Listopad 2004

Diplomatická prskavka. Svoboda projevil necitlivost k českým Němcům

Pavel Máša

Cyril Svoboda znovu začal přemítat o humanitárním gestu vůči Němcům, kteří zůstali po druhé světové válce v Československu a byli zde "znevýhodněni". Šéfa české diplomacie tyto myšlenky pravidelně přepadají s blížící se návštěvou německého kancléře Gerharda Schrödera. Jeho mysl je možná čirá, výsledek však je dost zakalený. Z ministrova rozhovoru pro německou agenturu DPA i z jeho následných vyjádření je totiž zřejmá jediná věc: navrhuje velký krok zpět od iniciativy bývalého vicepremiéra Petra Mareše. Ten se marně pokoušel získat souhlas Špidlovy vlády pro výplatu symbolické finanční částky příslušníkům národnostních menšin jako "odškodné" za poválečná strádání.

Mělo jít mimo jiné o lidi, kteří byli zbaveni československého občanství ústavním dekretem prezidenta Beneše číslo 33. Následně je stát podrobil pracovní povinnosti "k odčinění škod způsobených válkou", krátil jim mzdu a jinak je diskriminoval. Vlastně až do roku 1953, kdy jim "nadekretoval" občanství ČSR.

Svoboda, který Marešův návrh podporoval, nyní mluví jen o Němcích, kteří "osvědčili věrnost Československu" a zachovali si občanství. Jak ale právě tito lidé, často věrní komunisté jako pozdější stalinista Bruno Köhler, měli trpět? Tento komentář vyjadřuje stanovisko listu Státem organizované ponižování, ústrky a strádání tisíců "národnostně nezpůsobilých" lidí zůstávají mimo dosah Svobodova "humanitárního gesta". A to i přesto, že jejich jedinou vinou často bylo, že stejně jako většina Čechů či Slováků nekladli odpor nacistům.

Jistou, byť účelově omezenou logiku, by měl ministrův krok jen v případě, pokud by chtěl dát dosud žijícím spoluobčanům šanci, aby zpětně dokázali, že byli perzekvováni v rozporu se zákony. To ale zatím ze Svobodových slov nevyplývá. Pokud se mu nepodaří jasně sdělit, co vlastně navrhuje, pak nezbude než souhlasit s politologem Bohumilem Doležalem, že jde o ministrovu "potěmkinádu".

Svobodův návrh a v něm obsažená "nejmenší množina, na které se dokážeme (v rámci koalice) shodnout", není žádné gesto. Je to zatím jen diplomatická prskavka, která zabliká na kancléřovo uvítání. A zbude po ní čpavý zápach politické necitlivosti vůči křivdám páchaným státem, k jehož lepším tradicím se hlásíme.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)