Listopad 2004

Termiti završují zkázu nejen Malé Strany

Petr Zavoral

Jobova zvěst tohoto týdne zní: politické termitiště na Malé Straně (Parlament ČR - pozn. red. CS-magazínu) zbytní o další objekt. Našim rovnějším už je těsno v patnácti palácích, a tak obsadí další, šestnáctý, za jehož pronájem utratí parlament hloupých bezmála šest milionů korun ročně. Z kapes daňových poplatníků, jak jinak. Pražské arcibiskupství, kterému dům na adrese Sněmovní 3 patří, je s tím obchodem spokojeno. S barákem se rozloučit nechce a příčetný nájemník, nemající přístup k veřejným milionům, se do něj pochopitelně nepohrne. Takže je vlastně božím požehnáním, že poté, co se z něj odstěhovala zámožná ODS do vlastního stomilionového domečku, nezůstane trčet ladem.

Spokojeností doslova září termiti. Je jich včetně armády všelijakých poskoků už tolik, že by pro ně nebyl problém zamořit celičkou Malou Stranu. Teď se navíc mají na co vymluvit: za jejich kobylčí množení může Evropská unie, ono ztělesnění všeho zla, jak nás o tom při každé příležitosti přesvědčuje i jasnozřivý profesor Klaus. Tajemník šéfa Poslanecké sněmovny Zaorálka, jistý Libor Vacek, totiž novinářům sdělil, že se do nového termitího příbytku nastěhuje čerstvě zřízený výbor pro evropské záležitosti, posílený o tlupu nově přijatých úředníků. Ti budou posuzovat, jestli zákony přijímané v unijním a českém parlamentu jsou v souladu a neodporují si, vysvětlil příživnickou rozpínavost ten osvícený muž.

Dopálený daňový poplatník, na jehož účet si rovnější dopřávají marnivý luxus, si to může vyložit po svém: hle, zákonodárci mohou na běžícím pásu přijímat kraviny, protože si za moje peníze pořídili extra orgán, aby za ně myslel. Měl by ale také podumat o tom, jak to vlastně mocnáři myslí s tím umořováním obludného státního dluhu, když poddaným ordinují šetrnost a sami hýří jako chalupu propivší furiant na hasičském bále. A do třetice by neuškodilo zapátrat, není-li za obviňováním Bruselu z kdejaké lotroviny čísi všivý záměr. Je to samo sebou, že chvíli házíme Evropské unii na hrb rušení zpustlých a nebezpečných dětských hřišť kvůli údajně nesmyslné bruselské byrokracii, chvíli na ni dštíme oheň a síru následkem neschopnosti některých českých výrobců uspět na náročném trhu, teď je nám zase dobrá k výmluvám, že kdybychom nebyli její součástí, mohli jsme si ušetřit investici do malostranské nabubřelosti? Pozor, občané, abychom při oprávněném nadávání na obžerství parlamentních darmojedů nepřehlédli, že jejich nestydatost nemá pranic společného s českou účastí v evropských strukturách.

Znechucení široké veřejnosti nad nezpůsoby vyvolených vyžírků posiluje stanovisko památkářů. Ti tvrdí, že okupace Malé Strany nenasytnými termity ničí ráz této nejmalebnější pražské čtvrti a že poslanci a jejich podržtašky mění historické jádro města v mrtvou úřednickou zónu. Skutečně je tomu tak, jakkoliv se takovému »nařčení« rovnější brání. Jako zaměstnanec novin, jejichž redakce se na přelomu loňského a letošního roku přemístila na Malou Stranu, resp. do jejího těsného sousedství, mohu potvrdit, že za celou tu dobu jsem tam nikoho ze ctihodných zákonodárců ani koutkem oka nezahlédl. Ostatně jak bych také mohl.

Chápu, že ceny v malostranských hospůdkách jsou nedostupné pro neduživou poslaneckou peněženku, navíc rovnější mají privilegium stravovat se a nasávat v přísně střežených termitích osvěžovnách za speciálně ohleduplné mimotržní ceny. Krom toho tribunové lidu nikterak netouží po přímém kontaktu s »lůzou«, která jim již dobře posloužila jako výtah k moci a teď by jim mohla klást nepříjemné otázky. Proto se raději pohybují v kanálech, přesněji řečeno v podzemních chodbách propojujících jejich životní prostory a zaručujících jim neviditelnost. Kdo sledoval památnou reportáž České televize na toto téma, ten ví, že to není zlovolná pomluva, nýbrž holá skutečnost.

Je škoda staré dobré Malé Strany, z níž vyprchal každodenní občanský život, byv vystřídán mrtvolným puchem nadobčanské odcizenosti, vedle níž už je prostor jen pro turistické čumilství. Ale jakkoliv je Nerudova čtvrť zbůhdarma obětovaný český poklad, bylo by skvělé, kdyby to byla jediná oběť na oltář papalášské namyšlenosti. Žel, pohled za hradby poslaneckého ghetta žaluje, že toho posametová vrchnost požrala mnohem víc, včetně iluze, že ve svobodné zemi budou o věcech veřejných rozhodovat jedni z nás.

(Annonce)