Listopad 2004

Ohněm i mečem

David Svoboda

Předvolební klání na Ukrajině nabírá obrátky. „Do příštího roku hledím s obavami,“ svěřil se novinářům ukrajinský prezident Leonid Kučma loni v prosinci. „Všichni se shodují, že prezidentské volby 2004 budou ty nejšpinavější ze všech,“ dodal na vysvětlenou. Přestože pohádkový motiv boje dobra se zlem působí v politické terminologii poněkud nepatřičně, prakticky nikdo nezpochybňuje, že klání o prezidentský úřad, k němuž v druhé největší zemi Evropy dojde 31. října, jej bude v lecčems připomínat.

Věk Kučmy

Která strana z tohoto souboje vyjde vítězně, zůstává i necelý měsíc před jeho začátkem prakticky nepředpověditelné. Jisté však je, že Leonid Kučma už do prezidentského křesla neusedne. Po deseti letech klesla jeho popularita natolik, že se rozhodl uvolnit místo nové tváři a do souboje o nejvyšší funkci za svůj tábor vyslal stávajícího premiéra Viktora Janukovyče. Svým způsobem tak v novodobých dějinách Ukrajiny končí jedna éra. A řekněme rovnou, že to byla éra, na niž bude historie sotva vzpomínat v dobrém.

Doba, po niž stál Kučma v čele země, se totiž kromě snížení horentní inflace už nemůže pochlubit ničím jiným než ekonomickou stagnací, neprůhlednými privatizačními kroky a všudypřítomnou korupcí. Na denním pořádku byly také záhadné autonehody prezidentových politických oponentů, mezi nimiž vyniká smrtelná havárie legendárního disidenta Vjačeslava Čornovila, a mizení nepohodlných novinářů v čele s Heorhijem Gongadzem. Daleko od břehů civilizované pevniny zaneslo Ukrajinu i Kučmovo trhovecké lavírování mezi Západem a Ruskem s cílem těžit z obou a nezodpovídat se nikomu a také jeho vášeň pro manipulaci s volebními výsledky.

Ukrajinští demokraté, kteří sázejí na předáka opoziční Naší Ukrajiny Viktora Juščenka, proto teď doufají, že se jim po deseti letech snad už konečně podaří otočit se k nevalné éře zády a ukotvit zemi pevně v západních strukturách. Taková vidina se však nijak nezamlouvá oligarchickým klientům „kučmokracie“, a rádi by proto prostřednictvím vítězství Viktora Janukovyče uhájili status quo a s ním i své krky. Není proto divu, že se na předvolební Ukrajině začínají „dít věci“.

Prorocký povzdech

V rozporu s nedávným projevem, v němž Kučma nabádal budoucího vítěze k pokračování v dosavadním kurzu, je bezmála 69 % Ukrajinců přesvědčeno o nutnosti radikální změny. Schopnému technologovi moci, jakým Kučma je, musela být převažující nálada v zemi známa již na sklonku loňského roku. Jeho citovaný povzdech nad volební „špínou“ byl tak zároveň trefným proroctvím věcí příštích. Vzhledem ke Kučmovým metodám politického boje dodejme, že předem naplněným.

Málokdo se proto asi divil, když počátkem srpna na veřejnost pronikla zpráva o existenci „temnyku“, tajné instrukci, jíž vláda úkolovala televize zkresleně informovat o Juščenkových shromážděních. Vůbec už pak nepřekvapilo, když ve stejné době začala mít řada novin nakloněných Juščenkovi potíže se sháněním tiskáren nebo když daňové úřady zmrazily bankovní konta společnosti Mega-Plus, jež vydává opoziční Večerní zprávy.

Vládní ofenzíva proti „nespolehlivým“ médiím se pak nevyhnula ani televizním vysílačům. Kvůli „nedořešeným finančním problémům“ a „technickým potížím“ bylo například v Užhorodu a Dnipropetrovsku pozastaveno vysílání Kanálu 5, nakloněného opozici. Pouhý měsíc po zahájení předvolební kampaně tak mohl Juščenkův štáb zaslat Ústřední volební komisi stížnost poukazující na 73 porušení volebního zákona.

Dostihy na šikmé ploše

A to byl pouze začátek. Zanedlouho totiž propukl požár v redakci opozičního lvovského deníku Postup, ze kterého Juščenko obratem obvinil vládu. Ta na to však odpověděla po svém: dvacátého srpna otřásly troješčynskou tržnicí v Kyjevě dvě exploze, které zranily patnáct osob, z toho jednu smrtelně. Po týdnu vyšetřování policie oznámila, že dva z podezřelých měli u sebe členské legitimace Ukrajinské lidové strany, jež je součástí Juščenkova bloku Naše Ukrajina, a rovněž letáky na podporu Juščenkova vítězství. V policejní zprávě zároveň stálo, že výbuchy měly ovlivnit politickou situaci a vytvořit „sociální napětí“ mezi voliči. Zástupci Juščenkova týmu to však označili za plánovanou provokaci a stranické legitimace nalezené u údajných pachatelů za podvrh.

Obecně se soudilo, že tím nevybíravý souboj dosáhl svého maxima. Druhý zářijový týden však Viktor Juščenko nečekaně zmizel z veřejné scény a šéf jeho předvolebního týmu to vysvětlil šokujícím oznámením, že se opoziční vůdce zotavuje z akutní otravy. Lékaři na vídeňské klinice Rudolfinerhaus, kam byl Juščenko převezen, konstatovali otravu z „chemických látek, které se obvykle nenacházejí v potravinách, „Na opozičním shromáždění, kam Juščenko dorazil bezprostředně po svém návratu z Rakouska, se mohla veřejnost přesvědčit, že tentokrát nešlo o nafouknutou bublinu – viditelně ztrhaný demokratický favorit měl částečně znehybněnou tvář a při projevu si musel vypomáhat kapesníkem proti nadměrnému vylučování slin.

Navzdory obecnému přesvědčení, že šlo o cílený útok vedený z nejvyšších míst, zůstává celá záležitost nevyjasněná. Nicméně podezření veřejnosti budí již odezva Kučmova tábora: 195 centimetrů vysoký premiér Janukovyč se při své propagační cestě v Ivano-Frankivsku okázale zhroutil před zraky přihlížejícího davu poté, co jej zasáhlo syrové vejce do prsou. Ještě téhož dne pak obvinil z útoku příznivce svých oponentů. Řeč však již nebyla o syrovém vejci, ale – v rozporu s televizními záběry – „o několika těžkých předmětech“.

Komu se nakonec podaří z čím dál ostřejší politické řeže vyjít vítězně, není zatím zřejmé. Průzkumy sice předpovídají Juščenkovi v prvním kole zisk 34 % hlasů a tím i 7% náskok před Kučmovým chráněncem Janukovičem. Současně ovšem téměř polovina elektorátu vyjádřila obavy, že volby budou zfalšovány ve prospěch vládní garnitury. A Kučmovy dosavadní praktiky dávají tušit, že to nejsou obavy nijak neopodstatněné.

(Respekt)