Listopad 2004

V Rusku znovu zuří teroristická bouře

Brian Whitmore

Dějiny se ve skutečnosti nikdy neopakují, někdy se ale vracejí jakousi ozvěnou. Vlna terorismu, která během několika uplynulých týdnů zabila více než čtyři sta lidí - výbuchy ve dvou dopravních letadlech, sebevražedný pumový útok u moskevské stanice metra a srdcervoucí školní masakr v Beslanu připomíná jiný krvavý ruský podzim před pěti lety. V září 1999 při sérii záhadných nočních pumových útoků na byty v Moskvě, Volgodonsku a Bujnaksku zahynuly ve spánku stovky lidí. Útoky vystrašily obyvatelstvo, vedly k novému vpádu Ruska do osamostatněné Čečenské republiky a Vladimira Putina katapultovaly z ústraní do Kremlu.

Tehdy stejně jako nyní řešili Rusové své každodenní záležitosti na ostří strachu a necítili se bezpečně dokonce ani doma. A tehdy, stejně jako nyní, se Putin snažil ukonejšit veřejnost svou charakteristickou drsnou rétorikou. Minulý týden Putin slavnostně slíbil, že s "teroristy" a "vrahy dětí", kteří naplánovali únos v Beslanu, nebude mít žádné slitování. V roce 1999, kdy se stal ruským premiérem a právoplatným dědicem prezidenta Borise Jelcina, Putin slíbil, že "bandity a teroristy" odpovědné za výbuchy v bytech pochytá, a pokud to bude nutné, "oddělá je, třeba na latríně". Ovšem stejně jako ozvěna nezní nikdy přesně stejně jako její zdroj, letošní ruský podzim se od krvavého září v roce 1999 výrazně liší. Nejdůležitější rozdíl tkví v tom, že tentokrát nejsou naprosto žádné pochyby, že za masakrem v Beslanu a jinými teroristickými útoky v nedávné době stály čečenské povstalecké skupiny.

Malá válka na objednávku

V září 1999 však byla situace docela jiná. Ačkoli ruské úřady pohotově svedly útoky v bytech na čečenské povstalce, svá obvinění dosud nepodložily žádnými důkazy. Navíc se tehdy šířily četné pochybnosti, podezření a protikladné teorie o tom, kdo byl za útoky skutečně odpovědný a jaké byly motivy pachatelů. Pátého února 2002 Boris Berezovskij - bývalý mediální a ropný magnát, zasvěcený znalec Kremlu a někdejší Putinův spojenec, který se s prezidentem později rozkmotřil a uprchl ze země - na tiskové konferenci v Londýně prohlásil, že pumové útoky v bytech provedla ruská Federální bezpečnostní služba neboli FSB.

Pumové útoky z roku 1999, které si vyžádaly přibližně tři stovky životů, se odehrály v krajně napjaté atmosféře. Blížily se volby, které měly rozhodnout, kdo nahradí Jelcina v prezidentském úřadu. Politický establishment se zmítal v chaosu, zmatku a intrikách. S tím, jak končilo funkční období stárnoucího a nemocného Jelcina, moc v Kremlu stále silněji třímala v rukou klika jeho přívrženců, které se uštěpačně říkalo "Rodina" - zejména to byl Berezovskij, šéf úřadu prezidenta Alexandr Vološin a prezidentova dcera Tatjana Djačenková.

Členové skupiny byli zapletení do několika závažných finančních skandálů a báli se zatčení a trestního stíhání, pokud by se místo Jelcina stala prezidentem osoba jim nepřátelská. Významným kandidátem na prezidenta byl tehdy bývalý premiér Jevgenij Primakov, který spojil síly s oblíbeným moskevským starostou Jurijem Lužkovem a dalšími regionálními vůdci a vytvořil politickou alianci, která se tehdy zdála neporazitelná. Coby zapřísáhlí nepřátelé "Rodiny" Primakov a Lužkov slibovali, že rozhodně potrestají osoby odpovědné za finanční machinace příznačné pro Jelcinův Kreml.

