Listopad 2004

Události od 20. září 2004 do 16. října 2004

Bohumil Doležal

Denní komentáře politologa Bohumila Doležala k událostem v České republice i ve světě podle českého denního tisku. Komentáře se vztahují jen ke dnům, kdy v ČR vycházejí hlavní deníky.

Pondělí 20. září

ČSSD hodlá ve vládě prosadit zvýšení platů učitelů, a to případně i silou: dojde na pěstní zápas? Upřímně řečeno zprávě nerozumím, protože se zvýšením souhlasí i KDU-ČSL a US-DEU, jak by taky ne, kde o populistickou záležitost, učitele má česká veřejnost, zvlášť po půlstoletí ruské nadvlády, raději než policajty a vojáky. Zajímá mne, jak nás učitelé ubrání, až začne na našem území operovat Al Kajdá. Nicméně budiž, učitelé si přidání zaslouží, jejich platy jsou stále skandálně nízké. Spor je zjevně o tom, kde na to vzít peníze. Peníze totiž nejsou (na rozdíl od mnoha lidí nepovažuji zvýšení platů bezpečnostních složek za neúměrné). Dá se očekávat, že Gross bude pokračovat v dobré tradici „utahování opasků“.

Mám opravdu smůlu. Ukázalo se, že informace práva o tom, jak Pavel Telička získal vysoké místo v týmu předsedy EK Barrosa, je kachnou. Škoda! Bylo to tak pravděpodobné a Právu se spravedlivě řečeno jen málokdy stává, že zveřejní kachnu. Navíc jsem přesvědčen, že pan Telička si v EU svou lukrativní příležitost najde. Vsadil bych se.

Volby v Sasku a Braniborsku skončily dosti neblaze. Tratily tradiční německé strany (nejen SPD, ale výrazně i CDU), získala hnědá a rudá stoka. Zita Senková v MfD tu rudou velkoryse přehlíží, naše mladá levice trpí částečnou barvoslepostí. Na rudohnědém nástupu v bývalé Dederonii má nepochybně kromě sociálních problémů podíl i neúspěch Schröderova appeasementu vůči východním sousedům (Polsko, ČR) a panický strach (západo)německé demokratické pravice před vším, co souvisí se slovem národ. To je dosti zvrácená hrůza z vlastní minulosti: cožpak se jí Němci mohou zbavit jenom tím, že se rozpustí v Evropě? Mezi pojmem národ a jménem Hitler není žádné rovnítko!

Mladá fronta Dnes otiskla mimořádně srandovní záznamy rozhovorů, v nichž se fotbaloví bafuňáři navzájem korumpují. Texty vyzývají k tomu, aby byly zdramatizovány, nejlépe formou oratoria či opery. Když jsem byl malé děcko, rodiče mne nutili chodit do Sokola. Z nářadí, na němž se cvičilo, jsem měl podobnou hrůzu jako ve středověku delikvent z mučících nástrojů. Kotoul přes švédskou bednu považuji dodnes za mimořádně bolestivý způsob sebevraždy. Proto mi připadalo neupřímné, že se zastánci tohoto mučení dětí navzájem oslovovali „bratře“. Dnes se, jak se zdá, situace normalizovala: dnešní oficiální oslovení zní „vole“.

Lékaři vyzývají politiky: zdražte pití!, píše MfD. Oslovuji politiky: opovažte se! Proč by tak lahodný nápoj jako pivo měl být dražší než různá odporná žaludek leptající lepidla. Kdybych měl víc čtenářů, vyhlásil bych akci „Za levné pivo“ a organizoval bych demonstrace. V čem se liší dnešní stát, který hodlá utrácet peníze na to, aby občany ochránil od alkoholu, který milují, protože ho to pak přijde levněji, od bolševického státu, který chtěl občany chránit před nevhodnými myšlenkami a nevhodným chováním. Navíc se obávám, že až se zvládne alkohol, přijde na řadu sexuální život (je nepochybně taky nezdravý). Starých lidí jako já se to sice až tak nedotkne, ale těch mladých je mi líto. Už vidím, jak jsou svatební místnosti v celé republice opatřeny obrovskými nápisy: „souložení způsobuje rakovinu!“

Články Luboše Palaty čtu vždycky po částech, abych šetřil své zdraví. Ten poslední v LN stojí za to: navrhuje, aby se Češi vzdali svého nároku na reparace od Německa (představuje si pan Palata opravdu, že kdokoli na světě kromě Putina, a ten je teď ve velké rejži, by byl ochoten podpořit tak nestvůrně nestoudný požadavek?) a Němci se za to zaváží odškodnit své vyhnané, protože jak známo za všechno může jen Hitler. Pan Palata je dokonce tak konciliantní, že by šel ještě dál, a souhlasil by se symbolickým gestem, financovaným česko-německým fondem (který jak známo z devíti desetin vydržují Němci, takže by to vyšlo nastejno). Strašné.

Úterý 21. září

Včera proběhla naším tiskem zpráva, že se moskevské policii podařilo zadržet muže, který převážel v autě solidní náklad výbušnin včetně rozbušky. Muž pak údajně během výslechu zemřel na infarkt. Protože na podobné zprávy ze země, kde zítra už znamená včera, jsme za posledních skoro sto let zvyklí, jistě nikoho nepřekvapilo, když se nyní vyjevilo, že dotyčný byl ve skutečnosti při výslechu umlácen. Novinka je, že to tak brzy prasklo, přece jen se Rusko změnilo k lepšímu. Postup ruské policie je mimo jiné nesmyslný, třeba se od toho člověka třeba mohli ještě leccos zajímavého dozvědět.

Zatímco ve vládě zuří bitva o to, kdo a co má uspořit (ministr Kühnl byl v té věci dokonce za prezidentem Klausem jako za vrchním velitelem, českých ozbrojených sil, upřímně řečeno, nedivím se mu, u nás se už od první Klausovy vlády armáda považuje za nepotřebný luxus, ubrání nás svižná huba a neviditelná ruka trhu), lékaři hrozí stávkou, pokud nedostanou přidáno ještě víc než policisté (v LOKu nejsou žádní troškaři, chtějí trojnásobek průměrné mzdy, tj. 51 000,- Kč na osobu). Jinak uspořádají týden před krajskými volbami stávku. Licitace s platy a boj o úspory jsou spojité nádoby, zdá se, že premiér Gross a předseda KDU-ČSL Kalousek rozjeli jakousi řetězovou reakci. Podaří se ji zarazit?

Poslanci Mládek (ČSSD) a Dolejš (KSČM) odkoupili „krávu č. 23“, umístěnou na náměstí Kinských v upomínku na ruský tank, který tam strašil od roku 1945 až do doby po listopadovém převratu jako symbol ruského panství nad touto zemí. Oba se domnívají, že kráva č. 23 výrazně znevažovala památku padlých sovětských vojáků. Žádní sovětští vojáci ve skutečnosti neexistovali, jen ruští, slovo sovětský je nestydatý zastírací manévr. Oba tvrdí, že nás Rusové přišli osvobodit: nikoli, přišli nás připojit ke svému impériu (i když řadoví ruští vojáci na mýtus o osvobození asi věřili a těžko jim to mít za zlé). „Národ, který si neváží svých dějin, ztrácí naději i na dobrou budoucnost.“ Zlatá slova, národ, který strpí, aby Gottwaldovy děti a fierlingovci nestydatě překrucovali naše poválečné dějiny, si může léta 1945-1989 klidně zopakovat. Mládek s Dostálem hřímají proti „pomalému přepisování dějin, ve kterém se z agresorů stávají oběti a z hrdinů zločinci“, přesně takové přepisování provozovali dělali komunisté po celou dobu své vlády. Protestoval bych, kdyby někdo situoval krávu na pohřebiště padlých ruských vojáků. Nikoli však, když stojí na místě pomníku, oslavujícího ruský imperialismus.

Středa 22. září

Odborářský boss Dušek chystá další stávku na železnici. Tentokrát se mu nelíbí plány, podle nichž mají být České dráhy přeměněny z akciové společnosti na holding. Vznikly prý v důsledku toho, že ministerstvo dopravy zcela ovládla KDU-ČSL (čtyři z pěti nejvyšších představitelů ministerstva jsou členy této strany). Drzost pana Duška se dotýká oblak. Co je proboha odborům do toho, jaké pozice na kterém ministerstvu má jaká strana?

Friedrich Christian Flick, vnuk podnikatele, který vyráběl zbraně pro Hitlera a byl po válce odsouzen v Norimberku, dal Berlínskému muzeu na sedm let k dispozici svou sbírku moderního umění a se zlou se potázal. Je za to v Německu ostře kritizován, protože si ji prý pořídil díky dědictví po svém dědovi. Pan Flick (viděl jsem záběry v televizi, je to zhruba člověk mého věku, ne-li starší) vůbec nijak neodpovídá za to, co dělal jeho předek, a peníze nepochybně zdědil legálně. Nekupuje za ně kalašnikovy a nášlapné miny, ale umělecká díla. Německé hysterické flagelantství nezná mezí, a až se, jako každá hysterie, změní ve svůj zrcadlový opak (úspěch NDP v Sasku může leccos signalizovat), bude u nás zase horko.

Alexandr Mitrofanov píše v dnešním Právu: „Musíme tvrdě čelit antidemokratické zášti, kterou někteří ostalgici překypují. S těmi, kteří nešíří zlobu, máme ale žít v jedné společnosti a neplýtvat energií na různá odhalování, kdo kdy zpíval na festivalech politické písně a má tu drzost zpívat i dnes, tentokrát pro ČSSD. Společnost, která se snaží tvářit, že její minulost byla jedním velkým omylem, není totiž zdravá.“ Drzost není v tom, že zpívali na festivalech politické písně a nyní na mítinzích ČSSD, nýbrž v tom, že na obojím zpívali (a zpívají) z prodejnosti. Kdyby dnes zpívali na mítincích ČSSD z přesvědčení, dalo by se to vzít pozitivně tak, že svou minulou prodejnost překonali (byli tehdy ostatně vydíráni). Dnes je nikdo nevydírá. Mohou zpívat pro toho, kdo je jim názorově blízký, a pokud jim není názorově blízký nikdo, mohou zpívat jen tak.

Miloš Zeman vydává Paměti. Budou se jmenovat „Jak jsem se v politice mýlil“. Ve skutečnosti to bude, jak se zdá, pamflet proti zrádcům a odpadlíkům, v nichž se pan expremiér zmýlil: zejména proti Špidlovi a velezrádci Grossovi, který podle Zemana nejprve podrazil jeho, pak Špidlu a nakonec Teličku. Smutný konec zkrachovalého nadutce. Nezbývá mu než psát žlučovité traktáty proti těm, co s ním úspěšně vymetli.

KDU-ČSL, vědoma si svého slabého postavení ve vládě, odmávala rozpočtové úspory ve svých resortech s tím, že se na půdě rozpočtového výboru PS, jemuž kraluje předseda strany Kalousek, pokusí prosadit úpravy, jež jí budou vyhovovat. Kalousek není až tak vázán rozhodnutím vlády, není jejím členem, a jak se ukazuje, ví proč. KDU-ČSL je tradičně a právem obávaný koaliční partner.

Premiér Gross a ministryně Buzková se vzdali svých poslaneckých mandátů, učiní tak ještě ministři Palas, Urban a Emmerová. Sobotka, Škromach a Dostál dostali výjimku. Proč asi? Nesouvisí to nějak s tím, kdo by místo nich zasedl v PS? Např. Dostála by údajně vystřídala jedna z nejobávanějších sociálně demokratických kverulantek.

Vláda USA se soudí s americkými výrobci cigaret. Obviňuje je, že půl století obelhávali veřejnost tím, že zatajovali souvislost mezi kuřáctvím a výskytem rakoviny. Při vší úctě k vládě USA, co je to za nestvůrnou blbost? Souvislost mezi kuřáctvím a rakovinou a její propagace je věc lékařů, ne výrobců cigaret. Tato souvislost byla před půl stoletím známa stejně dobře jako dnes i v komunistickém Československu, natož pak v USA. Doporučoval bych, aby česká vláda (nejlépe by se k tomu hodil ministr…, ale proboha, zavázal jsem se, že o něm budu mluvit jen v dobrém, takže jako bych neřekl nic) zažalovala křesťanské církve, že již dva tisíce let šíří falešné zvěsti o nesmrtelnosti lidské duše. Tím by vládu USA ještě o fous trumfla.

Čtvrtek 23. září

V průzkumu veřejného mínění, který provedl STEM, si sociální demokracie polepšila skoro o 3% a dostala se před KSČM, která naopak skoro 4 procenta ztratila. Vedoucí pozici si přes jistý úbytek preferencí suverénně drží ODS. Výsledky by se neměly přeceňovat, přesuny jsou malé, víceméně mezi komunisty a sociálními demokraty (obě strany jsou spojité nádoby, to není dobré vysvědčení pro ČSSD). Souvisí s tím, že změna znamená pro voliče naději, která může být rychle zklamána. Naděje zvíci tří procent není nic moc. Zároveň se Gross propadl na druhé místo v popularitě, předsedům vlády se zpravidla na žebříčcích popularity nedaří, protože za všechno můžou. Vzestup Pavla Dostála je dán sympatiemi veřejnosti k jeho osobnímu neštěstí. K tématu se nejspíš ještě vrátíme.

PS neschválila zrušení 14. platů pro politiky a uvalila na sebe hněv odborářů. Jeden z odborářských předáků opět připomněl slova Olivera Cromwella, když rozháněl parlament, oblíbený citát všech českých polovzdělanců počínaje Milošem Zemanem. Jeho základem je oblíbená česká teorie kolektivní viny, vždyť zdaleka ne všichni poslanci návrh bojkotovali.

Kancléř Schröder prohlásil v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung návrhy vyhnaných Němců za právně nepodložené. O tom přece nemůže rozhodnout představitel exekutivy! Může nanejvýš říci, že si myslí, že jsou právně nepodložené. Odmítl zároveň požadavek předsedkyně BdV Steinbachové na vnitroněmecké odškodnění, tady má asi kancléř pravdu, proč by Německo mělo někoho odškodňovat, když na vyhnání nenese žádnou vinu. A proč se vůbec všechno musí odškodňovat, to, co je dnes myslitelné a smysluplné, je pokorná a upřímná omluva někdejších vyhánějících a nějaké symbolické gesto. Kancléř zároveň odmítl rezoluci polského Sejmu, v té věci plným právem. Nulové řešení, které navrhuje, je ovšem dosažitelné jen na základě domluvy s poškozenými státy a s vyhnanými Němci.

