Listopad 2004

Copak po Beslanu všichni podlehnete Putinově propagandě?

Filip Turek

Nesouhlasím s jedním z hlavních článků minulého čísla Respektu Co se změní po Beslanu (Respekt č. 38/2004,), který se věnoval tragédii v Osetii a odhadu dalšího vývoje v Čečensku. Už jen těsné propojení těchto dvou témat vypadá, jako by bylo přímo nadiktované Putinem. O tom, kdo vraždil děti v Beslanu, zatím nic moc nevíme, zejména kvůli mlžení nebo neschopnosti ruských úřadů. Autor článku Josef Pazderka ale už má jasno, že nyní „Čečensko může na samostatnost zapomenout“.

Samozřejmě, že může, a dokonce musí! Ale ne kvůli beslanské tragédii, nýbrž kvůli ruskému imperialismu, který tuto zemičku sužuje s jednou přestávkou už deset let válkou a terorem tak tvrdým, jaký si stěží dokážeme představit. Příkladem budiž údaj ruské organizace Memorial, že v posledních dvou letech mizel v Čečensku beze stopy průměrně stejný počet lidí – 43 z každých 10 000 obyvatel, jako v nejtvrdších letech Stalinova teroru 1937–38 v Moskvě. Jak je vidět, Federální služba bezpečnosti – FSB, která podle různých zdrojů celou čečenskou válku řídí, si v ničem nezadá se svou předchůdkyní KGB, mimochodem bývalou zaměstnavatelkou prezidenta Putina.

Nejasné okolnosti

Ale zpět k Beslanu. Zatím se objevují pouze mlhavé, sem tam zcela protichůdné informace, kdo by za touto podivnou odpornou událostí mohl skutečně stát. Pan Pazderka ji však bez váhání zařadil do škatulky „islamistického teroru“ a pochopitelně spojil s čečenskými rebely – s ohledem na údajných šest osob čečenské národnosti, které byly mezi teroristy identifikovány. Přesně tuto kombinaci si dnes přeje ruská propaganda, aby mohla svá zvěrstva v Čečensku ospravedlnit bojem proti terorismu. Možná tak chce dát na vědomí i ostatním, zatím méně radikálním ujařmeným národům Kavkazu, do jakého ranku bude mediálně zařazen jejich případný boj za nezávislost. Když jsou viníky podle Josefa Pazderky automaticky Čečeni, případně další Kavkazané spojení s „islámským terorismem“, pak hypotéza, vznesená například bývalým důstojníkem KGB Alexandrem Litviněnkem, že totiž celá událost byla vyprovokována ruskými tajnými službami (zdroj www.thisislondon.co.uk), mu asi připadá jako výplod choré mysli, a proto ani nestojí za zmínku. Nijak ho asi neznepokojuje, že z mlhy, vypouštěné ruskými úřady, se díky novinářům vynořují další a další podezřelé okolnosti.

Co si například můžeme myslet o pokusu agentů ruské tajné služby otrávit novinářku Annu Politkovskou na cestě letadlem do Beslanu, kde se chystala s teroristy vyjednávat, nebo odklidit gruzínskou televizní reportérku jménem Nana Lezhava, která spala 24 hodin potom, co jí byla podána káva v zadržovací cele (zdroj www.mosnews.com). Proč bylo známému ruskému novináři Andreji Babickému znemožněno vůbec nasednout do letadla? Copak není podezřelá skutečnost, že dětem, kterým se podařilo ze školy utéci, agenti v civilu rychle zakrývali ústa před přítomnými novináři a vlekli je do aut?

