Listopad 2004

Po 15 letech »kapitalismu« je Česko eldorádem lupičů za bílého dne

Petr Zavoral

Budu vám dnes vyprávět příběh, který by dobře pasoval někam do prérie Divokého západu ... vlastně ne, v těch končinách se s postupem civilizace relativně rychle usadilo právo a pořádek. Spíš by se hodil na postsovětský divoký Východ či třeba na Balkán. Ale on se odehrál (a stále odehrává!) tady u nás, v srdci Evropy, v zemi, která je už bezmála půl roku členským státem Evropské unie...

Inženýrka L. K. je dáma, která se po 25 letech vrátila zpoza někdejší železné opony, aby zde podle vlastních slov prožila klidný podzim života. Za čtvrt století si v Německu naspořila částku, která v Česku znamená hotové jmění, i bylo její první starostí nalézt solidní firmu, jíž by své peníze mohla bez rizika svěřit a která by s nimi uměla rozumně nakládat k jejímu prospěchu.

V roce 1999, kdy příběh začíná, padla její volba na jednu z největších burzovních společností ČR, FIO brokerská s. r. o. Vedoucím jedné z jejích poboček byl v té době jistý ing. Stanislav Švec, který jménem společnosti s L. K. uzavřel smlouvu a současně vzal na vědomí informaci, že jeho nová klientka ještě stále žije mimo republiku, takže není schopna sledovat burzovní vývoj a zadávat přesné pokyny. (Jak se později ukázalo, Švec toho hrubě zneužil k polosoukromým kšeftům.) Inženýrce K. se dostalo ujištění, že FIO s jejími úsporami nebude provádět žádné finanční operace bez jejího vědomí. Naskytla-li by se příležitost k výhodnému obchodování, společnost by ji realizovala výhradně po konzultaci s ní. Protože smlouva vylučovala jakékoli riziko, byla záhy ruka v rukávu a věhlasná brokerská firma převzala první vklad v úctyhodné výši 1,5 milionu korun českých.

Následovaly tři roky oboustranné spokojenosti. Kdykoliv byla ing. K. v Česku, vyzvedla si v pobočce FIO výpisy z účtu, přehledy o vývoji svého portfolia a zprávy o výsledku jeho spravování, které vykazovaly vysokou výnosnost a nárůst vložených prostředků. To vše pod kontrolou odpovědné osoby, vedoucího pobočky FIO ing. Švece. Zdálo se, že si paní K. nemohla vybrat lépe, když své celoživotní úspory svěřila do péče FIO brokerská s. r. o. Když potřebovala peníze, prostě zašla na pobočku této firmy a bylo jí bez problémů vyhověno. Aby ne - vždyť v té době FIO již disponovala cca třemi a půl miliony, které v ní tato klientka k pohledání postupně uložila.

Idyla skončila v lednu 2003 a to tak, že šokem. Tehdy se ing. L. K., pořád ještě zásobovaná úžasnými zvěstmi o vynikajícím stavu svého konta, rozhodla k výběru větší hotovosti, jelikož potřebovala peníze na rekonstrukci pražského bytu, do nějž se chtěla z Německa nadobro přestěhovat. Obvyklý telefonát Švecovi měl být pouhou formalitou, protože ani požadovaných dvě stě tisíc není suma, která by mohla otřást portfoliem páně inženýrovým přičiněním bohatnoucí milionářky. Jenže ouha! Ing. Švec výplatu hotovosti stále odkládal, až se po týdnu paní K. dozvěděla ... že je na mizině! Na jejím účtu zbyla nula, tři a půl milionu bylo fuč! To proto, že povedený (v té době již bývalý) šéf pobočky v rozporu s uzavřenou smlouvou kšeftoval s penězi své klientky na vlastní triko a ještě k tomu blbě. Navíc při tom falšoval dokumenty, podpisy i firemní razítka, a ještě navíc se k tomu všemu posléze za přítomnosti svědků přiznal. Ledaže ještě stále předstíral, že zpronevěřené peníze nezmizely; tvrdil, že jen potřebuje čas, aby prodal cenné papíry a výnos převedl na účet L. K.