Saddámův osobní lékař, prý hodlá přesídlit do Norska, je to uznávaný plastický chirurg a bude tam prý rovnat nosy. Jde zjevně o tiskovou chybu, místo „rovnat“ má být „řezat“.

Španělský socialistický ministerský předseda Zapatero přišel s plánem na usmíření Západu s muslimy. Zajímavé, k jak dalekosáhlým a pitomým nápadům vede špatné svědomí. Španělsko má podle něho hrát úlohu „mostu mezi Evropou a muslimskou severní Afrikou“. S mosty máme u nás zkušenosti, budoval je dr. Beneš a nedopadlo to dobře. Pan Zapatero uzrál pro bobříka vyčuranosti, bude jeho prvním zahraničním nositelem.

Miloš Zeman přišel na svých internetových stránkách s nápadem, aby napříště předsedu ČSSD volili členové strany v jakémsi plebiscitu. Je to průhledná taktika, tak se stal kdysi Miloš Zeman proti vůli vedení své strany prezidentským kandidátem. Zeman samozřejmě, jako obvykle, nemá vůbec žádné ambice, je to jen jeho politická závěť. Zatímco prostoduší Zemanovi oponenti (Zaorálek) jsou rázně proti, mazaný Škromach upozorňuje, že by nový způsob volby mohl být uplatněn až za dva roky. Je velmi pravděpodobné, že pak po Zemanovi už ani pes neštěkne.

Michal Mocek píše v MfD: „Státy dnes braní rukojmích tvrdě odsuzují. Kdysi je však braly samy. Pro panovníky Franské říše i Svaté říše římské to byl oblíbený prostředek k zajištění klidu na hranicích se Slovany. Pozdější polský král Boleslav Chrabrý tak vyrostl na císařském dvoře, kde jej drželi, aby si pojistili loajalitu jeho otce Měška vůči říši. Ještě ve válkách minulého století používaly státy rukojmí k vynucení poslušnosti místních obyvatel.“ Jak je ta Evropa podle našich eurosocialistů zkažená! Ani v drsném raném středověku ovšem Boleslavu Chrabrému hlavu neuřízli, a že by zlotřilí Evropané někomu v minulém století řezali před kamerami hlavy, mi není známo.

Herec Pierre Brice, který proslul rolí Vinettoua ve zfilmovaných románech Karla Maye, se „přiznal“, že kdysi bojoval v Indočíně a zabil tam, přinejmenším tři Vietnamce, píše rovněž MfD. Rozuměj vietnamské vojáky, případně partyzány (chcete-li diverzanty nebo bandity). Vietnamci se liší od všech ostatních národů tím, že se za žádných okolností nesmějí zabíjet. Představme si, kdyby se na nějakého amerického nebo ruského herce provalilo, že bojoval v druhé světové válce a zabil tam tři Němce! Němci se ovšem, jak se zdá, zabíjet nejenom smějí, ale za určitých okolností přímo musí. Ve skutečnosti se ve válce zabíjí, to je její smutný a nevyhnutelný doprovod.

Pátek 24. září

Poslanec Kořistka nejen dobrovolně postoupil zkoušku na detektoru lži, ale hned si ji taky sám dobrovolně vyhodnotil: dopadlo to výborně, jak zpívá křeček v písni Ivana Mládka. Není nad povolaný úsudek! Policie zatím výsledek nezveřejnila, doufejme, že se s rozhodnutím zákonodárce nebude příliš rozcházet. Jinak ovšem, vzhledem k tomu, že Kořistka zkoušku postoupil a dva další členové schůzky nikoli, se ODS a její předseda dostávají do velmi podivného světla.

Soud odmítl obnovit proces s Jiřím Kajínkem, nebyly údajně předloženy nové důkazy, které by mohly zvrátit původní rozhodnutí, svědkové jsou buď nevěrohodní nebo neřekli nic nového. Tahanice kolem Kajínka jsou laciná bulvární senzace. Proti stěžovateli svědčí už osoba jeho advokáta (nejprve o sobě šířil, že je členem Sudetoněmeckého Landsmanšaftu, pak byl ochoten kandidovat za Sládkovy Republikány, je tedy schopen takřka všeho) i to, že se ho tak napůl zastává pan prezident. V kauze je prý hodně otazníků, žádný ovšem, jak se zdá, není tak veliký, aby Klaus uvažoval o milosti. Dokud nebude prokázán opak, je pro nás pan Kajínek dvojnásobný vrah.

Václav Klaus začíná napodobovat svého slavného předchůdce v úřadu Antonína Novotného: obul se do ČT a její pořad o kauze lehkých topných olejů prohlásil za lživý, skandální, za velkou mediální hříčku. Případ se odehrál v době, kdy byl prezident a čestný předseda ODS (je to podobné jako první tajemník KSČ a prezident ČSSR) českým premiérem. Jeden ze svědků, odsouzený za nájemnou vraždu, obvinil někdejšího ministra financí Kočárníka, že se stýkal s jeho šéfem. Klaus přiznal, že pořad neviděl (Novotný taky většinou nesledoval to, co kritizoval, stejně jako Klaus to neměl zapotřebí, věděl dám všechno nejlíp). Poslanec Langer se pak ve Sněmovně ohradil proti tomu, že ministr Gross žádá přešetření styku politiků s podezřelými podnikateli na základě výpovědi kriminálníka. Výpověď kriminálníka je třeba ověřit, může být pravdivá bez ohledu na kádrový profil svědka.

Únosci v Iráku oznámili, jak píše Právo, „popravu“ (my fundamentalisté říkáme vraždu) dvou italských humanitárních pracovnic. Rodinní příslušníci uneseného Brita škemrají u vrahounů o milost. Není to nic platné, ten člověk je v tuto chvíli už fakticky mrtvý. Nemá smysl se ponižovat, pouze se zdá, že civilisté ze Západu nemají teď v Iráku co dělat. Je tam zapotřebí vojáků.

Rusko zjevně podepíše protokol o emisích, jinak by vzhledem k tomu, že se k němu nepřipojily ani USA, ztratil smysl. Rusové ho ovšem klidně můžou podepsat, stejně jako na konci sedmdesátých let ratifikovali mezinárodní pakty o lidských právech: ani v jednom, ani v druhém případě nechtějí a asi ani nemohou podepsané dodržovat. Hodnota takto a s takovým postranním záměrem učiněného podpisu se ovšem blíží nule.

KSČM, konkrétně místopředseda a poslanec Exner, žádá na ČSSD, aby v některých obvodech podpořila kandidáty KSČM. Pan Exner nedávno naznačil, že je ochoten vypárovat nemocného ministra Dostála v hlasování o rozpočtu. Za to dnes chválí v Právu komunisty Jiří Hanák (víceméně proto, aby mohl sepsout ODS, kterou patologicky nenávidí). Chovají se prý na rozdíl od ODS státotvorně. Není to trochu předčasné?

Karel Steigerwald se v MfD věnuje zpěvákům, podporujícím za honorář ČSSD: „Politici mají populární osoby kolem sebe rádi. Věří, že odlesk té popularity ozáří i je a jejich stranu - a mají asi pravdu. Když se populární osoby neobjeví v jejich blízkosti samy od sebe, zaplatí jim. Pak přijdou. Je zbytečné jim to vyčítat. Prodávají své umění tomu, kdo zaplatí, to není nic nemravného.“ Podle této teorie je „populární osoba“ homo oeconomicus, maximalizující své slasti a minimalizující své strasti. Názory nemá žádné, nemusí je mít, k čemu taky. Pan Steigerwald je ostatně taky populární osoba: byl by ochoten prodávat své umění socanům, kdyby zaplatili?

Slovinští opoziční poslanci demonstrovali na malém kousku chorvatského území, na který si dělá nárok i Slovinsko. Chorvatská policie je zadržela. Nato Slovinsko odvolalo svého velvyslance ze Záhřebu a hodlá Chorvatsku zkomplikovat cestu do EU. Ať už je povaha sporu jakákoli, těžko se zbavit dojmu, že Slovinsko chce z pozice novopečeného člena Unie vydírat Chorvatsko, které zatím zůstalo stranou, a rozhodnout tak ve svůj prospěch jakýsi (zjevně nepatrný) teritoriální spor. Noví členové Unie (Česko, Polsko, i to na první pohled kultivovanější a vyspělejší Slovinsko) jsou jedni za osmnáct a druzí za dvacet bez dvou. Spor dává představu o tom, jak strašnou eruptivní sílu mají konflikty na Balkáně. Mezi Českem Slovenskem byly taky jakési územní spory, ale vyřešily se ve srovnání s tímhle konfliktem přímo idylicky.

Sobota 25. září

Pro zavedení eurozatykače hlasovalo v PS hned několik komunistických poslanců. Je to po ochotě vypárovat nemocného Dostála další výrazný signál komunistické vstřícnosti vůči sociální demokracii. Vnucuje se otázka, co jim za to premiér Gross slíbil. ODS a případně prezident Klaus se ve věci zákona, který považují za protiústavní, chtějí obrátit k ústavnímu soudu. Bude to zajímavý test: podařilo se ho už Klausovi nenápadně ovládnout? Zatím to vypadá, že spíš ne.

OSN se pře o to, jak má do budoucna vypadat Rada bezpečnosti. Přesněji řečeno, zda vedle vítězů druhé světové války smějí mezi stálými členy zasednout i Německo a Japonsko, země sice poražené, ale zato mohutní přispěvatelé do rozpočtu organizace. Zatímco s Německem by se nakonec možná smířilo i Rusko, proti Japonsku má zásadní výhrady Čína: Japonsko se dosud dostatečně nekálo za zločiny svých vojáků na čínském území. Bude to asi chtít nějaké tučné odškodnění. Pak jsou tu velké země jako Brazílie nebo Indie, jejichž postavení v druhé světové válce je o něco obtížněji definované. Dostane se i na ně? Ve skutečnosti jsou nejspíš celá OSN, toto smutné dědictví někdejšího vynuceného spojenectví mezi západními demokraciemi a Stalinovou despocií, i Rada bezpečnosti jako jeho nejvypečenější orgán v zásadě nereformovatelné a tak v Radě Bezpečnosti budou ještě za deset tisíc let zasedat vítězové druhé světové války s právem veta.

O konfliktu mezi Slovinskem a Chorvatskem jsme už psali. Slovinský premiér Anton Rop nyní prohlásil, že Slovinsko nepodpoří vstup Chorvatska do EU. Při vší úctě ke Slovinsku, vypadá to trak, že do EU byl vpašován cípeček Balkánu a ten k nám za sebou postupně vtáhne všechny jeho devastující problémy.

Českými médii se táhne oslavná píseň na Miloše Zemana u příležitosti jeho šedesátin. Ondřej Neff se v LN dojemně vyznává ze svého stesku po velikánovi. Musím přiznat, že na rozdíl od pana Neffa se mi po tom individuu vůbec nestýská. Dostal se na špici vrcholné politiky podobnou sérií nedopatření, jakou se kdysi SSSR zamotal do druhé světové války a nezbylo mu, než ji vyhrát. Lví podíl na Zemanově úspěchu má indolence a chyby Klausovy vládnoucí garnitury. Pozici si po čtyři roky udržel tím, že rozjel nekontrolované zadlužování státu na všech frontách. Jeho chrapounská sprostota byla i na české poměry omračující. Když se na sklonku volebního období stala jeho pozice neudržitelnou, rozhodl se z politiky odejít. Někteří v tom viděli geniální tah, myslím spíš, že to byla lítostivá reakce nevyváženého psychopata: nedocenili jste mne, tak tady to máte. V jednání psychopata racionalitu nenajdeš, podobně se občas nějaká prostitutka rozhodne, že pověsí řemeslo na hřebíček a vstoupí do stavu manželského. V drtivé většině případů to vydrží tak tři neděle, a podobně krátkou dobu to vydržel s politickou abstinencí i Zeman, jenže už bylo pozdě, nedopatřením za sebou spálil všechny mosty. Ve volbě prezidenta sehrál roli kašpárka a jeho šance do budoucna jsou v zásadě nulové. Prostitutka ztratila glanc a kunčafti se už za ní netáhnou. Nezbude jí, než vést z donucení politicky počestný život, tj. objímat na Vysočině stromy. Tolik Miloši Zemanovi k šedesátinám.

Ministr Paroubek chce poskytovat novomanželské půjčky i svobodným do věku 35 let. Lidovečtí svatouši jsou zásadně proti. Argumentují tím, že už tak se 29 dětí ze sta rodí mimo oficiálně uzavřená manželství. Půjčkový teror tedy povede k tomu, aby mladí lidé přijímali častěji svátost stavu manželského. Je to šťastný první krok správným směrem: další bude přísný zákaz předmanželského sexu (stane se trestným činem), a nakonec všechno skončí obnovením inkvizice. Nezbývá než doufat, že by se tato opatření mohla nakonec omezit jen na lidovecké hájemství, jižní Moravu.

Přechod na digitální vysílání a nové zákonné úpravy zřejmě umožní, aby si politické strany zřizovaly vlastní celoplošná rozhlasová a televizní vysílání. Televize je finančně náročná, ale o vlastní rozhlasové stanici už uvažuje KSČM. Bude to zjevně něco jako kdysi za totality rádio Tirana, doufám jen, že hlasatelé budou umět lépe česky. Své zděšení vyjádřil před novináři svatý muž Pravdy a Lásky senátor Mejstřík: „Dokážete si představit, jak touto společností prolezlou komunistickým morem zamává televizní vysílání KSČM?“ Veřejnost je zkažená a nedospělá, hrozí jí, že bude svedena. Je třeba ji chránit. V tomto případě se nabízí osvědčený prostředek, cenzura. I uvažování pana Mejstříka má za konečnou stanici zavedení inkvizice.

Pondělí 27. září

Ministr Škromach připustil, že by sociální demokraté mohli v druhém kole senátních voleb podpořit komunistické kandidáty. Nejednalo by se o plošnou podporu, jen podle okolností. Rujbrová (KSČM) souhlasí, žádá však, aby obě strany ještě před volbami vyjádřily „společný zájem“. Předseda a premiér Gross se tváří, že o ničem neví. Dozví se to až po senátních volbách?