Proč se (dlužno říci, že jako většina novinářů, kteří píší o Beslanu) nezabývá tím, kdo vlastně je člověk, který jako jediný z „teroristického komanda“ byl zatčen a později i promluvil v ruské televizi? O tomto muži říká Jaromír Štětina v rozhovoru pro Lidové noviny, že byl před třemi lety zajat ruskou armádou a všichni si mysleli, že on i jeho bratr jsou v ruském vězení. Najednou se však oba ocitají ve škole v Beslanu a jeden je chycen a druhý nalezen mrtev. Štětina nevylučuje, že ten mrtvý mohl být zastřelen již předem v ruském vězení a ve škole pak jeho tělo bylo jen pohozeno ruskými agenty. Nejasné je i to, kdy a jak se do školy dostaly výbušniny. Naposledy jsme mohli slyšet prohlášení ruských činitelů, že teroristé přijeli brzy ráno ve dvou až třech autech a výbušniny měli sebou. Jiná hypotéza říká, že výbušniny byly do školy dopraveny již mnohem dříve. Pan Pazderka však píše, že „teroristé si svůj útok zřejmě nerušeně připravovali přes celé léto“! Kde a jak si ho připravovali? To by asi všechny opravdu zajímalo!

Boj s korupcí?

Pazderkova optimisticky znějící informace o vytvoření vyšetřovací komise horní komorou ruského parlamentu by snad měla být doplněna o informaci, že Putin si vybral právě horní komoru, protože její členové nejsou voleni (příznačně až od doby jeho vlády a na jeho někdejší popud), nýbrž jmenováni. Většina jich je mu navíc velice loajální (na rozdíl od nezanedbatelné části dolní komory), což napovídá, že vyšetřování půjde v lepším případě do ztracena, v horším bude přesně zinscenované podle zájmů Putina samého.

Co mne na celém článku zarazilo asi nejvíc, je ale zčásti naivně optimistický, zčásti hrubě zkreslující popis situace v Čečensku a jeho výhled po beslanských událostech. Autor komentáře píše: „Přestože se to v rétorice ruských představitelů minulý týden doslova hemžilo návrhy na radikální řešení, všem muselo být jasné, že takováto politika v dlouhodobé perspektivě selhává.“ Očividně tím chce říci, že nic není tak horké, jak se to uvaří. V Čečensku však je pěkně horko! Podle mne by se spíš dalo říci: „Ačkoli se rétorika ruských představitelů může zdát příliš radikální, všem by mělo být jasné, že realita je už teď ještě mnohem horší, a pokud svět Putinovi nechá volnou ruku, tak po Beslanu to půjde ještě dál, směrem k totální genocidě čečenského národa.“

To, že Putin v Čečensku přitvrdí, a ne že se začne starat o ekonomické pozdvižení, vymýcení korupce a obchodu s drogami (jak doufá pan Pazderka), je snad jasné každému, kdo jen letmo sleduje jeho výroky po Beslanu – varování Američanům, aby se nevměšovali, zatykač na Maschadova s obrovskou sumou vypsanou za jeho dopadení atd. V této souvislosti stojí za zmínku „vtipná“ odpověď jednoho ruského činitele novinářům, kteří se ho ptali na akty pomsty na rodinách identifikovaných beslanských teroristů, které údajně probíhají v Grozném. Řekl, že kdyby se ruští vojáci opravdu mstili rodinám podezřelých teroristů, tak by museli zlikvidovat polovinu Čečenska.

To, že nový čečenský prezident Alu Alchanov „už zahájil vlnu vyhazovů“, nevěští nic dobrého. I kdyby to totiž byla známka boje proti korupci, tak opravdu nevím, zda je lepší mít zkorumpovanou vládu, nebo sice méně úplatnou, ale zato loutkovou vládu řízenou z Kremlu železnou rukou tajné policie. Spíš si ale myslím, že je to známka tvrdého boje o moc, a po tom, co se stalo jeho samozvanému předchůdci Kadyrovovi, bych Alu Alchanovovi nedával příliš velké šance na dlouhý život v nové funkci.

Co je třeba změnit

Nemyslím si, že největšími problémy Čečenska jsou „ekonomická nestabilita, všudypřítomná korupce a zpronevěry státních peněz, pašování narkotik či ilegální prodej zbraní“, jak píše Josef Pazderka, nýbrž koncentrační tábory, zatýkání, unášení a mučení civilistů, teror armády a tajné policie proti civilnímu obyvatelstvu. A to je třeba změnit především.

(Respekt)