Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2004


Myladu mít nebudete

Matěj Stropnický

Je to krásná a potřebná práce, říká žena, která povoluje a zakazuje jména. Třem lidem denně, jedenácti stovkám ročně naše úřady oficiálně zabrání zvolit si jméno podle svého přání � ať už pro sebe či pro své dítě. Další stovky či tisíce svůj původní záměr raději vzdají při prvním nárazu na úřední dozor a ani se nedostanou do statistik. Ty se ostatně nevedou nijak úzkostlivě � i citovaná čísla jsou jen odhadem ženy, která v Česku nad jmény vládne.

Mírný, bohužel

�Arlett tady nemám,� klepe ve vinohradské porodnici na seznam zdejších povolených jmen sestra registrující nové občánky do knihy narozených. �Takže vám ji nemohu zapsat. Musíte žádat o povolení.� Stejně to vidí i na matrice. �Arlett? Ať hledám, jak hledám, není tu,� říká šéfka matričního oddělení pro třetí pražský obvod Marie Soukupová po studiu státem uznaných jmen. �Obraťte se na doktorku Knappovou, která rozhoduje o sporných jménech pro celou republiku. Jen ona vám může pomoci.�

Zaměstnankyně Ústavu pro jazyk český, lingvistka Miloslava Knappová úřaduje u sebe doma na Kubánském náměstí v Praze. Do telefonu přísným a nesmlouvavým hlasem hned upozorní, že má málo času, že je jediná a že by potřebovala posilu. Žádný jiný odborník na povolování jmen dětí u nás ale není. Žádosti vyřizuje telefonicky nebo nejraději poštou. �Mezi klienty je mnoho přistěhovalců, často neumějí hláskovat, ani psát latinkou, ale sem je pouštět nechci,� říká Knappová.

Svou kancelář ale zájemci popíše s chutí: �Mám obrovskou knihovnu. Jsou to samé slovníky se jmény, mám jich sto padesát ze všech možných zemí světa,� říká žena, které se jména a jejich povolování či zamítání už dávno staly koníčkem. Když ona řekne NE, jméno nelze použít. �Je to krásná práce,� říká paní Knappová. �A potřebná: musíme přece hlídat, aby lidé nekazili svým dětem život nějakými nehoráznými výmysly.�

Současný zákon umožňuje rodičům dát svému dítěti jakékoli jméno, které lze ze slovníků paní Knappové doložit jako jméno někde existující. Když je najít nelze, má žadatel smůlu. �Arlett je v pořádku, mám ji tu. Ale před chvílí volala paní, která chtěla jméno Mylada a tvrdila, že to je opravdové staročeské jméno. Já jsem to ale nikde nenašla,� říká paní Knappová. �A takové případy mám i tři denně. Ale lidé si většinou dají říci � než bych jim měla vydat záporný posudek, raději dítě pojmenují jinak. Ostatně náš zákon je v tomto velmi mírný, bohužel.�

Pro rodiče, kteří po zaplacení poplatku šest set korun za odbornou slovníkovou �rešerši� nedostanou od paní Knappové souhlas, se nabízejí v podstatě dvě možnosti: soudit se o svou svobodu jména buď s ministerstvem spravedlnosti (coby nadřízeným orgánem soudních znalců), nebo s ministerstvem vnitra (nadřízeným matrik). Tak daleko se ale podle Marie Masaříkové z tiskového odboru ministerstva vnitra žádný spor o jméno ještě nedostal. Jinými slovy: nikdo z každoročních jedenácti stovek odmítnutých zatím nešel se státem do pře, která by prověřila, proč a jakým právem si tady úřady osobují nárok omezovat lidi v tak privátní věci, jako je výběr jména.

Neprojdou

�Musíme chránit děti před neuváženými rodiči, kteří si nezvyklým pojmenováním svých potomků řeší bůhvíjaké vlastní komplexy,� říká lingvistka Knappová. Na žádný příklad �nezvyklého pojmenování� ze své praxe z posledních pěti let si však nedokáže vzpomenout. Jiný důvod pro regulaci nevidí ani ministerstvo: �Je to ochrana dítěte před mnohdy neuváženou volbou jména rodiči, která mu může v budoucnu značně znepříjemnit život,� říká mluvčí Masaříková.

Pohled do jedné z tváří české svobody a důvěry má jednoduchý konec: pokud zdejší rodiče odmítnou státní dozor a trvají třeba na své Myladě, pak jim reálně hrozí, že matrika dítě odmítne (ačkoli je takový postup v rozporu se zákonem) zapsat do rodného listu a list nevydá. Neexistence rodného listu je pak pobídkou pro sociální pracovnice, aby novorozence � jako se nedávno stalo v případě proslulé Půlnoční bouře � odtrhly od rodičů a daly do ústavu. Protože �znepříjemňovat dětem život�, to český stát nedovolí prostě nikomu.

(Respekt)



Zpátky