vidinu spojení s vlastním národem a mocným státem, které mělo vyřešit všechny jejich problémy. Tato vidina zesilovala i z hospodářských důvodů. A konečně, Německo bylo sice již v třicátých letech nacistický stát, ale teprve postupně získávalo onen jednoznačný a celkový teroristický ráz, jaký mělo za války.

(8) Dokonale matoucí je tvrzení, že sudetští Němci pomohli Hitlerovi rozpoutat 2. světovou válku. V roce 1938 dokonce ani Hitler netušil, že válka, na kterou se připravuje, bude světová; sudetští Němci neměli o válce ani tušení. Kdyby věděli, že každý pátý sudetský Němec padne na frontě, kdo ví, co by připojení k Reichu říkali…

Dovolte mi, abych se závěrem vyjádřil k celkovému rázu Vašeho dopisu i k jeho přílohám. Argumenty, kterých používáte, jsou typické pro naši oficiální politiku a také bohužel pro značnou část veřejnosti, zvláště pro lidi, kteří zažili Mnichov a tzv. protektorát. Velmi stručně vyjádřen zní hlavní argument takto: Hitler začal válku, a proto museli být Němci z Československa vyhnáni. Avšak etnická čistka nemůže mít jiné zdůvodnění než hromadnou nenávist, mstu, snahu zlepšit podmínky vlastního národa na úkor jiných. Proto přílohy, které uvádíte, dokumentují situaci za druhé světové války (například plány nacistů na germanizaci českého národa), nijak však nezdůvodňují, proč základem české národně socialistické revoluce bylo vyhnání Němců.