Listopad 2004

Saddám si ropou kupoval politiky a firmy

Saddám Husajn bojoval proti zrušení sankcí OSN uvalených na Irák všemi možnými prostředky. Vlivné podnikatele, státníky, politické strany i ministerstva zahraničí ze všech koutů světa získával na svou stranu ropnými poukázkami, které šlo přeměnit na hotovost. Vyplývá to mimo jiné z 1200 stránkové zprávy Charlese Duelfera, kterého americká Ústřední zpravodajská služba pověřila hledáním zakázaných zbraní v Iráku. Dokument uvádí, že jde o stovky lidí a společností ze 40 zemí světa. "Pro Saddáma to byla užitečná metoda, jak odměňovat země, organizace i jednotlivce ochotné porušovat sankce OSN," stojí ve zprávě.

Seznam, ve kterém prý Husajn osobně škrtal, a naopak některá jména připisoval, ukazuje do řad vysoké politiky po celém světě. Ropné poukázky měl dostávat bývalý francouzský ministr vnitra Charles Pasqua, indonéská prezidentka Megawati Sukarnoputriová či ruský ultranacionalista Vladimir Žirinovskij. Na seznamu figurují ruské ministerstvo zahraničí, Bulharská socialistická strana i Komunistická strana Slovenska.

Nejvýše postavenou osobou je Benon Sevan, šéf programu OSN, jehož prostřednictvím Bagdád prodával ropu a za získané peníze nakupoval léky a potraviny. Podle dokumentu měl Sevan obdržet vouchery na 7,3 milionu barelů ropy v ceně od 700 000 do dvou milionů dolarů, podle toho, jak se pohybovaly ceny, spočítala agentura AP.

Jeho jméno nezaznělo v této kauze poprvé a Sevan jakákoliv obvinění popírá. Aféru nyní vyšetřuje i OSN, které tím pověřilo bývalého šéfa americké centrální banky Paula Volckera. "Je to plně v jeho rukou, velmi úzce s ním spolupracujeme," řekl agentuře Reuters tiskový mluvčí OSN Fred Eckhard. Husajnovy petrodolary mířily podle dokumentu především do rukou politiků v Rusku a ve Francii, do zemí, které mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN.

Jak tento systém fungoval? Na výběru příjemců peněz se podíleli bývalý irácký viceprezident Táhá Jasín Ramadán a někdejší ministr ropného průmyslu Ámir Muhammad Rašíd Ubajdí, informace o transakcích pocházejí právě z jejich tajných dokumentů. Poslední slovo měl však Husajn. "Osobně to vybíral. Prováděl všechny úpravy, jména přidával a mazal," stojí ve zprávě CIA. Vybraným lidem a subjektům se pak přidělilo množství ropy a společnost, která ropu odebrala jejich jménem.

Duelfer však zdůrazňuje, že věrohodnost iráckých seznamů nelze nezávisle ověřit. Zpráva přesto konstatuje, že dokumenty vypadají "autenticky, věrohodně a jsou v dobrém stavu". "Jmenujeme tyto jednotlivce a subjekty v zájmu otevřenosti, jasnosti a důkladnosti," uvádí se dále. Duelferova komise však nedokázala odlišit, které z těchto transakcí proběhly legálně v rámci programu ropa za potraviny (začal v roce 1996), a které ne. Při nelegálních operacích údajně ropa putovala od roku 1990 do Jordánska, Sýrie, Turecka a Egypta. "Tyto země byly partnery Iráku při jeho nezákonném vývozu ropy," uvádí dokument.

(miš)

(MFDNES)