Listopad 2004

Muž s podporou v regionech

Peter Morvay

V Budapešti mají od středy nového premiéra. Stal se jím dosavadní ministr mládeže a sportu, socialista Ferenc Gyurcsány (43). Zajímavé přitom je, že muže, jenž sám sebe rád prezentuje jako maďarského Tonyho Blaira, ještě před třemi lety neznala nejen široká veřejnost, ale ani ti, kdo se pohybovali ve vysoké politice.

Přivedu vás na výsluní

Gyurcsány mezi maďarskými socialisty působí tak trochu jako pěst na oko. Někdejší vysoký funkcionář komunistického svazu mládeže se na počátku 90. let zapojil do privatizace a i díky zděděným kontaktům se rychle vypracoval na jednoho z nejbohatších podnikatelů – na jejich loňském seznamu obsadil šedesáté místo a jeho majetek novináři odhadli na 3,5 miliardy forintů (téměř půl miliardy korun).

Ani tento úspěch však v Gyurcsányovi neutišil stesk po vysoké politice, a pokusil se proto o návrat. Ten se mu zdařil, když si jej za svého blízkého spolupracovníka a poradce zvolil dosavadní premiér Medgyessy. Zajímavé přitom je, že ten sám ani nebyl členem Maďarské socialistické strany. Ta jej do čela své kandidátky pro parlamentní volby v roce 2002 nominovala jen z nouze. Mezi jejími většinou postaršími vůdci s minulostí aparátčíků totiž nebyl nikdo, kdo by se mohl se šancí na úspěch postavit kontroverznímu, každopádně však charismatickému vůdci národně-konzervativní pravice Viktoru Orbánovi.

Sázka socialistům vyšla, vyhráli volby a Medgyessy se stal ministerským předsedou a po čase svého důvěrníka Gyurcsánya jmenoval ministrem sportu a mládeže. Postkomunistům se tak podařil husarský kousek: po bývalém podnikateli Medgyessym, který se stal nejbohatším premiérem v moderních maďarských dějinách, delegovali do vlády i nejbohatšího ministra.

Krátce po svém povýšení se však začal Gyurcsány Medgyessymu vzdalovat. Jednou z příčin byly jeho ambice. Netajil se tím, že aspiruje na post předsedy socialistů a že by se jednou rád stal i maďarským premiérem. Systematicky si přitom budoval image člověka, který dokáže nudnou a zatuchlou stranu zmodernizovat a udělat z ní dynamickou sociální demokracii západního střihu. Na rozdíl od dosavadní tradice se přitom do čela strany nesnažil dostat pouze na základě kuloárové dohody s nejužším vedením, tvořeným z větší části stále ještě postkádárovskými politiky v důchodovém věku. Vycítil totiž nespokojenost členské základny s dosavadním předsednictvem, a hledal proto podporu v regionech.

Díky stále častější veřejné kritice práce vlády se přitom ve stejné době stal také jedním z ministrů, kterých se chtěl Medgyessy letos v rámci rekonstrukce kabinetu zbavit. Neodhadl však svoje síly ani nálady ve straně, kde mezitím Gyurcsány získal velmi silnou pozici, a pokus tak nakonec skončil jeho vlastním pádem.

Když se pak vedení socialistů pokusilo do náhle uvolněného premiérského křesla dosadit nudného aparátčíka ze svého středu, zástupci regionů, které Gyurscány získal na svou stranu, se vzbouřili, vynutili si mimořádný sjezd a na něm skoro dvoutřetinovou převahou prosadili za premiéra Gyurcsánya.

Premiér, který mluvil romsky

Koalice tvořená socialisty a liberály teď od novopečeného premiéra očekává jediné: porážku konkurenčního tábora ve volbách, které se uskuteční v roce 2006. Gyurcsány přitom rozhodně není bez šancí. Svému hlavnímu soupeři Viktoru Orbánovi se totiž v mnohém podobá. Také rád zdůrazňuje, že pochází z venkova a sám se vypracoval. Má podobnou dikci, dokáže zajímavě mluvit a používá jednoduchá úderná hesla a humor.

O jeho schopnostech pracovat s emocemi svědčí už způsob, jakým se ujal úřadu. „Zhanav ke jekh Ungriko them si: le romengo thaj gazhengo them – existuje jediné Maďarsko: společný stát Romů a Maďarů,“ řekl minulou středu, když se krátce po svém jmenování do nové funkce postavil před parlamentní mikrofon. Stal se tak prvním premiérem v maďarských dějinách, který na oficiální půdě promluvil romsky.

Od vlády jeho kabinetu lze však jinak nějaké novinky čekat jen těžko. S cílem vyhrát blížící se volby se do odvážnějších reformních kroků určitě nepustí. Potvrzuje to ostatně i jeho programové prohlášení bohaté na populistické slogany, kde se hlavním heslem stala věta o „vyrovnání šancí a sociálních nespravedlností“. V praxi to má vypadat tak, že zatímco sociálně slabším bude stát pomáhat více než dosud, bohatší část společnosti by měla přijít o daňové úlevy a „nést větší zodpovědnost“. Kromě toho Gyurscány slíbil ještě všeobecné snížení daně z příjmu, přičemž však jedním dechem hodlá bankám zdanit zisky z úrokového rozdílu.

Zdá se však, že jednou z největších Gyurcsányových slabin by se v očích veřejnosti nakonec mohl stát jeho majetek. Jednak odrazuje klasické socialistické voliče, jednak opozičnímu Fideszu, který se mezitím v ekonomické a sociální rétorice přesunul na levicové populistické pozice, umožňuje útočit na vládu jako na kabinet „bankéřů a milionářů“. Především však už začíná vyvolávat otázky, jak k němu novopečený premiér na počátku 90. let, která proslula podivnými privatizačními čachry, vlastně přesně přišel.

(Respekt)