Listopad 2004

Pstruh v mléce a CO2 v ovzduší

Jaroslav Petr

Z observatoře na havajské sopce Mauna Loa přišla znepokojivá zpráva. Americký Národní úřad pro oceány a atmosféru vyslal do světa informaci, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře rostla za poslední dva roky rychleji než v předchozích letech. Někteří vědci v tom vidí jasný důkaz, že se zemské klima vymklo naším přičiněním přírodní kontrole.

S jistotou to tvrdit nelze. Nikdo totiž neví, odkud se oxid uhličitý "navíc" vzal a zda má jeho vzestup na svědomí člověk. Můžeme jen spřádat domněnky. Podle amerického esejisty Henryho Thoreaua je někdy domněnka hodně důležitá, například nalezneme-li v mléce pstruha. Teď jsme našli v ovzduší nečekaně mnoho oxidu uhličitého. Plave v našem mléce pstruh?

Lidstvo vyvrhne ročně do vzduchu sedm miliard tun uhlíku, který ležel od dob dinosaurů v hlubinách Země. Tento uhlík v potu tváře dobýváme z uhelných dolů a ropných vrtů, abychom jej vzápětí prohnali komíny a výfuky. V atmosféře tak neustále přibývá oxidu uhličitého, který působí na naši planetu jako hřejivý šál a nedovolí ji zbavovat se nadbytečného tepla. Na tom, jak moc nám bude horko, se ale vědci neshodnou. Optimisté počítají, že do roku 2100 stoupne průměrná teplota na naší planetě o 1,4 ° C. Největší škarohlídi očekávají vzestup o 5,8 ° C.

V tom, co nám to přinese, rovněž nepanuje shoda. Jen voda uvolněná při roztátí grónského ledovce by zvedla hladiny světových moří a oceánů o sedm metrů. Většinu Bangladéše, Floridy nebo Nizozemska by zaplavilo moře a newyorští taxikáři by jezdili na rekvalifikaci k benátským gondoliérům, protože ulice největšího amerického města by se ocitly pod vodou. Není to nereálná vize. Podle některých propočtů by mohla teplota v Grónsku stoupnout do roku 2100 až o 8°C a kolem roku 3000 by pak ze současného souvislého ledovcového příkrovu zbyly jen malé izolované ostrůvky ve vnitrozemí.

Hollywoodský trhák Den poté, jenž se nedávno prohnal i českými biografy, maluje studenými barvami budoucnost světa sevřeného v důsledku globálního oteplení do mrazivého objetí nové doby ledové. Tempo i rozsah drastické klimatické změny diktovaly scenáristovi jen a jen zákonitosti filmového katastrofického žánru, ale v principu podobný vývoj vyloučit nelze. Narušení Golfského proudu přineslo Evropě citelné ochlazení už mnohokrát. Naposledy před 13 000 roky. I když se vědci při sledování naivního Dne poté popadají za břicha, nemohou vyloučit, že po kolapsu Golfského proudu by během několika desetiletí průměrná teplota v Evropě klesla až o 5°C.

Věda nabízí i přívětivější pohledy do budoucnosti. Někteří badatelé vidí v současném trendu návrat do "klimatického optima" z dob před 4000 až 7000 roky, kdy bylo na Zemi asi o 1,5°C tepleji než dnes. A právě tehdy povstaly mnohé velké civilizace a lidstvo prožilo rozkvět, jaký v předchozích chladnějších obdobích nikdy nepoznalo.

William Ruddiman, emeritní profesor z University of Virginia v americkém Charlottesville, tvrdí, že globální oteplení odstartovali už pravěcí zemědělci. Ti zvedli před 8000 roky hladiny oxidu uhličitého v ovzduší Země tím, že vykáceli rozsáhlé lesy a na jejich místě začali pěstovat kulturní plodiny. Další "ohřev" Země zařídili před 5000 roky, když zavedli v Asii nový způsob pěstování rýže na polích zaplavených vodou. Stojaté vody rýžovišť představují dodnes jeden z nejvydatnějších zdrojů metanu, který je v ohřívání zemské atmosféry oxidu uhličitému více než zdatným partnerem. Podle Ruddimana jsme tak jen o vlas utekli nové době ledové, která se na nás už už chystala.

Těžko smést některý z názorů ze stolu s odůvodněním, že jej zastává bezvýznamná hrstka učenců. Vědecká pravda se neřídí demokratickými principy a nelze ji odhlasovat. Ještě před pěti sty roky by hlasování předních světových astronomů skončilo závěrem, že Země je plochá.

V téhle situaci si musíme dávat největší pozor na ty, kteří nám tvrdí, že "jsou si jisti" - ať už věští příchod soudného skleníkového dne nebo sebejistě mávají nad stoupajícími koncentracemi skleníkových plynů rukou s tím, že se vlastně vůbec nic neděje. Někdy nám ani jistota moc nepomůže. Zvláště v situacích, kdy jsme si jisti, že jsme našli v mléce pstruha, ale nemůžeme s určitostí říci, že je to pstruh a že je to mléko.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)