Listopad 2004

Výkupné je podporou terorismu

Jiří Pehe

Italský kardinál Ersilio Tonini prohlásil, že pokud se potvrdí zvěsti, podle kterých italská vláda zaplatila milión dolarů výkupného islámským teroristům za propuštění dvou humanitárních pracovnic, Simony Parlové a Simony Torrettové, je to příznak kulturního a duchovního úpadku, protože za lidské životy se neplatí. Moudrá slova, která ale postihují jen etickou rovinu problému. Nenapravitelné škody by vznikly také v rovině politické a bezpečnostní.

Poselství teroristům by v takovém případě znělo, že pokud svá rukojmí „správně“ zvolí (například dvě bezbranně vyhlížející ženy, které šly do Iráku nezištně pomáhat), mohou docílit toho, co je jim zatím příliš nedařilo - tedy ústupků ze strany vydíraných zemí. Stačí, aby v přiměřených dávkách mísili hrozby a gesta možné dobré vůle. O ostatní, jak se zdá, se postará mínění soucitné veřejnosti, která v italském případě vyvinula na vládu obrovský tlak, aby dvě ženy „nějak“ zachránila.

Často se dosti zjednodušeně tvrdí, že s teroristy se nemá vůbec vyjednávat. To je samozřejmě nesmysl, protože ani teroristé nejsou z jednoho těsta. Za určitých okolností je lze přinutit k ústupkům, nebo alespoň získat vyjednáváním potřebný čas, například pro záchranou akci. Splnění požadavků teroristů (nebo různých únosců a vyděračů v naši vlastní civilizaci) může být ale ospravedlnitelné pouze v případě, že například předání výkupného (a propuštění rukojmích) je spojeno s bezpečnostní akcí, která vede k dopadení pachatelů. Tedy, že se jedná o lest.

V italském případě se tak ale nestalo. Etické poselství kardinála Toniniho proto nabývá politických rozměrů. Západní civilizace demonstruje nejen jistý úpadek, ale především slabost. Lze jí vydírat, protože soucit s individuálním lidským osudem v naší individualizované společnosti často přehluší obecný zájem.

Notně k tomu přispívá povaha moderních médií. Noviny s titulními stránkami, z nichž se na nás dívají nevinné tváře dvou žen a bombardují nás úvodníky obviňujícími vládu, že nic nedělá pro jejich záchranu, se dobře prodávají. Stejně dobře se prodávají, když jsou rukojmí propuštěna poté, co populistická vláda podlehla tlaku a zaplatila výkupné. A budou se dobře prodávat, až teroristé - povzbuzeni svým úspěchem - unesou další oběti.

Zaplacení vysokého výkupného přitom není jen politickým problémem, ale i vážnou bezpečnostní hrozbou. Je to finanční podpora dalším teroristickým činům, protože teroristé, na rozdíl od běžných vyděračů a únosců, si nepojedou získané peníze užívat na Riviéru. Investují je do dalšího teroru.

Jestli v nějakém italském velkoměstě v blízké budoucnosti dojde k velkému teroristickému útoku, třeba za použití zbraní hromadného ničení, měli by Italové „poděkovat“ i své současné vládě, že na takovou katastrofu finančně přispěla. V Iráku tyto peníze na další teroristickou činnost použity budou zcela jistě.

(www.pehe.cz)