Ve Františkových Lázních byl odhalen pomník císaře Františka Josefa I. Slavnostního aktu se zúčastnil i dr. Otto Habsburg, který zároveň dostal čestné občanství města, a ministr Svoboda. Právo využívá příležitosti a s odvoláním na jakéhosi komunistického poslance z Chebu hecuje: císař (nazývá ho pohrdavě „Franzem Josefem“) byl prý u „českého národa“ „nenáviděnou osobou“. „Byl totiž zastáncem absolutní panovnické moci a odpůrcem všech demokratických snah. Zákony kdysi dokonce označily Habsburky za nežádoucí osoby, zakazovaly je zvát do republiky, stejně jako jejich potomky, podporovat je a jednat s nimi.“ To je ovšem účelová lež. Císař byl všeobecně nenáviděnou osobou až po 28. říjnu 1918, to už se to nosilo. Už na počátku šedesátých let se smířil s přeměnou říše na konstituční monarchii, i když trval na tom, aby si v některých záležitostech (armáda, do jisté míry i zahraniční věci) zachovala autoritativní charakter. Nepatřím k císařovým ctitelům, nejsem zastáncem monarchie a názory dr. Habsburga na palestinskou otázku a iráckou válku mne naplňují bezbřehým zoufalstvím. Na druhou stranu mne upřímně těší, že se tímto způsobem Češi pomalu a tiše smiřují se svou minulostí a v pohledu na ni ubývá bolševické nenávisti (je snad třeba prohlásit zesnulého císaře za neexistujícího od samého počátku a dr. Habsburka odvézt za policejního dozoru na nejbližší hraniční přechod?). A taky se nedivím, že Právo má takový usilovný zájem na tom, aby hladina nenávisti v české společnosti, pokud už nestoupá, aspoň neklesala. Společnost zmítaná nenávistí se snadněji manipuluje, a o to vedení Práva a těm, kteří stojí za ním, jde. Je to promyšlená a účelová strategie. Solidních novinářů, kteří do tohoto plátku píší a dělají těmto záměrům křoví, je mi upřímně líto. Ministr Svoboda opět prokázal, že si aspoň v některých věcech dokáže postavit hlavu a neschovávat se před pseudonacionální hysterií. Mimochodem – Právo už zase vydává svědectví o tom, co cítí (cítil) „národ“. Národ, to jsme my, zní z jeho stránek. Nestydatost až na půdu.

Komunistický europoslanec Remek si za svého asistenta zvolil normalizačního moderátora ČST Morávka, jehož rybí pohled se mi ještě dnes občas zjevuje v hrůzných snech. Člověk by předpokládal, že se takové individuum ukryje se svou ostudou někam do šumavských hvozdů, kde bude počítat jezevce a zajíce. Ve skutečnosti se pan Morávek po převratu živil svou profesí: nejprve dělal mediálního poradce Grebeníčkovi, v r. 2002 řídil volební kampaň KSČM, dnes cestuje do Bruselu s celou rodinou (ve službách europarlamentu budou pracovat i jeho žena a dcera). Komunistům se pouze nepodařilo protlačit ho do Rady ČT (to by byl skutečně vrchol). Co se vlastně stalo po listopadu 1989? Hladina se trochu rozčeřila, ale už je zase klid a starý sajrajt vyplouvá na hladinu. Přejeme panu Morávkovi a jeho rodině v kapitalistické cizině hodně úspěchů.

A do třetice všeho zlého Luboš Palata. V dnešních Lidovkách uveřejnil další ze svých zavilých protiněmeckých výlevů. Praví se v něm mj.: „Poláci totiž svojí rezolucí, která vznesla požadavek na válečné reparace, i připravovanou hromadnou žalobou Poláků vyhnaných v roce 1939 z Gdyně nacisty, dostali kancléře Schrödera do kouta.

A Německo ustupuje. Schröder nejen zopakoval, že vyhnance v jejich žalobách nepodpoří. Včera dokonce oznámil, že obě vlády vytvoří společný právní tým, který žaloby u mezinárodních soudů rozcupuje. Ale aby to bylo fér, měl by se Berlín zavázat, že když Spolková republika a Polsko soudy prohrají, Německo to zaplatí.“ Na Schrödera, tu mrchu německou, platí jedině přísnost, soudí tedy pan Palata. Je to jakýsi opožděný return názorů Theodora Mommsena. Přiletěl jakoby z přelomu devatenáctého a dvacátého století a schytal to tentokrát mírotvorce Schröder, který se tolik snaží, aby vyšel vstříc českým a polským nacionálům. Čím víc se snaží, tím víc dostává do kožichu. Možná, že si nakonec řekne: appeasement se ani dnes nevyplácí.

K Zemanovým šedesátinám poslal jubilantovi blahopřejný vzkaz i předseda PS Zaorálek: „Přeji Miloši Zemanovi mnoho úspěšných let při objímání stromů na Vysočině.“ To je dokonalé, k této gratulaci se mohu s klidným svědomím připojit.

Známý boleslavolog a bývalý politický komentátor Klausových Lidovek Dušan Třeštík uvedl v rozhovoru pro LN, že kníže Boleslav usilovně argumentoval svatostí svého bratra (kterého dal sám zavraždit a zjevně se na vraždě podílel), aby se mu podařilo získat pro Prahu arcibiskupství. Zakládající Boleslavova role tedy netkví jen ve zřízení českého státu, ale v položení základního kamene k pověstné české vychcanosti. Zakládající čin to byl neobyčejně mohutný, kdyby tenkrát vycházely Události, udělili bychom mu za to velebobra. (Odtud zřejmě i bytostný nával sympatií pana Třeštíka k českému knížeti).

Středa 29. září

Policie znovu otevřela kauzu lehkých topných olejů, a to přes rozhořčený výpad prezidenta Klause. Zdá se, že jde o jakési měření sil. Ministr Bublan prohlásil, že v době, kdy se podvody dály, chyběla politické vůle věc vyšetřovat. To je dost drsné obvinění, týká se Klause osobně a Klaus na to asi bude muset nějak reagovat.

Dvě unesené italské humanitární pracovnice byly propuštěny. Premiér Berlusconi boduje. Jenže – kolik Itálie za unesené zaplatila? Mluví se o milionu dolarů. To bude stačit na pár vydařených atentátů se stovkami mrtvých. Civilisté zjevně nemají v Iráku co dělat.

Lenka Kadeřávková informuje v Právu o svatováclavské pouti a jen tak na okraj poznamenává, že Boleslav „nesouhlasil s Václavovou smířlivou politikou“. Odkud to ví? Zdá se, že své vědomosti čerpá z vykutáleného divadelního kusu stalinisty Milana Jariše Boleslav I. A pak že stalinistická díla u nás neznají ani fajnšmekři!

Sněmovna přehlasovala Senát a schválila novelu zákona o politických stranách, podle níž mohou strany mít rozhlasové a televizní vysílání. Stanovisko Senátu neúspěšně obhajoval jeden z praporečníků Pravdy a Lásky senátor Mejstřík. Kromě obav o morální zdraví a dospělost české společnosti (je postkomunistická a dosud nedospěla k tomu, aby se dokázala vyrovnat s komunistickou propagandou v rozhlase a televizi) prohlásil, že se vysíláním porušuje ústavní princip svobodné soutěže politických stran, protože vysílání si budou moci dovolit jen nejbohatší strany. Na tomto argumentu něco je, především však jsou rozhlasové a televizní stanice politických stran an sich nesmysl a jejich sledovanost bude mizivá.

Kancléř Schröder a polský premiér Belka se dohodli, že vytvoří společnou skupinu právních expertů, kteří budou vystupovat proti restitučním snahám některých vyhnaných Němců. Prý pro ně neexistuje právní prostor a nemají právní základnu. O tom by snad měl rozhodnout nezávislý soud, proč se do toho plete exekutiva? S tím, že pro majetkové restituce neexistuje politický prostor, souhlasím a není jistě důvod, proč by to nemohli oba premiéři říci, ale řeči o neexistujícím právním prostoru jsou ovlivňováním soudů ze strany vládní moci a nedobrým precedentem i pro jiné věci. Kromě toho to nebude Schröderovi moc platné, aspoň soudě podle dalšího nenávistného textu Luboše Palaty v LN: odškodnění by měli prý vyhnaným vyplatit Němci (Proč? Vyhnali je snad oni?), a to i v případě sudetských Němců: „Až kancléř přijede za pár dní do Prahy, asi nám také nabídne své právníky. Měli bychom to s díky odmítnout a poradit kancléři, ať si nároky sudetských Němců vyřeší doma, nejlépe novým zákonem v Bundestagu. A my Češi že potom blahosklonně zvážíme, zda Německu přece jen neodpustíme nikdy nezaplacené reparace za okupaci.“ Hrozně by mne zajímalo, přes jakou mezinárodní instituci má ČR se svými nároky předstoupit, a odkud očekává podporu. Nebo snad pan Palata chce, aby ČR vymohla na Německu vyplacení reparací sama svou pověstnou hrubou vojenskou silou? Pan Palata je ostatně pilným čtenářem Událostí, napsal nám dopis, vrátíme se k němu.

Předseda KDU-ČSL Kalousek a jeho stranický kolega Talíř hodlají v PS předložit návrh, aby zvýšení platů pro bezpečnostní složky bylo odloženo o dva roky. US-DEU, a jak se zdá, i ODS návrh podpoří. Komunisté se zatím nevyjádřili. Nakonec návrh projde společným hlasováním KSČM a ČSSD a komunisté u policajtů zabodují.

Předseda dolní komory rakouského parlamentu Andreas Khol musí doma čelit kritice opozičních poslanců, protože se rozhodl pro účast na nedělním blahořečení císaře Karla ve Vatikánu. Nemám nic proti císaři Karlovi, kromě toho, že se mu nepochybně dobrou vůli skončit s válkou a postavit monarchii na spravedlivější základy nepodařilo uvést ve skutek. Asi to ani nešlo. Blahořečení je obřad, který považuji za interní záležitost katolické církve, a protože se u nás stalo zvykem dělat z katolíků kopací míč, udělám pouze to, že se k němu vůbec nebudu vyjadřovat, ač k tomu mám tisíc chutí. Snad by měl pan Khol dát najevo, že tam jede jako soukromá osoba, případně jako věřící, pak by to bylo srozumitelné.

Sto předních evropských politiků (většinou vysloužilých) a intelektuálů se obrátilo na evropské politiky nevysloužilé s tím, aby se snažili „přispět k demokratickému Rusku“: „Západní vůdci musí uznat, že jejich současná strategie vůči Rusku selhává. Naší politice se nepodařilo přispět k demokratickému Rusku, které jsme si přáli a které si lid této obrovské země po všem utrpení zaslouží. Nyní je ta pravá chvíle, abychom si znovu rozmysleli, jaký postoj k Putinovu Rusku zaujmeme. Měli bychom se zcela jasně postavit na stranu demokratických sil v Rusku. V této kritické historické chvíli, kdy Západ prosazuje přechod k demokracii po celém světě včetně oblasti Středního východu, považujeme za nevyhnutelné, abychom na jednání Moskvy nepohlíželi jinak, abychom nevytvářeli dvojí standardy demokracie v zemích, které leží východně od Evropy. Musíme mluvit pravdu o tom, co se děje v Rusku.“ K demokratickému Rusku musí především přispět Rusové, a pokud nebudou chtít, nikdo zvnějšku jim demokracii do Ruska nenacpe. To, že Západ prosazuje přechod k demokracii po celém světě včetně Středního východu je chyba Západu (demokracie roste dlouho a pomalu a na místě je zdrženlivost; Američané museli v Iráku zasáhnout, ale tím, že si – ovšemže pod tlakem obecného mínění – vytkli za cíl demokratizaci této divoké a zaostalé země, velmi si zkomplikovali svou nutnou a oprávněnou akci). Je nepochybné, že Putin poněkud vyčuraně, jak je v zemi zvykem, využívá vnitřních problémů, zejména čečenského terorismu, k centralizaci státu, omezení svobody a upevnění své osobní moci. Je stejně nepochybné, že bez upevnění ústřední moci by Rusku hrozil rozvrat. Věc je velmi složitá, najít vyvážený politický postoj nelehké, chce to pořádně znát ruské poměry a odhadnout, co prosazovat je ze strany Západu realistické. Jinak se nadělá víc škody než užitku. Prohlášení „sta osobností“ je ovšem okázalý pšouk, který žádnou škodu nadělat nemůže: jen na sebe na Západě zase jednou trochu upozorní ti, kterým hrozí, že se na ně jinak zapomene.

Čtvrtek 30. září

Václav Klaus dává dnes v Právu další lekci zabedněné české veřejnosti. Vysvětluje nám, že Turecko nevstupuje do Evropy, ale do Evropské unie. Toho jsme si opravdu nevšimli. Oblíbená debatní finta: vymyslet si blbinu a pak ji okázale potřít.

K petici proti Putinovi se čelní čeští politici vyjadřují dosti opatrně. Náměstek ministra zahraničí prohlásil: „„Náš postoj k Rusku je po Beslanu výrazně solidární. Hodnotit kroky a opatření prezidenta Putina je z hlediska diplomacie předčasné.“ To je rozumné a střízlivé stanovisko. Místopředseda ODS Nečas právem říká, že je skeptický k politickému dopadu podobných akcí. Nejde ani o věc samu o sobě příliš kontroverzní, ani o něco, z čeho by vyplývaly nějaké konkrétní politické důsledky. Jejím smyslem není upozornit na problém, ale pomocí problému zviditelnit signatáře.

Unesený Brit naříká na záběrech pořízených teroristy: „Tony Blaire, prosím vás, zachraňte mne. Prosím vás o život, mějte slitování. Tony Blair lže. S nikým nevyjednává. Můj život pro něj nic neznamená. Chci domů. Prosím Vás, pane Blaire, nenechte mne tady.“ Věcně vzato, větu: „Prosím vás o život, mějte slitování“ by měl správně adresovat svým únoscům a ne britskému premiérovi. Jenže dobře ví, že by prosba nepadla na úrodnou půdu. Pohled na to, jak se ponižuje člověk polomrtvý strachem, není příliš povzbudivý. Odsuzovat si ho netroufám, musel bych si být jistý, že bych se na jeho místě choval jinak. Jedno se ale snad dá říci: jeho slovům je třeba připisovat stejnou váhu jako přiznáním obviněných ze stalinských procesů.

