Listopad 2004

Potopa trvala 34 let - tedy pokud k ní vůbec došlo

Michal Mocek

Čtyřicet dní a čtyřicet nocí nepřetržitých dešťů Noemovi docela stačilo. Vědci však soudí, že na slušnou potopu je to trochu málo aspoň pokud se dívají na Černé moře, jehož vznik se možná stal základem biblických i jiných pověstí o zániku světa ve vlnách vod. Předpokládaná „potopa“ totiž trvala podle posledních analýz aspoň 34 let.

„I to bylo přece katastrofální tempo,“ soudí v časopise Nature americký geolog William Ryan. Právě on a jeho kolega Walter Pitman vystoupili v roce 1997 s myšlenkou, že Černé moře je dílem katastrofální potopy z konce poslední doby ledové. Oba se však domnívali, že to byla záležitost několika málo let. Během nich se prý z vrcholků dnešní bosporské úžiny valil obří vodopád „se silou dvaceti Niagar, jehož hluk bylo slyšet stovky kilometrů daleko“. Jeho slané vody padaly do velkého sladkovodního jezera, kterým před mnoha tisíci let Černé moře bylo.

Příval slané vody sice příliš nezměnil linii pobřeží dnešního Turecka a Zakavkazska, vytvořil však Azovské moře a Krymský poloostrov. Lidé, kteří žili na zatopeném území - lovci, rybáři, zemědělci - měli co dělat, aby před vodou včas utekli.

Počítačové simulace oceánologa Marka Siddala z univerzity v Bernu však nabízí méně dramatický obraz než američtí geologové nebo Noemův příběh z bible. „Potopa určitě trvala déle než čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Chci zrekonstruovat průběh velkého kataklyzmatu, které mohlo mít vliv na osudy lidstva v této části světa,“ uvedl Siddal v časopise Paleooceanography, kde zveřejnil výsledky svých počítačových simulací, napodobujících dávnou „potopu“. Jeho model bere v potaz rychlost plynoucí vody, její teplotu, slanost, směry proudění a řadu dalších faktorů včetně reliéfu mořského dna u Bosporu.

Ze Siddalova modelu vyplývá, že vznik Černého moře začal asi o tisíc let dříve, než uváděli oba Američané, tedy před osmi a půl tisíci lety. Jak se přes Bospor valily krychlové kilometry vody denně, moře postupovalo - ne však o stovky metrů denně, ale asi desetkrát pomaleji. Postup vod od dnešního Sevastopolu až k Oděse či Taganrogu tak trval zhruba 34 let, tedy dvě lidské generace.

Tak dlouho by asi biblický Noe na své arše nepřežil. A kdyby přežil, tak možná jen sám a díky masu zvířat, které podle Hospodinova příkazu vzal s sebou, aby je uchoval pro budoucnost. Siddalovy výpočty dělají z černomořské potopy jen malé drama. Podle četných kritiků celé hypotézy se však vůbec žádné drama nekonalo. „Hypotéza o potopě je velmi přitažlivá, ale má i jednu vadu: je nepravdivá. Data nepotvrzují katastrofické naplnění Černého moře vodami Středomoří,“ tvrdí profesor geologie Ali Aksu, působící na univerzitě v kanadském Newfoundlandu. Aksu soudí, že Ryan s Pitmanem vše popletli a ve skutečnosti to bylo naopak - vody z ledovců nejdříve zvedly hladinu Černého moře, které začalo zaplavovat Marmarské moře, ležící mezi Bosporem a dardanelskou úžinou. Když se zvedla i hladina Středomoří a obě moře se propojila, vznikl v Bosporu dvojí proud - voda u hladiny míří z Černého moře do Středozemí, zatímco voda blíže ke dnu míří opačným směrem - to podle Aksua vysvětluje, že z původně sladkého velejezera je dnes slané moře.

Siddalovy simulace jsou tak jen jedním z trumfů v dlouhém sporu. Ten neskončil ani tehdy, když objevitel Titaniku Robert Ballard nalezl před dvěma lety prastarou linii pobřeží z časů, kdy moře bylo jen jezerem, a asi sotva skončí právě nyní.

(MFDNES)