Jelcinovi nejbližší věrní si zjevně potřebovali vybrat loajálního následníka a zajistit, aby vyhrál prezidentské volby - Putina. Podle různých tehdejších zpráv z tisku se "Rodina" rozhodla podpořit Putinův image silného vůdce tím, že zinscenuje malou válku s Čečnou. Podle článku v týdeníku Novaja gazeta se Vološin, šéf kremelského úřadu, v létě roku 1999 sešel s čečenským polním velitelem Šamilem Basajevem (údajným organizátorem beslanského masakru). "Vološinovi dělal starosti... problém následnictví," napsala Novaja gazeta 24. ledna 2000 s odvoláním na důstojníky rozvědky. "Lužkov zjevně hrozil a jeho spojenectví s Primakovem již bylo hotovou věcí. Bylo třeba je zastavit. Bylo nutné naprosto změnit politickou situaci i pravidla hry." Vološin prý Basajevovi předal 10 milionů dolarů, což byla "suma plně pokrývající náklady na malou válku", tvrdí se v knize Specnaz GRU, kterou napsali bývalí agenti ruské zpravodajské služby.

Podle tohoto plánu měly čečenské síly vedené Basajevem vtrhnout do Dagestánu, jak to provedly v srpnu 1999, krátce před tím, než byl Putin jmenován premiérem. Ruská armáda je měla vytlačit zpět a malá vítězná válka měla zajistit, že nový premiér získá obraz tvrdého a rozhodného muže. Čečenský prezident Aslan Maschadov, umírněný politik pohlcený svou vlastní mocenskou bitvou s Basajevem, se o plánu dozvěděl, varoval ruské úřady, ty mu však nevěnovaly pozornost, napsal 1. února 2000 list Versija.

Ovšem podle různých zpráv z médií se "Rodina" usnesla, že malá válka proti čečenským povstalcům v Dagestánu nebude stačit. Bez Basajevova souhlasu se rozhodla zajít dál - zatáhnout do války Rusy a doslova je vyděsit tak, aby Putina podpořili.

Temné proroctví

Důležité vodítko k tomu, kam situace směřovala, se objevilo v nenápadném novinovém článku Alexandra Žilina, penzionovaného a velmi váženého armádního důstojníka, který vyšel 25. srpna 1999 v deníku Moskovskaja pravda - několik týdnů před tím, než začaly bombové útoky na byty. S odvoláním na nejmenovaný zdroj z Kremlu Žilin psal o plánu nazvaném Operace Bouře v Moskvě, který se "Rodina" chystala provést. "Moskvu čekají děsivé otřesy," včetně řady teroristických útoků, jejichž cílem bude "destabilizovat společensko-psychologickou situaci", napsal Žilin. Ukázalo se, že Žilinovo temné proroctví se přesně vyplnilo. Po pumových útocích na byty vpadly ruské síly do Čečny a Putinova popularita vyletěla prudce vzhůru. Na Silvestra 1999 prezident Jelcin náhle odstoupil z funkce, a Putin se tak stal úřadujícím prezidentem. V březnu 2000 vyhrál volby a letos byl drtivým vítězstvím zvolen znovu.

Čečenská válka se táhla dál, zničila 70 tisíc životů, různé elementy v povstaleckém vedení se stále více radikalizovaly a umožnily, aby se v do té doby lokálním konfliktu pevně uchytila Al Kajda. Ať už velkolepé spekulace o tom, co se v roce 1999 skutečně stalo, jsou pravdivé, nebo ne, právě události onoho osudného září a následná válka v Čečně vynesly Putina z ústraní do Kremlu. A nyní se tragické ozvěny toho chaotického a krvavého podzimu Rusku vracejí a straší ho pomstou a tentokrát není pochyb, že terorismus je skutečností.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)