Předseda ODS si stěžuje, že jej policie odposlouchává už od jeho nástupu do funkce. Za normálních okolností by si člověk řekl, že je to obehraná písnička (ostatně nechápu, proč to těmhle někdejším technickým úředníkům normalizační éry tolik vadí, já si na to dávno zvykl). Jenomže teď policie zadržela Topolánkova tajemníka a dalšího účastníka schůzky s Kořistkou (zjevně předpokládají, že pobyt v nehostinné cépézetce (cela předběžného zadržení - pozn. red. CS-magazínu), případně ve vyšetřovací vazbě ostravské bonvivány patřičně nalomí a dají se do zpěvu). Zároveň se rozjíždí obnovené vyšetřování kauzy lehkých topných olejů, které se zprostředkovaně dotýká prezidenta a čestného předsedy ODS. Těžko se ubránit podezření, že oba případy mají politické pozadí.

Pátek 1. října

Tématem dne je zadržení pánů Dalíka a Večerka, jež policie obvinila z toho, že se pokusili uplatit poslance Kořistku. Kauza ztratila něco na dramatičnosti tím, že státní zástupce nedal souhlas k tomu, aby oba byli vzati do vazby. Zřejmě se ho mj. dotklo, že ho policie v té věci obešla, ale jeho rozhodnutí je z toho, co se dosud o věci ví, nepochybně správné. Obávám se, že v záležitosti není ani jedna strana nevinně. Pan Topolánek se dopustil v nejmenším případě (totiž pokud naletěl jakési intrice) velké neopatrnosti. Že by to, co říká pan Kořistka, bylo úplně vycucané z prstu, je nepředstavitelné, výsledek testu na detektoru lži (který nota bene další dva účastníci schůzky odmítli) musí aspoň něco málo vypovídat. Pokud jde o samotného pana Kořistku a jeho angažmá připomíná to celé silně kauzu Olovo. Není jasné, proč Kořistka vůbec na schůzku chodil, proč po první vyslovené nabídce okamžitě neodešel, proč o věci neinformovala oficiálně na tiskovce US-DEU, ale oklikou pan Kořistka, navíc s tím, že všechno vyklopil novináři, ale zároveň ho zapřísahal, aby o tom za žádných okolností nemluvil (!). Nechce se mi věřit, že by šéf ODS, pokud by chtěl poslance Kořistku podobnou cestou získat, to udělal tak pitomě. Zároveň ale nemohu uvěřit tomu, že by šlo o promyšlené policejní tažení vládní koalice s cílem poškodit před volbami ODS. To by to snad taky nedělali tak pitomě (jedním z hlavních důkazů prý je výpověď paní Kořistkové o tom, s čím se jí po schůzce s Dalíkem a Večerkem svěřil její choť!). Řeči potentátů ODS o „grosstapu“ jsou poněkud hysterické a nechutné. Nejspíš se celá věc tak nějak semlela, oběma zúčastněným stranám se podařilo předvést se z té horší stránky, ODS vyjde z aféry trochu poškozena (už proto, že do senátních a krajských voleb aféra určitě nebude uzavřena), ale hlavně a především, skeptické veřejnosti se dostává další přesvědčivý argument, že politika je svinstvo. Netřeba snad zdůrazňovat, že argumenty tohoto druhu nahrávají komunistům.

Mnohaletá stálice Práva Jan Kovařík zveřejnil rozhovor se známým českým šovinistou Václavem Pavlíčkem. Ten opět nezklamal: dští oheň a síru na „české spolupracovníky landsmanšaftu a přehodnocovače dějin“, naříká si, že jeho nezvolení do koordinační rady Česko-německého diskusního fóra způsobily „některé kruhy české zahraniční politiky“, ale i “vlivné osoby – signatáři různých petic, např. Smíření a Cestou smíření, kteří hledají cestu k dohodě s předáky Landsmanšaftu“ (to je zajímavé, ten člověk není schopen ani uvést přesná jména petic). Pokud jde o kancelář SdL v Praze, měl by ji stát zakázat, protože je v rozporu s integritou České republiky (některé kruhy zahraniční politiky a další vlivné osoby by asi měl stát zase zavřít, to ovšem pan Pavlíček přímo nežádá - zatím). Kromě toho pan Pavlíček slušně řečeno mluví nepravdy – spolkový kancléř Kohl např. podle něho prohlásil, že o nárocích vysídlenců se bude dál jednat. Jenže Kohl pouze řekl, že majetkové problémy nejsou česko-německou deklarací uzavřené, pochopitelně, demokratický stát nemůže zakázat svým, občanům vznášet majetkoprávní nároky. Celkový dojem z rozhovoru je ubohý – Pavlíček si netroufl nikoho ze zrádců národa jmenovat, spokojuje se temnými náznaky, stejně jako to dělali komunisté v šedesátých letech minulého století, když jim teklo do bot.

Poslankyně ODS a stínová ministryně práce a sociálních věcí Páralová kritizuje nový zákon o zaměstnanosti, zakazující zaměstnavatelům, aby se ptali uchazeček o zaměstnání, zda jsou vdané a mají děti. Logicky namítá, že zaměstnavatel, kterému na tom bude záležet, zaměstná jen ty, o nichž bude z jiných zdrojů vědět, jak na tom jsou. Kdyby byli chtěli být tvůrci zákona důstojní, měli by trvat na tom, aby zaměstnavatel nevěděl, zda přijímá muže nebo ženu. Dalo by se to zařídit tak, že by uchazeč byl při přijímacím řízení zavřen v bedně a jeho hlas by byl uměle deformován. Z takového antidiskriminačního zařízení by nepochybně měla světice evropského feminismu Anna Diamantopuluová (jejíž prapor nyní přejímá Vladimír Špidla: určitě není náhoda, že jméno Špidla je v češtině dle vnějších znaků femininum!) velkou radost.

Michal Mocek otiskl v Mladé frontě Dnes velmi pěkný a zajímavý článek o přírodních pohromách, způsobených v prehistorii lidstva dopady velkých meteoritů. Doufáme, že pan Mocek se do budoucna tohoto žánru přidrží a přejeme mu mnoho dalších úspěchů.

Sobota 2. října

Okresní státní zástupce, který zamítl návrh policie posadit pány Dalíka a Večerka za katr , tak učinil „po dohodě“ za svého podřízeného, jenž měl věc zjevně na starosti. Jakkoli rozhodnutí je nepochybně velmi rozumné, cesta k němu asi vzbudí podezření o různých neformálních řídících centrech, které se v operaci uplatňují. Ta záležitost je od začátku do konce fatálně zpackaná. KSČM už se orientuje: zatímco ještě včera měl místopředseda Dolejš cukání solidarizovat se s ČSSD, dnes už je „nad věcí“: chce věřit, že při zatýkání i propouštění nehrály roli politické důvody. (Chce, chce, ale nejde mu to).

Podle ministra Škromacha policie, soudy a státní zástupci jednají tak, jak mají, a proto byli Dalík s Večerkem nejprve zadrženi a pak propuštěni. Soudy v té věci zatím nehrály žádnou roli, státní zastupitelství je z obliga, ale kdyby policie jednala tak, jak má, buď by dnes Dalík s Večerkem bručeli, nebo by je nikdy nebyli zadrželi.

Oba potenciální delikventi jsou lidé poněkud rozmazlení. Stěžují si na cépézetky v Kongresové, že tam museli stát u zdi s rukama za zády, dostali jídlo, které se nedalo jíst, smrdělo to tam a byla tam špína. Jako člověk s jistou kriminální zkušeností z let 1988-89 musím konstatovat, že hoši jsou trochu zpovykaní. Seděl jsem v Kongresové dvakrát, jednou čtyři dny (v srpnu 1989), jednou, pokud se dobře pamatuji, necelé dva (v říjnu 1989). Jídlo celkem šlo (ve věznici Ruzyně tenkrát ovšem vařili o něco lépe), nevěřím, že by se od té doby bylo nějak výrazně zhoršilo. Pravda, restauraci hotelu Imperiál se tamější kuchyně patrně nevyrovná. Špíny tam bývalo méně než v Ruzyni. To, že je člověk zavřený s kriminálníkem, je podstatně příjemnější, než tam být čtyři dny úplně sám. Na druhé straně nechápu, proč policie nasazuje lidem, u nichž není nejmenší nebezpečí, že by se pokusili uprchnout, čistě z psychologických důvodů pouta a vůbec je takovýmhle zbytečným způsobem buzeruje. StB byla koncem osmdesátých let poněkud ohleduplnější, např. pouta mi nenasadili nikdy, ač „zadržen“ jsem byl nesčíslněkrát.

ODS je teď na koni. Žádá exemplární potrestání policistů a policejního prezidenta (nejlepší by byl pořádný výprask) a vyvození politické zodpovědnosti vůči ministru Bublanovi a Grossovi. Trvá na „grosstapu“, ačkoli vůbec není jasné, jakou roli v celé věci sehrál premiér. Místopředseda Nečas urážlivě popsal policisty, kteří zatýkali Dalíka, jako „muže s vizáží ukrajinských mafiánů“, ačkoli ti lidé nepochybně jen plnili rozkaz a za svou vizáž mohou stejně málo jako pan Nečas za tu svou.

Česká papírová média jásají: Kerry vyhrál první debatu s Bushem! Na závěry je trochu brzo, Bush stále vede v preferencích asi o šest procent, a zkrátka, uvidí se.

Podle CVVM důvěra vládě stoupla proti červnu (kdy byl ještě premiérem Špidla) o devět procent: z 26% na 35%. Velký důvod k jásotu to není, protože ještě v květnu měla tatáž Špidlova vláda důvěru 36%. Je to tedy jen výraz jakéhosi očekávání: definitivní závěry o stoupající důvěře bude možné udělat teprve tehdy, když se důvěra na těch 36% aspoň ustálí.

Podle Pavla Kohouta v dnešním Právu „po druhé světové válce vítězní spojenci pochopili, že (Německo) musí být především přivedeno k tomu, aby se vrátilo ke svým hlavním ctnostem – k píli a pořádku – které by však tentokrát sloužily dobru. Představa, jak Rusové, praví mistři v tomto oboru, vedou Německo k píli a pořádku, je opravdu neodolatelná. Ostatně stopy této výchovy jsou v bývalé Dederonii patrné dodnes skoro na každém kroku.

Dr. Rath se staví ostře proti privatizaci krajských nemocnic. Je to svým způsobem logické: ČLK může být mohutnou monopolní nátlakovou organizací jen tenkrát, když jako základnu bude mít v podstatě monopolní socialistické zdravotnictví, postavené na výlučně státních nemocnicích.

Všechny velké noviny se dnes opět zabývají blahořečením císaře Karla. Nedovedu pochopit, proč kolem tak poměrně bezvýznamné osoby, na jejímž hodnocení se v podstatě shodnou Miloslav Martínek v Právu s tím, co píše Mladá fronta Dnes (se závěry obou článků v zásadě souhlasím) a kolem aktu, který je vnitřní záležitostí katolické církve, je takový rozruch. Bojíme se snad, že nám opět povládnou Habsburkové? Řekl bych, že takový Usáma bin Ládin je podstatně reálnější nebezpečí.

Pondělí 4. října

Na Řípu zřejmě od pradávna vládne atmosféra příznivá pro věštby: jen tak se dá vysvětlit, že tam premiér Gross vystoupil s optimistickým, avšak nejspíš poněkud předčasným tvrzením: ČSSD se prý už uzdravila. Ve skutečnosti strana zůstává skoro stejně rozpolcenou jako za Špidly, pouze její nový předseda se snaží ze všech sil neprozradit, ke které frakci tíhne. Možná že to ani sám neví, respektive se ještě nerozhodl. Možná, že se bude rozhodovat ad hoc a držet obě křídla v nejistotě. ČSSD však musí taky dělat nějakou jednoznačnou vládní politiku a je otázka, zda je to za těchto okolností vůbec možné. Na Řípu, této posvátné hoře českého národa, je zřejmě i pro předsedu ČSSD a premiéra (velmi civilní profese) snadné dostat se do extáze. Gross vyhlásil, že jeho cílem je získat v senátních volbách 20 mandátů místo devíti. To je trochu neopatrné.

Stínový ministr vnitra ODS viní náměstka policejního prezidenta a šéfa policejního útvaru pro odhalování korupce z nátlaku na svědkyně Froňkovou a Ondříškovou. Bohužel neuvedl, v čem nepřípustný nátlak spočívá. Souvisí snad nějak s profesí obou dam, o níž jsme se zatím nic nedozvěděli (nejsou to snad nedej Pánbůh taky lobbistky)? Že policii mohou poskytnout velmi cenné, i když nepřímé svědectví, je zjevné. Že na ně policie bude asi tlačit, je taky zjevné. Zbývá otázka, zda přitom nepřekročí limity, dané zákonem. Stalo se to?

Do Prahy přiletí dnes na krátkou návštěvu spolkový kancléř Schröder. Údajně by na přetřes mohlo přijít i odškodnění příslušníků německé národnosti v ČR. Premiér Gross by takové gesto považoval za „předčasné“. Řekl totiž nedávno ve Vídni: „Má-li mít gesto hlubokou hodnotu, musí být přijatelné pro širokou veřejnost, a to se zatím nestalo“. Problém je, že čeští občané německé národnosti jsou dodnes znerovnoprávněni vůči ostatním občanům ČR. To je stav pro demokratický stát neudržitelný a čelný politik má povinnost o tom veřejnost jako o správné věci přesvědčit. Současně má povinnost tuto nerovnost napravit bez ohledu, zda je přijatelná pro širokou veřejnost nebo ne, protože jinak v demokratickém právním státě nežijeme.

Úterý 5. října

České zpravodajské služby došly k závěru, že útok na vůz našeho velvyslance v Iráku byl cíleným útokem na Českou republiku. V každém případě je to lepší, než kdyby se pana Klepetka zmocnili a uřízli mu hlavu. Terorističtí bossové jsou zřejmě realisté a počítají s tím, že v případě Česka bude jako první vážné varování stačit pár kulek do opancéřovaného automobilu.

