Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2004


Teskně Hučín Niagara...

Martin Schulz

Včera večer jsem si namíchal povinný zpravodajský televizní koktejl: Prima, ČT1, Nova. Všechny televize odreferovaly o zásahu policie proti lidem, kteří se chtěli účastnit soudního jednání s bývalým důstojníkem BIS Vladimírem Hučínem, jenž je i ještě bývalejším disidentem, lépe řečeno aktivním bojovníkem proti komunistickému režimu.

Všechny zpravodajské relace popsaly, co se odehrálo na chodbách přerovského soudu. Jaká tam byla mela, kdo se účastnil, kdo byl zraněn a kdo se zhroutil. Padla zmínka o tom, že mela nastala kvůli tom, že je soudce nepustil do sálu, neb prohlásil jednání za neveřejné. Koukal jsem na ty zprávy a ptal se, jestli milióny televizních diváků opravdu vědí, o co vlastně jde? Nikde v těch zprávách jsem se nedozvěděl, kde je, tak říkajíc jádro pudla. Tak si to, i pro sebe, tady připomínám.

Úvodem budiž předesláno, že mediální pozornost veřejnosti poutá spíše Jiří Kájínek, který se chce domoci nového soudního procesu, tvrdíce, že je, co by vrah, odsouzen nespravedlivě. Vladimír Hučín, respektive jeho kauza, má pro tuhle zemi a její kývavý pohyb směrem k či od demokracie, hodnotu takových odhadem sto pěti "Kájínků". Když to řeknu ve zkratce - Vladimír Hučín už léta čelí řadě obvinění, z nichž se řada (ne-li všechny) mohou jevit jako účelová. V dobách komunistické totality bojoval proti režimu způsobem, který ho dostal mnohokrát před soud. Do listopadu 89 mu v součtu vyneslo nějakých 40 měsíců trestů odnětí svobody. Na tom není nic moc divného. Divnější je, že řada těchto soudů přesáhla až do dnešních dob.

V roce 1991 se stal pracovníkem Federální bezpečnostní informační služby, později přeměněné v BIS. Pracoval tam do roku 2001, kdy byl zbaven pověření a později i propuštěn. Ve zpravodajské službě se Hučín věnoval především prorůstání někdejších režimních kádrů, včetně členů a spolupracovníků StB, do nově vznikajících demokratických struktur.

Když to opět zkrátím, je Vladimír Hučín obviněn z nějakých osmi trestných činů a hrozí mu zhruba desetileté vězení. Většinou za to, že při své zpravodajské práci objevil řadu někdejších protagonistů a přisluhovačů režimu, pohříchu však na ještě vyšších postech, než zastávali v komunistické totalitě. Tragikomickou podrobností jeho kauzy je například skutečnost, že v roce 2001 na něj uvalila vazbu táž soudkyně Richterová, která ho soudila za protistátní činnost již v roce 1977.

Tragikomický je i jiný souběh. V roce 2001 byl ze zpravodajské služby vyhozen a je dodnes obviněn a souzen za to, že nechtěl prozradit své zdroje. Tehdy, jakož i nyní, se bránil také tím, že by jejich prozrazením riskoval jejich životy. Navíc, co by to bylo za "zpravodajce", kdyby na potkání rozkecával své zdroje? To si, s prominutím, mohou dovolit někdy tak nanejvýš novináři, resp. novináři ve službách zpravodajských služeb. Jenže nyní je, a v tom je ta tragikomika, zabraňováno veřejnosti, aby mohla sledovat Hučínův proces, právě argumentací, že se projednávají tak strašně tajné skutečnosti, že to na světlo světa vyjít nesmí. Jen mi tak matně vypluje do paměti pár případů, kdy hodně vysocí představitelé téhle země vykřikovali na tiskovkách příslušná jména a jejich spojení a jejich práci, čímž jmenované a jejich rodiny ohrozili na životě - a stalo se nula celá, nic.

Přitom zástupci veřejnosti chtějí být přítomni procesu s Vladimírem Hučínem právě proto, aby si (nyní již diskutabilní) představitelé justice nemohli za zavřenými dveřmi dělat zcela libovolné věci. Vzhledem k tomu, že například jedním z obvinění je to, že Hučín se měl provinit nelegálním ozbrojováním, přičemž šlo o zbraně, na které měl ovšem naprosto legální povolení, jsou obavy veřejnosti zcela na místě.

Běžnou praxí bývá, že veřejnost je z projednávání vyloučena jen na dobu, kdy jsou předkládány ony - řekněme - tajné materiály. Onen proces v Přerově byl však zapovězen veřejnosti celý.

Celé to nějak nevoní. Jde o příběh, případ člověka, který možná používá hraniční metody pro zjištění objektivních skutečností. Nicméně v podobě, v jaké je ta kauza nyní, to vypadá, že je mu spíše jedním z formálně nezávislých pilířů demokracie účelově bráněno v tom, aby svými zjištěními náhodou nerozkolísal i další zdánlivě nezávislé pilíře. Veřejnost by měla důsledně trvat na zpřístupnění co největších pasáží soudní pře Vladimíra Hučína.

(www.rozhlas.cz)



Zpátky