Listopad 2004

Václav Klaus jako advokát zločinu

Petr Zavoral

Hned dvakrát se stačil rozkatit pan prezident Klaus během jediného týdne. Poprvé to bylo poté, co Česká televize 20. září odvysílala publicistický pořad o kriminalitě, spojené s kšeftováním s lehkými topnými oleji v devadesátých letech, tedy v době, kdy pan profesor trůnil v čele vlády a zločinní podvodníci všeho druhu měli zelenou. Aniž ho Klaus zhlédl, označil jej za naprosto lživý, skandální a neskutečný, patrně že šlápl na kuří oko mnohým vysoce postaveným vekslákům z jeho okolí. Že ozřejmil divákům propojení vražd a miliardových loupeží s tehdejšími vládními a provládními mafiány, kteří se na rozdíl od několika usvědčených nájemných hrdlořezů dodnes těší vážnosti a dostatku v pozicích, jež jim beztrestné kořistnictví vyneslo.

Podruhé se takřečený táta tunelářů naštval, když Poslanecká sněmovna přehlasovala jeho prezidentské veto a schválila zákon o tzv. eurozatykači. Klausovi se hrubě nelíbí, že čeští zločinci budou napříště chytáni a předáváni spravedlnosti i na území ostatních členských zemí Evropské unie (zatím s výjimkou Itálie) a naopak že Česko bude státem, s nímž nemohou jako s útočištěm počítat gauneři zahraniční. On a »jeho« ODS se té představy děsí i přesto, že polapení zločinci budou předáváni k výkonu trestu do domácích kriminálů, v případě těch našich spíše sanatorií.

Je směšné se v této souvislosti dovolávat Listiny základních práv a svobod, jak předváděli modří ptáci v rozpravě k řečenému zákonu, poukazujíce na její ustanovení, že žádný občan nemůže být nucen opustit svou vlast. Před trestem prchající lupiči a podobná pakáž svoji zem zpravidla opouštějí dobrovolně a rádi, ledaže teď už budou muset prchat dál než jen za humna, nejlépe na Bahamy jako geroj velkoprivatizačního švindlu a Klausův oblíbenec Kožený. A to je nejspíš jádro pudla modroptačího odporu vůči eurozatykači.

Nejsem první novinář, jejž udeřila do očí spojitost mezi páně prezidentovým zděšením z televizní exhumace pozadí orlických vražd a jeho nechutí požehnat zákonu, který má zabránit organizovanému zločinu v jeho bujení. Ale nedivím se tomu nikterak. Klaus jako otec-zakladatel partaje, která svou postkomunistickou slávu opřela o podvod a toleranci vůči vekslácké galerce, nemůže nemít vlivné přátele, kteří by opak pociťovali jako zradu. Jiná věc mě trápí: ani v nejhorším snu jsem si nepředstavoval, že se dožiji chvíle, kdy v demokratickém Česku budou někteří komunisté proevropštější než můj prezident. Což se v pátek stalo, třebaže podpůrců eurozatykače mezi nimi bylo jen šest. Na ně se ale hradní pán tolik nezlobí, protože bez nich by nebyl prezidentem. Navíc s nimi čím dál víc musí počítat do budoucna.

(Annonce)