Pod dojmem kauzy Kořistka vyhlašuje ODS mobilizaci proti ČSSD. Sociální demokraté prý vytvářejí policejní stát a vracejí ČR před listopad 1989. Ve skutečnosti směr policejní stát a návrat před Listopad nastoupily všechny relevantní české politické strany: ČSSD, ODS a komunisté, když se shodli na agresivním nacionalismu odvozeným z dob, kdy řečeno slovy Klementa Gottwalda národní a demokratická revoluce přerůstala v socialistickou (viz husákovsky jednomyslné přijetí prohlášení PS k Benešovým dekretům nebo svatořečení dr. Beneše tamtéž, viz spolupráce s komunisty kde to jde, od volby prezidenta po volby do Senátu). Na trendu, před nímž nyní ODS hystericky varuje, už dávno spolupracují Foldyna, Laštůvka a Koudelka s Topolánkem, Nečasem a Zahradilem, jen během té spolupráce ještě solidárně zkoušejí jeden s druhým vyběhnout. A ti ostatní (KDU-ČSL, US-DEU, demokratická část ČSSD, pokud vůbec nějaká je) se bojí jen škytnout.

Policie si postěžovala nejvyšší státní zástupkyni Benešové, že ostravský okresní státní zástupce Bláha neinformoval včas vyšetřovatele o svých záměrech zamítnout jejich návrh na vzetí Dalíka a Kořistky do vazby. Nebyli by je zbytečně převáželi vrtulníkem do Ostravy. Dělá to dojem, jakoby to všechno bylo domluveno jinak a Bláha jim udělal čáru přes rozpočet. Benešová kupodivu dala najevo jisté pochopení pro stěžovatele. Taková praxe prý poškozuje prestiž státního zastupitelství (mám z věci přesně opačný dojem). Navíc prý Bláha rozhodl bez důkladné znalosti vyšetřovacího spisu. Vyvinul se z kriminální kauzy opravdu čistě mocenský politický spor, který rozdělil i státní zastupitelství na dva nesmiřitelné tábory?

Spolkový kancléř Schröder napadl novináře BBC, že mu v Praze na tiskové konferenci položil otázku anglicky: jsme v Praze, ne v Londýně, a je třeba mluvit buď německy, nebo česky. Novinář se z nepochopitelných důvodů nezvedl a neodešel, nýbrž zeptal se česky. Schröder, který nepochybně neumí česky ani ň, ho pak za jeho češtinu pochválil. Drzost pana Schrödera se dotýká oblak. Angličtina je v celém světě uznávaným mezinárodním dorozumívacím prostředkem. Může se jí mluvit i v Praze: chce nám snad německý spolkový kancléř nadekretovat, že kromě češtiny tu smíme mluvit už jen německy? To už tu jednou bylo! Kancléř si chtěl nepochybně u českého publika populisticky šplhnout, ale neudělal to moc šikovně: výsledek je, mírně řečeno, „kontraproduktivní“.

ČLK volá po novelizaci zákona, předepisujícího lékařům, pro výkon profese čistý trestní rejstřík (nejen soudní zákaz vykonávat lékařské povolání). Má pravdu, bylo by to nesmyslné kádrování: pokud by se mělo zavést, tak pro všechna povolání (proč by měli být zrovna lékaři vystaveni nesmyslné diskriminaci). Když požadavek rozšíříme úplně na všechny, vyplyne jasně, jaká je to blbina.

Pan poslanec Jičínský se vyslovuje pro návrh ODS na volbu prezidenta (dvoukolově, do druhého kola postupují všichni co dostanou aspoň 12,5% hlasů, v druhém kole vítězí ten, co dostane nejvíc). Jako doklad, proč by byla taková úprava potřebná, uvádí prekérní situaci, do níž se dostal, když se kdysi jako volič musel rozhodovat mezi Tigridem a Václavem Bendou, přičemž nechtěl volit ani jednoho z nich. Pan poslanec by byl zkrátka, jak to odpovídá jeho letoře, jako třetího do mariáše potřeboval nějakého rudocha.

Agentura OSN pro podporu a práci na Blízkém východě zaměstnává na palestinském území i členy organizace Hamas. Její šéf Hansen prohlásil, že jde o politickou organizaci, že ne všichni členové jsou radikálové, a že agentura nedělá politické síto a nechce nikoho vylučovat kvůli jeho politickým názorům. Proti výrokům pana Hansena se ohradil nejen Izrael, ale i Kanada. A shodou okolností se zároveň izraelské armádě podařilo pořídit letecké záběry, na nichž palestinští zaměstnanci agentury nakládají do vozidel označených UN rakety. Vykutálenou to organizaci upekli kdysi Roosevelt se Stalinem! A evropští mírotvorci typu pana Hansena ji teď dovádějí ke dokonalosti.

Výtvarník Černý není hoden toho, aby vytvořil památník Druhého odboje. Rozhodla o tom jednomyslně Rada obecního zastupitelstva Prahy 1 (starosta je ODS, viz výše o návratu před listopad 1989) na návrh „Bojovníků za svobodu“. Černý se provinil „povrchní a zkreslenou znalostí novodobé historie a mylnými představami o odboji a jeho významu pro současnost“. Zkrátka propadl u zkoušky. Ve skutečnosti mu převrácené ředkvičky ze Svazu bojovníků (navrch bílí, uvnitř rudí) nemohou odpustit, že odpověděl na dotaz novin „Nedělní svět“, zda mu nevadí, že mezi těmi, jimž buduje památník, jsou i komunisté, slovy: „mrtvý komunista – dobrý komunista“. Výrok neoplývá duchaplností, pan Černý si ho v této podobě mohl odpustit (měl spíš poukázat na to, že komunisté nebojovali za svobodu, ale za stalinskou nesvobodu, a že on jako autor věnuje pomník těm, kterým o svobodu opravdu šlo). Nicméně Bojovníci si netroufli zastat se přímo komunistů a obvinili výtvarníka z heretických názorů na počet padlých odbojářů. Podle zdejšího standardně nestydatého ponětí jsou do něho započítány i oběti holocaustu, které z velké části nebyli odbojáři, ale oběti (bylo mezi nimi např. spousta dětí) a z nichž veliká část byli podle dikce Benešových dekretů Němci. Poté, co vypadl pan Černý, přijde na řadu pan Preclík, který v soutěži zaujal druhé místo. Pokud má pan Preclík kapku cti v těle, vzdá se pochybné šance, která se mu takto nabízí.

Středa 6. října

Írán vyrábí rakety, kterými může zasáhnout Izrael, ale už i část Evropy a nejspíš i Moskvu. Není jasné, zda mohou nést nukleární, chemické či biologické hlavice (nejsem odborník, ale proč by nemohly, aspoň ty dvě poslední?), navíc bývalý prezident Rafsandžání prohlásil, že jak se dá tušit, co nejdřív budou schopni dolet ještě zvýšit. Není příliš pravděpodobné, že by Írán sám rakety použil (hrozba odvetou, jež postihne něco tak identifikovatelného a zasažitelného, jako je stát, bude jistě ještě dnes účinná), ale může je poskytnout někomu docela neidentifikovatelnému. V té souvislosti se mi maně vybavuje rozhořčení, s jakým čeští kryptokomunisté reagovali na možnost, že by na našem území byla umístěna část amerického systému protiraketové obrany. Do USA ty rakety hned tak nedostřelí, ale už v současné době jsou schopny doletět k východním hranicím Slovenska.

Prezident Klaus přijal delegaci Romského parlamentu. Jednal s nimi jako tatíček, problém je v tom, že podle vládního zmocněnce pro lidská práva Jařaba nejde o žádný reprezentativní orgán romské komunity. Nepochybuji o tom, že pan Jařab ví, o čem mluví. Přitom si tito lidé vyhrazují právo spolupodílet se na statistice a sčítání Romů v ČR. Otázka legitimity romských organizací je velký problém, ta komunita není vůbec schopna se aspoň v základních věcech politicky zformovat jako celek.

Vláda (totiž ČSSD v podstatě s podporou US-DEU) navrhla rozšířit novomanželské půjčky i na nesezdané páry s dětmi a samoživitele. Návrh je rozumný a oprávněný, proti jsou ovšem svatouškovští fundamentalisté z KDU-ČSL: podpora až po svatbě! Zároveň KDU-ČSL kritizuje to, že se ČSSD zdráhá přenechat financování středních škol krajům (nejspíš právem) a hysterickou předbvolební kampaň vytýká nejen ODS, ale i ČSSD (Gross rozdával na Řípu košťata, nemělo jít o distribuci dopravních prostředků přátelům a hlavně přítelkyním pro nějakou následnou napodobeninu filipojakubské noci, ale o symbol toho, že z radnic je třeba vymést opozici). Nápad z košťaty je nejapný, ale poměrně nevinný. KDU-ČSL se v rámci koalice po svém zvyku polehounku emancipuje a vytváří si startovací plochu pro případný přeskok na druhou stranu barikády.

ODS kritizoval též severočeský vůdce ČSSD Foldyna. Prý jsou v ní i bývalí vyšetřovatelé Veřejné bezpečnosti a kandidáti KSČ. Nechápu, proč by lidé, kteří za starého režimu působili jako kriminalisté, měli být jen kvůli tomu a bez dalšího nějak politicky perzekvováni. A další problém je v tom, že zatímco v ODS jsou komunisté bývalí, komunismem zajisté poznamenaní, pan Foldyna a jemu podobní jsou v srdci komunisty (nacionálními, jak se sluší a patří) dodnes.

Zdá se, že bitva o to, zda půjdou Večerek a Dalík bručet, ještě neskončila, přenesla se jen na teritorium státních zastupitelství. Postup okresního zastupitelství nyní prošetřuje nadřízené krajské. Problém je rovněž, že Kořistka sdělil vyšetřovatelům, že předsedu US-DEU Němce 16. srpna informoval o pokusu uplácení, ale teď oba dva tvrdí, že o tom nemluvili. Němec by se dostal do prekérní situace, jako ministr spravedlnosti neoznámil takový dosti závažný trestný čin policii. Snad se hoši měli lépe domluvit, jejich věrohodnosti ubývá jako sněhu na Kilimandžáru. Také vyšlo najevo, že jedna z dam, které se zúčastnily 29. července večeře v ostravském hotelu, Šárka Froňková, je majitelkou agentury, jež poskytuje své služby mj. i nadaci Duhová energie, spadající pod ČEZ (tedy nikoli lobbistkou, aspoň ne v tom smyslu, jak jsme se mylně domnívali). Její ředitelkou je bývalá mluvčí Stanislava Grosse Gabriela Bartíková. A ta právě nyní smlouvu s agenturou Froňkové vypověděla. Prý pro nekvalitní práci. Celá kauza se začíná čím dál tím víc podobat kauze Olovo či případu vraždícího Srby. Paní Froňková s ní navíc nemá věcně vůbec nic společného.

Výtvarník Černý, kterému radnice v Praze 1 odňala zakázku na pomník Druhého odboje, měl mimo jiné v inkriminovaném rozhovoru (viz včerejší zápis v naší rubrice) prohlásit: "Patnáct let poté, kdy jsme si mysleli, že komunistické svině skončily, začínají mít větší a větší moc." To je jistě pravda, nechápu, proč se ale podjal úkolu dělat pomník fakticky pro tzv. Svaz bojovníků za svobodu, což je jen překabátěný komunistický „Svaz protifašistických bojovníků“. Nesmí se divit, když pak ¨mluvčí této vykutálené organizace prohlásí: „Jeho vyjádření je neslučitelné s odkazem odboje“, dodejme s odkazem odboje v jejich pojetí. Na obranu Svazu a radnice (je v rukou ODS), přispěchal v Mladé frontě Dnes pan Steigerwald s tvrzením, že pan Preclík je rovněž horlivý antikomunista. Pak nechápu, proč fakticky pro Svaz (který zjevně o zakázce rozhoduje) chce pracovat. Z glosy je zjevné, že panu Steigerwaldovi vadí na Černém jeho vazby na Pravdu a Lásku, dále by nepochybně chtěl podpořit ODS a kromě toho už mnohokrát prokázal svůj nacionalismus, který se Svazem protifašistických bojovníků za svobodu ladí. Nejnovější dějiny tohoto svazu jsou ostatně pěkným dokladem kapitalistické transformace v pojetí ODS a její novinářské lobby.

Jaroslav Kučera napsal dnes do MfD o žebříčku nejúspěšnějších knih a připomněl mi tak rest z minula. Bible se ve zmíněné čtenářské anketě MfD umístila na třetím místě za Harry Potterem a Pánem prstenů, za ní následuje Saturnin. Problém není v třetím místě Bible, ale v tom, že Bible do takové ankety nepatří, jenže dnes už to u nás nikdo necítí.

Lidové noviny přinesly včera zprávu o tom, že podle navrhované novely ústavy má mít prezident právo nejen jmenovat, ale i odvolávat ústavní soudce a soudce nejvyššího soudu (a též guvernéra a viceguvernéra ČNB). Ukázalo se, že informace je nepřesná, jde jen o předsedu a místopředsedy ÚS a NS. To nic nemění na skutečnosti, že by šlo o nehorázný zásah do ústavních pravomocí prezidenta ve smyslu jejich enormního posílení. Dal by Klausovi možnost získat zcela nepatřičný vliv ve všech třech institucích. Naštěstí výsledný efekt bude zjevně jen v tom, že dodatek, vpašovaný patrně poslanci ODS, způsobí, že novela, jež by jinak prošla (omezuje mj. imunitu poslanců), spadne pod stůl. Jiří Přibáň píše v Lidových novinách: „Jistě nebude nikdo podezřívat prezidenta této země, ať je jím kdokoli, že by chtěl z naší republiky vytvořit autoritářský stát a libovolně zasahovat do personálního vedení nejvyšších soudních orgánů.“ Já se hrdě hlásím k tomu, že bych každého českého prezidenta, který by přistoupil na podobnou úpravu, ze snahy vytvořit autoritativní stát a zasahovat do personálního vedení nejvyšších soudních orgánů podezíral, a Václava Klause tuplem.

