Listopad 2004

Nádherný dar

Jan Sammer

V létě 1945 mi napsal kamarád Karlík, abych za ním přijel, že byl ustanoven velitelem malé vesnice u Mariánských Lázní.

Uvítal mne na radnici, která byla zároveň školou, zavázal mne k mlčení a řekl, že má plán, jehož budu svědkem. Zazvonil a do místnosti vběhl starosta. Karlíkovi se klaněl po pás a tázal se, co si pan velitel přeje. Karlík uměl dost německy, aby mohl panu starostovi vysvětlit, že jsem přijel z plzeňského národního výboru na kontrolu, což ovšem nebyla pravda, a že musíme uspořádat recepci. Aby se tedy pan starosta podíval, kde by bylo vhodné tele.

Starosta vycouval pozpátku že své původní kanceláře a zanedlouho byl zpět s výčtem vhodných telat v různých chalupách. Karlík si určil tele vdovy, kterou znal. Pan starosta zase odběhl a brzy přivedl vdovu s teletem a řezníka. Porážku telete a následující hodokvas českého obyvatelstva není třeba popisovat, ale zajímavé bylo, že když tele, visící na háku, rozpárali, vyzvali vdovu, aby nastavila zástěru. Do ní jí řezník vyhrábl vnitřnosti.

Vdova upřímně děkovala a celá radostná odešla s přeplněnou zástěrou. Divil jsem se tomu a ptal jsem se Karlíka jak to, že byla tak spokojená, když jí přece vzali a zabili těle. Vysvětlilo se to tak, že tele bylo, jako veškerý německý majetek, zabaveno nějakým dekretem, že ho však musela vdova živit a opatrovat. Když byla této námahy zbavena a ještě k tomu dostala vnitřnosti, dostala vskutku nádherný dar.