Listopad 2004

Půlstoletý slovník

Vlastimil Marek

Věděli jste, že „anarchismus je maloburžoazní protimarxistické hnutí, popírající jakoukoli moc a stát, organizovaný masový politický boj dělnické třídy a nutnost vytvořit pevnou organizačně i ideologicky stmelenou stranu dělnické třídy“?

Pokud nejste pamětníci, asi jste překvapeni, jak suverénní a pádně jednoduché je to tvrzení. Tedy, bývávalo. Před padesáti lety. Strávil jsem jedno podzimní slunečné odpoledne na lavičce v parku listováním v Kapesním slovníku cizích slov Jiřího Hallera z roku 1954. A docela jsem se pobavil.

Nejpodivněji dnes samozřejmě zní hesla zabarvená ideologií. Antagonismus je tedy podle tehdejšího slovníku nesmiřitelný protiklad (např. proletariátu a buržoazie), řešitelný jen násilnou cestou, bakuninismus je anarchistický směr např. Rusa Michaila Bakunina, nepřítele marxismu a marxistické teorie socialismu, existencionalismus je reakční idealistický směr v buržoazní filozofii a literatuře, humanismus, tedy ten socialistický, byl hnutím k osvobození pracujících celého světa od sociálního útlaku a od sociálních nerovností, klerikalismus snaha využívati náboženství k politickým cílům, leninismus – Leninovo další rozvinutí a obohacení Marxova a Engelsova učení v nových podmínkách v období imperialismu, zato liberalismus byl soustavou hospodářských a politických vztahů vyjadřujících zájmy průmyslové buržoazie, sklon k ústupkům ideovému protivníku, bezzásadovost.

Aby bylo úplně jasno, komunismus, to jsou, tedy tehdy, před padesáti lety, byly, názory, učení a snahy o uskutečnění spravedlivého společenského zřízení, které Marx a Engels postavili na vědecký základ a spojili s třídním bojem dělnické třídy, vyšší forma společenského zřízení, která následuje po socialismu a v které budou odstraněny třídy, podstatné rozdíly mezi městem a vesnicí, mezi tělesnou a duševní prací a v které každý bude pracovat podle svých schopností a každý bude odměňován podle svých potřeb. Marxismus zase byl vědou o zákonech rozvoje přírody a společnosti, o revoluci utlačovaných a vykořisťovaným mas, o vítězství socialismu ve všech zemích a o komunistické společnosti. Nacionalismus označoval názory a snahy usilující smířit protikladné zájmy kapitalistů a pracujících zneužívající národního cítění proletariátu ve prospěch kapitalistů pod záminkou celonárodních zájmů. Labourismus byl směr anglické kompromistické dělnické strany „labour party“ s buržoazní ideologií. Pacifismus bylo buržoazní hnutí pasivně vystupující proti jakýmkoli válkám, tedy i spravedlivým a osvobozeneckým (v protikladu k mezinárodnímu mírovému hnutí), škodlivé tím, že odmítá aktivní boj proti válce a nepostihuje skutečné příčiny války a odvádí pozornost od skutečného boje proti válce tvrzením, že stačí morální působení, aby k válkám nedocházelo. Parlamentarismus byl buržoazní státní systém, ve kterém patří vedoucí úloha parlamentu, nebo také úsilí oportunistických socialistických stran přenést hlavní těžiště činnosti do parlamentu místo organizování a mobilizace pracujících do boje za jejich zájmy.

A vysvětlení pojmu dialektický materialismus je skvostně dialektické: vědecký světový názor, jehož způsob nazírání na přírodní jevy, metody zkoumání a poznávání přírodních jevů jsou dialektické a jehož vysvětlení, pojetí přírodních jevů, teorie jsou materialistické. A basta. A jaksi mezi řádky zní: čtenáři, ty si to vylož jak chceš, raději o tom ale vůbec nepřemýšlej a důvěřuj straně a vládě a tomuto slovníku.

Slovník uvádí také celou řadu místních či zeměpisných jmen a zkratek tehdy asi velmi četně se vyskytujících, např. Donbas (Doněcká uhelná pánev), ale také Downing Street (ulice se sídlem vlády v Londýně), Kominterna (Komunistická internacionála), EKI (exekutiva komunistické internacionály), krasnoarmějec (voják Rudé armády), Sam (zkratka jména Samuel, expr. Severoameričan, Spojené státy americké), atd.

Právě tak se ale za posledních padesát let z našeho povědomí zcela vytratila slova jako fedrvajs (klouzek, práškový mastek), ficek, ficka (pomocník, pomocnice), fěrtoch (zástěra), už nevíme, co byla fidlovačka (obuvnické hladítko, bývalá nuselská slavnost pořádaná obuvnickým cechem), a co znamenala slova jako fornýr (dýha), furverk (povoz), gicht (dna). Lokomobila byl pojízdný parní stroj, via znamenalo cestou přes (např. z Prahy do Moskvy přes Varšavu), debit označoval poštovní dopravu cizozemských časopisů, marota byl vrtoch, rozmar, sentinel se říkalo parnímu nákladnímu vozu, fach či foch byla přihrádka, dynalkol benzinová směs ke hnaní motorů a diktafon byl diktovací stroj, zapisující řeč na gramofonový váleček. Naproti tomu jsem zde ovšem objevil i slovo kombuča (čajová houba)! A víte kdo to byl šmok? Zaprodaný novinář!

To byly doby „malin nezralých“! Globalista byl tehdy stoupenec metody při vyučování čtení, spartakiáda byla tělocvičná a sportovní slavnost v SSSR, kult tehdy ještě stále byl pouze náboženským uctíváním, stěngazeta byla nástěnka, broněvik znamenal obrněný vlak nebo automobil, virus byl jen a pouze neviditelný původce nakažlivých chorob, mešita byla mohamedánská modlitebna a remontérky byly kapesní hodinky natahované bez klíčku!

Dnes si už nikdo kromě pamětníků nepamatuje ani další následující slovníky, které navíc oplývaly i jmény jako Bulganin, Molotov, Malenkov, ani jakou hrůzu tahle a jiná jména vzbuzovala. Naštěstí. Možná by ale přece jen měli dnešní politici, jako jeden muž, občas zalistovat v padesát let starém slovníku cizích slov, aby zjistili a pochopili, že všechna politická sláva je jen novinová polní tráva…

Tehdy to k smíchu rozhodně nebylo. Dnes už se tomu ale (řečeno slovy Adiny Mandlové) jenom smějeme. Naštěstí.

Nabízí se otázka: přežijí příštích padesát let bez shovívaných úsměvů potomků ta dnes konjunkturalisty (tedy těmi, kdo využívají příznivých okolností ke svému prospěchu) tak adorovaná a frekventovaná hesla, pojmy a jména současných slovníků?

Nestálo by za to smát se jim ne až za padesát let, ale již dnes?