Čtvrtek 7. října

V Liberci proběhla první sociálně demokratická show, na níž se podílelo především panoptikum pana Janečka. Přítomen byl i český premiér, který se činí. Při písni „Mám rád vůni tvý kůže“ se prý dokonce neudržel. Co to má znamenat? Na pódiu sklízel úspěchy s tím, s čím sklízí úspěchy každý český populista, totiž s vzbuzováním českých nacionálních mindráků: „Celý náš národ se nemusí bát budoucnosti, svědčí o tom všechny měřitelné údaje. Také pan předseda Evropské komise mi v úterý v Bruselu říkal, že někdy té skepsi, která z naší země vychází, nerozumí, a že to, co nám Čechům chybí, je sebevědomí.“ Jsme malí, slabí – dosti těchto řečí! Jak jsme o tom ostatně hovořili před válkou s panem okresním hejtmanem. V souvislosti s koncertem zabodovala i jedna z účinkujících, totiž nestorka české pop-music Helena Vondráčková. Novinářům řekla, že to nedělá ze sympatie k ČSSD, volit bude úplně jinou stranu, chce jen stabilitu pro tuto zemi. Když před časem zpívala Lucie Bílá pro ODS a Klause, bylo jasné, že to dělá z politických sympatií. To je O. K. Kdyby paní Vondráčková řekla, že zpívá kvůli penězům a konexím, bylo by to upřímné. Takhle to není ani jedno, ani druhé. Ostatně, jako za Husáka.

Turecko bylo z rozhodnutí Evropské komise připuštěno k jednání o vstupu do Evropské unie. Z toho, co jsme psali, je snad zjevné, že rozhodnutí vítáme. Evropská unie není náboženský spolek a Turecko se v sekulární rovině jednoznačně přihlásilo k Evropě už ve dvacátých letech. Podle Vladimíra Plesníka v Právu jsou Chirac a Schröder přesvědčeni, že je lepší mít Turecko"evropsky ukotvené" i se všemi problémy a nevypočitatelnostmi uvnitř, než ho ponechat napospas možným vlnám a bouřím vně tohoto vlivu. To je jistě pravda. Prý podobně chtěli kdysi tvůrci ES neutralizovat Německo připojením k ES a dát tak uzdu jeho rozpínavosti. To je však pravda jen v druhém plánu, tvůrci ES se tehdy v první řadě chtěli s Německem smířit. Tedy udělat něco, co nejde Právu a mnohým jeho spolupracovníkům dodnes pod vousy. Dnes vidíme, že to nebylo docela důsledné, ale v rámci možností se to povedlo.

František Oldřich Kinský prohrává teď jeden proces za druhým. Zoufale upozorňuje na svou českou národnost a na českost svého rodu. Svatá prostoto! Podle Benešových dekretů se Němec pozná podle toho, že při sčítání lidu od roku 1929 optoval pro německou národnost nebo se účastnil činnosti spolků a organizací, které měly „německý charakter“. Pro děti jsou rozhodující rodiče. Takové máme dnes u nás zákony. Z Argentiny se to může zdát divné, ale u nás je to normální (o toto prostorové hledisko je třeba doplnit hledisko časové, prosazené českými vládními historiky: z dnešního hlediska by se to mohlo zdát divné, ale v roce 1945 to bylo normální).

Při přerovském procesu s bývalým důstojníkem BIS Hučínem došlo ke skandálu: Hučínovi přívrženci se v předsálí domáhali vstupu do soudní místnosti, soudce to s odvoláním na neveřejnost procesu odmítl a následně nařídil vyklizení areálu. Nato policie většinou starší lidi (z nichž řada má za sebou léta komunistických kriminálů) zjevně vynesla podobným způsobem, jak to jindy činí s pubertálními anarchisty a „ekologisty“. Jednoho z postižených pak museli odvézt k ošetření do nemocnice. Doposud jsme se kauze Hučín systematicky nevěnovali, protože nemilujeme fundamentalismus a zdálo se nám, že je jakýmsi fundamentalismem zatížena (panu Hučínovi se vytýká, že v devadesátých letech údajně v lidech vyvolával pocit ohrožení levicovým extremismem; pokud to dělal, měl úplně pravdu, jen by měl doplnit, že stejným nebezpečím je fanatický šovinismus, který kvete zejména v ODS a ČSSD; obávám se, že s tím většina jeho starších stoupenců z Konfederace politických vězňů lyricky souzní). Nicméně v tak závažné věci by měl mít právo na veřejný proces (některé body obžaloby je snad možné projednávat s vyloučením veřejnosti, o tom by měli rozhodnout odborníci). Soudce a policie snad postupovali striktně podle litery zákona, ale zásah byl skandální a nelidský: jindy – když policie stojí proti deseti tisícům ožralých a zfetovaných milovníků techna – se litery zákona obyčejně tak striktně nedrží.

Ostravské krajské zastupitelství do týdne prověří postup Okresního zastupitelství ve věci uvalení vazby na Večerka a Dalíka a i ve věci jejich obvinění. Rozhodnutí bude zajímavé, pomůže k tomu, abychom si udělali úsudek: působí státní zastupitelství opravdu autonomně, nebo jde jen o zápas dvou politických lobby? Opakuji, že rozhodnutí okresního zástupce Bláhy považuji na základě informací, které mám z médií k dispozici, za správné a pozitivní. Ke kauze Kořistka se ještě vrátíme, chtěl bych jen podotknout, že obtěžování paní Froňkové a Ondříškové (mají být znovu povolány k výslechu) považuji za nenáležité, s věcí nemají očividně vůbec nic společného a jediné, o co může jít, je vymáčknout z nich svědectví, které by poškodilo pány Večerka a Dalíka. Snad by proboha policie mohla zachovávat jakési dekorum!

Václav Klaus, který kdysi (ještě za jeho předchůdce a soka Havla) plédoval pro civilní výkon funkce prezidenta, dnes uvažuje o tom, jak zvelebit ceremoniály typu kladení věnců. Veřejnost je třeba emotivně naladit, motivovat, zfanatizovat, pak se bude lépe vládnout. Z politických oponentů se v této atmosféře stanou zrádci národa, což je pohodlné a má to u nás velkou tradici. K návštěvě pana prezidenta ve Vojenském historickém ústavu se ještě vrátíme, jen na okraj podotýkáme, že k důstojnému ceremoniálu by měla patřit i nová prezidentská uniforma (je přece vrchním velitelem armády České republiky). Na návrhu zapracujeme.

Europoslanec Zvěřina si bere do Bruselu jako asistentku svou dceru. Takové zaměstnávání příbuzných se hodně kritizuje, nejsem si ale vůbec jistý, zda právem. Člověk si vybírá spolupracovníky, jimž může důvěřovat, a to někdy může být složité. A příbuzný nepříbuzný, poslanec (ani europoslanec) si nemůže dovolit zaměstnávat někoho, kdo je neschopný. Sám by si velmi uškodil.

Britskému rukojmímu má z teroristického zajetí posloužit irský pas. To jsou asi přebytečné úvahy, řekl bych, že ten člověk je za vodou. Teroristé vraždou dvou Američanů (Američané a Izraelci - jako v té Leacockově povídce starší gentlemani v detektivních románech - se vraždí nejpohodlněji, ve světě se to tak nebere) zvýšili cenu toho Brita, a Blairovi teď nezbude než vysolit velmi tučné výkupné. Je to nechutné kšeftování s lidskými životy.

Pátek 8. října

Aféra Kořistka se zdárně rozvíjí. Podle Dalíka a Večerka jim na schůzce poslanec US-DEU řekl, že jeho exkolega Bielesz, na jehož místo v PS nastoupil, dostal za rezignaci na mandát od koalice patnáct milionů Kč. Dalík prý už něco podobného uvedl hned poté, co ho Kořistka obvinil z úplatkářství, v Radiožurnálu, nepamatuje se jen, zda to taky nadiktoval do protokolu na policii. Jak se může na takovou věc nepamatovat! Kořistka se zase dovolává poslance Vokáče, který byl podle svých vlastních slov rovněž lanařen ODS (Vokáč ale, pokud se dobře pamatuji, popřel, že by mu za to nabízeli úplatek). Vokáč se odmítl vyjádřit s odůvodněním, že je právě na Tchaj-wanu (tamější prostředí je pro prohlášení podobného druhu zjevně krajně nevhodné). Je nepochybné, že rakovinné bujení aféry Kořistka a její metastáze mají na svědomí blížící se senátní a krajské volby. Kdyby to šlo, měly by se případy tohoto typu vždycky půl roku před volbami zmrazit a zakonzervovat a spustit až po nich.

Devět představitelů US-DEU, mezi nimi senátoři Rögnerová, Outrata a Ruml, napsali otevřený dopis „všem slušným lidem“, v němž rozhořčeně odsuzují údajný hon na poslance Kořistku (zatím ovšem policie naháněla spíše pány Večerka a Dalíka a kromě toho dvě ženy, které měly tu smůlu že s nimi bezprostředně po inkriminované schůzce povečeřely). Náhlý horečný zájem o slušné lidi svědčí o tom, že strany se ocitají v naléhavé předvolební nouzi. ODS totiž chce zase „mobilizovat slušné a aktivní lidi k obraně polistopadových hodnot“. Zatímco v dobách mezi volbami je zájem spíše o lidi neslušné, nyní jsou slušňáci obtěžováni ze všech stran.

Dnešní doplňovací volby do Senátu prý otestují sílu politických stran. To je dosti odvážné tvrzení. K těmto volbám přijde strašně málo lidí. Konají se jen ve dvou obvodech. V obou vyhráli v podstatě nestraničtí kandidáti (Zieleniec, Železný), takže žádná z parlamentních stran nemůže přijít o mandát. Jejich význam je zanedbatelný.

Český velvyslanec v Thajsku a někdejší mazaný vymahač mravních dluhů na bohatém německém sousedovi Šitler, takto příslušný i pro Kambodžu, se v dnešním Právu vyjadřuje k rezignaci kambodžského krále Sihanuka, který v minulosti proslul spoluprací s vietnamskými komunisty a pokryl i převzetí moci Pol Potovými vrahouny. Pan velvyslanec básní o tom, jak v Kambodži všichni (rozuměj všichni hlaváči) s dojetím vzpomínají na idylickou spolupráci se stalinským a husákovským Československem a on by na tuto pěknou tradici rád navázal. Přejeme panu velvyslanci hodně úspěchů!

Styčný důstojník českého kontingentu v Iráku se údajně pokusil uloupit dva notebooky. Včera v televizních Událostech to jeho nadřízení z ministerstva obrany označili za následek velkého psychického vypětí při výkonu zodpovědné funkce.

Václav Havel opět (již po osmé) kandiduje na Nobelovu cenu míru. Tipli bychom si, že to opět nevyjde. Ale exprezident nemusí být smuten – co do počtu kandidatur mu nepochybně neunikne aspoň zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Sobota 9. října

Zase jsme se jednou sekli. Teroristé se nakonec přece jen rozhodli uneseného Brita zavraždit. Zřejmě jim buď britská vláda nešla podle jejich představ dostatečně na ruku (což britskou vládu ctí), nebo usoudili, že takhle způsobí „křižákům“ větší potíže. Bratr uneseného už také obvinil Blaira, že má na rukou krev. Nad tím opravdu zůstává rozum stát. Copak ho Blair podřezal?

Gross zatroubil k protiútoku a obvinil ODS, že řečmi o grosstapu zlehčuje nacistické. Nepovažuji silácké výrazivo ODS za příliš vkusné, na druhé straně „zlehčování nacismu“ je pro dnešní české šovinisty něco jako bylo ve středověku rouhání. Žijí z minulosti a nenávistí. Jakkoli byly nacistické zločiny za války kruté, byly už v minulosti války, které české země poznamenaly neskonale hůř (třicetiletá válka se odehrávala dlouhou dobu také na našem území a počet obyvatel Čech a Moravy během ní klesl na méně než polovinu), a čeká nás vleklá válka s islámskými teroristy, při níž budou nepochybně dřív nebo později nasazeny zbraně hromadného ničení – proti nám, protože proti teroristům je nasadit nelze. Argumenty o údajném zlehčování nacismu mají jediný smysl: zacpat obviněnému hubu. Je to forma cenzury.

TV Nova zrušila soutěž milionový pár, v níž měli diváci vybírat z dvanácti mladých mužů a žen ideální manželský pár. Ukázalo se, že tři dívky buď hrály v pornofilmech, nebo se nechaly fotografovat v choulostivých pozicích a situacích. Není to jednoduché, najít dnes ideální manželský pár. Jinak to vypadá, že to na Novu někdo ušil.

Proti oslavovatelům Františka Josefa I., Ottovi Habsburskému a zejména ministru Svobodovi vytáhl v Právu do boje osvědčený Petr Schnurr. Jeho článek je nejen nenávistná hloupost, ale obsahuje zarážející věcné chyby. Např. inkriminovaný František Josef I. Nebyl dědečkem, ale praprastrýcem Otty Habsburského. Ostatně, nemohlo by se Františku Josefovi tolik let po jeho smrti taky něco odpustit? Jenomže, odpouštění Češi nějak nezvládají.

Poslanci polského Sejmu přijali další rezoluci, tentokrát proti silnici z Hrádku nad Nisou do Žitavy, která má vést pár kilometrů po polském území. Na projektu se před časem dohodly vlády všech tří zemí a Němci už začali stavět. Podle polských poslanců silnice způsobí, že Jihoevropané budou preferovat německé baltské přístavy před polskými. Doufám, že rezoluce byla opět přijata vstoje a jednomyslně. Až se zakrátko dostane k moci polská nacionalistická pravice, musí sousedé Polska počítat s problémy.

Zato v Litvě se na první místo ve stranických preferencích propracovala levicová populistická strana, kterou před časem založil Rus, rodák z Archangelska Viktor Uspakič. Slibuje podporu agrárního litevského venkova a dosavadní levostředá vládní koalice se bez její podpory neobejde. Populismu se v postkomunistickém terénu daří čím dál tím lépe. Pěkné je jen to, že Litevci snesou v čele velké strany Rusa. Nacionální nenávist tam zjevně nekvete tak, jako u nás: mohl by stát v čele české strany Němec (ne jménem, to jak vidno může, i když to té straně moc nesvědčí, ale národností).

Česko prý už není na Slovensku ikona, píše údajně slovenská Pravda. Slovensko už není žádným horším státem než Česko. „Deset let to bylo naopak, dnes je však Slovensko v očích Čechů zemí, kde se něco děje, zatímco svůj stát vidí jako ztracené údolí, kde se neděje nic. Nic, co by stálo za řeč.“ Je směšné, jak dojemně se Pravda, v jejímž čele stojí dva Češi, snaží oživovat v česko-slovenských vztazích napětí a nacionální mindráky. Co je to za blbost? Slovensko nikdy nebylo horším státem než Česko a dnes není pravda, že by Česko bylo horším státem než Slovensko. Nemyslím, že si to na Slovensku myslí (i když na některé úspěchy z poslední doby jsou jistě právem pyšní) a nemyslím, že by si to mysleli lidé u nás. Nepsal ten článek náhodou pan Palata? Rozhodně je z jeho duchovní dílny.

