Listopad 2004

Vražda Stěpana Bandery

Petruška Šustrová

Před pětačtyřiceti lety, 15. října 1959, čekal Bogdan Stašinskij ve vestibulu obytného domu v mnichovské Zeppelinstrasse na Stěpana Banderu. Bandera byl vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů a byl to člověk, kterého v Kremlu obzvlášť nenáviděli.

Jakmile Bandera vstoupil do potemnělého vestibulu, Stašinskij stiskl dvojici kovových trubek podivného zařízení a vystříkl mu do tváře několik krychlových centimetrů kyanidu. Účinek byl - jak slibovali v laboratoři KGB - okamžitý: Bandera vdechl jed, zastavilo se mu srdce a on padl mrtev k zemi. Vrah polkl kapsli protijedu a nerušeně odešel. Vydal se z Mnichova do Berlína, ale po cestě byl odvolán do Moskvy. Velitel KGB ho vyznamenal Řádem rudého praporu za "splnění důležitého vládního úkolu".

Mám tohle téma připravené už několik měsíců; říkala jsem si, že nesmím kolem 15. října zapomenout napsat o téhle zapomenuté vraždě. Před několika měsíci jsem totiž v televizi viděla film o banderovcích, který jako by z oka vypadl jednomu filmu z mého dětství. Ten se jmenoval Akce B. Vlastně jsem na něj úplně zapomněla, až ten televizní "dokument" z cyklu Osudové okamžiky mi ho znovu vybavil v mysli. Byl totiž laděný naprosto stejně: ukrajinští nacionalisté z něj vycházeli jako zločinci prvního řádu.

Jistě, nebyli to žádní andělé, ovšem ozbrojené oddíly, které bojují ve válce, těžko lze zobrazovat s křídly. I mnozí vojáci pravidelné armády se ve válce často chovají tak, že by na to raději na zbytek života zapomněli. Přesto si ale myslím, že už by bylo na čase, abychom pohádku o zlých banderovcích a hodných rudoarmějcích pustili z hlavy. Za co bojovali ukrajinští nacionalisté? Nechtěli být součástí Sovětského svazu, pokládali svou vlast za okupovanou zemi a toužili po nezávislé Ukrajině. Podobný motiv byl ovšem pro komunistickou školu i média zločinný sám o sobě, natožpak když se našli lidé, kterým nestačilo o nezávislé Ukrajině snít doma pod peřinou, a bojovali za ni se zbraní v ruce.

Nechci hodnotit Stěpana Banderu; jen se chci přimluvit, abychom si uvědomili, kolik předsudků, polopravd a propagandistických nesmyslů nosíme v hlavě. Mohli - ba museli - jsme se učit, že banderovci byli zločinci. Nesměli jsme se ale dozvědět, že zločinci seděli na Lubjance a v Kremlu. Není už čas tuto nerovnováhu a zjevně nepravdivý výklad historie poopravit? Nedělám si ale iluze. Lidé, kteří pokládají bratry Mašíny za vrahy, budou mít těžko pochopení pro nerovný boj Ukrajinců za svobodu a nezávislost vlasti.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)