Usvědčený podvodník měl jít už tenkrát bez pardonu za katr, jenže události se vyvíjely jinak ... Švec podváděl vesele dál! S klidem pokerového hráče podepsal - rovněž za účasti svědků - exekuční zápis o uznání závazku v celkové výši 3.620.000 Kč a sám si navrhl termíny splátkového kalendáře. Dokonce je začal i plnit - do poloviny února 2003 splatil poškozené 620 tisíc. Ta se mezitím dověděla, že jen v roce 2000 na jejím účtu proběhly operace v celkové výši 124 milionů (!), o nichž neměla tušení. Také, že Švec musel zfalšovat dvacet až třicet pokynů denně (!) k nákupu a prodeji stále týchž cenných papírů, což vedlo k zeštíhlení účtu klientky o více než čtvrt milionu za půl roku jenom na manipulačních poplatcích ve prospěch společnosti FIO brokerská s. r. o.

Vycházely najevo ještě další pikantnosti - třeba, že firma FIO dopustila, aby bylo z účtu ing. K. bez jejího vědomí převedeno kýmsi 650 tisíc, že na něm byly prováděny devizové operace, třebaže ve smlouvě o nich nebyla ani zmínka, že se s penězi klientky čile obchodovalo po internetu, aniž k tomu dala souhlas. A to ještě stále není úplný výčet podvodů, které byly po provalení postoupeny k šetření Komisi pro cenné papíry...

A teď pozor, přichází typicky české finále: Podvodník Švec změnil 14. února 2003 všechny dosavadní výpovědi a lhal, jako když tiskne. Z dříve podepsaných přiznání se staly cáry papíru a z poškozené osoba podezřelá z pokusu o neoprávněné obohacení - defraudant zažaloval ing. K. o oněch 620 tisíc, jimiž začal splácet svůj třiapůlmilionový závazek!

Nedosti na tom. Přeslavná společnost FIO již není Švecovým zaměstnavatelem, takže dělá, jako že se jí ta záležitost netýká. No co, ten inženýrek se jí možná nepovedl, ale ať si ho oběti jeho švindlů samy honí po širém světě. Nás do toho maléru netahejte, říkají její činovníci, my jsme čistí jako lilie. Takové ty řeči o selhání kontrolních mechanismů a snadné umožňování trestné činnosti pod firemní značkou ... nechte si je pro ty, kdo ještě věří v poctivé podnikání. Teď přijde třešnička na dortu: Tiskem mezitím proběhla zpráva, že skvělá česká obchodní společnost FIO se stala plnohodnotným členem XETRA, což je systém, kde se odehrává devadesát procent obchodů frankfurtské burzy. Potěš pámbu Frankfurt a jeho okolí!

Nám v Česku už nejspíš není pomoci, soudě podle toho, čeho se zatím dopátrala zdejší policie. Její »elitní« útvar pro potírání korupce, který měl k dispozici všechny dokumenty včetně písemných prohlášení ing. Švece a vzápětí popřených přiznání tohoto defraudanta, dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu! Vyšetřovatelé uvěřili Švecově výmluvě, že ke zmizení peněz došlo následkem kurzovních ztrát a že podpisy falšoval proto, aby lživě informovaní klienti ze svého ožebračení nedostali infarkt! Že v případě paní inženýrky došlo k nestydaté třiapůlmilionové loupeži za bílého dne »pod patronátem« finančníků, kteří exportují českou nesolidnost do zahraničí, to nikoho zjevně netrápí. Beztak je to napůl Němka, a za Šumavou, jak všichni víme, lítají pečení holubi do huby.

Okradení ing. L. K. přitom není jediný skandální skutek společnosti FIO brokerská s. r. o. Existuje ještě nejméně jeden podobný případ, kdy byl klient této firmy sprostě oloupen, tentokrát »jen« o dva miliony korun.

Ještě existuje naděje, že odpovědněji než policejní »experti« se k této donebevolající zlodějně postaví soud, který proběhne v listopadu. I když ... nevím. Po vlastech českých běhá z dopuštění postkomunistické justice tolik loupeživých gaunerů, že by bylo spíš s podivem, kdyby spravedlivci nepožehnali dalším. Odpovídalo by to tradici zkorumpovaného bezprávního státu, jaký ještě 15 let po polopřevratu vídáme všude kolem sebe.

(Annonce)