Pondělí 11. října

Za mimořádně nízké volební účasti (kolem 20%) proběhly doplňovací volby do Senátu v Praze 4 a ve znojemském obvodu. Potvrdily, že už ani v Senátě Parlamentu ČR, této inkarnaci Pravdy a Lásky, nejdou „osobnosti“, ale politické strany. Jak jinak vysvětlit, že v Praze 4 skončilo na druhém místě (ovšem s velkou ztrátou na vítězného kandidáta ODS) tak výstřední individuum, jakým je bezesporu Erazim Kohák: na druhé místo ho vynesla strana, za níž kandiduje. Na Znojemsku triumfovaly bok po boku ODS a regionální politická velmoc KDU-ČSL. Třetí byli komunisté, sociálně demokratický kandidát tu skončil hluboko v poli poražených. Pro příští řádné senátní volby z toho lze vyvodit jedině významnou úlohu, kterou budou hrát standardní politické strany. Praha i Znojmo jsou svým způsobem atypické – v Praze se tradičně nedaří komunistům (je relativně civilizovaná a její obyvatelé mají poměrně vysokou životní úroveň), na jižní Moravě dominují lidovci. Rozdíly v hlasech mezi kandidáty se pohybují ve stovkách, maximálně tisících hlasů (odstup mezi Příhodou a Kohákem na Praze 4). Připomíná to spíš průzkum veřejného mínění než „standardní“ volby.

Podle agentury Faktum Invenio (je to nové jméno agentury Sofres Faktum?) ztrácí ODS dramaticky na podpoře (má teď o 7% méně než dubnu, pouhých 29,6%) a stejně dramaticky získává ČSSD (7,3%, takže se pyšní 25,6%). Komunisté ztratili jeden a půl procenta a jejich preference jsou teď 21,4%, lidovci nabyli o 3% a mají 10,7%. Všechny ostatní strany jsou hluboko pod pětiprocentní hranicí. Průzkum je po všech stránkách pochybený a na první pohled vypadá jako předvolební agitace pro ČSSD. Rozchází se s výsledky, které už daly k dispozici CVVM a STEM (šéf STEM Hartl prohlásil, že nijak neodpovídá operativním datům z průzkumů, které teď jeho agentura provádí), vyplývá z něho, že by se hlasy měly přelévat mezi ODS a ČSSD, což je absurdní a v minulosti tímto směrem neukazoval žádný průzkum. Navíc byl výsledek vyhlášen v době, kdy probíhaly doplňující volby do Senátu, což je podle odborníků na hraně zákona.

Zavražděný britský rukojmí pronesl prý krátce před smrtí tato slova: "Prosím, prosím, dejte jim, co požadují - svobodu žen z věznice Abú Ghrajb… Zapřísahám vás... britský lid, více než kdy jindy potřebuji vaši pomoc, více než kdy jindy potřebuji vaše hlasy, abyste vyšli do ulic a požadovali lepší život pro ženy, které jsou vězněny v káznici Abú Ghrajb nedaleko Bagdádu... Jediné, co teď mohu říci, je, že už mi zbývá jen velice málo času." Nato jeden z teroristů napadl „vůdce bezvěreckých západních vlád“, kteří „předstírají péči o svůj lid“, ale „jsou to lháři a pokrytci“. Celé to nápadně připomíná scénáře politických procesů ze Stalinovy éry (teroristé se pilně učí z temných stránek evropské historie) a nemělo by se k tomu vůbec přihlížet.

V Afghánistánu proběhly první svobodné volby. Soupeři dosavadního prezidenta Karzáího, jehož podporuje Západ, je ignorovali. Drtivá většina voličů je negramotných. Byli při odvolení označeni na palci nesmyvatelnou modrou barvou, aby nemohli volit znovu, ukázalo se však, že barva se v některých případech přece jen smýt dá. Jaký smysl mají takovéhle volby? Nebylo by přímočařejší a praktičtější pomoci k vládě nějakému relativně osvícenému a k Západu loajálnímu diktátorovi, který by byl schopen si co nejdřív v zemi udělat sám pořádek? Demokratické volby jsou složitý instrument a každá společnost k nim musí přirozenou cestou dozrát.

Benjamin Kuras, přívrženec zavírání kritiků etnických čistek po roce 1945, zveřejnil v Mladé frontě Dnes hysterický článek o případu Hučín. Promlouvá k nám ze svého londýnského závětří jako Chief Salamander v Čapkově Válce s mloky: Haló, vy lidé… „nezbývá mně než vás informovat, že v policejním státě už žijete.“ Ačkoli to, co se seběhlo v Přerově, zná jen z druhé ruky, přichází s podnětnými návrhy, koho všeho je třeba vyhodit, případně zavřít. Sám mám k tomu, jak soudní orgány řeší případ Hučín a zejména k zásahu v Přerově výhrady. Jsem však přesvědčen, že slušný člověk, zvlášť když má informace jen z jedné strany, by se na jeho místě omezil na žádost, aby postup soudce a policie byl pořádně přešetřen. Arogantní hlupáci někdy nadělají víc škody než ti, co škodit opravdu zamýšlí.

Úterý 12. října

Případ Kořistka se rozrůstá o další spekulace. Ostravský okresní žalobce Bláha, který nepodpořil žádost policie, aby Dalík a Kořistka byli vzati do vazby, si prý týž den telefonoval a pak se i osobně sešel s předsedou ostravského soudu Veselým (pokud by okresní zastupitelství vzetí do vazby schválilo, musel by pak o něm rozhodnout některý ze soudců okresního soudu). Soudce byl kdysi nejvyšším státním zástupcem, má prý, jak uvádí Právo, kontakty s nějakým Dalíkovým příbuzným, k známým politikům ODS a „jednomu vlivnému brněnskému advokátovi s vazbami na Nejvyšší soud“. Každý máme nějaké kontakty, nějaké vazby a nějaké vztahy. Do popředí začnou vystupovat a předmětem spekulací se stávají například tehdy, když případ, o nějž jde, je spíš politikum než kriminální kauza. K případu ostatně vydalo tiskovou zprávu Krajské zastupitelství v Ostravě. Zpráva označuje za nezákonné zadržení obou obviněných, zpochybňuje obvinění a také výsledek testu na detektoru lži. Poslanec Kořistka se sice ohradil, že státní zástupce nemá co vykládat výsledky testu na detektoru lži a že on jen tlumočil stanovisko policie (že test potvrdil jeho pravdomluvnost). Poslanec Kořistka však nemá co tlumočit stanovisko policie a už vůbec nechápu, proč se do toho namotal i ministr vnitra. Kořistka se ovšem taky ohradil proti tomu, že vyjádření krajské státní zástupkyně Andělové zpochybňuje „věrohodnost jeho osoby“, to podle něho přísluší soudu. Nejsem právník a nedovedu tuto věc odborně posoudit, jako na laika na mne však tahle část tiskové zprávy Krajského zastupitelství působí zaujatě a zdá se mi být zbytečná.

Sociálně demokratická show se nyní přestěhovala do Hradce Králové a sklidila tam velký úspěch. Kandidáty ČSSD přijeli podpořit kromě obstarožních bavičů též předseda Gross a ministryně Emmerová. Zdá se, že na venkově cirkus působí, a že si to nové vedení ČSSD vymyslilo šikovně. Skutečné závěry však bude možné dělat až z volebních výsledků. Třeba se diváci pobaví a pak budou stejně volit KSČM.

ČSSD navrhla lidovcům kulantní obchod: podpoří jejich kandidáta Špačka na Znojemsku za to, že lidovci udělají totéž v Praze 4. Lidovci poskytnou teoreticky 2176 hlasů, které dostal v Praze 4 v prvním kole Jan Vávra, prof. Kohákovi, a za to dají sociální demokraté 1656 teoretických hlasů, jež dostal ve Znojmě jejich kandidát Laky, lidovci Špačkovi, který má reálnou šanci na zvolení, takže to lidovce musí motivovat. Lidovcům se ovšem zjevně z důvodů nikoli nepochopitelných prof. Koháka podporovat nechce (i když v hodnocení zásahu USA a jejich spojenců v Iráku by si s ním Kalousek s Kasalem zjevně rozuměli) a argumentují tím, že nemají na Vávru žádné páky, aby ho k podpoře Koháka přiměli: Vávra není člen KDU-ČSL. Nejsem stoupencem ODS (a navíc nebydlím na Praze 4). Ale kdybych na Praze 4 bydlel, pouhý hrůzný přízrak toho, že se prof. Kohák octne v Senátě, by mne bezpochyby poprvé v životě vyhnal k senátním volbám.

Středa 13. října

Aféra Kořistka neustále roste do obludných rozměrů. Protikorupční útvar policie chce pokračovat ve vyšetřování, obvinění prý platí, právní názor krajské státní zástupkyně Andělové není obviněním policie. Okresní státní zástupce Bláha i Andělová naopak tvrdí, že obvinění proti Večerkovi a Dalíkovi má být na základě zprávy Andělové zrušeno, její stanovisko je prý pro okresní státní zastupitelství závazné. Nejvyšší státní zástupkyně Benešová vyslovila pochybnosti o tom, zda jsou závěry Andělové podloženy důkazy a očekává „nějaký výstup“ od ní i od olomouckého Vrchního státního zástupce Ištvána (to vypadá jako jakýsi návod). ODS je na koni, žádá hlavy ministra vnitra i policejního prezidenta. Ministr vnitra neví, proč by měl rezignovat, pokud se obvinění Dalíka a Večerka neprokáže, to, že se obvinění neprokáže, je běžná věc. Ovšem, ale není to běžná věc v tak strašně zpolitizované záležitosti. Ministr Němec, další namočený, doporučuje státním zastupitelstvím, aby své názory v této kauze nevysílaly prostřednictvím médií, veřejnost však má právo být informována, a hlavně, jak chce tohle rozpoutané tornádo dostat do hrnce a pod pokličku? Policie opět vyslýchala paní Kořistkovou, měla by ještě vyslechnout jeho dítka, má-li nějaká, jistě by potvrdila, že tatínek je hodný a pravdomluvný člověk a policie by kromě testu na detektoru lži měla v ruce další triumf. Mezi policií a státními zastupitelstvími i uvnitř státních zastupitelství, jak se zdá, zuří nelítostná politická bitva. A my obyčejní čičmundové, bohatší o další zkušenost, můžeme jenom doufat, že se do tohoto mlejnku na maso nikdy nedostaneme.

Podle výroční zprávy BIS není česká republika žádný ostrov klidu a míru, i když na našem území zatím žádná teroristická síť, jak se zdá, nepůsobí. Zato se o ČR intenzivně zajímají špionážní služby Ruské federace. Jak by ne, mají u nás už z minulosti velmi ochotného partnera, teď se jmenuje KSČM, má masovou podporu a velké možnosti.

V Evropském parlamentu způsobil skandál italský kandidát na eurokomisaře pro vnitro a spravedlnost Buttiglione. Měl se vyjádřit v tom smyslu, že homosexualita je hřích. To je, jako kdyby řekl, že hrbatost je hřích. Ve středověku možná prostší lidé na něco takového věřili.

Místopředsedové koaličních stran se shodli na tom, že strany vládní koalice jednotně podpoří v druhém kole doplňovacích voleb do Senátu v Praze Koháka (ČSSD), ve Znojmě Špačka (KDU-ČSL). Takže se sociálním demokratům podařilo své lidovecké partnery zvládnout. To, že hrozí zvolení prof. Koháka, je jedna mála mezních situací, kdy bych byl dnes schopen podporovat ODS. Bohužel tak nemohu učinit, nebydlím v Praze 4.

Čtvrtek 14. října

V kauze Kořistka zřejmě opět přicházejí ke cti metody, které jsme si bohatě užili před listopadem 1989. Svědkyni Ondříškovou chtěli policisté během výslechu (přehrávali jí při něm odposlechnuté telefony) natáčet na video s nejapným zdůvodněním, že policie přechází na digitalizaci (!). Stará dobrá StB neměla při zdůvodňování nezdůvodnitelného zase až tak bujnou fantazii. Shodné s minulostí je jen to, že toho naši policisté po protestech obhájce nechali. Znovu opakuji, že chování policie k paní Froňkové a Ondříškové je naprosto skandální. Když už na někom chci, aby práskl svého přítele, nestačí jen formální krytí zákonem, mělo by to být nějak lidsky zdůvodněné: takže kdyby byli oba pánové obviněni např. ze sexuálního zneužití a vraždy malého dítěte, ani bych necekl: ale v téhle aféře jde jen o hospodské bláboly a politický klacek na opozici, o nic jiného. Olomoucký vrchní státní zástupce Ištván nebyl prý včera celý den k zastižení, odcestoval a bude až v pátek (kdepak asi byl? Možnost č. 1: Na Mallorce, možnost č. 2: v Tatrách na lovu medvědů, možnost č. 3: na koberečku u pana ministra Němce). Podle policejního prezidenta Koláře nesmí ani policie, ale ani státní zastupitelství hodnotit důkazy, to přísluší jedině soudu. Hodnotit důkazy ovšem chtě nechtě musí každý, kdo má zdravý rozum, např. výslech manželky „udávající strany“ (samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu) jako korunní svědkyně. Státní zástupkyně Benešová v rozhovoru pro BBC uvedla, že závěry Andělové dosud nečetla, ale připustila možnost prošetření jejího postupu. Ministr Němec napadl „složky státního zastupitelství“, že si sdělují právní názory před média, zato pochválil nejvyšší státní zástupkyni, že v vykonává dohled vůči podřízeným složkám. Vykonávala ho prostřednictvím BBC, k tomu však podle Němce byla donucena „podřízenými složkami“, které už medializovaly před ní. Pan ministr by celou aféru rád dostal pod koberec, aby se dala řešit služebním postupem ze shora dolů (tzv. tobogan), jak se to dělalo za totality. Doufejme, že se mu to nepovede. Obávám se, že tak nestydatě účelová politická kauza tady po roce 1989 ještě nebyla. ODS k ní sice mocně přispěla svou indolencí, ale není to ona, kdo nese hlavní odpovědnost.

