Listopad 2004

Naše elita si koleduje o výprask

Petr Zavoral

Před několika dny nám televizní obrazovka nabídla záběry s obsahem v Česku nepředstavitelným: Američané berou útokem registrační místa, aby se mohli zúčastnit blížících se voleb svého prezidenta. Na poslední chvíli stojí dlouhé fronty na voličský průkaz, někde dokonce způsobují dopravní komplikace. Našinci při takovém pohledu nezbývá než smutné postesknutí: ejhle, občané!

Z pohledu Neameričana přitom v USA nejde o mnoho víc než o nic. Ať už bude zvolen George Bush nebo John Kerry, Spojené státy nepřestanou být výspou demokracie, neboť oba prezidentští kandidáti jsou bytostnými demokraty, třebaže jen partaj jednoho z nich má tu americkou samozřejmost ve svém názvu. V tamním systému je už primárkami dobře zabezpečeno, že se do finále nedostane nějaký Bílý dům znesvěcující trotl, jak se u nás projevuje hradní pán ... nu, nechme toho. Cosi jiného stmeluje Američany a žene je k volebním urnám. Je to všem společné nebezpečí teroru a hledání nejlepšího receptu proti němu. Tohle téma je také leitmotivem ostře sledovaných republikánsko-demokratických televizních klání, která jsou sice nevybíravě ostrá, ale mají na míle daleko k buranské pokleslosti české.

Čímž se dostáváme k domácím poměrům. Také u nás je před volbami, byť »jen« senátními a krajskými. A to, co vidíme kolem sebe, je dílem hnus, dílem fraška posledního řádu. Srdnatě si tu dávají po hubě rychlokvašení političtí neumětelové, z nichž jeden každý už v minulosti dokázal, že není hoden občanské důvěry. Socialisté pošilhávají po otevřené náruči předlistopadové bolševické státostrany a buší košťaty do modrých pseudopravičáků, s nimiž ještě donedávna společně huntovali republiku. Ti jim to oplácejí bezobsažným sládkovským hulvátstvím a primitivní mobilizací proti těm, kteří učinili jejich »čestného« předsedu hlavou státu.

Je nasnadě, kdo jediný z toho může těžit: komunistická klidná síla, povznesená nad tohle tajtrlictví, což neopomene při každé příležitosti zdůraznit. Pouze my jsme skutečně státotvorní, vzkazují otráveným poddaným vždy usměvaví soudruzi, jedině nám jde o blaho státu, ohrožené po krku si jdoucími minulými megazloději.

V porovnání s americkými voliči mají čeští držitelé hlasovacího práva neskonale pádnější důvod k aktivizaci, a přesto se chovají přesně opačně: vše zatím nasvědčuje tomu, že k urnám půjdou jenom političtí fanatici, zatímco zbytek zhnusené populace si vystačí s nadáváním u piva, že není koho volit. Asi že neumíme zacházet s demokracií.

Povím vám, co by na našem místě udělal plnohodnotný americký občan. Silou svého hlasu by vypráskal všechny profláknuté šašky a podstoupil by riziko dát šanci rozumným mimoparlamentním osobnostem, věda, že hůř už být nemůže.

(Annonce)