Zato pan ministr Gross aspiruje po odchodu Václava Havla na titul Vrchního státního svatouška ČR. On případ Kořistka, na rozdíl od jiných politiků, komentovat nebude, je přísně neutrální (jak je možné být neutrální v čistě politické kauze?) Zato se v tichosti sešel s Grebeníčkem (podle předsedy KSČM „posuzovali operativním způsobem řadu otázek“, velmi obsažná informace, dává ovšem tušit to nejhorší) a další schůzku plánují na tento týden. Zlatý Špidla!

Pan kandidát do Senátu Kohák si sám maluje billboard: Právo o tom přineslo znamenitou fotodokumentaci, obrázek vypadá jako z pořadu pro děti „Joe Mc Donald a jeho zvířátka“. Snad by pana profesora, až, jak doufáme, ve volbách propadne, mohla angažovat TV Nova na nějakou reality show pro nezletilce. Pan profesor prohlásil: Pročetl jsem si Modrou šanci (volební program ODS) a připadá mi, že buduje na tom, co je v nás nejhorší. Na sobectví, chamtivosti." To je jakási profesionální deformace, jíž počíná kafkovská proměna venkovského pastora z amerického středozápadu v českého postkomunistického politika. Přečetl jsem si před časem Modrou šanci také, a zjistil jsem, že je to sbírka otravných, nic neříkajících frází.

Pátek 15. října

Předseda KDU-ČSL Kalousek pokračuje v boji proti zvýšení platů a dalším finančním výhodám pro policisty. Právo na tzv. výsluhový příspěvek by napříště měli mít policisté, kteří odsloužili patnáct let, tedy v tuto chvíli ti, kteří byli u policie už za minulého režimu. Předseda lidovců z toho vyvodil, že zvýhodněni budou „příslušníci represivních složek bývalého režimu“. Nevím, zda se to dá takhle beze zbytku brát, když nejde přímo o příslušníky politické policie. Co by pak museli být členové a nižší funkcionáři „Československé strany lidové“ z let před listopadem 1989?

Paní Oppenheimová, dcera jednoho z účastníků protihitlerovského puče z roku 1944 Brücklemeiera, dostala krkolomný nápad žádat o restituci dvou domů na Staroměstském náměstí (přesněji řečeno jejich pětiny, protože čtyři další dědici předem pochopili marnost takového úsilí). Nešťastnice argumentuje tím, že její otec byl činný v protihitlerovském odboji, a tudíž se na něj příslušný Benešův dekret (č. 108/1945 Sb.) nevztahuje. To je ovšem ukrutný omyl, z dikce dekretu je jasné, že vyňati mohou být jen účastníci československého odboje. Jediný problém snad může být v tom, že v době konfiskace byl Brücklemeier už rok mrtvý a mrtví podle mé laické představy nemohou nic vlastnit. Přesto, soudě podle toho, co psalo Právo a Lidové noviny, dala tím paní Oppenheimová soudci, který o kauze rozhodoval, příčinu k rozsáhlé pseudohistorické exhibici. Puč prý nebyl nesen snahou osvobodit porobené národy včetně československého státu, atentátníci „z řad německých pohlavárů“ jej zorganizovali na sklonku války už s vědomím, že dojde k pádu německé říše (na rozdíl např. od iniciátorů Pražského povstání v květnu 1945), šlo jim především o uzavření míru „s ostatními západními mocnostmi“ (je hezké, že tu Německo už přiřazuje k západním mocnostem, měl snad spíš říci s ostatními západními imperialisty, přičemž stranou pochopitelně zůstala první socialistické velmoc, SSSR, náš nejvěrnější přítel a spojenec, a my coby most mezi Západem a Východem). To by prý nutně neznamenalo výhody pro Československo (šlo o to utrhnout nějakou výhodu a bereme jen toho, kdo nám k tomu pomohl, tak např. SSSR nám pomohl vyhnat odvěké nepřátele). Soudci vadí, že jedním z iniciátorů puče byl maršál Rommel, který velel v boji proti československým jednotkám v Africe: vida, jak jsme byli tenkrát významní, drželi jsme celou Afriku (nemotal se tam přitom náhodou ještě nějaký Montgomery?) Postoj popraveného k Německu byl sporný – má to znamenat, že nebyl dostatečně negativní? Nejsem si s tím jist, protože soudce pak popravenému vytýká, že byl jako diplomat vázán slibem věrnosti k říši, takže by se z toho dalo vyvodit, že to byl vlastně objektivně zrádce, jehož Hitler celkem po právu zlikvidoval. Co ale pak byli ti všichni Vaculíkové, Kohoutové, Křenové, atd. atd., kteří napřed přísahali věrnost „socialismu“, pak se ho snažili polidštit a nakonec odstranit? Když bereme na milost tyhle, musíme brát na milost i strůjce atentátu z roku 1944, kteří za svou snahu odstranit nacismus (někteří ho možná chtěli taky jen „polidštit“) z drtivé většiny zaplatili životem. Soudce dále argumentoval tím, že majetek už byl „vydržen“. Kdyby se byl omezil jen na formální, věcné důvody, dalo by se to ještě nějak snést. Hodnocení protihitlerovského puče, jako vystřižené z bolševických učebnic pro střední školy, svědčí o tom, nakolik vězíme duchem v komunistické minulosti.

Vrchní státní zastupitelství se rozhodlo provést „dohledovou prověrku“ ve věci Kořistka, protože okresní a krajští státní zástupci v ní zastávali různá stanoviska. Zdá se, že Vrchní státní zastupitelství je mezi dvěma balvany, z nichž ten mohutnější je nejvyšší státní zástupkyně Benešová. Okresní státní zástupce Bláha mezitím reagoval na fakt, že jeho podřízený Fraš přes pokyn krajské zástupkyně Andělové stáhnout obvinění proti Večerkovi a Dalíkovi pokračoval ve vyšetřování případu, tím, že dohled nad kauzou převzal sám. Zápas uvnitř státního zastupitelství je zápasem o nezávislost justice a jeho výsledek bude znamenat významný precedens, respektive uzavře či otevře dokořán vrata její politizaci. Některé detaily vyšetřování jsou zábavné: z toho, co píše dnešní tisk, vyplývá, že o stížnosti obhájců Dalíka a Večerka na podjatost dozorujícího státního zástupce Fraše rozhodoval sám Fraš – a rozhodl, kupodivu, že není ani trochu podjatý. Možná, že by o případu mohla rozhodnout sama policie a nezatěžovat tím zbytečně soudní orgány. Jakýsi model je v Haškově Švejkovi – Švejk tam vypráví o zešílevším soudci, který odsoudil jakéhosi účastníka nicotného občanskoprávního soudu k trestu smrti a pak nařídil soudnímu sluhovi: „Jdou a voběsej ho na klepadle“.

Jaká koalice, taková opozice. Premiér Gross na sebe při poslaneckých interpelacích přivodil hněv opozičních poslanců, kteří reagovali na jeho odpovědi křikem a boucháním do lavic. Premiér se obrátil ne místopředsedkyni PS Němcovou (ODS), aby zjednala pořádek, a se zlou se potázal: vysvětlila mu, že občas je v sále ještě větší kravál a tudíž je chování jejích stranických kolegů „přiměřené“. Takhle nějak by vypadaly schůze PS, kdyby ve Sněmovně zůstali republikáni a získali post místopředsedy.

Jaroslav Kmenta píše v Mladé frontě Dnes o výslechu paní Ondříškové, které se při přehrávání záznamu jejího telefonního hovoru udělalo špatně, mj.: „zda nevolnost jen „hrála“, aby znemožnila přehrání celého záznamu odposlechu, nebo jí bylo skutečně zle, není jasné.“ To je zcela neslušná spekulace, podaná navíc vyčuraným způsobem. Kdyby řekl rovnou: já si myslím, ačkoli to nemůžu nijak dokázat, že to jen předstírala, bylo by to daleko přesnější, ale zdaleka ne tak působivé a na první pohled „nestranné“. Takhle psali za Husáka o výsleších disidentů.

Karel Steigerwald si bere tamtéž na mušku nízké české remcaly, kteří vztahují své upocené ruce na velikány naší kultury, především na Milana Kunderu. Nehodný Jaromír Slomek se opovážil připomenout Kunderovy stalinistické začátky. To je podle Steigerwalda kádrování. Mluvit o komunistické minulosti našich velikánů je kádrování. Připomínat u Němců, kdo jak kdy se spustil s Hitlerem, kádrování není. My jsme si náš bolševismus odpustili a prohlásili ho za neexistující od samého počátku.

V souvislosti s eurem dostávají v českých novinách na frak Maďaři a maďarština. Podle Práva zpupní Arpádovi potomci chtějí, aby se euro u nich mohlo jmenovat „euroo“, kdežto Lidové noviny s odvoláním na čtk prohlašují, že „nad „u“ malují jakousi přehlásku“(!) Obojí je nehorázná blbina. Maďarština nesnáší krátké o na konci slova a proto Maďaři chtějí, aby se u nich euro psalo tak, jak je vyslovují, totiž „euró“. Délku samohlásky jejím zdvojením označuje jiný ugrofinský jazyk, finština.

Sobota 16. října: „Dozorující“ státní zástupce Fraš byl odvolán z případu (převzal ho jeho nadřízený Bláha). Nato se v Právu objevil plný text zdůvodnění, proč Fraš odmítá splnit pokyn krajské státní zástupkyně Andělové a zrušit obvinění Večerka a Dalíka. Ve zdůvodnění se mluví dokonce o možném „záměru nadřízeného státního zastupitelství od počátku bez ohledu na skutková zjištění věc odložit“. To je velmi tvrdé obvinění. A mimochodem, pokud se publikuje takový text, mělo by se už publikovat všechno! Nejvyšší státní zástupkyně Benešová žádá po vrchním státním zastupitelství v Olomouci, aby prošetřilo rozporná hodnocení žalobců v kauze Kořistka a všechny pochybnosti, které se v souvislosti s případem objevily v médiích. Prý jde mj. o to, prověřit, zda jsou v Ostravě mimořádné „místní vlivy“ s dopadem na kauzu (např. asi nějaké zvlášť silné zdroje elektromagnetických vln nebo zvlášť intenzivní radiace). Taktéž je třeba zjistit, zda má státní zástupkyně Andělová opravdu nadstandardní styky s ODS. Pokud někdo honem napíše, že patří k sektě satanistů, bude se nejspíš prověřovat i to. Policie prý prověřovala konto předsedy ODS Topolánka a odposlouchávala jeho telefony, a to ještě před zahájením trestního stíhání. To mi připadá v polistopadové ČR zcela bezprecedentní. Na veřejnost rovněž prosáklo, že polygraf reagoval zpochybňujícím způsobem, když Kořistka odpovídal na tři otázky: kdo mu nabídl úplatek, zda nabídka padla až v ostravské kavárně a zda se už někdy předtím setkal s Dalíkem. Kořistka hodlá na první z nich odpovědět až u soudu. Jeho jednání je podivné. Navíc aféra má, jak se ukazuje, jakési „intimní“ pozadí, odposlouchávána byla i „nová Kořistkova přítelkyně“ Kárová. Existuje tedy „stará přítelkyně“. A pan Kořistka byl, dokud se to neprovalilo, snadno vydíratelný. Celý případ má daleko větší závažnost, než jak se jeví na první pohled.

Prezident Klaus se v Praze sešel se svým německým protějškem Köhlerem. Řeč přišla i na humanitární gesto vůči českým obyvatelům německé národnosti. Klaus zdůraznil, že je to česko-český, nikoli česko-německý problém, a prohlásil: "Budeme si to muset vydiskutovat. Je to součástí velké skupiny pokusů zmenšovat největší křivdy minulosti. Myslím, že jsme v tomto ohledu udělali víc než kterákoliv jiná země ve střední Evropě. Nepatřím mezi ty, kteří si myslí, že máme v tomto procesu nějakým radikálním způsobem pokračovat. To by totiž potom nemělo konce." To by chtělo upřesnit: udělali jsme víc než kterákoli země ve střední Evropě, pokud jde o nápravu křivd, které se staly na nás českých Češích (přesněji řečeno, které jsme si navzájem způsobili). Podle mého názoru jsme pro to udělali zbytečně moc. Neudělali jsme skoro nic, pokud jde o naše spoluobčany německé národnosti. Tak vznikla jakási disproporce, která nedělá čest naší demokracii. Mlžení Václava Klause je jako obvykle legrační.

Bývalý polský ministr zahraničí Bartoszewski prohlásil pro Die Welt: „Nepodnikne-li Německo legislativní kroky proti majetkovým žalobám odsunutých Němců, lze z Polska očekávat požadavky na náhradu válečných škod“. Jaké legislativní kroky má Německo udělat? Má postavit žadatele mimo zákon a učinit z nich psance? Nikdo na celém světě nehne pro německé žadatele o majetkové restituce prstem. Nikdo také nehne prstem pro polské požadavky na válečné reparace (nevylučuji, že pan Putin hne ústy; třeba to v Polsku posílí slavjanofilství, které tam v minulosti příliš nekvetlo). Tak proč ta hysterie?

Jakási Zdeňka Ulmanová se rozhodla založit Stranu žen. Ze známějších lidí se v přípravném výboru nové strany angažuje scénáristka Olga Sommerová. V jakémsi náčrtu programu se mj. praví: „Mužský styl vlády a vedení společnosti,diskriminující a agresivní, silový způsob řešení světových konfliktů znevýhodňuje – ba popírá – zájmy a potřeby žen, celé jedné poloviny lidstva“. Zajímá mne, co tomu řekne Usáma bin Ládin, třeba se chytne za nos a změní svůj typicky mužský styl řešení světových konfliktů trochu do něžna. Až Strana žen zvítězí ve volbách, vznikne nový společenský řád, velmi pěkně popsaný ve znamenitém polském filmu Sexmise, který jsme tu už kdysi zmínili. Události drží paní Ulmanové palce a vyhlašují veřejnou soutěž na logo strany.

V Právu se pře pan Kramer s panem Římanem, kdo víc kooperuje s komunisty, ČSSD či ODS. Otázka je nezodpověditelná, v podstatě obě strany stejně horlivě a stejně ochotně.

(www.bohumildolezal.cz)

Zpátky